Už ty mlýny doklapaly

V sobotu 28.8. jsem chtěl udělat nějakou naučnou stezku. V okolí mám ale všechno projité, volba tedy padla na Velkou Bíteš. Naučná stezka po místních mlýnech, a to já můžu. Je to autobusem kus, s jedním přestupem, ale dalo se. První autobus tradičně nestíhám. Komu by se chtělo vstávat v šest v sobotu, na to už jsem asi starej. Jedu až dalším: přestup ve Vel. Meziříčí v pohodě, i objížďku tam máme zařazenou.

Radnice Velké Meziříčí

Radnice Velké Meziříčí (dvě kašny, to by v Třebu nerozdejchali)

V deset cca vyrážím hledat začátek stezky. Není to moc zřejmý, tak začínám od dvojky,  nevadí. Po cestě ještě míjím nově opravený opevněný kostel. To mě zaujalo, sice boží bojovníci, ale co kdyby měl nepřítel katapulty 🙂

Kostel

Opevněný kostel sv. Jana Křtitele

Na konci nové čtvrti se konečně odpoutám od města. Je to jen kousek přes pole k prvnímu rybníku. Sečené podmáčené kluky, takže Pcháče, a spoustu dalšího vodomilného rostlinstva. Jen jsem tam nenašel žádnou informační tabuli. Jdu ale dál, přecházím silnici, a další rybníček – Skříňka. Kolem rostou přímo okrasné bodláky.

Bodne

Bodne

Cesta dál je mizerně značená, několikrát sejdu. Nakonec nachází, slibované pozůstatky rybníku. Jako pěkný, ale cos tím. Zase jdu ale blbě, a musím se dost vrátit. Ještě že mám tu navigaci, že. Kousek za silnicí začíná chatová osada Královky. Moc pěkný, a na kraji tomu vévodí rybník s výhledem na obec Vlkov.

Vlkov

Vlkov

Je tu i jedna keška. Snadno nalézám a pro dnešek mám splněno, už se věnuju jen trase. A že je to potřeba! Zpáteční cesta z Královky vede přes soukromé pozemky 🙁 Neriskuju to a vracím se, kolem poslední chaty. Svačina (bůčková), oddech, musím promyslet plán. Posilněn, za chatou nalézám nějakou cestu dál, tak se jí držím. Ale  po chvíli zase vedou značky dokamsi, kde je jen polom a strž k potoku. Beru to cestou nejmenšího odporu, za chvíli jsem zhruba na trase. Ale hned to zase nesedí s cestou, prostě naučná stezka základní školy. Lokalita Radostínský mlýn. Fotit moc nejde, navíc je to kolem zapáskováno červenobíle. Našel sem i zmiňovanou tůňku po vybuchlé munici. Taky lákavé místo – vyschlá nevábná kaluž. Odbočku k prameni vynechávám, stejně tu opět není značená cesta (prostě po dvou značkách konec?). Pieta na Prajzích má smůlu, pažím ji a jdu prostě po zelené, aspoň je tu nějaká cesta. Je to teda pěkný prales, kopřivy po ramena. V lokalitě Ve Žlíbku se motám, ani zelená tu už není v pořádku, protože je tu postaven nový silniční nadjezd. Naštěstí kus podle navigace a po 50 metrech jsem zpět na trase. Jde se po louce, kolem pěkné skály. Kokořínsko to neni, ale dá se. Sluníčko bylo ale proti abych tu fotil. Cesta pěkně ubíhá, a tak  jsem za chvíli v bodě, kdy to budu muset otočit, nebo dojít druhý okruh. Moc sem toho neviděl, mám toho celkem dost, tak jdu dál. A po chvíli se ukázalo, že jsem volil správně. Cesta se zvedá nad vesničku Křoví. Po chvíli bloudění nacházím lavičku.

Reklama

Reklama na čučení do krajiny

Jmenuje se to tu Reklama na čučení do krajiny. Znaven sedám a teda čučim. Lavička je pod stromem, tak si utrhnu jabko a zas čučim. Kolem projel traktor, pán mě pozdravil.Ta reklama nekecá, fakt pohoda. Rozhodně je to nejlepší místo trasy! Až se nabažím a něco nafotím, scházím do vesnice. U kostela je i Coop, doplňuju vodu a tatranku. Dneska docela spotřeba. U bezejmenného rybníčku opět odpočinek. Nejsem tu sám. Nějaký tatínek s dětma tu zaparkoval karavan a jsou se naobědvat.

Rybnk

Rybník Odpočívák, jak jsem si ho nazval

Už mě celkem začíná ale tlačit čas, musím to tedy bohužel zrychlit. Panovský mlýn – radši se nepřibližuju, fotím jen z dálky. Mlýn je to ale hezký, a to se počítá.

mlyn konecne

Konečně mlýn

Cesta je tu pěkná, tak nějak jsem si to představoval. Kolem potoku, občas v lese. Fotím i vybavení mlýna po proudu. Dlouhým obloukem se dál obchází Křoví. Pase se tu stádo koní. Na rozcestníku Pod horkou (kamenolom) se vydávám na zpáteční cestu do Bíteše.Prostřední mlýn obcházím z druhé strany než vede naučná stezka. Jdu po modré, je dobře značená a kratší.Krátké stoupání k rybníku Dolní koupelna (vtipnej název) a zase dolů kolem polí a dalších koní. Druhý okruh je tedy jednoznačně lepší a ten dám někdy v klidu znova.

vybaveni

Vybavení mlýna

Beru to fakt v rychlém tempu, abych stihl bus. Jsem tam za tři minuty odjezd, ale . pochopitelně to má 15 min. sekeru 🙂 Ve Velmezu naštěstí přípoj stihneme, uf.

Prošlá trasa - 26km

Prošlá trasa – 26 km

Odkaz na webové stránky naučné stezky: https://nsbites.webnode.cz/

Čertova skála

Po delší době jsme vyrazili zase na chalupu do Litovan. Časově to vycházelo dobře, ale nechtělo se mi zas jet zvlášť autobusem, takže jsem zvolil okružní trasu. Ke mlýnu je to kousek, a dál po žluté se vine cesta někdy přímo u vody, někdy vysoko nad ní. V řece bylo ovšem zoufale málo vody, je vidět že letošní jaro je skutečně velmi suché. Stromy přesto už pěkně vytáhly listy.

kuk

Kuk

K dalšímu mlýnu (Kašparovu) je to zase kousek. Přejdu krásný most a jsem ve znojemském kraji. Koukám že v dálce se objevuje keška – Čertova skála. Je to tedy horolezecký terén, naštěstí se to podle popisu dá obejít. U paty skály s nasprejovaným teepee se shora valí nějaká ženština a ptá se mě „Asi na kešku, co?“. Dole se chystají nějací horolezci. Vybíhám to nahoru, zplavenej jak závodní chrt. Kešku nalézám rychle, není od ní naštěstí vidět na jednoho horolezce, který je nahoře a kibicuje. Je to fakt pěkná skála se slušným rozhledem, i když to už zarůstá. Snáším prázdnou PETku co tu nějaký buran pohodil. Další keška má složitější odlov, tak ji nakonec vynechávám a za loukou fotím aspoň kmen spadený do proudu.

Rokytná

Rokytná

K Vilimovic mlýnu se cesta táááhne, musí se až k silnici a zase dolů k vodě. Mlýn je  využívaný k rekreaci asi, taky tu mají koně a tak. No tak aspoň že to nechátrá. Opodál je zarostlé koupaliště, měl jsem ho vyfotit blbec, dokud to nezarostlo listím. Takhle to půjde zase až příští jaro. Kus se jde zpátky proti proudu a jsem rád, že nejdu pořád po žluté a přesto kolem řeky. Fakt pěkný úsek. Cesta na Přešovice je pěkný krpál. V půlce stoupání jsem vyplašil dva jeleny, díky větru byli na pár metrů. Pak na mě zaštěkali a byli pryč. Zbyla po nich jen lebka jejich předka.