A Bobr je pryč, ledňáčci taky

Tak jsem se po nějakém tom týdnu zašel jednoho dne, v neděli podívat znova po bobrovi, a je pryč. Je fakt, že to před tím dost spláchla voda, a teď je tam asi o 30cm menší stav, takže mu to asi nevyhovovalo. A hráz si nestavěl, to bylo zajímavý.

Ledňáčka taky nevidět. Jen halasný německý haranty v táboře. Na fašističtinu jsem prostě alergickej, zvlášť v PR a takhle nahlas 🙁

Nikkor 300/2.8

Nikkor 300/2.8, s foťákem rovný 4 kila váhy

No tak jsem aspoň cvak zas pár motýlic  a vážek tou třístovkou. Je to teda cvalda, se  pronese.

Motýlice, letovka

Motýlice, letovka

To zas musel bejt pohled, jak se tam snajper plazí u řeky s bazukou a fotí trávu 🙂

Vážka červená

Vážka červená

Návrat do Litovan tedy byl poněkud dříve. No co. Aspoň zkusím ty kosy fotit. V rohu zahrady, v bezovém keři si totiž udělala si hnízdo kosice. Jenže my potřebovali zrovna tudy vést nový plot, starý kamenný se pomalu rozpadal. V hnízdě měla holka pět vajec. Nakonec jsme se rozhodli pro přesun kmene, buď to dá, nebo nedá, není jiná možnost. Tři jsme drželi bezinku a tchán to podříz motorovkou. Pak jsme to posunuli asi o 2 metry vedle a obsypali kamením, aby kmen stál jako dřív. Ani ne za hodinu už kosice zase seděla spokojeně na vejcích. Tři vyseděla, dva sežrala kočka, no nic moc bilance.

Kosice

Kosice

Tož takle ta paráda foti .)

Tož takhle ta paráda fotí

Rokytná v létě

Delší dobu se mi v hlavě rýsuje plán projít všechny turistické trasy v okolí. Jedna velmi pěkná vede z Jaroměřic do Mor. Krumlova podél řeky Rokytné. Celá trasa měří přes 50 km, ale lze to krásně rozdělit na menší úseky. O víkendu bylo pěkně, takže jsem vyrazil. Trasu od Jaroměřic do Příštpa jsem již jednou šel, a protože cesta vedla přes soukromý pozemek, vede teď po silnici – není tedy o co stát.

Rokytná, část trasy

Rokytná, první trasa

V sobotu jsem se tedy nechal vyhodit v Příštpu, že dojdu až do Litovan. No nedošel jsem to v daném čase celé, protože to byl velice hutný výlet! Hned za Příštpem jsem objevil nad řekou doslova hejno motýlic. Měl sem jen základní objektiv, a hned jsem si řekl že sem co nejdřív musím vyrazit znovu s makrem (což se podařilo hned druhý den, viz dále).

Takže jsem se celkem pomalu sunul podél řeky, vedro hrozný, a toho hmyzu a jak mě žral 🙂 První keška u Justýnky k nenalezení bez fotohintu, sem musím znova. Lozit po skalách s gpskou když je 30 stupňů, to je teda fuška. Doplazil jsem se k rozcestí Tenátnice, je to v podstatě přes řeku proti PR V Jedlí.  Loučky na druhé straně řeky nabízejí skutečně makrofotografické žně. Sháním moskytiéru a silný repelent! Potkal jsem M. Vorla na kole, prej jeho oblíbená trasa na kole. No chtěl bych na vlastní oči vidět jak to přenáší přes ty padlý kmeny.

A jsem u druhé kešky –  Spálený dub. Taky nenalezena ani po vysilujícím půlhodinovém ohledávání pařezů. 🙁 Ten den se kešky skutečně nedařily, i to teplo na tom mělo zásluhu. Voda docházela a do cíle daleko. Míjím Pulkovský mlýn, pěkná lokalita, po mostku do kopce, opět chvíle bloudění, ta žlutá je fakt mizerně značená, a už mi volá žena, že musíme domů. Tak jsem se nechal naložit za Pulkovem, vypil sejm Budvar, protože pivo nebylo, a jeli jsme domů. Sežranej od hmyzu jak v tropech, přesto jsem se  rozhodl druhý den sem vyrazit znova, zvolit kratší trasu, a delší ohnisko 🙂

Pořádnej hřib

Pořádnej hřib

Druhý den jsem tedy začal od Hájovny v Radkovicích, hned kousek v lese jsem našel obrovský hřib, škoda že byl celý červivý, a 5m vedle byl další! Ten to chtělo sebrat o pár dní dřív, to by bylo na sušení. Vyfotil jsem ho pro porovnání s ofukovacím balonkem (cca 20cm). Keška opět nenalezena, přitom to má dvojku obtížnost. Trochu soudnosti do toho bodování, chlapci!

Počasí bylo v neděli slabší, nesvítilo tolik a byl větší vítr, přesto jsem nějaké motýlice našel. Nejlepší byl plácek na kamenech přímo ve vodě. Motýlice si tu lovily potravu a usedaly s ní na kameny a stromy nad vodou. Baví mě, jak jim všichni říkají „Vážky“ 🙂

Motýlice při svačince

Motýlice při svačince

Další zážitek bylo vidět živého ledňáčka, jak sedí na kmínku padlém přes řeku a kouká do vody. Je to ale plachá potvůrka, jak uslyšel závěrku byl hned pryč. Měl sem z toho ale radost, přece jen je to něco jiného než se na něj koukat na informační tabuli Přírodní park Rokytná. O kus dál jsem našel dokonce jeho hnízdo ve strmém břehu. Chtělo by to naproti postavit maskovaný úkryt se židličkou a stativem, třeba na to dojde.

Ledňáček na Rokytné

Ledňáček na Rokytné

A to je vlastně konec cesty. U Pulkovského mlýna jsem ještě cvakl motýlice nad náhonem. Bylo tam opravdu velké hejno, ale nedalo se  k nim tak pěkně dostat jako z těch kamenů ve vodě. Došel jsem do Rozkoše :), kde mě žena nabrala, a jeli jsme domů.

A ještě jedna

A ještě jedna