Dovolená v kempu

Letos jsme se na doporučení kolegy rozhodli strávit týden v jihočeském kempu u Dráchova. Protože ještě nechodím na 100% (noha pořád bolí), výlety byly úměrně kratší. Přesto jsme za ten týden stihli slušné množství atrakcí.

Kemp U sloupu, Dráchov

Kemp U sloupu, Dráchov

Kemp mohu rozhodně doporučit, je tam relativně klid, rodinky, slušné zázemí. Je to jeden z mála nových kempů, všude jinde kempy spíš rušej. Skoro každý večer byla grilovačka, užil jsem si to.

Borkovická Blata

Rašeliniště, kde se už rašelina netěží, ale nechává se to zarůst. Příjemný okruh rezervací, asi 5.5 km. Počasí nebylo ideální, přesto jsem z toho byl nadšen. I keška se zadařila. Potkali jsme jen pár lidí, takže pohoda, klídeček.

PR Borkovická blata

PR Borkovická blata

Třeboň

Dopajdal jsem steží ke Schwarzenberské hrobce, ale byla to pěkná procházka. Z náměstí, po hrázi rybníka Svět, kolem pivovaru Regent. Lidí jak sraček, i cyklistů, a do toho vláček. Podruhý to teda nemusím.

Třeboň, náměstí

Třeboň, náměstí

Schwarzenberská hrobka

Schwarzenberská hrobka

Bechyně

Do Bechyně jsem se chtěl podívat už dlouho, nejen kvůli mostu, ale taky proto, že tu otec byl na vojně. Výhled z věže nádherný, rozhodně doporučuju. Tady jsme v podstatě jen obešli náměstí a klášterní park (noha bolela jak čert).

Bechyně, pohled z věže

Bechyně, pohled z věže

Stádlecký most

Technická památka, sjeli jsme sem z Bechyně. Bohužel kus před mostem objíždka po příšerné cestě. Most jsme neriskovali přejíždět (do 1.5t), takže jsme si ji dali dvakrát. Turistická známka v psychiatrické léčebně byla třešnička na dortu.

Stádlecký řetězový most

Stádlecký řetězový most

Zpátky jsme to vzali přes Tábor, taky spíš kvůli nákupu. Ale i tak jsme se dostali díky turistické známce na náměstí a k pomníku Jana Žižky.

Tábor

Tábor

Soběslav

Překvapivě pěkné náměstí, informační centrum, kde mají dokonce i známky na pohledy! Tady jsme taky jen obešli náměstí, a do města jsem jezdili spíše za nákupem (Tesco, Lidl, Penny, lekárna)

Soběslav

Soběslav

Červená lhota

Zde jem byl opět příjemně překvapen. Čekal jsem davy turistů, ale bylo to naprosto v pohodě. Rybníček se nedá objet s kočárkem, takže jsme se museli vrátit. Po svačině jsme ještě dali kešku a kapličku co je vlastně kostelíček. No a to je celý. Vydatnej týden.

Zámek Červená lhota

Zámek Červená lhota

 

 

Tatry 2013 – den čtvrtý

Čtvrtek. Vstáváme kolem třetí ráno. Zbytek výpravy jde na snídani – párečky, syr, marmeláda, rožky. Šerpa nesnídá, blije jak amina. Přebalujeme teda batohy ze tří na dva. To je fakt nosič k nezaplacení, a jak má natrénováno 🙂 Škoda že zůstává blb doma.

4:30 vyrážíme autem na Tri studničky. Na místě jsme v 5:20, je to teda děsně daleko. A to buďme rádi, že takhle brzo ráno je provoz na silnici prakticky nula. Zastavujeme na parkovišti, kolemjdoucí fousatý děda o berlích nás zdraví. A žene se do budky – je to parkovák 🙂 Platíme 4.70€ za celodenní. Vyrážíme, je slušná zima, po překonání prvního mírného kopečku (Velká Pálenica) klesneme opět do doliny. Teplota klesá na 6°C, nasazujem rukavice. Kus cesty jdeme po silnici – cyklostezce. Nikde ani živáčka. Bodejť, co by tady kdo hledal v šest ráno. Na konci cyklostezky je odbočka na Kmeťov vodopád. Je to označené jako 3 min cesty. Dávám tomu pět, jinak se vracím na plánovanou trasu. Naštěstí po třech minutách jsme skutečně u vodopádu.

Kmeťov vodopád

Kmeťov vodopád

Cesta dál stále moc nestoupá, zato je to dálka tou Koprovou dolinou, než dojdeme k dalšímu ukazateli. Odtud to konečne prudčeji stoupá (práh), v dálce vidíme další velký vodopád vytékající právě z Temnosmrečinských ples. Vyběhneme to jako srnečci, já z posledních sil, zpocenej jak dveře vod chlíva. U plesa jak člověk sedne tak děsná zima, do toho dost fučí vítr. Dáváme kalvádos, děláme společnou fotku. Hledám kešku, ale dutin pod kamenem je tu hrozně moc, takže bezúspěšně.

Nižné temnosmrečinské pleso

Nižné Temnosmrečinské pleso

Asi po třičtvrtě hodině jdeme najít zrušenou cestu na Vyšné Temnosmrečinské pleso. Vracíme se kus zpět, v mapách je asi záměrně chyba. Nakonec ale nalézáme neznatelnou cestu skrz kosodřeviny. Jdeme dlouho kolem celeho plesa. Ani mužiky tu nenechali, takže nám cesta k Vyšnému trvá přes hodinu. Je tu ještě větší zima, oblíkáme všechno co je v batohu. Jíme – chleba, bůčková paštika,  šunka. Při obedě sledujeme stádo sedmi kamzíků jdoucích po úbočí Koprovského štítu, pohoda. Na Chalubinského vratech vidíme asi 5 lidi. Dojít se na něj v současnosti dá jen z polské strany. Od našeho plesa je cesta zrušená, a ani se nedivím, je to děsně příkrý suťovisko. Oběd zabral dalších asi 40 min, a vracíme se.

Pohled od Vyšného Temnosmrečinského plesa

Pohled od Vyšného Temnosmrečinského plesa

Je zataženo, počasí na hraně, ale neprší, takže si není na co stěžovat. Minule jak nás chytly kroupy při sestupu z Východnej Vysokej to byl jinší mazec 🙂 Cesta dolu na Nižné šla podstatně lépe. Hledáme znova kešku a ségra nalézá! Je špatně zameřená, o 10m mimo. Domů je to ještě hrozně daleko a už toho mám plný brejle. Na odpočívadle dávame psa („sníme psy“) a čaj. Cyklisti i přes zákaz a konec cyklostezky dojeli až k mostku, někteří tu mají pod lopuchy schované kola. No tak chlapci takhle ne, příště až budem dělat Hladký štít, vytahám vám ventilky to se budete divit aj ušima! Pod Zverincem dojídáme zásoby, je půl páté a zbývá překročit posledních 150 m (jo, zas ta Velká Pálenica) na Tri studničky. 18:05 jsme u auta. Ten poslední úsek je fakt pruda.

Zastavujeme v Tatranskej Lomnici a v cukrárně si dáváme kafe. Doma jsme 19:30, v osum má být večeře. Šerpa vypadá líp a je nějakej hovornej. Bodejť by ne, oproti nám nemá v nohách 29 km, 650 výškových metrů,  28 900 kroků.

graf teploty a převýšení

graf teploty (modrá) a převýšení (zelená)

Mapa trasy podle GPS

Mapa prošlé trasy podle GPS

Pátý den ráno jedeme do Polska pro sýry. Nemá to cenu popisovat na samostatný příspěvek, takže jen přidávám fotku ze zatáčky od Glodovky.

Vysoké Tatry od Glodovky

Vysoké Tatry od Glodovky

A Bobr je pryč, ledňáčci taky

Tak jsem se po nějakém tom týdnu zašel jednoho dne, v neděli podívat znova po bobrovi, a je pryč. Je fakt, že to před tím dost spláchla voda, a teď je tam asi o 30cm menší stav, takže mu to asi nevyhovovalo. A hráz si nestavěl, to bylo zajímavý.

Ledňáčka taky nevidět. Jen halasný německý haranty v táboře. Na fašističtinu jsem prostě alergickej, zvlášť v PR a takhle nahlas 🙁

Nikkor 300/2.8

Nikkor 300/2.8, s foťákem rovný 4 kila váhy

No tak jsem aspoň cvak zas pár motýlic  a vážek tou třístovkou. Je to teda cvalda, se  pronese.

Motýlice, letovka

Motýlice, letovka

To zas musel bejt pohled, jak se tam snajper plazí u řeky s bazukou a fotí trávu 🙂

Vážka červená

Vážka červená

Návrat do Litovan tedy byl poněkud dříve. No co. Aspoň zkusím ty kosy fotit. V rohu zahrady, v bezovém keři si totiž udělala si hnízdo kosice. Jenže my potřebovali zrovna tudy vést nový plot, starý kamenný se pomalu rozpadal. V hnízdě měla holka pět vajec. Nakonec jsme se rozhodli pro přesun kmene, buď to dá, nebo nedá, není jiná možnost. Tři jsme drželi bezinku a tchán to podříz motorovkou. Pak jsme to posunuli asi o 2 metry vedle a obsypali kamením, aby kmen stál jako dřív. Ani ne za hodinu už kosice zase seděla spokojeně na vejcích. Tři vyseděla, dva sežrala kočka, no nic moc bilance.

Kosice

Kosice

Tož takle ta paráda foti .)

Tož takhle ta paráda fotí

Jinošovská obora

Jezdím kolem celý roky (30?), a vždycky jsem si myslel, že patří k tomu zámečku (Schönwald) a že tam pobíhají choromyslní a hrajou si na babu a na schovávanou a tak. Tudíž že je zavřená pro veřejnost. Na blogu sceneryphoto.blog.cz jsem ale narazil na fotografie zevnitř, a po prohledání webu jsem zjistil, že obora je skutečně otevřená, proběhly zde rekonstrukce mostků atd. Hurá, tam se zajede!

Informační tabule u vchodu

Informační tabule u vchodu

Autobusem(!) do Náměště, na dopravní terminál(!!) a odsud za chvíli na Jinošov. Cesta tam hodinu, hodinu focení, a hodinu zpět. Lze zvládnout i v pracovním týdnu.

Obora je skutešně přístupná, cesty opravené. Místy ještě ležely poslední zbytky sněhu. Vyfotil jsem si několik místních staveb včetně zámečku a zase zpět. Branka v křižovatce, kudy by se taky dalo jít dovnitř je opravdu zavřená, musí se udělat okruh. Na zpáteční cestě jsem v Náměští sedl do špatného busu, takže místo abych jel přímo  přes Vladislav, byla to okružní jísda přes Pyšel, Smrk atd. No taky dobrý.

Odpočinkový altán zasvěcený bohyni lovu Dianě

Odpočinkový altán zasvěcený bohyni lovu Dianě