Jarní kolečko

V sobotu jsem s kočárkem najel 20km. Malýmu se to možná líbilo, ale já jsem potřeboval voraz. Tahat ten kočár lesem přes ty kořeny je náročný na ruce. A tak  jsem v neděli vyrazil na kole, aby byla změna. A taky na Oslavanskou 50 bude něco najeto.

Kočár v Zarážce

Kočár v Zarážce

Ráfek pořád nic. Objednaný je, ale v Remerxu toho teď údajně mají hodně. Připomíná mi to silničáře, které překvapí sníh v zimě. Letos musí být úplně blahem bez sebe (ledovka byla dva dny a totálně to zase nedali). Ale zpět k tomu ráfku – když je tak pěkně, a ráfek není, „půjčil“ jsem si ho z manželčina kola. Pohodová vyjížďka, i když docela foukalo. přes Týn, a před Budíkovicema doleva na Okřešice. Táhlý kopec, ale vítr v zádech dělal svoje a jelo se nádherně, až jsem se přistihl že se usmívám. Pod Wartenberkem se fakt buduje nový rybník, a celkem asi velký. Odklonili i elektrické vedení. Čtyřmetrová betonová výpusť působí na jarním poli poněkud komicky. Asi jako psí hovno které se skrývalo celou zimu pod sněhem a teď, když není sníh, tak vykouklo. Na kraji Okřešic je nová keška, odlovil jsem i bez GPS jen podle hintu. Je odtud pěkný rozhled. Silnice přes Okřešice je komplet spravená, ale paráda končí přesně u cedule. Dál je to zase tankodrom. Nahoře nad Červenou Lhotou zastavuju a kochám se panoramaty, na focení je dost opar.

Silnice nad Červenou Lhotou

Silnice nad Červenou Lhotou

V tom se do kopce přibližuje celkem rychle nějaký chodec. Nakonec jsme celkem pokecali. Prej chodí v neděli 30, i 50km když je pěkně. A že je z Bransouz a jde do Třebíče (Přes Lenina v Budíkovicích) a odtud vlakem domů. No má můj respekt. Já když dám pěšmo 30 km mám toho plný brejle. Cvak sem aspoň ty břízky a jehnědy, a sjel jsem pomalu do vesnice. Kochačka celou cestu prostě, to za to stojí ten krpál vyšlapat. V Červené Lhotě jsem to chtěl vzít původně na Číhalín a zpět. Ale zaujala mě kaplička u JZD.

Kaplička u Červené Lhoty

Kaplička u Červené Lhoty, CPL, HDR

Dá se sjede pěkně k řece po cyklostezce Jihlava-Raabs, a následuje jeden z nejzbytečnějších mostů na řece. Je jen pro cyklostezku, která po 50 m končí 🙂  Tady soudruzi z Bruselu udělali chybu. Narazili na soukromé pozemky, přitom napřed k nim postavili most. Na jednu stranu chápu ten záměr, ale vyasfaltované cyklostezky jsou něco, co nesnáším.

Inkriminovaný úsek cyklotrasy

Inkriminovaný úsek cyklotrasy

Takže jsem v podstatě rád že to tahle dopadlo a je tam aspoň kus normální cesty po louce a lesem. Loni jsem to ještě projel, ale teď je na plotě cedule Soukromý pozemek, přes cestu je zamčená branka, a nazdar. Vyřešili to cestou skrz JZD, no taky řešení. Jsem zvědav kdy zemědělce přestanou cyklisti mezi traktorama bavit.

cyklostezka, původní trasa zeleně

cyklostezka, původní trasa zeleně

v Přibyslavicích jsem se kochal poutním kostelem. Sjedu dolů, přes most doleva, a začlo mi plavat zadní kolo – píchl jsem. No pěkný pomyslím si. Snad ta stará náhradní duše bude OK. Na autobusové zastávce jsem duši vyměnil, vypadalo to v pohodě. Kolem projelo asi 30 cyklistů za tu chvíli, ani jeden se nezastavil jestli třeba nepotřebuju lepení 🙁 Posvačil jsem dalamánek a čaj z termosky a jelo se dál. Směr Nová Ves, v podstatě cíl cesty. Kolega mi povídal, že tu je pěkný zatopený lom. Lom tu teda je, ovšem 5 m vedle je hospoda. Pár cyklistů popíjí lahváče. Taky jsou tu odpadky, chatky, smrad z koní, hotová romantika za 500,-. Cvaknul jsem lom a pilu pryč.

Bývalá vápenka v Nové Vsi

Bývalá vápenka v Nové Vsi

Další keška se jevila být u Červeného mlýna. Ovšem bylo tam dost chlapů. Nevím, co tam v neděli dělali teda. Vodní dílo je to jak Gabčikovo. Prostě jsem neodlovil, koukali na mě a nechtělo se mi hodinu čekat. Přes Poušov domů, celkem to dalo 32,8 km.

Projetá trasa na Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/trebic-cervena-lhota-nova-ves-trebic

Cirdova procházka

Začalo nám jaro, takže došlo už i na kešky. V neděli bylo celkem pěkně, tak jsem vyrazil. Od vodojemu za hřbitovem začíná pěkný okruh Cirdova procházka. Z popisu keše jsem se dozvěděl, že malému lesíku za sadem se říká Zarážka, a on tak skutečně funguje, jako větrolam. Dále jsem se dostal i na trempské tábořiště o kterém jsem nevěděl. Není tedy moc fotogenické, navíc totem asi někdo dávno ukrad, škoda. zbývající část okruhu už není tak zajímavá, je to prostě lesní cesta. Kus po žluté, a jste z lesa venku.

koupačka

koupačka po letech

Na kraji lesa stojí kříž, taky je potřeba k němu zajít pro indicii. A pak zpět na vodojem? No to jsem celkem nepochopil, navíc proč po silnici? Vzal sem to přímo přes ten sad, blatíčka bylo jen lehce. U vodojemu tentokrát svítilo sluníčko, tak sjem si aspoň cvakl pohled na Zámiš.

Od vodojemu

Od vodojemu

S finálkou byla ale potíž, špatně sem to sečet, a šel domů s prázdnou. V kočičině jsme se potkali se ženou, tlačila kočár. Jedno pivo v cukrárně U řeky, nakoupit a šli jsme domů. Večer se mě to ale rozleželo, a vyrazil jsem na noční odlov, tentokrát to bylo správně. Doporučuju okruh i pro nekačery, nebo taky malé poš´touchnutí jak s tím začít.

ráfek

ráfek, Taiwan

No a v úterý už jsem vytáh kolo. Musel jsem si půjčit zadní od ženy. Moje je v servisu, ráfek na cucky. Bodejť ne, najezdil kolem 22 000km. Snad ten nový vydrží taky tak a doveze mě s foťákem na další a další zajímavá místa. Už se těším!

Tatry 2013 – den čtvrtý

Čtvrtek. Vstáváme kolem třetí ráno. Zbytek výpravy jde na snídani – párečky, syr, marmeláda, rožky. Šerpa nesnídá, blije jak amina. Přebalujeme teda batohy ze tří na dva. To je fakt nosič k nezaplacení, a jak má natrénováno 🙂 Škoda že zůstává blb doma.

4:30 vyrážíme autem na Tri studničky. Na místě jsme v 5:20, je to teda děsně daleko. A to buďme rádi, že takhle brzo ráno je provoz na silnici prakticky nula. Zastavujeme na parkovišti, kolemjdoucí fousatý děda o berlích nás zdraví. A žene se do budky – je to parkovák 🙂 Platíme 4.70€ za celodenní. Vyrážíme, je slušná zima, po překonání prvního mírného kopečku (Velká Pálenica) klesneme opět do doliny. Teplota klesá na 6°C, nasazujem rukavice. Kus cesty jdeme po silnici – cyklostezce. Nikde ani živáčka. Bodejť, co by tady kdo hledal v šest ráno. Na konci cyklostezky je odbočka na Kmeťov vodopád. Je to označené jako 3 min cesty. Dávám tomu pět, jinak se vracím na plánovanou trasu. Naštěstí po třech minutách jsme skutečně u vodopádu.

Kmeťov vodopád

Kmeťov vodopád

Cesta dál stále moc nestoupá, zato je to dálka tou Koprovou dolinou, než dojdeme k dalšímu ukazateli. Odtud to konečne prudčeji stoupá (práh), v dálce vidíme další velký vodopád vytékající právě z Temnosmrečinských ples. Vyběhneme to jako srnečci, já z posledních sil, zpocenej jak dveře vod chlíva. U plesa jak člověk sedne tak děsná zima, do toho dost fučí vítr. Dáváme kalvádos, děláme společnou fotku. Hledám kešku, ale dutin pod kamenem je tu hrozně moc, takže bezúspěšně.

Nižné temnosmrečinské pleso

Nižné Temnosmrečinské pleso

Asi po třičtvrtě hodině jdeme najít zrušenou cestu na Vyšné Temnosmrečinské pleso. Vracíme se kus zpět, v mapách je asi záměrně chyba. Nakonec ale nalézáme neznatelnou cestu skrz kosodřeviny. Jdeme dlouho kolem celeho plesa. Ani mužiky tu nenechali, takže nám cesta k Vyšnému trvá přes hodinu. Je tu ještě větší zima, oblíkáme všechno co je v batohu. Jíme – chleba, bůčková paštika,  šunka. Při obedě sledujeme stádo sedmi kamzíků jdoucích po úbočí Koprovského štítu, pohoda. Na Chalubinského vratech vidíme asi 5 lidi. Dojít se na něj v současnosti dá jen z polské strany. Od našeho plesa je cesta zrušená, a ani se nedivím, je to děsně příkrý suťovisko. Oběd zabral dalších asi 40 min, a vracíme se.

Pohled od Vyšného Temnosmrečinského plesa

Pohled od Vyšného Temnosmrečinského plesa

Je zataženo, počasí na hraně, ale neprší, takže si není na co stěžovat. Minule jak nás chytly kroupy při sestupu z Východnej Vysokej to byl jinší mazec 🙂 Cesta dolu na Nižné šla podstatně lépe. Hledáme znova kešku a ségra nalézá! Je špatně zameřená, o 10m mimo. Domů je to ještě hrozně daleko a už toho mám plný brejle. Na odpočívadle dávame psa („sníme psy“) a čaj. Cyklisti i přes zákaz a konec cyklostezky dojeli až k mostku, někteří tu mají pod lopuchy schované kola. No tak chlapci takhle ne, příště až budem dělat Hladký štít, vytahám vám ventilky to se budete divit aj ušima! Pod Zverincem dojídáme zásoby, je půl páté a zbývá překročit posledních 150 m (jo, zas ta Velká Pálenica) na Tri studničky. 18:05 jsme u auta. Ten poslední úsek je fakt pruda.

Zastavujeme v Tatranskej Lomnici a v cukrárně si dáváme kafe. Doma jsme 19:30, v osum má být večeře. Šerpa vypadá líp a je nějakej hovornej. Bodejť by ne, oproti nám nemá v nohách 29 km, 650 výškových metrů,  28 900 kroků.

graf teploty a převýšení

graf teploty (modrá) a převýšení (zelená)

Mapa trasy podle GPS

Mapa prošlé trasy podle GPS

Pátý den ráno jedeme do Polska pro sýry. Nemá to cenu popisovat na samostatný příspěvek, takže jen přidávám fotku ze zatáčky od Glodovky.

Vysoké Tatry od Glodovky

Vysoké Tatry od Glodovky

Vycházky

Protože jsem strávil posledních 14 dní na kapačkách, měl jsem jen odpolední vycházky pár hodin denně, a tak jsem nedělal žádné větší výlety.

Shrnu tedy vše do jednoho příspěvku. Postupně jsem prošel jižní polovinu Třebíčského okruhu (žlutá TZ, mapa 1) a větší část trasy z Mor.Budějovic do Třebíče (zelená TZ, mapa 2).

Třebíčský okruh, žlutá TZ

Třebíčský okruh, žlutá TZ

Budějovice - Třebíč, zelená TZ

Budějovice – Třebíč, zelená TZ

Na cestách bylo vidět velké rozdíly ve značení – některé úseky jsou značeny dobře, jiné ale mnoho turistů asi nenavštěvuje, nejsou prochozené pořádně a i značení je mizerné. Odlovil jsem celkem 8 kešek, jednu jsem nenašel ani po hodinovém hledání (GCXFE2). Jednoznačně nejhezčí úseky tras jsou tyto (podle pořadí):

1)  Kojetice – Pekelňák

2) Kojetice – Čechočovice

3) Mikulovice – Klučov

Celou dobu jsem nosil také analogový Nikon F80, který jsem potřeboval vyzkoušet na prvním filmu jak bude fungovat. Přece jen je to z druhé ruky starší stroj. Z toho fotky tedy budou později. Fotky z digitálu alespoň telegraficky…

PP Klučovský kopec

PP Klučovský kopec

Čáslavice

Čáslavice

Dlouhozobka svízelová, Ovčárka

Dlouhozobka svízelová, Ovčárka

Tesařík rudý, Klučovská hora

Tesařík rudý, Klučovská hora

Houby celkem rostly, dokonce při hledání jedné kešky u studánky jsem našel 6 bedel na jednom místě. Na kmíně skvělé. Ostatní jako babky, masáci a tak dost červivé, holt jsem přišel pozdě…

Velký Hornek

V sobotu jsme byli nachystaní na Krumlovskou 36, ale počasí se nevyvedlo, takže jsme ji přeložili na později. V neděli byla v plánu návštěva kamaráda, nejen k vůli jasmínové rýži, ale i dcerce. Tak mě napadlo spojit to s menším výšlapem. že to byla chyba se ukázalo až při cestě domů. 14km, těžký terén,  mákli jsme si pěkně. V  posledním čísle časopisu Naše příroda byl poutavý článek o kopci v Moravském krasu, oplývajícím rozlišnou faunou a flórou. A protože to  je kousek od Brna, dali jsme to zároveň. Vstali jsme sice včas, ale odjezd byl cca 10:15 🙂

Mapka trasy

Mapka trasy

Zaparkovali jsme kousek od hřbitova, protože všechny čtyři (!!!) parkovací místa byly obsazené. Cesta začíná přímo podél hřbitovní zdi. Hned od začátku do konce pěkně rozbahněná. Ale nebylo to ten extrém, že by se to lepilo na boty, tak se šlo dál. V lese to bylo ale ještě horší. Jak tam nesvítilo slunce, a rozjezdily to traktory, cesta katastrofa. Nicméně jsme se doklouzali k první kešce Skalka. Rostly tu i pěkné hřiby. Keška odlovena snadno, obtížnost 2.5 se mi teda vůbec nezdála, spíš 1.5. Chvíli jsme poseděli a sklouzli zbývajících pár metrů k vodě. Vodní nádrž, česky bychom řekli rybník, „Pod Hrádkem“ měla opravdu krásný přepad, tomu jsem neodolal.

přepad vod. n. Pod Hrádkem

přepad vod. n. Pod Hrádkem

Asi po 300 m nás čekala hospůdka – Muchova bouda. Jak jsem koukal po netu, nemá to žádnou souvislost s malířem Alfonzem. Jedná se o pouhou shodu jmen, hospodu dostal jakýsi válečný veterán se stejným jménem. Pivo neměli, tak jsem si dal Starobahno, nejhorší pivo na celé Moravě. Žena si dala čaj, asi podstatně lepší volba. Po krátké pauze jsme pokračovali po překročení Říčky vlevo. Říčka zde prudčeji klesá, jsou na ní krásné kaskády. Toho využívala i skupinka fotografů/filmařů. měli v řece postavené i štafle. Až ke Koupališti byla cesta narušena pouze několika cyklisty. V sezóně to tady musí být jak na Václaváku… Překročili jsme vodu po pěkné lávce, a cesta začala stoupat strmě do kopce. jenže to nebylo všechno. V jednom bodě byla žlutá turistická značka odkloněna z pohodlné široké cesty )asi kvůli spadlým stromům). A to teprve byl krpál. Funěl jsem i já, natož žena. Po zdolání největšího převýšení se cesta stáčela vpravo, aby se opět napojila na původní, ale my to vzali rovně na Hornek, bylo to v té chvíli prostě kratší. Vyhlídka je skutečně pěkná, i když lesy byly naplno zarostlé.

Hornek

Hornek

Výhled z Horneku, vzadu Pálava

Výhled z Horneku, vzadu Pálava

Druhá keška se hledala hůř, ale po pár minutách taky neodolala. Poseděli jsme tu déle, udělali společnou fotku, příjemné místo bez lidí. K vidění tu bylo opravdu nadprůměrně velké množství květin a hmyzu. proto bych tuto lokalitu rád navštívil znova, z kratší strany, ale s delším sklem 🙂 Zpáteční cesta prakticky po rovině, zase ale hodně bahnitá. Poslední úsek dokonce po silnici! Naštěstí jen asi 400 m, takže jsme to zkousli. Alespoň se dalo oklepávat bahno z bot. Doba pokročila, takže jsme se pomocí navigace překodrcali do Bystrce. Na návštěvě káva, pálivé čipsy. Obalení nemluvněte, usazení do kočáru a jde se do místní obory zvané Holedná. Žena skoro celou cestu tam a část zpět tlačila kočár, ale zas nenesla batoh 🙂 Cvaknul jsem jen pár dokumentačních fotek, chce to taky nějaké tele, jsou tu daňci, divočáci (v oplocence), mufloni!

Muflon, obora Holedná

Muflon, obora Holedná

A to je celé. Domů jsme se vrátili v po osmé, hodně unavení. Ještě jsem vařil na druhý den oběd, a než jsem to dodělal, žena už spala…

Svatební cesta – den 3. – Náchod, Dobrošov

Na další den opět počasí tak napůl, takže tůra taky taková napůl. Prvním bodem programu byl opět oběd 🙂 My než se vyhrabeme, ale když je ta dovolená… Měl to být oběd ne ledajaký – na doporučení kamaráda jsme zamířili na Jiráskovu chatu (ano, ten Lojza Jirásek). Údajně zde vaří pod dohledem učni, a že to je luxusní, a se štrůdlem a tak. Jo a taky výhled že je tam skvělý. Nokia navigace nás suverénně vedla po červené turistické značce, až do bodu, kde končil asfalt – Amerika. Naštěstí do nás nebušili rozezlení turisté trekovými holemi. Takže zpět do Náchoda, a lépe a radostněji :). Na místě ale přišlo poněkud rozčarování. Chata byla zavřená, údajně to koupil nový majitel. Takže počítám že je i konec s učněma a štrůdlem. Smutně nám to potvrdil i správce na pevnosti Dobrošov.

Jiráskova chata

Jiráskova chata

Bunkr odsud byl na dohled, takže jsme projeli vesnicí na parkoviště pro turisty, kousek pěšky kolem rozbitého bunkru a už jsme u dělostřelecké tvrze Dobrošov. Kupujeme turistickou známku a útlou knížečku. Beru i pár prospektů pro kamarády z betonového lobby.

Cesta k pevnosti

Cesta k pevnosti

Podzemí se nám procházet nechtělo, bo sme měli už hlad jak herci. Pan průvodce nám doporučil dole v Náchodě hotel Bonato (více zde na blogu mé ženy). Já si teda pochutnal, pořádně velkej řízek z krkovičky a šťouchaný brambory, na to Plzeň, co bych za 250,- nechtěl 🙂  Hned po takovým obedě člověk ale nemůže vyrazit na nějakou dlouhou tůru, takže jsme si procházkou došli k jedné kešce.

Lázeňská oblast Běloves

Lázeňská oblast Běloves

Geocache jsme sice nenašli, ale i tak se to bohatě vyplatilo. Mám rád kešky, které člověka zavedou na místa, která nejsou v žádných příručkách a přesto je na nich něco zajímavého. Tato byla ukryta v opuštěném lomu na kámen.

Kačerův lom

Kačerův lom

No a to je pro dnešek vše. Po večeři jsem ještě šel ulovit pár snímků západu slunce nad hladinou Rozkoše.

Rozkoš, Česká skalice

Rozkoš, Česká skalice