Po stopách Posázavského pacifiku

Volná sobota, to se musí využít. Prvotní plán kóta Míchova hora ztroskotává na mé neochotě vstávat v sobotu 4:30. Musím dát něco v lidštější hodinu. Dlouho prolézám mapy, až mě nakonec padne do oka úsek Havlbrod – Žďár n. Sáz. Pro rejpaly – vím, že Posázavský pacifik se tomu správně říká snad jen mezi stanicemi Světlá-Čerčany, ale tohle je logické pokračování tratě, a taky vede kolem Sázavy 🙂 Trať zde je sice dávno zmodernizovaná, přesto zkusím prozkoumat právě pozůstatky parní jednokolejky. Podle série kešek po cestě je zde původní trasa patrná, takže vyrážím. Opět kupuju celodenní lístek na celou Vysošinu. U kasy mě paní zarazila. Prej „Jedete na ten festival?“ Panebože jen to ne! Už dávno nejsem festivalovej. Čekaje na vlak jsem v mobilu našel, že ve stejný den se koná Sázavafest 2015. No to mi chybělo! A navíc se rojej turisti v Sobíňově. Rychlík do Jihlavy bez zpoždění, v Jihlavě též pohoda, ale Havlbrod opět vypadal jako uprchlický tábor. Spousta lidí s batohama a kolama, nevědíc z které koleje to jede. Do toho postává několik dělníků vtipálků v zářivých vestách s vysílačkou, udílejíc cestujícím protichůdné informace. Prostě mazec. Na druhém nástupišti fakt nic dlouho nepojede…

II. nástupiště

Nádraží Havlbrod, nástupiště I a 1/2

Nakonec ale nalézám na poslední chvíli správnou kolej a vzápětí přijíždí elektrická lokomotiva v barvách ČEZu s rychlíkem. Zbývá jedna zastávka a jsem v Přibyslavi. Tady se taky celkem buduje.

Přibyslav

Nádraží Přibyslav

Rychle se zorientuju a šlapu do centra. Po cestě potkávám bronzovýho Žižku a K. H. Borovskýho hlavu v nadživotní velikosti. Nevím jestli si tohle úplně zasloužil chudák. V Centru města první keška u zámku. Shodou okolností je to i hasičské muzeum. Prohlídka už začala, ale paní se ještě vrátila a prodala mi turistickou známku. S prohlídkou jsem ani nepočítal a hned šel dál. Ještě je toho přede mnou hodně.

Hasičské muzeum, ve dvoře

Hasičské muzeum, ve dvoře

K dominantě Přibyslavi – místní věži je to jen kousek. Další keška. Nahoru se mi opět nechce, i když vstupné je jen 30 ká. Nechápu, jak by se tam mohl člověk rozhlédnout, jedině snad úplně shora přes sklo?

Gotická věž Přibyslav

Gotická věž Přibyslav

Pokračuju na náměstí a napojuju se na červenou turistickou značkou. Ještě než opustím náměstí, kupuju na rohu zmrzlinu. Řadovkou ven z města je to 300 m, a už jsem v lesíku. U nejbližšího rybníku keška odolala, holt ne vždy je posvícení. K rybníčku vede březová alej, ale polední slunce neposkytuje dobré světlo na fotku. Ani ta Sázava tu není vidět, a tak ujdu další 2 km úplně mechanicky. Zajímavé to začne být až u bývalého železničního mostu. Keška v pohodě nalezena, a cesta dál pokračuje podél bývalé trati. Je krásně vidět zářez do svahu, vyrovnané podloží, dokonce i hrubý štěrk, který byl mezi pražci. Svršek trati je však dávno snesen.

Zářez do svahu, se srnkou

Zářez do svahu, se srnkou

Historie zdejší železnice je krásně popsána právě v sérii keší věnujících se této tématice. Trať vyjede ze svahu a protíná Borovský potok. Bývalý železniční most je dnes silniční, a bývalý silniční – kamenný je místní technická památka (včetně kešky samozřejmě).

Kamenný most přes Borovský potok

Kamenný most přes Borovský potok, vzadu bývalý železniční most

Bývalá trať se zde stáčí do velkého oblouku a u řeky opět končí zrušeným mostem. Díky tomu, že vlak jede do kopečků velmi pozvolna a oblouky má právě ne příliš ostré, je to ideální cyklotrasa. A to už jsem na zastávce Stříbrné hory. Hned u sestupu na peron mě vítá zajímavá cedule.

Výluka koleje, starší cedule fakt nebyla

Výluka koleje, starší cedule fakt nebyla

Na zastávce jsem se dočet, že jedna kolej je skutečně v opravě a cestující si mají přejít na druhou stranu. Taky mě tu zaujala bouda telefonní ústředny. Taková, ale tříčlánková bývala i v Mohelně kousek za domem, a když se rušila, zbyla z toho hromada relátek a kabelů. To byly žně.

Telefonní ústředna

Telefonní ústředna

Ve Stříbrných horách sledování bývalé vlakové trasy končí a původně jsem měl v plánu tady nastoupit na vlak a jet domů. Nechtělo se mi ale čekat hodinu na vlak, tak jsem vyrazil dál, s tím že to třeba dojdu až do Havlbrodu, když bude třeba. Prošel jsem vesnicku Simtany, a na nádraží v Pohledu mě zaujala dieselová lokomotiva řady 740, tzv. Kocour.

DSC_2756

Kocour v Pohledu, Pohled na Kocoura, no prostě 740.657-2

V Pohledu u zámku (mimochodem moc pěkném, ale chtělo by to opravit) je k vidění Olšiakova socha, mýtický Gryf. Na náměstíčku zrovna probíhala svatba. Rychle jsem to proběhl, maje v paměti dvě nedávné svatby co jsem fotil, a tak trochu politoval upoceného fotografa. Za pohledem jsem odlovil poslední kešku ze série a vydal se polní cestou na Termesivy. V obci značení mizerné. Dříve vedla cesta přes soukromý pozemek, dnes je tam brána a než sem našel jak to obejít chvíli to trvalo. Chtěl sem ještě stihnout vyfotit výjezd vlaku z tunelu u Havlbrodu, takže mě to zdržení štvalo, ale jak se ukázalo na místě, tak jednoduché to nebude, a o nic jsem nepřišel. Díky tomuto tunelu může vlak od Prahy vjet do stanice z obou směrů, a nemusí se tedy přepřahat lokomotiva. Docela vychytávka. Za podchodem ovšem chybí lávka přes řeku, takže po červené jsem nedošel, a vzal to podle navigace prostě nejkratší cestou na nádraží. Tož pěkných 24 km.

Trasa z Garmina

Trasa z Garmina

 

Lídlenka

Akce řetězce Lidl, kdy za 199,- korun prodává kupon na celosíťovou jízdenku Českých drah se poprvé objevila někdy v roce 2009. Původně to byl celkem složitá pocedura – v pracovní den, s inkartou, podpisem a fotkou a já už nevím čím, se člověk tak nějak dostal k tomu výletu za slušný peníz. Dnes to ČD i Lidl už mají celkem odladěné, takže stačí koupit kupon a ten u pokladny na nádraží vyměníte za jízdenku.

Lídlenka

Lídlenka , povšimněte si ceny

No a protože já jsem výletům nakloněn, tentokrát jsem to využil. Počasí ani jeden nabízený víkend nevyšlo, tak jsem prostě jel ten poslední termín, co už, aby to nepropadlo. Někdo je schopen za těch 24h nalítat přes 1800 km, ale to já nemám zapotřebí. Jako cíl cesty jsem zvolil Jižní Čechy, protože to tam nemám moc prozkoumané.
Z několika variant zbyly České Budějovice, protože tam bych chtěl žít každý, no a odtud není daleko do Písku. Celkově ve vlaku člověk nestráví mládí, takže se dá stihnout procházka po městě a pohodlně se vrátit navečer.

Angličanovi jsem na nádraží vysvětlil jak odjede na Brno, vlezl do šouráku od Studence a už jsem si to mazal na Jihlavu. Lokálka byla příšerně hlučná a přetopená, takže jsem to riskl a nechal si snídani do rychlíku. Na lídlenku bývají tyhle vlaky dost plné (přitáhne to až 15 000 cestujících navíc). Naštěstí to bylo naprosto v pohodě, a už v Kostelci jsem rozbalil chleba a paštiku a nafutroval se. Rychlík Hejrman překvapivě nikde necoural, a cesta do Budějovic byla tak velmi pohodlná a rychlá. Ani jsem se nenadál a zhruba v deset jsem byl na místě. Z nádraží jsem se nechal vést davem, který se valil hlavní třídou, až jsem došel na hlavní náměstí (pozn. Přemysla otakara II.). Celé jsem si ho obešel pěkně v podloubí a na druhé straně našel tzv. Íčko – informační turistické centrum. Tady jsem koupil pohlednici, turistickou známku a keramickýho švejka na lednici – kýč jak bič, ale nic lepšího nebylo.

České Budějovice, černá vež

České Budějovice, černá vež

Ve vedlejším knihkupectví jsem ale narazil za výlohou na několikastránkového průvodce historickým centrem –  to bylo přesně to co jsem potřeboval. Mapka a tři komentované trasy. Na náměstí sice jezdí vláček, ale tou rychlostí bych to nikdy celé neprojel. Navíc průvodce stál stejně – padesátikačku.

Obešel jsem si tedy první doporučený okruh kolem Černé veže a kostela, na druhé straně bloku byla zajímavá Kaple Smrtelných úzkostí Páně. Většina atrakcí (Černá věž) měla už po sezóně a byly zavřené. Dveře kaple ale byly pootevřené, tak jsem tam nakoukl.  Moc se mi to líbilo, nechal sem tedy i drobáky na světlo a udělal konečně aspoň nějakou fotku.

Kaple Sv. Marie

Vnitřek kaple Smrtelných úzkostí Páně

Druhý okruh byl podstatně delší, kolem Malše a přes Zlatý most a Železný most tam a zpět. V celou hodinu začala hrát zvonkohra. Čas se nachýlil, třetí okruh si nechám na příště. 12.30 mi jel vlak na Písek, takže jsem po cestě zpět hlavní třídou zvládl už jen pozřít cosi jako hamburger a napodobeninu kafe. Na oběd bylo přece jen ještě brzo. Vlak mi přijel na první nástupiště, a odjel z druhého! Podle místního eisenboňáka prej normální. V Režicích komplikovanější předsedání ze šouráku na šourák (pokaždé jiný typ, tyhle lokálky), ale vyšlo to.

A už si tu šupajdím přes Putim na Písek. Písek mazec, lipová alej je tam kde má být, ale před ní je Tesco, Kaufland, Lídl a Opi, pardon Obi. Pro pěší je to tu překážková dráha než se dostane z vlaku. U prvního ukazatele jsem prozkoumal vyhlídkové okruhy, ale bylo to všechno dosta daleko (nejkratší byla cesta k velkému mostu 1.5 km). Vzal jsem to tedy na Velké náměstí, v ičku zas koupil turistické známky (tři, sladovna a výročí písku jako bonus).

Písecká sladovna

Písecká sladovna

Obešel jsem si náměstí a zase se vrátil ke konzumnímu komplexu. Nakonec nedošlo z časových důvodu ani na slibovaný oběd  a pivo. Hlad musela zahnat bageta a minerálka z Tesca. Zpáteční vlak jezdí bez průvodčího, lídlenku jsem ale neoznačoval, nevěda jak. V Protivíně pohodový přestup na rychlík Rožmberk, který jede až domů do Třebíče. Cesta náročná, ale výlet celkově skvělý. Celkem asi 470 km za 199,- no neberte to.

Krchov s Yahymanem, Ludvík a kometa #2

Posledních pár dní se snažím chodit fotit jak to jde, ale spíš to teda nejde, natož aby to bylo na samostatný příspěvek. Takže shrnu tři výpravy do jedné.

Yahyman prověřuje svůj nový stativ

Yahyman prověřuje svůj nový stativ

První pokus o židovský hřbitov skončil neslavně, prostě nebylo světlo. Yahyman má vždycky čas jen když není světlo. To sou ti inženýři… Stala se tam ale jiná zajímavá věc, kterou musím zmínit. Při vstupu na hřbitov (nikdy jsem tam nebyl, no) jsem si všiml kasičky na potřebné a úpravu hřbitova. Somrákům nic nedávám, ale kasičky to je jiná. Vylovil jsem desetikorunu a šup ji tam. Jak se za hodinu ukázalo, byl to zásah prozřetelnosti, a jak se ukázalo druhý den, funguje to na pětikoruny! Tak to sem fakt nečekal. Fotíme nic moc zajímavé náhrobky, šedé na šedém, prostě kde není světlo nic nevyfotíte, už se blíží pátá, a Yahyman se mě ptá jestli už jsem lezl někdy ze hřbitova přes bránu. Fakt hřbitovní fóry totok. No naštěstí deset minut po páté, kde se zjevil tu se zjevil, byl tam chlap s obrovským klíčem, a otevřel nám! Tak to byla ta první pětikoruna. Druhá pětikoruna byla za ten sníh na druhý den, já blbec si přál zasněžené čepičky na těch náhrobcích! Tož sem dostal za pět kaček deset čísel sněhu.

Větrný mlýn, kdo ví co se v něm mlelo?

Větrný mlýn, kdo ví co se v něm mlelo?

No až to trochu potálo, vyrazili jsme znova, ale protože zas už bylo půl páté, ani jsme to neriskovali a rovnou šli jinam – k větrníku, tedy k větrnému mlýnu. Fotky zas napikaču, prostě světlo nic moc, lokalita taky nic moc. Chvílema se teda ukázalo sluníčko, ale už bylo moc nízko a my byli defakto za kopcem. Zkusili jsme pár večerních na dlouhý čas, ale na to už byla zima tam postávat dlouho. Párkrát projel vlak, a když chceš fotit vlak musíš mít co? Trpělivost? Ale prd, musíš mít jízdní řád! Vlak ale ještě nesvítil, takže taky nic, holt odcházíme s prázdnou. (snad se aspoň ten polarizák najde…)

PanSTARRS nad Třebíčí

PanSTARRS nad Třebíčí

No a třetí výšlap byl zase za kometou, tentokrát jen nad Třebíč nad pekárnu. Seznámil jsem se  tam s dalším týpkem, který taky fotil, kompaktem, ale zas měl lepší dalekohled. Kometa byla už slabší, ale počasí nám přálo, něco jsme nafotili, tak sláva. Až doma jsem zjistil, že jsem ztratil klips na vysílačku, i když jsem to tam čelovkou probral při odchodu důkladně. Naštěstí jsem ho druhý den kousek od místa focení našel pomocí GPS. Hlavně už ať je pěkně, tohle jaro mě nebaví!

Libušák – Kožichovice

Měl jsem volno, počasí celkem stabilní, tak jsem vyrazil na vejšlap. Ani tak ne za focením, spíš se projít. Libušino údolí je klasický hnusný městský park, kterému lidé z města říkají „Kus přírody“. Podle mě je to spíš ráj huličů, odpadků a psích hoven, ale to je věc názoru. Procházením pěšinek, kterými je údolí protkáno jak niva modrou plísní jsem se dostal až k mostu. Dělám panoramatickou fotku na 5 snímků a pokračuju dál podél potoka (fotka z mostu je v záhlaví blogu). Vyškrábu se na vyhlídku, která kupodivu není na žádně mapě a už chápu – není odsud nikam vidět, tak proto! Pokračuju dál k chatařským osadám (rakovina třebíčského přírodního parku) a až na křižovatku Terůvky. Fotím nějaké pupence, pryskyřici na stromech, ale není to prostě ono.

Pryskyřice

Pryskyřice

U lesíka narážím na partu airsoftových nebo paintbolových uchyláků v maskáčich. Partička hodná předáka, fuj. Nabízí se dojít to po silnici domů, ale ještě je čas a tak to beru přes Střítež dál. Na focení to nění, tak to je sejdu dolů k řece. Přes Magic point (výhled nad ČOV) a domů. Bída.