Litovany – Jaroměřice nad Rokytnou

Sobota, počasí sice nic moc, ale neprší. Takže výlet! Se ženou jsem se svez do Litovan, a vydal jsem se po žluté až do Jaroměřic. Cílem cesty bylo taky vzkoušení Fader (variable) ND filtru, na pěknou rozmázlou vodu. Hned u Biskupic jsem to musel vyzkoušet. Výsledek tedy nebyl nic moc, bohužel. Principiálně se jedná o dva polarizáky proti sobě, kdy pootočením dosáhnete hustoty ND 2-400. Zní to jako pohádka, bohužel to má taky ty mouchy polarizáku (dvou, dvě mouchy). Jedna strana snímku světlá, druhá tmavá 🙁

Pulkovský mlýn obývají regulerní vodníci, jako fakt vodníci. Jeden starej a jeden mladej. Koukali na mě, jako by dva měsíce neviděli živáčka. No měl jsem docela strach přejít náhon. Zajímavej pocit.

Za Biskoupicema

U  Biskoupic

O kus dál mě zaujala osamocená květinka. Tedy, byly tu asi čtyři, ale proti záplavám Podléšek a Sasanek tahle působila úplně jinak.

Orchidej?

Orchidej?

Další pokus s filtrem jsem udělal kousek výskytu bobra. Ten tam tedy asi dávno není, nora vypadala opuštěně. Předtím tak byl umolousaný břeh od bahna, jak bobr lezl ven. Ale stromy! Kvetou jak šílený, třeba třešně, ojeje. Běžte honem někoho pod nějakou třešeň políbit!

Brod kus od bobra

Brod kus od bobra

Odlovil jsem si i kešku Spálený dub. Loni jsem ji nemohl najít, protože byla posunutá, takže ani hint nepomáhal, prostě napytel. Dnes to bylo na první pohled jasné, kde krabka je. Z Příštpa vede žlutá po nové trase, přes nový krásný dvojitý most. Pěkně zadem mezi poli. Lom Královec je totiž dávno soukromý majetek, a tudíž neprůchozí. Škoda, že to je všude na těch cedulích postaru. Naštěstí značkaři to již mají správně a žlutá nás zavede k lomu zezadu. Výhled jsem si vyfotil přesto, že byla obloha jak mlíko a bylo jasný, že fotka bude prostě a jednoduše napytel.

Lom Královec

Lom Královec

V Jaroměřicích v parku druhá keška, nebylo tu totiž moc lidí. V cukrárně Viola jsem prach z cesty spláchl jedním Starobrnem, a šel jsem čekat na autobus do Třebíče. Výlet to byl celkem pěkný. Rovných 24 km. Jen škoda té oblohy. Proto je to taky takový stručný článeček. Nebylo zkrátka co fotit.

Odkaz na trasu v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/litovany-jaromerice-n-rokytnou/

Naučná stezka Balinské údolí

Původní plán o víkendu obejít Rokytnou, odlovit kešky apod. z Litovan padl už v polovině týdně. Nějakej Starkl. Takže jsem chystal v pátek večer trasu kolem Oslavky ještě severněji než minule. Jenže – v ten samý den tam měli kousek odtud naplánovaný organizovaný pochod turisti z KČT Třebíč (čti: ukecaný báby a dva dědci se psem). Nedalo se nic dělat, musel jsem jinam. Volba narychlo ráno padla na Balinské údolí. Neměl sem nic nachystanýho, ani papírovou mapu. Vyrazil jsem úprkem, abych stihl vlak. Na nádraží kupodivu nebyla taková spousta lidí jako minule, rozhodně míň čundráků. Lístek jsem si koupil až do Velmezu, z blbosti. Naštěstí ne zpáteční. Přestup ve Studenci v pohodě. Už z vlaku jsem u Pozďatína zahlíd bažanta a a pak i pár zajíců na poli, což mi hned zlepšilo náladu.

Babočka Osiková, foceno před Dolním mlýnem

Babočka Osiková, foceno před Dolním mlýnem

Vystoupil jsem v polích, název zastávky Oslavice, síla. Kus jsem to vzal po státní silnici, která křižovala cestu z vesnice k lesu. No byl tam asi 6 m rozdíl ve výšce, ale slezl jsem to. Jak to ta navigace může toto routovat jako trasu to nechápu. Kus sem šel zas špatným směrem, ale pole bylo poměrně suché, když jsem to střihl na tu správnou cestu. Pak už to bylo až dolů k řece v pohodě. Přechod řeky zaujme kombinací mostu a brodu. Při nízkém stavu vody (počítám že větší část roku) lze přejít suchou nohou, protože se řeka vejde do zabetonované roury.

Pohled z mostu

Pohled z mostu

Kousek za brodem, u lesa stojí kříž a odpočívadlo. Měla tam být i keška. Geopařez jsem našel, krabku ne. Bohužel podle výpisu na netu jsem zjistil že už je archivovaná. Škoda. Dneska žádná další nebyla v plánu. To je ta špatná příprava 🙂 Ostroh se dá přejít po modré, ale jsem tu kvůli řece, takže jdu delší cestou. Tam, kde cesta vede moc daleko od řeky se vždycky zajdu aspoň podívat blíž.

Balinka

Balinka

Místy je skutečně nádherné balvanité řečiště. Kolem vody rostou vrby a olše, krása. Asi po dvou kilometrech se připojuje zpět modrá turistická značka. Je odsud skoro na dohled mlejn. Dolní mlýn, a zrovna tady probíhá zabíjačka. Dva kotle venku, z komínků se kouři, kolem pobíhá pár lidí, děti, a taky řezník v zástěře. Vůně se line po údolí 🙂 Nemám ale odvahu se tam moc motat, dělám fotku až z dálky.

Dolní mlýn

Dolní mlýn

Obcí projdu rychle, sice je na co koukat, mají tu zajímavý jez, ale přece jsem radši v přírodě. A víte jaký je rozdíl mezi jezem a splavem? Schválně to zkuste někomu jednoduše vysvětlit 🙂 Asi kilometr za obcí je další informační tabule, popisující vydru a bobra. Bobr jo? tak se na něj jdem podívat blíž k vodě. A fakt, čerstvý okus, kam se podívám. No tak to je paráda, už i sem se vrátil bobr. Obdivuju ještě kus proti proudu jeho dílo zblízka. Chci vyfotit jednu zátoku, tak si čupnu, a v tom frrr, zpod břehu vystartoval Ledňáček. Je nezaměnitelný prostě, jedinečný. Svítívá modrá, podpořená sluníčkem. Sejdu se podívat blíž, a vystartoval odněkud z větvičky nad vodou další. No pánové, mám další místo na focení. Je to tedy trochu z ruky, ale snad to půjde.

Bobří práce na Balince

Bobří práce na Balince

V Uhřínově je slabší značení naučné stezky, jen bílé čtverce, které zapomněli doplnit. Vlevo jsem kdysi jel na kole zpátky na Třebíč, takže to beru vpravo po silnici do kopce. Stezka se naštěstí brzy odpojuje ze silnice a pokračuje podél řeky. Pod Šeborovem stojí uprostřed pastviny doslova zapíchnutá Tatrovka Vejtřaska. Zajímavý objekt.

Pastvina pod Šeborovem

Pastvina pod Šeborovem

Na konci vesnice se cesta opět stáčí do údolí, kolem karosárny až k trempským chatám. Jasně.

Typická trempská chata, pro pana Smejkala

Typická trempská chata, pro pana Smejkala

Kousek za chatou, po překročení Balinky se cesta zase zvedá, následuje informační cedule „Pastviny a louky“. A skutečně, cesta vede uprostřed louky, značená na dřevěných sloupcích, jinak by člověk nevěděl kudy. Až je na dohled vesnice, dívám se na hodinky, je půl jedný. Dávám tedy oběd –  na skruži uprostřed louky, no budiž. Opět Favorit, ale s rohlíkem. Koukám kolem sebe, od lesa na ně koukají srnky. Ale jo, tady se to dá 🙂 Za půl hodiny pokračuju v cestě. Hrbov projdu celkem rychle. Pěkný kostel tu mají, ale pozici na fotku nemůžu najít, všude něco překáží. Až na kopci za vsí objevuji pěknou kapli.

Kaple Hrbov

Kaple Hrbov

Zase jdu kus špatnou cestou, protože značení tu pokulhává. A zrovna na rozcestí, sakra. Cesta pozvolna sestupuje dolů zpět do Balinského údolí. Kolem soustavy rybníků Lalůvka. Rybníky jsou bohužel vypuštěné, takže je to nevábný pohled, a navíc to pěkně smrdí. Pokud je tam ale voda, dovedu si představit, proč tomu tady říkají Amerika. U výpusti posledního rybníku stojí v bahně čáp. Fotit se ale nenechá. Jen vytáhnu nástroj, hned odlétá na druhou stranu. Rybníky s otevřenou výpustí bohužel vypouští i jemné tmavé blatíčko. Celý Lavičský potok až do Balinky halí bahno, se kterým bojují i kachny. Vyfotit se mi je podařilo proto, že se prostě nedokázaly v té vodě rychleji pohybovat, natož vzlétnout.

Lavičský potok

Lavičský potok na jaře, humus

A to už jsem ve městě. Rychle přejít silnici a napojit se na modrou. Do Oslavice je to ještě kus, ale časově to vychází krásně. Zastavuji se už jen u Tajemného Jezírka. Je tak tajemné až není vidět. U cedule zrovna parkuje traktůrek s dětmi, takže ji nečtu. Potkávám pár jezdců na koních a už jsem opět u kříže, od kterého jsem dopoledne vyrazil. Do Oslavice tentokrát dojdu bez problémů. Mám asi 50 minut čas než pojede vlak. Bohužel jediná hospůdka U Beranů má otevřeno až v pět. Smůla. Ve vlaku prodává jízdenky strojvedoucí, který si za jízdy taky odskakuje na dvou nádražích si přepnout návěstidlo. To je síla. Ve Studenci taky není čas na pivo, jen 8 minut čas na přestup. Kupuju aspoň křupky na doma. Žízeň zaženou až dvě Plzeňský u Harlekýna (samý bublinky, ale co). Výlet se myslím opět vydařil líp, než jsem čekal (a než to vypadalo ráno :)). 22 km jsem našlapal, fotky udělal…Taky bych měl poděkovat mojí ženě, že mě takhle na vejlet pusti.

Odkaz na trasu na Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/naucna-stezka-balinske-udoli/

Budišov – Náměšť nad Oslavou

Sobotní počasí slibovalo konečně slunečný den. Zlí jazykové předpovídali víkend jako posledně, ale moc jsem jim nevěřil. V sobotu ráno jsem tedy podle dostupnosti vlakem vymyslel trasu z Budišova přes obec Kamenná, kolem řeky do Náměště nad Oslavou. Vyhrabal sem se v osum z domu, a už v MHD mi bylo jasné, že tento víkend vytáhne lidi ven. V autobuse bylo asi pět trempů, a další přistupovali. Na vlakovém nádraží pak byl šrumec jak na Václaváku. Bohužel spoustu těch lidí tvořily důchodkyně z KČT. Ach já blbec, a já jednu dobu uvažoval že vstupim! Sypu si popel na hlavu za tuto kacířskou myšlenku!!!

Většina čundráků vystoupila ve Vladislavi, důchodkyně se mě držely až do Budišova. Bože ty baby fakt chodí jen aby si mohly pokecat. Naštěstí jsem byl po ránu čerstvoučkej a vystřelil jsem skoro během k lesu po modré značce. Než se báby spočítaly už jsem je měl z dohledu. Uf! V lese bylo příjemně, na mikinu, sluníčko se do toho pěkně opíralo a slibovalo skutečně teplý den. Za křížkem (neviděl jsem ho) jsem si odlovil si kešku u kolomazného kamene, aspoň jsem konečně viděl jak to vypadá. No, představoval jsem si ho trochu větší. Ale možná to byl menší kousek, měl asi metr v průměru.

Kolomazný kámen

Kolomazný kámen

Hned za lesem jsem vyplašil tři zajíce, kteří se jen tak povalovali ve stínu. Opodál na mě na poli koukaly srnky. No nádhera.  V Kamenné jsem vytáhl papírovou mapu, abych se napojil na žlutou značku a pokochal se pěknou kapličkou.

Kamenná

Kamenná, kaple na návsi

Za vesnicí se cesta svažovala kolem dolu na kámen. Kolem potoka byly až k řece vidět obrovské kameny. Vesnice má svůj název rozhodně právem. Ovšem opravdová krása se ukázala až u řeky. Jo, tohle je ta moje Oslavka.

Balvany pod splavem

Balvany pod splavem

Snobský, dříve Holomkův mlýn, no to sedí

Snobský, dříve Holomkův mlýn, no to sedí

Kousek dál byla lávka přes řeku, ale zdánlivě to nikam nevedlo. Jak se později ukázalo, mohl sem přes ní jít, a bylo by to daleko lepší. Po žluté jsem došel až pod Tasov k Panskému mlýnu. A tady to začalo být zajímavé. Modrá vedla fyzicky nahoru do Tasova po silnici. V papírové mapě ale vedla kolem dalšího mlýna na Vaneč. GPS neukazovala pro změnu žádnou značku, ale bylo to průchozí. Přišel sem po zamalovaných značkách k Holomkovic mlýnu. Dvoje mříže, výstrahy, kamery. No nazdar. jak já se do té Vanče dostanu? Zkusil jsem to dál po proudu těsně kolem řeky, ale to mě dovedlo jen zpátky ke zmiňované lávce. Už jsem to chtěl vzdát. Ale tatínek od rodinky, která se tu placatila s kočárkem a dvěma dětmi, mi poradil, že mlýn je na ostrohu a dá se obejít.

Splav Holomkova mlýna

Splav Holomkova mlýna

Hurá! Několikrát jsem mu v duchu poděkoval, skutečně se podařilo to krátkým trhákem obejít. Po cestě byla vidět zřícenina hradu Dub. Tak panáček si oplotil kulturní památku, no to mě brali všichni čerti! Bývala tam i keška. Tady máte tu vaši demokracii, v plné kráse. Kousek dál jsem narazil na neuvěřitelně naleštěnou stovku škodovku. Pán opodál sázel stromky.

Škoda 100

Škoda 100

Odpustil jsem mu i to že vjel do zákazu. Ale třeba to byl polesný, kdo ví. Dál následoval opravdu krásný kus řeky, až na občasnou třípatrovou chatu z Ytongu, se satelitem na smrku. Nikdo mě nepřesvědčí, že to je trempská chata, resp. vývoj trempingu, a že je to v pořádku. Došel jsem až ke splavu od Dobrovolného mlýnu a tak se mi tu zalíbilo, že jsem vytáhl svačinu a naládoval se.

Oběd u splavu

Oběd u splavu

Přitom jsem se kochal na splav. A taky na chataře, který se na druhém břehu lopotil s kolečkem a hráběma. Pak se zkušeně zul a slezl se ke splavu opláchnout. Dojed sem svého Favorita s chlebem a vyrazil přes malou skalku dál. Už před příchodem do vesničky Vaneč byl slyšet neobvyklý křik ptáků. Říkám si, kurnik, tady má někdo na zahradě soukromou ZOO, a taky že jo. Ptačí ZOO, no páni! Minul jsem „Osadu“ Studánky, zase samá chata a soukromý pozemek. Ach jo. Ale řeka je tu pěkná, nedivím se jim, že se tu usadili, pacholíci. A po chvíli už jsem u Naloučanského mlýnu. Ten vypadá tak nějak obydleně normálně.

Naloučanský mlýn z louky

Naloučanský mlýn z louky

Cesta překračuje náhon a vede středem louky. Nechce se mi to obcházet obloukem, navíc jsem tady přece kvůli řece, že. Jdu tedy podél řeky, a najednou vidím známý okus na padlém stromě. Bobr! Tak vida, i na Oslavce nějaký ten bobr bude.

bobří okus, tohle není sekerka!

bobří okus, tohle není sekerkou

Dál už mě zaujala jen červená skála před Naloučanama. A už jsem se blížil do hustší civilizace. V Naloučanech jsem přešel most jakoby na Ocmanice, a značka vedla kus přes louku a pak do lesa do kopce, k známým rybníčkům pod Rathanský dílec. Několikrát jsem tady byl fotit makro. Po silnici do Náměště to už byl vyloženě vopruz. V pizzerii jsem si dal jedno pivo na spláchnutí prachu, nebylo teda nic moc. A pak rychlíkem do Třebíče. Celkem jsem podle GPS našlapal 24 km, pěkný!

Mochna jarní

Mochna jarní

Trasa v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/budisov-namest-nad-oslavou/

Bobr na Rokytné

Šel jsem si takhle v neděli zkontrolovat ledňáčka, jestli přečkal tu potopu, a co nevidím – Bobr. Tedy přímo bobr evropský, mladý  kousek. Podle hlavy nad vodou jsem si říkal, že by to mohla být i vydra, ale ten ocas ho prozradil. Zabydlel se tu ve stojaté vodě, ani hráz nemusel stavět.  Chvíli jsem ho pozoroval, nevypadalo že by mu to nějak moc vadilo. Udělal svoje dvě kolečka nad tůňkou a zalezl do nory.

Bobr?

Bobr?

Příště, bratře bobře, na tebe vezmu 300/2.8 a zamaskuju se tam na půl dne. Schválně tedy neprozradím místo aby mi ho někdo nevypudil. Už tak dost, že tam výrostci (asi z blízkého tábora) jezdí na motorce, hyml, v přírodní rezervaci!

Ano, Bobr Evropský

Ano, je to Bobr Evropský

Jo, a ledňáček to snad přežil. Hnízdo bylo dost vysoko nad hladinou povodně.

to by byla pokutička ...

to by byla pokutička …