Už ty mlýny doklapaly

V sobotu 28.8. jsem chtěl udělat nějakou naučnou stezku. V okolí mám ale všechno projité, volba tedy padla na Velkou Bíteš. Naučná stezka po místních mlýnech, a to já můžu. Je to autobusem kus, s jedním přestupem, ale dalo se. První autobus tradičně nestíhám. Komu by se chtělo vstávat v šest v sobotu, na to už jsem asi starej. Jedu až dalším: přestup ve Vel. Meziříčí v pohodě, i objížďku tam máme zařazenou.

Radnice Velké Meziříčí

Radnice Velké Meziříčí (dvě kašny, to by v Třebu nerozdejchali)

V deset cca vyrážím hledat začátek stezky. Není to moc zřejmý, tak začínám od dvojky,  nevadí. Po cestě ještě míjím nově opravený opevněný kostel. To mě zaujalo, sice boží bojovníci, ale co kdyby měl nepřítel katapulty 🙂

Kostel

Opevněný kostel sv. Jana Křtitele

Na konci nové čtvrti se konečně odpoutám od města. Je to jen kousek přes pole k prvnímu rybníku. Sečené podmáčené kluky, takže Pcháče, a spoustu dalšího vodomilného rostlinstva. Jen jsem tam nenašel žádnou informační tabuli. Jdu ale dál, přecházím silnici, a další rybníček – Skříňka. Kolem rostou přímo okrasné bodláky.

Bodne

Bodne

Cesta dál je mizerně značená, několikrát sejdu. Nakonec nachází, slibované pozůstatky rybníku. Jako pěkný, ale cos tím. Zase jdu ale blbě, a musím se dost vrátit. Ještě že mám tu navigaci, že. Kousek za silnicí začíná chatová osada Královky. Moc pěkný, a na kraji tomu vévodí rybník s výhledem na obec Vlkov.

Vlkov

Vlkov

Je tu i jedna keška. Snadno nalézám a pro dnešek mám splněno, už se věnuju jen trase. A že je to potřeba! Zpáteční cesta z Královky vede přes soukromé pozemky 🙁 Neriskuju to a vracím se, kolem poslední chaty. Svačina (bůčková), oddech, musím promyslet plán. Posilněn, za chatou nalézám nějakou cestu dál, tak se jí držím. Ale  po chvíli zase vedou značky dokamsi, kde je jen polom a strž k potoku. Beru to cestou nejmenšího odporu, za chvíli jsem zhruba na trase. Ale hned to zase nesedí s cestou, prostě naučná stezka základní školy. Lokalita Radostínský mlýn. Fotit moc nejde, navíc je to kolem zapáskováno červenobíle. Našel sem i zmiňovanou tůňku po vybuchlé munici. Taky lákavé místo – vyschlá nevábná kaluž. Odbočku k prameni vynechávám, stejně tu opět není značená cesta (prostě po dvou značkách konec?). Pieta na Prajzích má smůlu, pažím ji a jdu prostě po zelené, aspoň je tu nějaká cesta. Je to teda pěkný prales, kopřivy po ramena. V lokalitě Ve Žlíbku se motám, ani zelená tu už není v pořádku, protože je tu postaven nový silniční nadjezd. Naštěstí kus podle navigace a po 50 metrech jsem zpět na trase. Jde se po louce, kolem pěkné skály. Kokořínsko to neni, ale dá se. Sluníčko bylo ale proti abych tu fotil. Cesta pěkně ubíhá, a tak  jsem za chvíli v bodě, kdy to budu muset otočit, nebo dojít druhý okruh. Moc sem toho neviděl, mám toho celkem dost, tak jdu dál. A po chvíli se ukázalo, že jsem volil správně. Cesta se zvedá nad vesničku Křoví. Po chvíli bloudění nacházím lavičku.

Reklama

Reklama na čučení do krajiny

Jmenuje se to tu Reklama na čučení do krajiny. Znaven sedám a teda čučim. Lavička je pod stromem, tak si utrhnu jabko a zas čučim. Kolem projel traktor, pán mě pozdravil.Ta reklama nekecá, fakt pohoda. Rozhodně je to nejlepší místo trasy! Až se nabažím a něco nafotím, scházím do vesnice. U kostela je i Coop, doplňuju vodu a tatranku. Dneska docela spotřeba. U bezejmenného rybníčku opět odpočinek. Nejsem tu sám. Nějaký tatínek s dětma tu zaparkoval karavan a jsou se naobědvat.

Rybnk

Rybník Odpočívák, jak jsem si ho nazval

Už mě celkem začíná ale tlačit čas, musím to tedy bohužel zrychlit. Panovský mlýn – radši se nepřibližuju, fotím jen z dálky. Mlýn je to ale hezký, a to se počítá.

mlyn konecne

Konečně mlýn

Cesta je tu pěkná, tak nějak jsem si to představoval. Kolem potoku, občas v lese. Fotím i vybavení mlýna po proudu. Dlouhým obloukem se dál obchází Křoví. Pase se tu stádo koní. Na rozcestníku Pod horkou (kamenolom) se vydávám na zpáteční cestu do Bíteše.Prostřední mlýn obcházím z druhé strany než vede naučná stezka. Jdu po modré, je dobře značená a kratší.Krátké stoupání k rybníku Dolní koupelna (vtipnej název) a zase dolů kolem polí a dalších koní. Druhý okruh je tedy jednoznačně lepší a ten dám někdy v klidu znova.

vybaveni

Vybavení mlýna

Beru to fakt v rychlém tempu, abych stihl bus. Jsem tam za tři minuty odjezd, ale . pochopitelně to má 15 min. sekeru 🙂 Ve Velmezu naštěstí přípoj stihneme, uf.

Prošlá trasa - 26km

Prošlá trasa – 26 km

Odkaz na webové stránky naučné stezky: https://nsbites.webnode.cz/

Čertova skála

Po delší době jsme vyrazili zase na chalupu do Litovan. Časově to vycházelo dobře, ale nechtělo se mi zas jet zvlášť autobusem, takže jsem zvolil okružní trasu. Ke mlýnu je to kousek, a dál po žluté se vine cesta někdy přímo u vody, někdy vysoko nad ní. V řece bylo ovšem zoufale málo vody, je vidět že letošní jaro je skutečně velmi suché. Stromy přesto už pěkně vytáhly listy.

kuk

Kuk

K dalšímu mlýnu (Kašparovu) je to zase kousek. Přejdu krásný most a jsem ve znojemském kraji. Koukám že v dálce se objevuje keška – Čertova skála. Je to tedy horolezecký terén, naštěstí se to podle popisu dá obejít. U paty skály s nasprejovaným teepee se shora valí nějaká ženština a ptá se mě „Asi na kešku, co?“. Dole se chystají nějací horolezci. Vybíhám to nahoru, zplavenej jak závodní chrt. Kešku nalézám rychle, není od ní naštěstí vidět na jednoho horolezce, který je nahoře a kibicuje. Je to fakt pěkná skála se slušným rozhledem, i když to už zarůstá. Snáším prázdnou PETku co tu nějaký buran pohodil. Další keška má složitější odlov, tak ji nakonec vynechávám a za loukou fotím aspoň kmen spadený do proudu.

Rokytná

Rokytná

K Vilimovic mlýnu se cesta táááhne, musí se až k silnici a zase dolů k vodě. Mlýn je  využívaný k rekreaci asi, taky tu mají koně a tak. No tak aspoň že to nechátrá. Opodál je zarostlé koupaliště, měl jsem ho vyfotit blbec, dokud to nezarostlo listím. Takhle to půjde zase až příští jaro. Kus se jde zpátky proti proudu a jsem rád, že nejdu pořád po žluté a přesto kolem řeky. Fakt pěkný úsek. Cesta na Přešovice je pěkný krpál. V půlce stoupání jsem vyplašil dva jeleny, díky větru byli na pár metrů. Pak na mě zaštěkali a byli pryč. Zbyla po nich jen lebka jejich předka.

John Deere

John Deere

 

 

 

Litovany – Jaroměřice nad Rokytnou

Sobota, počasí sice nic moc, ale neprší. Takže výlet! Se ženou jsem se svez do Litovan, a vydal jsem se po žluté až do Jaroměřic. Cílem cesty bylo taky vzkoušení Fader (variable) ND filtru, na pěknou rozmázlou vodu. Hned u Biskupic jsem to musel vyzkoušet. Výsledek tedy nebyl nic moc, bohužel. Principiálně se jedná o dva polarizáky proti sobě, kdy pootočením dosáhnete hustoty ND 2-400. Zní to jako pohádka, bohužel to má taky ty mouchy polarizáku (dvou, dvě mouchy). Jedna strana snímku světlá, druhá tmavá 🙁

Pulkovský mlýn obývají regulerní vodníci, jako fakt vodníci. Jeden starej a jeden mladej. Koukali na mě, jako by dva měsíce neviděli živáčka. No měl jsem docela strach přejít náhon. Zajímavej pocit.

Za Biskoupicema

U  Biskoupic

O kus dál mě zaujala osamocená květinka. Tedy, byly tu asi čtyři, ale proti záplavám Podléšek a Sasanek tahle působila úplně jinak.

Orchidej?

Orchidej?

Další pokus s filtrem jsem udělal kousek výskytu bobra. Ten tam tedy asi dávno není, nora vypadala opuštěně. Předtím tak byl umolousaný břeh od bahna, jak bobr lezl ven. Ale stromy! Kvetou jak šílený, třeba třešně, ojeje. Běžte honem někoho pod nějakou třešeň políbit!

Brod kus od bobra

Brod kus od bobra

Odlovil jsem si i kešku Spálený dub. Loni jsem ji nemohl najít, protože byla posunutá, takže ani hint nepomáhal, prostě napytel. Dnes to bylo na první pohled jasné, kde krabka je. Z Příštpa vede žlutá po nové trase, přes nový krásný dvojitý most. Pěkně zadem mezi poli. Lom Královec je totiž dávno soukromý majetek, a tudíž neprůchozí. Škoda, že to je všude na těch cedulích postaru. Naštěstí značkaři to již mají správně a žlutá nás zavede k lomu zezadu. Výhled jsem si vyfotil přesto, že byla obloha jak mlíko a bylo jasný, že fotka bude prostě a jednoduše napytel.

Lom Královec

Lom Královec

V Jaroměřicích v parku druhá keška, nebylo tu totiž moc lidí. V cukrárně Viola jsem prach z cesty spláchl jedním Starobrnem, a šel jsem čekat na autobus do Třebíče. Výlet to byl celkem pěkný. Rovných 24 km. Jen škoda té oblohy. Proto je to taky takový stručný článeček. Nebylo zkrátka co fotit.

Odkaz na trasu v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/litovany-jaromerice-n-rokytnou/

Budišov – Náměšť nad Oslavou

Sobotní počasí slibovalo konečně slunečný den. Zlí jazykové předpovídali víkend jako posledně, ale moc jsem jim nevěřil. V sobotu ráno jsem tedy podle dostupnosti vlakem vymyslel trasu z Budišova přes obec Kamenná, kolem řeky do Náměště nad Oslavou. Vyhrabal sem se v osum z domu, a už v MHD mi bylo jasné, že tento víkend vytáhne lidi ven. V autobuse bylo asi pět trempů, a další přistupovali. Na vlakovém nádraží pak byl šrumec jak na Václaváku. Bohužel spoustu těch lidí tvořily důchodkyně z KČT. Ach já blbec, a já jednu dobu uvažoval že vstupim! Sypu si popel na hlavu za tuto kacířskou myšlenku!!!

Většina čundráků vystoupila ve Vladislavi, důchodkyně se mě držely až do Budišova. Bože ty baby fakt chodí jen aby si mohly pokecat. Naštěstí jsem byl po ránu čerstvoučkej a vystřelil jsem skoro během k lesu po modré značce. Než se báby spočítaly už jsem je měl z dohledu. Uf! V lese bylo příjemně, na mikinu, sluníčko se do toho pěkně opíralo a slibovalo skutečně teplý den. Za křížkem (neviděl jsem ho) jsem si odlovil si kešku u kolomazného kamene, aspoň jsem konečně viděl jak to vypadá. No, představoval jsem si ho trochu větší. Ale možná to byl menší kousek, měl asi metr v průměru.

Kolomazný kámen

Kolomazný kámen

Hned za lesem jsem vyplašil tři zajíce, kteří se jen tak povalovali ve stínu. Opodál na mě na poli koukaly srnky. No nádhera.  V Kamenné jsem vytáhl papírovou mapu, abych se napojil na žlutou značku a pokochal se pěknou kapličkou.

Kamenná

Kamenná, kaple na návsi

Za vesnicí se cesta svažovala kolem dolu na kámen. Kolem potoka byly až k řece vidět obrovské kameny. Vesnice má svůj název rozhodně právem. Ovšem opravdová krása se ukázala až u řeky. Jo, tohle je ta moje Oslavka.

Balvany pod splavem

Balvany pod splavem

Snobský, dříve Holomkův mlýn, no to sedí

Snobský, dříve Holomkův mlýn, no to sedí

Kousek dál byla lávka přes řeku, ale zdánlivě to nikam nevedlo. Jak se později ukázalo, mohl sem přes ní jít, a bylo by to daleko lepší. Po žluté jsem došel až pod Tasov k Panskému mlýnu. A tady to začalo být zajímavé. Modrá vedla fyzicky nahoru do Tasova po silnici. V papírové mapě ale vedla kolem dalšího mlýna na Vaneč. GPS neukazovala pro změnu žádnou značku, ale bylo to průchozí. Přišel sem po zamalovaných značkách k Holomkovic mlýnu. Dvoje mříže, výstrahy, kamery. No nazdar. jak já se do té Vanče dostanu? Zkusil jsem to dál po proudu těsně kolem řeky, ale to mě dovedlo jen zpátky ke zmiňované lávce. Už jsem to chtěl vzdát. Ale tatínek od rodinky, která se tu placatila s kočárkem a dvěma dětmi, mi poradil, že mlýn je na ostrohu a dá se obejít.

Splav Holomkova mlýna

Splav Holomkova mlýna

Hurá! Několikrát jsem mu v duchu poděkoval, skutečně se podařilo to krátkým trhákem obejít. Po cestě byla vidět zřícenina hradu Dub. Tak panáček si oplotil kulturní památku, no to mě brali všichni čerti! Bývala tam i keška. Tady máte tu vaši demokracii, v plné kráse. Kousek dál jsem narazil na neuvěřitelně naleštěnou stovku škodovku. Pán opodál sázel stromky.

Škoda 100

Škoda 100

Odpustil jsem mu i to že vjel do zákazu. Ale třeba to byl polesný, kdo ví. Dál následoval opravdu krásný kus řeky, až na občasnou třípatrovou chatu z Ytongu, se satelitem na smrku. Nikdo mě nepřesvědčí, že to je trempská chata, resp. vývoj trempingu, a že je to v pořádku. Došel jsem až ke splavu od Dobrovolného mlýnu a tak se mi tu zalíbilo, že jsem vytáhl svačinu a naládoval se.

Oběd u splavu

Oběd u splavu

Přitom jsem se kochal na splav. A taky na chataře, který se na druhém břehu lopotil s kolečkem a hráběma. Pak se zkušeně zul a slezl se ke splavu opláchnout. Dojed sem svého Favorita s chlebem a vyrazil přes malou skalku dál. Už před příchodem do vesničky Vaneč byl slyšet neobvyklý křik ptáků. Říkám si, kurnik, tady má někdo na zahradě soukromou ZOO, a taky že jo. Ptačí ZOO, no páni! Minul jsem „Osadu“ Studánky, zase samá chata a soukromý pozemek. Ach jo. Ale řeka je tu pěkná, nedivím se jim, že se tu usadili, pacholíci. A po chvíli už jsem u Naloučanského mlýnu. Ten vypadá tak nějak obydleně normálně.

Naloučanský mlýn z louky

Naloučanský mlýn z louky

Cesta překračuje náhon a vede středem louky. Nechce se mi to obcházet obloukem, navíc jsem tady přece kvůli řece, že. Jdu tedy podél řeky, a najednou vidím známý okus na padlém stromě. Bobr! Tak vida, i na Oslavce nějaký ten bobr bude.

bobří okus, tohle není sekerka!

bobří okus, tohle není sekerkou

Dál už mě zaujala jen červená skála před Naloučanama. A už jsem se blížil do hustší civilizace. V Naloučanech jsem přešel most jakoby na Ocmanice, a značka vedla kus přes louku a pak do lesa do kopce, k známým rybníčkům pod Rathanský dílec. Několikrát jsem tady byl fotit makro. Po silnici do Náměště to už byl vyloženě vopruz. V pizzerii jsem si dal jedno pivo na spláchnutí prachu, nebylo teda nic moc. A pak rychlíkem do Třebíče. Celkem jsem podle GPS našlapal 24 km, pěkný!

Mochna jarní

Mochna jarní

Trasa v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/budisov-namest-nad-oslavou/

Divočáci

Udělalo se pěkně, tož sem vyjel na mou oblíbenou trasu do Červené Lhoty. A hned u Budíkovic na křižovatce jsem píchnul. Dvakrát píchnout na 100 km, to je fakt pech letos. Naštěstí se podařilo nasadit duši z aušuslandu za 59 korun a jelo se dál. Foukal mírný vítr do zad, do toho kopečka ideální. Na náměstíčku koukám, že svatému Rochovi někdo ukrad železné zábradlí. Pěkně pilkou až u země. No i na vesnici se kradou kovy. Projedu Červenou Lhotou dozadu k lesu na vyhlídku.

Červená lhota

Červená Lhota (jiná, než ta světoznámá)

U křížku marně luštím souřadnice. Ale koukám, že se tady staví další rybník. Výpočet mi vyšel špatně, tak jsem aspoň chtěl dojet na tu vyhlídku, když v tom si všimnu, že na pravé straně na poli běží souběžně se mnou stádo divočáků.

Stádo, a jak mete

Stádo, a jak mete

Doběhli k lesu, a rozhlíželi se kudy se dají dál. Cvakl jsem je ještě jednou. Bohužel jen základním objektivem, ale i tak to vyšlo pěkně. To se člověku jen tak nepoštěstí vidět takové divadlo. Dobrých 12 kousků jich bylo.

Pašíci se rozhlíží

Pašíci se rozhlíží

Zpátky to beru přes Čechtín. Navigace ukazuje, že to není taková špice na převýšení jako přes křižovatku nad Č. Lhotou. Skutečně se to jelo líp. Z kopce protivítr tolik nevadí. Celkem to hodilo 25km.

Křižovatka na nejvyšším bodě trasy

Křižovatka na nejvyšším bodě trasy

Druhý den sem jedu znova, tentokrát se správnými souřadnicemi, vypočítanými v klidu doma. A hned za Okrašovicemi, tam jak se buduje nový rybník, přes cestu běží další divočák! No toto, asi budou vopravdu přemnožení. Nestihl jsem to bohužel vyfotit, radši jsem neriskoval pád z kola 🙂

Vlevo bude velký rybník

Vlevo bude velký rybník

Ke kešce jdu na jisto. Musí se ale přes pole, naštěstí je čerstvě zaseto tak nic nepošlapu. Na místě objevuju poustevníkovu světničku, nebo co to je. Měl tam normálně slamník a nějakej hrnec.

Poustevníkovo obydlí

Poustevníkovo obydlí

Už chyběl jen ten otec Scholastik, aby si opodál trhal bylinky 🙂 Dál jedu tentokrát na Kratochvílův mlýn, logbook potřeboval vyměnit. Není to sice moje keška, ale tak když už jedu kolem…Opět se musím smát obřímu mostu pro cyklostezku, který nevede nikam. Klasicky nenacházím Ostrov na Jihlavě, furt tam někdo voprdelkuje! Dávám aspoň U křížku, je tam pěkný rozhled, když ještě nejsou na stromech listy. Přes Poušov domů, u Polanky potkávám kolegu z práce na kolečkových bruslích (!). Ještě se zajedu podívat k Lubí, ale je to tu pořád mrtvé. Dnes to bylo rovných 40 km. Večer plánuju delší vejlet na sobotu, tentokrát pěšky…ale o tom příště.

Jarní kolečko

V sobotu jsem s kočárkem najel 20km. Malýmu se to možná líbilo, ale já jsem potřeboval voraz. Tahat ten kočár lesem přes ty kořeny je náročný na ruce. A tak  jsem v neděli vyrazil na kole, aby byla změna. A taky na Oslavanskou 50 bude něco najeto.

Kočár v Zarážce

Kočár v Zarážce

Ráfek pořád nic. Objednaný je, ale v Remerxu toho teď údajně mají hodně. Připomíná mi to silničáře, které překvapí sníh v zimě. Letos musí být úplně blahem bez sebe (ledovka byla dva dny a totálně to zase nedali). Ale zpět k tomu ráfku – když je tak pěkně, a ráfek není, „půjčil“ jsem si ho z manželčina kola. Pohodová vyjížďka, i když docela foukalo. přes Týn, a před Budíkovicema doleva na Okřešice. Táhlý kopec, ale vítr v zádech dělal svoje a jelo se nádherně, až jsem se přistihl že se usmívám. Pod Wartenberkem se fakt buduje nový rybník, a celkem asi velký. Odklonili i elektrické vedení. Čtyřmetrová betonová výpusť působí na jarním poli poněkud komicky. Asi jako psí hovno které se skrývalo celou zimu pod sněhem a teď, když není sníh, tak vykouklo. Na kraji Okřešic je nová keška, odlovil jsem i bez GPS jen podle hintu. Je odtud pěkný rozhled. Silnice přes Okřešice je komplet spravená, ale paráda končí přesně u cedule. Dál je to zase tankodrom. Nahoře nad Červenou Lhotou zastavuju a kochám se panoramaty, na focení je dost opar.

Silnice nad Červenou Lhotou

Silnice nad Červenou Lhotou

V tom se do kopce přibližuje celkem rychle nějaký chodec. Nakonec jsme celkem pokecali. Prej chodí v neděli 30, i 50km když je pěkně. A že je z Bransouz a jde do Třebíče (Přes Lenina v Budíkovicích) a odtud vlakem domů. No má můj respekt. Já když dám pěšmo 30 km mám toho plný brejle. Cvak sem aspoň ty břízky a jehnědy, a sjel jsem pomalu do vesnice. Kochačka celou cestu prostě, to za to stojí ten krpál vyšlapat. V Červené Lhotě jsem to chtěl vzít původně na Číhalín a zpět. Ale zaujala mě kaplička u JZD.

Kaplička u Červené Lhoty

Kaplička u Červené Lhoty, CPL, HDR

Dá se sjede pěkně k řece po cyklostezce Jihlava-Raabs, a následuje jeden z nejzbytečnějších mostů na řece. Je jen pro cyklostezku, která po 50 m končí 🙂  Tady soudruzi z Bruselu udělali chybu. Narazili na soukromé pozemky, přitom napřed k nim postavili most. Na jednu stranu chápu ten záměr, ale vyasfaltované cyklostezky jsou něco, co nesnáším.

Inkriminovaný úsek cyklotrasy

Inkriminovaný úsek cyklotrasy

Takže jsem v podstatě rád že to tahle dopadlo a je tam aspoň kus normální cesty po louce a lesem. Loni jsem to ještě projel, ale teď je na plotě cedule Soukromý pozemek, přes cestu je zamčená branka, a nazdar. Vyřešili to cestou skrz JZD, no taky řešení. Jsem zvědav kdy zemědělce přestanou cyklisti mezi traktorama bavit.

cyklostezka, původní trasa zeleně

cyklostezka, původní trasa zeleně

v Přibyslavicích jsem se kochal poutním kostelem. Sjedu dolů, přes most doleva, a začlo mi plavat zadní kolo – píchl jsem. No pěkný pomyslím si. Snad ta stará náhradní duše bude OK. Na autobusové zastávce jsem duši vyměnil, vypadalo to v pohodě. Kolem projelo asi 30 cyklistů za tu chvíli, ani jeden se nezastavil jestli třeba nepotřebuju lepení 🙁 Posvačil jsem dalamánek a čaj z termosky a jelo se dál. Směr Nová Ves, v podstatě cíl cesty. Kolega mi povídal, že tu je pěkný zatopený lom. Lom tu teda je, ovšem 5 m vedle je hospoda. Pár cyklistů popíjí lahváče. Taky jsou tu odpadky, chatky, smrad z koní, hotová romantika za 500,-. Cvaknul jsem lom a pilu pryč.

Bývalá vápenka v Nové Vsi

Bývalá vápenka v Nové Vsi

Další keška se jevila být u Červeného mlýna. Ovšem bylo tam dost chlapů. Nevím, co tam v neděli dělali teda. Vodní dílo je to jak Gabčikovo. Prostě jsem neodlovil, koukali na mě a nechtělo se mi hodinu čekat. Přes Poušov domů, celkem to dalo 32,8 km.

Projetá trasa na Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/trebic-cervena-lhota-nova-ves-trebic

Krchov s Yahymanem, Ludvík a kometa #2

Posledních pár dní se snažím chodit fotit jak to jde, ale spíš to teda nejde, natož aby to bylo na samostatný příspěvek. Takže shrnu tři výpravy do jedné.

Yahyman prověřuje svůj nový stativ

Yahyman prověřuje svůj nový stativ

První pokus o židovský hřbitov skončil neslavně, prostě nebylo světlo. Yahyman má vždycky čas jen když není světlo. To sou ti inženýři… Stala se tam ale jiná zajímavá věc, kterou musím zmínit. Při vstupu na hřbitov (nikdy jsem tam nebyl, no) jsem si všiml kasičky na potřebné a úpravu hřbitova. Somrákům nic nedávám, ale kasičky to je jiná. Vylovil jsem desetikorunu a šup ji tam. Jak se za hodinu ukázalo, byl to zásah prozřetelnosti, a jak se ukázalo druhý den, funguje to na pětikoruny! Tak to sem fakt nečekal. Fotíme nic moc zajímavé náhrobky, šedé na šedém, prostě kde není světlo nic nevyfotíte, už se blíží pátá, a Yahyman se mě ptá jestli už jsem lezl někdy ze hřbitova přes bránu. Fakt hřbitovní fóry totok. No naštěstí deset minut po páté, kde se zjevil tu se zjevil, byl tam chlap s obrovským klíčem, a otevřel nám! Tak to byla ta první pětikoruna. Druhá pětikoruna byla za ten sníh na druhý den, já blbec si přál zasněžené čepičky na těch náhrobcích! Tož sem dostal za pět kaček deset čísel sněhu.

Větrný mlýn, kdo ví co se v něm mlelo?

Větrný mlýn, kdo ví co se v něm mlelo?

No až to trochu potálo, vyrazili jsme znova, ale protože zas už bylo půl páté, ani jsme to neriskovali a rovnou šli jinam – k větrníku, tedy k větrnému mlýnu. Fotky zas napikaču, prostě světlo nic moc, lokalita taky nic moc. Chvílema se teda ukázalo sluníčko, ale už bylo moc nízko a my byli defakto za kopcem. Zkusili jsme pár večerních na dlouhý čas, ale na to už byla zima tam postávat dlouho. Párkrát projel vlak, a když chceš fotit vlak musíš mít co? Trpělivost? Ale prd, musíš mít jízdní řád! Vlak ale ještě nesvítil, takže taky nic, holt odcházíme s prázdnou. (snad se aspoň ten polarizák najde…)

PanSTARRS nad Třebíčí

PanSTARRS nad Třebíčí

No a třetí výšlap byl zase za kometou, tentokrát jen nad Třebíč nad pekárnu. Seznámil jsem se  tam s dalším týpkem, který taky fotil, kompaktem, ale zas měl lepší dalekohled. Kometa byla už slabší, ale počasí nám přálo, něco jsme nafotili, tak sláva. Až doma jsem zjistil, že jsem ztratil klips na vysílačku, i když jsem to tam čelovkou probral při odchodu důkladně. Naštěstí jsem ho druhý den kousek od místa focení našel pomocí GPS. Hlavně už ať je pěkně, tohle jaro mě nebaví!

Brtnice – Přímělkov na sněhu

Zima polevila, i sluníčko vykoukne, rozhodl jsem se omrknout údolí říčky Brtnice. Je to moje oblíbená trasa – je tam totiž všechno, rybníky, řeka, hrad, mlýn, a ke všemu ideální délka, prostě TRASA. Je vhodná i na víkend, z Třebíče je do Brnice dobré autobusové spojení – 9:20. 9:45 je člověk už v Brtnici a to je v zimě akorát.

map

Vyrážím ihned na Zašpitálku, přes sídlišťátko, prudce dolů schody. Oblíbená zahrádka s miniaturními doměčky, a teď to příjde – kolem ČOV cesta rozbahněná, není skoro kudy projít. Potkávám ale pána se psem, a ten referuje že to je jen tady, prej dál už je to lepší. Naštěstí měl, pravdu, a to už jsem u rybníka. Je tu namrzlo, dá se pěkně chodit na břehu, kde je jindy bahna po kolena.

Rákosí na rybníku Samonín

Rákosí na rybníku Šamonín

 Zastavuji i na hrázi, zkouším fotit ostrůvek uprostřed, ale jsem moc nízko na nějakou slušnou kompo. No tak dál, kolem kříže k ostré zákrutě řeky. Slunce se rozjížní naplno, kvapně cvakám ozářený, jakoby zlatý kmen stromu porostlý lišejníkem.

Strom přes Brtnici

Strom přes Brtnici

Bohužel dál už slunce celou cestu nevysvitlo, takže jen stručně. U Vidourkovic mlýna postavili novyý plot. mostek z dvou klád přes řeku je poškozen, ale jedna kláda ještě drží, jen je to větší adrenalin. Louky pod Střížovem jsou tradične rozmoklé, ale tady je to celoroční marast. Obtížně se  po sněhu škrábu na spojku na cestu k hradu. Na hradě svačina, MMS ženě aby viděla jak to tady vypadá v zimě, a za 15 min jdu na Přímělkov. Nejdu ale do kopce alébrž dál po turistické značce. U chatiček jsou pěkné ledopády, ale slunko není, fotím to jen orientačně mobilem. I železniční most je tu pěkný, ale zase – není světlo. Vlak stíhám tak tak, černá kočka se mi plete na nástupišti pod nohy, a už jedu zpět. Krásný vagón, až čumim. skládací stolečky, pokodlná sedadla – jen tři řady, a přípojka na notebook. Slečna vedle asi studentka, něco smolí na notebooku a kalkulce. Sranda. Tož tak.