Oslavanská 50 roku 2015

Letošní počasí na Oslavanskou 50 slibovalo parádní zážitek, Ráno 10°C, v poledne max. 20°C, skoro jasno. Alcone byl po úrazu a skoro bez treningu, ale nakonec jsme se v předvečer shodli, že to dáme. Z mé strany to ještě znamená logisticky vyřešit, jak se s kolem vůbec dostat na start. Ranní vlak do Rapotic nezajišťuje přepravu kol. A vyjíždět v deset je blbost. Bravo České dráhy, máte to zmáknutý. Poprosil jsem ženu, aby mě tam hodila, i když to vlastně znamenalo dvě cesty. Ale může se částečně na Hradě zabavit i s klukem, a taky že to zvládli v pohodě.

Start a cíl

Start (a cíl)

Na start, tedy ke klubovně Junáků, kteří akci pořádají, jsme jeli ještě neotevřenou cyklostezkou Ivančice-Oslavany, a bylo to parádní svezení. Rozhodně lepší než mezi auty na úzké silnici jak se muselo jezdit dřív. Tuhle cyklostezko rozhodně vidím jako velký přínos, protože fakt má smysl, ne jak některé odnikud nikam. Zapsali jsme se, zaplatili startovní poplatek symbolických 10 Kč a prakticky hned jsme vyrazili. Už první kopec ukázal, že máme oba najeto prd. Rozhodli jsme se vzít to do Senorad po silnici ať se nevyřídíme hned na prvním úseku. Přišli jsme sice o výhled z Malé skály, ale řeka nám to vynahradila. Za Senoradama jsme přijeli k lesu a zkoumali kudy dál. Trasa se podle popisu držela zelené TZ. Před sebou jsme ale viděli pár cyklistů v dresech Cykloklubu Oslavany, a tak jsme jeli za nimi jak osli. Na srázu nad řekou se ukázalo, že to byla chyba, a měli jsme se držet Garmina, který nás vedl jinudy.  Sklouzli jsme velkým srázem na oficiální trasu, vysypali listí a jehličí z bot a pokračovali kolem chatek na Skřipinu. Zde byla první kontrola. Nechali jsme si dát razítko, pokecali a jeli dál. Někteří odvážní cyklisti si hned v deset dávali lahváče, no na to jsme neměli zatím najeto. A čekal nás kopec od řeky, to by nám ztuhlý nohy moc nepomohly. Pokračovali jsme podél vody a obdivovali vybělené kameny.

Oslavka

Oslavka za Skřipinským mlýnem

Měli jsme najeto skoro 20 km  a navigace ukazovala 9 km do Náměště, a to nejkratší cestou. Trošku nás co celou cestu děsilo, že to nebude až tak rovných 50 km ale poněkud víc. Naštěstí terén byl suchý a jelo se dobře. Vystoupali jsme místy tlačíc kolo nad Pastýřku a odlovili dvě keše ze série Skřipina. Víc jich nebylo po cestě a u třetí byla nějaká parta. Nevěděli jsme, jestli to jsou taky kačeři, tak jsme ani nezastavovali. Napojili jsme se na asfaltovou cyklostezku do Náměště a rychle urazili asi 5 km. Lesem, po rovině, úplně to letělo. Na silnici u vlaku už se ale projevovalo najetých 28 a sil viditelně ubylo. Představoval jsem si, jak se nám asi pojede, až do sebe naperem pizzu a dvě piva 🙂 Poslední poněkud kamenitý sjezd, a jsme v Náměšti. Na doporučení hledáme jakýsi Bufet, že tam dobře vaří. Bohužel nenašli, takže jsme zakotvili jako vždy v Pizzerii Pepperone.

Hlad je svině

Hlad je svině

Jedno točený nám spravilo tekutinový deficit, Pizza Alla Bambula nás slušně nasytila, až jsme to skoro nemohli dojíst. Spláchli jsme to jedním nealko Zlaťáčkem.

Alla Bambula

Alla Bambula

Po skouknutí mapy na místním Terminálu (už se tomu neříká nádraží, dle EU) jsme usoudili, že do Sedlece to vezmeme po silnici. V lese hrozily další dva krpály, kde tlačí i velcí borci. Bezvětří ve městě, slušný fučák mezi poli. Těžce jsme vystoupali do Vícenic, i po rovině do Sedlece to byl docela boj. Ve vesnici jsme zahnuli k lesu, že se zase napojíme na oficiální trasu. Tady už se jelo pěkně, bezvětří. A že teda zkusíme až na vyhlídku, i když to je vlastně zajížďka.

Vyhlídka na Lamberk

Vyhlídka na Lamberk

Zadek už mě pěkně bolel, i s novým gelovým sedlem to nebylo nic moc. Ach kde je můj Author Mega Top (pozn.: Už se nevyrábí 🙁 ) Napojili jsme se na silnici u Sedleckého dvora, a pokračovali po ní až na Skřipinu. Zkopce to moc nejelo, vítr to kazil. Za mostem druhá kontrola. Už byla docela žízeň, ale zbývalo asi 5 km k chatě U kata, kde podle kontroly bylo točené z pivovaru Oslavany. Vidina točeného, a taky že je před námi poslední kus trasy (byť nejtěžší) nás hnala hned dál. Pod Kraví horou byla naštěstí cesta jen lehce pod vodou, dalo se kolo přenést po kamenech. Další krpál nahoru se zase musí tlačit. Cyklotrasa za všechny peníze. U Sedlečka doprava, a už klesáme prudkým srázem, pěšinou, přes popadané kmeny mnohokrát přenášíme kolo. Velmi náročný úsek. U lípy u vody nás dojela skupinka. Nečekáme, až budou u pípy první a jedem hned dál. Naštěstí na sebe čekali. Přes Chvojnici po úzké lávce přetlačíme kolo a jsme U kata.

U kata

U kata

První pivo skoro na ex. Pak dávám malinovou limonádu a zišťujem, že uzená cigára už není. Sežrali ji pěší turisti, kterých bylo letos opravdu hodně (20 km a 30 km okruhy). Chvíli jsme váhali, jestli opéct nabízený párek na ohni. Hlad jsme ale moc neměli, spíš žízeň. Takže ještě jedno pivo.

zřejmě dobrej oddíl

zřejmě dobrej oddíl

Po očku jsme pozorovali ostatní cyklisty. Jedna parta si objednala taky piva, a hned plato kořalek. Kroutil jsem hlavou, jak v tom vedru a zátěži můžou pít zelenou. Zavolal jsem ženě, že to máme už jen kus domů, ať vyjede. Kus to byl, ale opět na tlačení kola, než jsme se dostali na vrstevnici ke Ketkovicím. Předjelo nás pár cyklistů, ale celkově jich bylo letos málo. Po polní cestě se napojujeme na silnici, na které jsou vidět davy pěších turistů. Vypadalo to, jako kdyby tam vystoupil autobus lidí. Kus je to po silnici, a pak odbočujeme na lesní asfaltovou cestu podél Ketkovického potoka. Brutální sjezd, místy kolo skáče po kamenech jak divoká kobyla. Naštěstí bez pádu jsme celkem rychle v Oslavanech. Ukazujeme kontrolní razítka a dostáváme diplomy.

Vandrovní list

Vandrovní list

Sigma ukazuje 66 km, no pěkná padesátka. Výlet zakončujem jídlem a pivem na zámku Oslavany.

Nádvoří zámku v Oslavanech

Nádvoří zámku v Oslavanech

Po cyklotrase se vracíme zpět. Na začátku ještě neotevřené cyklotrasy voprdelkoval vůz městské policie, ale bylo to naštěstí v pohodě. Zato cyklotrasa, to byla hotová kolonáda. Cyklisti, bruslaři, maminky s kočárkem a pěší … V Ivančicích máme rovných 70 km v nohách slušným terénem. Manželky nás chválí, že jsme to dali, taky pochvalně bručím. Naprosto super vejlet, akce roku. Jel jsem to potřetí, a je to vždycky zážitek. Příště musíme zlomit ještě jednoho kamaráda z Brna, bude to vetší sranda.

Trasa z Garmina

Trasa z Garmina

Cirdova procházka

Začalo nám jaro, takže došlo už i na kešky. V neděli bylo celkem pěkně, tak jsem vyrazil. Od vodojemu za hřbitovem začíná pěkný okruh Cirdova procházka. Z popisu keše jsem se dozvěděl, že malému lesíku za sadem se říká Zarážka, a on tak skutečně funguje, jako větrolam. Dále jsem se dostal i na trempské tábořiště o kterém jsem nevěděl. Není tedy moc fotogenické, navíc totem asi někdo dávno ukrad, škoda. zbývající část okruhu už není tak zajímavá, je to prostě lesní cesta. Kus po žluté, a jste z lesa venku.

koupačka

koupačka po letech

Na kraji lesa stojí kříž, taky je potřeba k němu zajít pro indicii. A pak zpět na vodojem? No to jsem celkem nepochopil, navíc proč po silnici? Vzal sem to přímo přes ten sad, blatíčka bylo jen lehce. U vodojemu tentokrát svítilo sluníčko, tak sjem si aspoň cvakl pohled na Zámiš.

Od vodojemu

Od vodojemu

S finálkou byla ale potíž, špatně sem to sečet, a šel domů s prázdnou. V kočičině jsme se potkali se ženou, tlačila kočár. Jedno pivo v cukrárně U řeky, nakoupit a šli jsme domů. Večer se mě to ale rozleželo, a vyrazil jsem na noční odlov, tentokrát to bylo správně. Doporučuju okruh i pro nekačery, nebo taky malé poš´touchnutí jak s tím začít.

ráfek

ráfek, Taiwan

No a v úterý už jsem vytáh kolo. Musel jsem si půjčit zadní od ženy. Moje je v servisu, ráfek na cucky. Bodejť ne, najezdil kolem 22 000km. Snad ten nový vydrží taky tak a doveze mě s foťákem na další a další zajímavá místa. Už se těším!

BOPO MTB a Startrails

Poslední dobou v těch vedrech to nebylo na žádné foto-žně, takže opět napíšu združený příspěvek.

V sobotu jsem chtěl jet udělat pár cvaků na MTB závod do Boroviny. Jenže. Do toho volá Yahyman, že by se jel projet na kole. Teplo teda hrozný, ale vyrazili jsme. Původně jsem chtěl vzít třístovku a udělat zpocený detaily a tak, ale bumbrlík se moc nedá vozit na kole. Na závod mě v podstatě upozornil J. Dobeš, tak sem si ho aspoň vyfotil. Koukali jsme jen na jednu kategorii, do 15 let, neměli jsme na to čas celý den. Byly k vidění úplní amatéři v bavlněným triku a šortkách, ale i blázniví profíci rozehřívající svaly na oholených nohách na rotopedu. K občerstvení Ježek (bodne!), ZON limča a klobása (tu jsme nedali, bylo před obědem).

J.Dobeš

J.Dobeš

Vítěz kategorie

Vítěz kategorie

Po dojetí všech z kategorie jsme to zabalili. Vzali jsme to po okruhu k jedné kešce a zpět domů opět Lorenzovými sady. Sem se musím stavit na nějaký makra, pěkný rybníčky!

No a na druhý den bylo jasno, tak jsme se opět náhodou po SMS domluvili, že pojedem fotit nějaké noční fotky. Yahyman původně myslel na baziliku, ale jsem si jistej, že sem říkal Vodojem kostelíček. Ale dopadlo to docela dobře, po počátečních technických problémech (Foťák musí být na „B“ a nechat to v režii časovače) z toho něco i vylezlo. Snad. Každopádně cenná zkušenost.

Startrails a Vodojem

Startrails a Vodojem