Z Brtnice do Okříšek přes skiareál Jalovec

Už byl zas delší dobu klid nohám, ani počasí výletům moc nepřálo. V pátek ale bylo dopoledne hezky, a Alladin sliboval ještě lepší počasí na sobotu. A tentokrát se kupodivu trefil. Dlouho jsem nevěděl, kam vyrazit, protože to chtělo něco kratšího, tak 10-15 km. V poledne se to mělo stejně pokazit. Večer padla volba na Brtnici, taky proto, že tam jede z Třebíče parádní autobusový spoj. Teda jede to Třebíč-Praha, a jede mi to skoro od domu. Jenže na to blbec vždycky zapomenu, a ženu se schvácenej na autobusák do města. Příště! Tím během jsem dostal pěknou žízeň, takže v Brtnici hned kupuju Poděsbradku, protože půllitr čaje v termosce by mi určtě nestačil. Sluníčko se právě vyhouplo na obzor, a já se zpocenej vyhoupnul nad Brtnici. Sto výškových na prvním kilometru je pěknej nástup, skoro jako v Tatrách. Na obloze se mi hned dělají i první mráčky, a nezůstanou nevyužity!

Bezejmenný rybník mezi kopci Strážka a Malín

Bezejmenný rybník mezi kopci Strážka a Malín

Na rozcestí Černé lesy to beru doprava a pochvaluju si zpevněnou cestu. Polňačky, které jsem minul, smrdí totiž bahnem po kolena, ne-li za ušima. Svatá Trojice má smůlu, že je hluboko uprostřed lesů. Tady světlo nikdy nebude na pořádnou fotku, leda by se to fest vykácelo. Fotím až za rozcestím zelené značky protisvětlo, které z podrostu vyhnalo poslední chuchvalce studené mlhy.

Ranní opar v závěru podzimu

Ranní opar v závěru podzimu

Na kraji lesa před Radonínem je malebný rybníček. Fotím si částečně zarostlou hladinu s odrazem modré oblohy, když mě za rybníkem upoutaly včelí úly. Teď tam jistě už včely nejsou, zkusím to vyfotit! No to sem si dal. Automatika neposlouchala, asi se to nechtělo chytit na objekt ve stínu. Proklel sem celej Nikon včetně českého servisu a udělal pár fotek na manuální ostření a clonu.

Rybníček u Radonína

Rybníček u Radonína

F jako Fčela

F jako Fčela

V Radoníně pěkný kostelík, ale nebylo odkud to vzít. Tu kabel, tu kabel !!! Za vesnicí si opět pochvaluju vyasfaltovanou cestu, když tu koukám, že modrá jde přes pole k lesu. Ajajaj, no zkusíme to. Ušel jsem asi 50 m, po kotníky v bahně, no nedal jsem to. Pohled do mapy jasně ukázal, že asfaltovaná cesta jde taky kolem zříceniny Střeliště, jen je to o pár set metrů delší.

Břízka těsně před odbočkou modré do bahna

Břízka těsně před odbočkou modré do bahna

Střeliště se ukázalo jako pěkná lokalita na sabat nebo čundr, ale nic k focení. Ohniště, dvě lavice, kolem brázda připomínající vodní příkop, toť vše. Mít psy, tak bych je tady snědl. Zkontroloval jsem sucho v botách, bylo to v pohodě. Kombinace neprodejných rádoby membránových Nike a reklamních trekových ponožek za 49,- je skutečně ultimátní. Fakt sem stál před chvílí po kotníky v naplaveném bahně, a v botě mám sucho. U rybníčku Vápenice se cesta trochu zhoršila. Čert ví, jestli to dřív skutečně byl malý lom na vápenec, nebo je to náhoda. Každopádně na břehu rybníka mě zaujal zvláštní kříž, s lebkou se skříženými hnáty a kovaným hadem. To jsem skutečně ještě neviděl. Dumám, jestli to má co do činění s otravou nebo s uštknutím.

Velmi zvláštní kříž

Velmi zvláštní kříž

Za usedlostí jsem nejprve šel kousek vpravo, ale nakonec přece jen zvítězila zvědavost, vrátil jsem se a šel vlevo na Jalovec. Už zbýval jen kousek. U odbočky turistické značky z asfaltu byla regulérní plavecká základna, koupaliště, šest drah pro sportovní plavání, vše v ruinách.

Zpustlý plavecký areál

Zpustlý plavecký areál

Na Jalovci 5 metrů sněhu! No abych nekecal, 5 x 10 m 😀 Děla nachystaný, ale nikde ani živáčka. Naobědval jsem se na lavičce před restaurací, prošel celý areál, něco málo nafotil. Našel jsem dokonce i Jalovec, který měl plody. Teď to můžu to odfajfknout, že jsem tu byl. Ale „Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…“

Jalovec

Jalovec

Protože do Číchova to bylo slabé 3 km, ale bylo teprve podledne, rozhodl jsem se to trošku prodloužit. Zpátky k usedlosti/hájovně (jo, tady uměj žít, za Lesy ČR), a dál na Okříšky. V poledne se ovšem přesně podle předpovědi zatáhla obloha. V Okříškách mám asi 40 minut čas, než mi jede vlak, píšu kolegovi o souřadnice nedaleké kešky. Nalézám v pohodě, a hned tu máme vlak, ohlášený špatným titulkem – sranda největší, celej perón se chechtá. Vlak je příjemně vytopen. Jo, dobrejch 20 km!

Prošlá trasa

Prošlá trasa

Brtnice – Přímělkov na sněhu

Zima polevila, i sluníčko vykoukne, rozhodl jsem se omrknout údolí říčky Brtnice. Je to moje oblíbená trasa – je tam totiž všechno, rybníky, řeka, hrad, mlýn, a ke všemu ideální délka, prostě TRASA. Je vhodná i na víkend, z Třebíče je do Brnice dobré autobusové spojení – 9:20. 9:45 je člověk už v Brtnici a to je v zimě akorát.

map

Vyrážím ihned na Zašpitálku, přes sídlišťátko, prudce dolů schody. Oblíbená zahrádka s miniaturními doměčky, a teď to příjde – kolem ČOV cesta rozbahněná, není skoro kudy projít. Potkávám ale pána se psem, a ten referuje že to je jen tady, prej dál už je to lepší. Naštěstí měl, pravdu, a to už jsem u rybníka. Je tu namrzlo, dá se pěkně chodit na břehu, kde je jindy bahna po kolena.

Rákosí na rybníku Samonín

Rákosí na rybníku Šamonín

 Zastavuji i na hrázi, zkouším fotit ostrůvek uprostřed, ale jsem moc nízko na nějakou slušnou kompo. No tak dál, kolem kříže k ostré zákrutě řeky. Slunce se rozjížní naplno, kvapně cvakám ozářený, jakoby zlatý kmen stromu porostlý lišejníkem.

Strom přes Brtnici

Strom přes Brtnici

Bohužel dál už slunce celou cestu nevysvitlo, takže jen stručně. U Vidourkovic mlýna postavili novyý plot. mostek z dvou klád přes řeku je poškozen, ale jedna kláda ještě drží, jen je to větší adrenalin. Louky pod Střížovem jsou tradične rozmoklé, ale tady je to celoroční marast. Obtížně se  po sněhu škrábu na spojku na cestu k hradu. Na hradě svačina, MMS ženě aby viděla jak to tady vypadá v zimě, a za 15 min jdu na Přímělkov. Nejdu ale do kopce alébrž dál po turistické značce. U chatiček jsou pěkné ledopády, ale slunko není, fotím to jen orientačně mobilem. I železniční most je tu pěkný, ale zase – není světlo. Vlak stíhám tak tak, černá kočka se mi plete na nástupišti pod nohy, a už jedu zpět. Krásný vagón, až čumim. skládací stolečky, pokodlná sedadla – jen tři řady, a přípojka na notebook. Slečna vedle asi studentka, něco smolí na notebooku a kalkulce. Sranda. Tož tak.

Brtnice – Bransouze sněhem, cestou necestou

Teplota kolem nuly, všude dost sněhu, přesto vyrážíme na výlet. Autobus ráno do Brtnice stíháme v pohodě, je jak já posledně, že mi zastavoval už rozjetej v zátočině. Volíme raději krátkou variantu přechodu Brtnice-Jihlavka, sníh je svině. Už u rybníčku nad Brtnicí je jasné, že to opravdu nebude sranda. Taky částečně proto, že na zimní výlety nemáme vybavení.


Brtnice-bransouze mapka
Stopa žádná, boříme se do 10cm sněhu, místy víc kde jsou závěje. Obloha je jak mlíko, tak fotím aspoň starý kříž. Moc se to nedaří, prostě tučňáka nepodojíš, děckama nezatopíš.

Kříž nad Brtnicí

Kříž nad Brtnicí

Pokračujeme pomale ale vytrvale dál až k rozcestí Černé lesy. Název působí při tom všem sněhu komicky. Fotím mladou alej, až to povyrostě bude to ještě lepší záběr.

Alej u Černých lesů

Alej u Černých lesů

Odbočka do lesa na turistickou cestičku, a tady to tepve začíná být pravá divočina. Někde tu mají být potůčky, hlásí gps. No v nečem měkčím stojíme, není to poznat, ale do bot naštěstí neteče. Ještě u prvního potoku byly stopy, pak už jen občas zaječí stopa, i ta teď končí. Další potok už je výrazný, a k němu pěkný sešup. Hrajeme si na Marvana (sníh ze stromu oklepat na sebe), jak se držíme stromů při sestupu k potoku. Fotíme se mobilem, protože sníh máme všude, zrcadlovku se mi nechce tahat, stejně tu není co pořádně co. Vystoupáme zase na normální cestu (rozcestí Malín) a dáváme si čaj z termosky a chleby. Celí šťastní, že jsme tento náročný úsek zvládli. Dál už je to pohoda až do Bransouzí. Kolem potoka je široká oblast beze stromů, na focení určitě pekná oblast. Ale chce to podzim nebo tak. Teď je potok pod ledem, prostě nic z toho. V Bransouzích čekáme celkem dlouho na vlak, a tak obdivujeme čekárnu s vzorně nazdobenými nástěnkami a kupujeme si jízdní řád. Dopíjíme čaj. A pak už domů vlakem.