Do Přeckova na makrelu

Volno mezi víkendem a svátkem jsem chtěl využít k nějaké procházce. Jako na zavolanou se nabídl Google kalendář s grilováním makrel. První na seznamu byl „Přeckov, zahájení sezony“. No proč ne, aspoň nemusím vymýšlet trasu. Dá se tam jít celkem jednoduše přes Trnavu (10km), ale tuto trasu jsem si nechal jako záložní pro cestu nazpátek. Na dopoledne je to málo. Delší trasa je přes H.Vilémovice nebo přes Nárameč (obě cca 18km). Volba padla na zelenou TZ. V devět hodin zavládla panika. Ale co, popovezu se do Tejna busem, stejně by se mi to nechtělo šlapat přes město. Autobus 10 min. sekyra, asi kvůli rekonstrukci Bráfky. Na kruháči v Tejně cedulí jak vlajek na olympiádě, že je silnice na Budíkovice zavřená. Výborně, aspoň ten kus po silnici k rybníku Zámiš nebude provoz.

Suchánek, dříve Zámiš

Suchánek, dříve Zámiš

V Zámiši vody pomálu, kapři aby se začali učit chodit. Od kraje lesa začíná stoupání a projevuje se na dnešek nezvyklé teplo.  Na rozcestí Dubiny jsem ale za chvíli, Oddych krátký, nedaleko je slyšet motorovou pilu. Krátký trhák přes pole a už se kochám remízkem pěkně až k potoku pod Okřešice. Vesnice má opravenou celou silnici, chodníky, prostě vypadá to krásně. I kostel je nedávno opravený.

Kostel sv. Antonína v Okřešicích

Kostel sv. Antonína v Okřešicích

Za vesnicí neodbočuji u křížku po zelené TZ, ale až kousek dál. Mým cílem je nedávno vybudovaná vodní nádrž Střence. V minulosti jsem na to koukal jak se to staví, přeložili kvůli tomu i VN vedení na Vartemberk, tak jsem to chtěl vidět konečně zblízka. Za 24 mega rybník. A taky je tu teda nově keška 🙂

Vodní nádrž Střence

Vodní nádrž Střence

Nalézám snadno (loguju až při psaní večer), a pokračuju přes pole na původní trasu. Kus vede cesta mezi poli, ale za chvíli jsem u lesa. Les neles. Mezi kopci Hora a Jelení hlava dostal pořádnou ránu. Je to spíš jedna velká mýtina. Vše už je vytěženo, hromady zbylých větví se tyčí do čtyř metrů.

Pod Horou

Pod Horou

Býval tady vysoký a hustý les, kde bylo v létě příjemně chladno 🙁 Podle navigace trefuju správnou odbočku k rybníku, jinak se to nedá. Na hrázi ale někdo seděl, tak jsem ani nezastavoval a pokračoval dál až na rozcestí Pod Jelení hlavou. Zpoždění mám pořád, takže jsem vynechal návštěvu Velkého javoru u Věstoňovic (obvod kmene 790 cm). Vyrazíme sem jindy s celou rodinou, myslím že se do toho vykotlaného kmene vejdem všichni. Od rozcestí následuje nudný asfalt až na silnici. Tam nemůžu zaboha najít správnou odbočku zelené TZ, spílám důchodcům z KČT a vyrážím po silnici přes Benetice. Je to sice delší, ale za to mě ten asfalt víc sejří. Ve vilémovicích jsem jako doma, takže poslepu zahnu k obecnímu úřadu, a na konci vesnice pekně funím jak stoupám k nejhornější pastvině. Dřív přes ni vedla TZ, dnes soukromý pozemek, takže se to obchází. Cesta mizerně značená, navíc stižená taky vichřicí, opět komplet vytěženo i s turistickýma značkama. Jdu přes tu měsíční krajinu nevesele, jen podle navigace. Od severu se najednou zvedl vítr a udělal obrovský pylový oblak (řepka). Prchám jako by to byla bouřka. Zalejzá to všude, do očí, za tričko, do mobilu 🙁 . U Kuchyňky už je ale klid. Odbočuju na žlutou TZ – tenhle kousek do Přeckova je prostě paráda – samé keře mezi políčky, cesta se vine jak to vyšlo, nikde v dohledu civilizace.

Nad Přeckovem

Nad Přeckovem

Spousta stromků a keřů ještě kvete. A najednou jsem v Přeckově, tu Pazdernu jsem nějak minul. Dál jdu po čuchu, už je to kousek. Na náměstíčku stojí velký stan s lavicemi, vedle trampolína, v rohu se grilují ty makrely. Malý stánek s domácíma dobrotama doplńuje nabídku (kupuju 4 mrkváčky při odchodu). Zpocenej jak vepř jdu rovnou k výčepu. Pivo neměli, tak jsem si dal Starobrno, holt ryba musí plavat. A na rybu druhý točený, byla dost slaná.

Makrela Grilovaná

Makrela Grilovaná

Jak jsem se tak zrestauroval, opustil jsem původní plán dojít na rozcestí a dojet autobusem. Necelejch 10km domů, to prostě dám pěšky. V Trnavě jsem za chvíli, i když nohy pěkně ztuhly. Jeden kozlík u potoka situaci s pivem nezachránil, ale voda taky dochází a zas je 27 stupňů, tak je potřeba doplňovat. Volím delší variantu přes Kobylinec. Chvílema je to tu asfalt, cyklostezka hamba plit. Soukromé pole Bohosa se nemusí obcházet, vede tu cesta od traktoru jak kráva. Dobře jim tak. Krátké stoupání k Ptáčovu, vesnici jen procházím, fakt tu nic není. Cestou k Lubí potkávám dva běžce v protisměru, šílenci. V Lubí už se někdo i koupal. Dál už to je samá mladá čarodějnice za volantem (2 exempláře), nikoho jinýho by nenapadlo vjet sem oktávkou. Ty odřený podběhy jim po právu patří.

Staveniště

Staveniště

U Rafaelky už je bohužel zrušený průchod. Loni jsme tudy chodívali k Lubí vyměnít nějaké poklady z kindervajec. Kudy se tam teď dostat nevím. Asi ke škole Na kopcích a přes toho Habrdy. Jako první jarní vycházka to bylo dobrý, asi 28 km.

Prošlá trasa

Prošlá trasa

Bouzanov-Vladislav

Dlouho jsem nikde nebyl tak jsem musel vyrazit tuto neděli. V sobotu jsem opět vzdal Oslavanskou 50, počasí stejně nebylo nic moc. Ani ta neděle neslibovala nic extra, ale nakonec se to dalo. Nechal jsem se dovézt skoro až na rozcestník Bouzanov (Stropešínský most), že si projdu nově vyznačenou zelenou trasu po severní tj. levé straně Dalešické přehrady. Kus už jsem šel loni a to mě právě navnadilo dát tu zelenou celou. Až k lokalitě Lavičky se šlo docela dobře, byť poslední kus je hodně strmý. Ani jsem se dole moc nerozhlížel a hned dupu zase do kopce k hájovně. Jemně poprchává. U Hájovny se k tomu ještě přidá slušný vítr, protože na chvíli cesta vede krajem lesa. Značení mi přijde lepší, než když jsem šel pro pár keší na trempských místech tady. Je ale škoda, že cestu nevedli kolem bývalé chaty Rio de la plata. Cesta vede opět k vodě a obchází zátoku, aby překročila přítok – Kozlanský potok.

Zátoka Kozlanského potoka

Zátoka Kozlanského potoka

Kameny porostlé mechem tu vytváří prostor pro malé vodopády. Když teče alespoň trochu vody, je to radost pohledět. Chvíli fotím, ale bez stativu to není ono.

Kozlanský potok

Kozlanský potok

Vyfuněl jsem na Kozlanskou vyhlídku, i kolem trempských pomníků (u Maxe) jsem jen prošel. Přes chatovou osadu, kde už se to probouzelo po zimě až na rozcestník na kraji lesa. Dál  značení chybí až k vodě – místnímu přístavišti. Protože nemám trasu v navigaci jelikož je nová, tak jsem pořád na vážkách jestli jdu dobře. Obdivuju bílé kvítky, kterých jsou tu doslova koberce. Nevím co to je, ale zjistím si to. Tipuju to na Sasanku. Místní přístaviště by stálo za to prozkoumat více. Ale je tam pohyb, tak hned zase jdu do kopce, obloukem kolem chat. V Autocampu Borovinka taky probíhají jarní údržbářské práce, do zvuku datla a kosa je tu slyšet i cirkulárka a vrtačka. Opouštím les a připravuju se psychicky na průchod obcí. Na začátku ještě malé zastaveníčko na čaj u malého rybníčku.

Se šlapadlem rybníček, romantiky kousíček

Se šlapadlem rybníček, romantiky kousíček

Koněšín se ukázal jako zakletý. Několik desítek minut jsem nemohl přijít na to, kterou to ulicí mám odbočit vlevo. Prostě jsem značku neviděl. A do toho začaly padat kroupy. Pošťačky roznášející letáky se poschovávaly pod stromy, ale co my turisti? Nakonec jsem to vzal logicky až na konec obce, obešel místní „průmyslovou zónu“ a u malého rybníčku se konečně zase napojil na zelenou TZ. Dál se trasa docela táhla polní cestou, kde nic nebylo k vidění, až na to aprílové počasí. Mraky vytvářely neuvěřitelnou kulisu, bylo krásně vidět na kterých místech prší a kde svítí sluníčko, až to samozřejmě trochu navlhčilo i mě. Naštěstí i dost foukalo, takže to rychle schlo.

Dubnové mraky za Koněšínem

Dubnové mraky za Koněšínem

 

K jediné keši tohoto výletu je to od Koněšína skoro 2 km. Protivítr mi to ještě ztěžuje, takže v předklonu minu odbočku zelené značky ani o ní nevím. Mířím co nejrychleji do závětří lesa. Odtud už je to opravdu kousek na vyhlídku nad Jirkasovým mlýnem. Je tu i pěkný kámen na sezení, takže ho chvilku využiju, dopíjím čaj z termosky a mžourám do odrazu slunce na hladině.

Vyhlídka nad Jirkasovým mlýnem

Vyhlídka nad Jirkasovým mlýnem

Dál musím kus zpátky, ale nevím jak velký kus, takže vytahuju „chytrý telefon“ a na mapy.cz hledám, kudy přesně to má vést. Vracím se asi 400 m, není to tak hrozné. Dál cesta vede kolem potoka dolů ke koželužně, která už je zdálky cítit. Vodopád na potůčku žádný, je to skoro vyschlý, místy se potok zcela ztrácí pod kameny. Míjím jez u bývalého Čermákova mlýna, prchají přede mnou slepice patřící majiteli místní usedlosti. Nebýt toho smradu, je to tady krásné údolíčko. Vrby a olše v protislunci vytváří neuvěřitelnou podívanou, kterou je možné spatřit pouze na jaře.

Jihlavka u Číměřské prachárny

Jihlavka u Číměřské prachárny

Od Prachárny je to do Vladislavi už jen 2 km. Stihnu bus 17:27, říkám si. Ale to by nesměla mít pivovarská hospoda ve Vladislavi otevřeno. Dávám tři kousky a vyzvedává mě kolega Yahyman. Mělo to být 12 km, trasa z Garmina má přes 13 km, asi to tak něco mezi bude.

Projitá trasa Bouzanov - Vladislav

Projitá trasa Bouzanov – Vladislav

Doma najdu první jarní klíště 🙁 Chce to to očkování. TFTT

Budišov – Náměšť nad Oslavou

Sobotní počasí slibovalo konečně slunečný den. Zlí jazykové předpovídali víkend jako posledně, ale moc jsem jim nevěřil. V sobotu ráno jsem tedy podle dostupnosti vlakem vymyslel trasu z Budišova přes obec Kamenná, kolem řeky do Náměště nad Oslavou. Vyhrabal sem se v osum z domu, a už v MHD mi bylo jasné, že tento víkend vytáhne lidi ven. V autobuse bylo asi pět trempů, a další přistupovali. Na vlakovém nádraží pak byl šrumec jak na Václaváku. Bohužel spoustu těch lidí tvořily důchodkyně z KČT. Ach já blbec, a já jednu dobu uvažoval že vstupim! Sypu si popel na hlavu za tuto kacířskou myšlenku!!!

Většina čundráků vystoupila ve Vladislavi, důchodkyně se mě držely až do Budišova. Bože ty baby fakt chodí jen aby si mohly pokecat. Naštěstí jsem byl po ránu čerstvoučkej a vystřelil jsem skoro během k lesu po modré značce. Než se báby spočítaly už jsem je měl z dohledu. Uf! V lese bylo příjemně, na mikinu, sluníčko se do toho pěkně opíralo a slibovalo skutečně teplý den. Za křížkem (neviděl jsem ho) jsem si odlovil si kešku u kolomazného kamene, aspoň jsem konečně viděl jak to vypadá. No, představoval jsem si ho trochu větší. Ale možná to byl menší kousek, měl asi metr v průměru.

Kolomazný kámen

Kolomazný kámen

Hned za lesem jsem vyplašil tři zajíce, kteří se jen tak povalovali ve stínu. Opodál na mě na poli koukaly srnky. No nádhera.  V Kamenné jsem vytáhl papírovou mapu, abych se napojil na žlutou značku a pokochal se pěknou kapličkou.

Kamenná

Kamenná, kaple na návsi

Za vesnicí se cesta svažovala kolem dolu na kámen. Kolem potoka byly až k řece vidět obrovské kameny. Vesnice má svůj název rozhodně právem. Ovšem opravdová krása se ukázala až u řeky. Jo, tohle je ta moje Oslavka.

Balvany pod splavem

Balvany pod splavem

Snobský, dříve Holomkův mlýn, no to sedí

Snobský, dříve Holomkův mlýn, no to sedí

Kousek dál byla lávka přes řeku, ale zdánlivě to nikam nevedlo. Jak se později ukázalo, mohl sem přes ní jít, a bylo by to daleko lepší. Po žluté jsem došel až pod Tasov k Panskému mlýnu. A tady to začalo být zajímavé. Modrá vedla fyzicky nahoru do Tasova po silnici. V papírové mapě ale vedla kolem dalšího mlýna na Vaneč. GPS neukazovala pro změnu žádnou značku, ale bylo to průchozí. Přišel sem po zamalovaných značkách k Holomkovic mlýnu. Dvoje mříže, výstrahy, kamery. No nazdar. jak já se do té Vanče dostanu? Zkusil jsem to dál po proudu těsně kolem řeky, ale to mě dovedlo jen zpátky ke zmiňované lávce. Už jsem to chtěl vzdát. Ale tatínek od rodinky, která se tu placatila s kočárkem a dvěma dětmi, mi poradil, že mlýn je na ostrohu a dá se obejít.

Splav Holomkova mlýna

Splav Holomkova mlýna

Hurá! Několikrát jsem mu v duchu poděkoval, skutečně se podařilo to krátkým trhákem obejít. Po cestě byla vidět zřícenina hradu Dub. Tak panáček si oplotil kulturní památku, no to mě brali všichni čerti! Bývala tam i keška. Tady máte tu vaši demokracii, v plné kráse. Kousek dál jsem narazil na neuvěřitelně naleštěnou stovku škodovku. Pán opodál sázel stromky.

Škoda 100

Škoda 100

Odpustil jsem mu i to že vjel do zákazu. Ale třeba to byl polesný, kdo ví. Dál následoval opravdu krásný kus řeky, až na občasnou třípatrovou chatu z Ytongu, se satelitem na smrku. Nikdo mě nepřesvědčí, že to je trempská chata, resp. vývoj trempingu, a že je to v pořádku. Došel jsem až ke splavu od Dobrovolného mlýnu a tak se mi tu zalíbilo, že jsem vytáhl svačinu a naládoval se.

Oběd u splavu

Oběd u splavu

Přitom jsem se kochal na splav. A taky na chataře, který se na druhém břehu lopotil s kolečkem a hráběma. Pak se zkušeně zul a slezl se ke splavu opláchnout. Dojed sem svého Favorita s chlebem a vyrazil přes malou skalku dál. Už před příchodem do vesničky Vaneč byl slyšet neobvyklý křik ptáků. Říkám si, kurnik, tady má někdo na zahradě soukromou ZOO, a taky že jo. Ptačí ZOO, no páni! Minul jsem „Osadu“ Studánky, zase samá chata a soukromý pozemek. Ach jo. Ale řeka je tu pěkná, nedivím se jim, že se tu usadili, pacholíci. A po chvíli už jsem u Naloučanského mlýnu. Ten vypadá tak nějak obydleně normálně.

Naloučanský mlýn z louky

Naloučanský mlýn z louky

Cesta překračuje náhon a vede středem louky. Nechce se mi to obcházet obloukem, navíc jsem tady přece kvůli řece, že. Jdu tedy podél řeky, a najednou vidím známý okus na padlém stromě. Bobr! Tak vida, i na Oslavce nějaký ten bobr bude.

bobří okus, tohle není sekerka!

bobří okus, tohle není sekerkou

Dál už mě zaujala jen červená skála před Naloučanama. A už jsem se blížil do hustší civilizace. V Naloučanech jsem přešel most jakoby na Ocmanice, a značka vedla kus přes louku a pak do lesa do kopce, k známým rybníčkům pod Rathanský dílec. Několikrát jsem tady byl fotit makro. Po silnici do Náměště to už byl vyloženě vopruz. V pizzerii jsem si dal jedno pivo na spláchnutí prachu, nebylo teda nic moc. A pak rychlíkem do Třebíče. Celkem jsem podle GPS našlapal 24 km, pěkný!

Mochna jarní

Mochna jarní

Trasa v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/budisov-namest-nad-oslavou/

Podzimním Horáckem (s KČT)

Náhodou mi na sobotu vyšel volný den, tak jsem chtěl podniknout nějaký výlet. Počasí slibovalo celkem chladno, ale polojasno. V sedum hodin když jsem rozlepil oko, byla venku mlha, že by se dala krájet. Nicméně jsem vyrazil. Nakoupil jsem si rohlíky a paštiku, jak se na správného turisty sluší a patří, a chvíli před devátou jsem byl u klubovny KČT u Babáku. Trasu jsem měl vybranou nejkratší (14km), v domnění, že ji půjde jen pár lidí. Když jsem vyfasoval lístek s popisem trasy a v rohu jsem viděl Startovní číslo: 49, polilo mě horko. Možná to ale bylo tou přetopenou klubovnou. Zaplatil jsem startovné a vypadl, vevnitř se to fakt nedalo vydejchat. Moje trasa vedla kolem rybníků k novému hřbitovu a dál podél zdi, k vodojemu V Klinkách (vyhlídka).

Třebíč stále halila mlha

Třebíč ještě halila mlha

Pokračoval jsem ale rychle dál, doháněly mě davy vřešťanů. U lesa jsem předstíral focení a nechal je jít, neměl jsem na to fakt nervy. Proč si nejdou pokecat někam do kavárny? Proč lezou do lesa? Ničeho kolem si nevšímají, nerozhlíží se, možná ani neví kde jsou, hlavně že si drbny zdrbnou. Toť bohužel stinná stránka hromadných pochodů. Trasa dál pokračovala po žluté TZT až do Pocoucova. Dva brody, naštěstí tu byly velké kameny přes vodu, brnkačka. V Pocoucově na návsi dva starší účastníci pochodu už vytahovali chleba a svačili 🙂 Za vesnicí jsem vyhlížel krásně rudý strom, který se mi loni povedlo vyfotit. Letos už měl ale listí dávno dole. A tady se pochod změnil v hledání Syenitových skal (PR). Cestička byla přeoraná, spousta lidí správnou odbočku přešla. Naštěstí jsem tušil kudy, takže jsem skutečně asi po 100 metrech stanul na horním konci syenitové skály. Dole byla informační cedule, ale až tak jsem po ní netoužil abych lezl až tak hluboko. Mě stačila pěkná fotka.

Syenitové skály u Pocoucova

Syenitové skály u Pocoucova

Až jsem se dostatečně vyřádil s HDR, vrátil jsem na trasu. Celou dobu až do Budíkovic jsem se snažil držet odstup od skupinky třech kvočen předemnou, a řeknu vám, byl to boj. U Lenina (polovina trasy) ale přišla má chvíle! Nechal jsem si orazit papír a vyrazil jsem hned dál. Kvočny se tady pekně usadily na vejcích (nebo jiném obědě) a já jsem měl až domů klid. Svačinu jsm si dal až na hrázi, na sluníčku hezky v závětří. Nožík doma zapomněl, já blbec 🙂 No co, nabíral jsem to rohlíkem.

Místečko pro svačinu jako stvořené

Místečko pro svačinu jako stvořené

Po krátkém odpočinku a dvou kalíšcích horkého čaje jsem vyrazil dál, sledujíc bílé sněhuláky na stromech (vlastní značení KČT). Krátký kopeček „trhák“, a nechávám ty důchodce daleko za sebou. Trasa se napojila opět na žlutou turistickou značku. Přecházím silnici (jsou tu i houbaři autem), a po chvíli už je vidět rozcestí Dubiny. Obarvené podzimní listí dává křižovatce vzhled, jako by byla v plamenech.

Rozcestí Dubiny

Rozcestí Dubiny

Dál trasa pokračovala po zelené TZT zpět do Třebíče. U Jednoty jsem trochu tápal kudy ta zelená vede, ale zadařilo se. A už mám Babák na dohled. V cíli jsem vyfasoval pamětní list a šel hned domů. Sociálně zdatnější se tu sesedli se svým turistickým párkem (v ceně startovného) a pivem či limonádou. Na to jsem já neměl (nervy). Doma mě čekala klobása z masa. Uff! Příště jdu trasu 24km, to snad půjde jen pár lidí.

mapka trasy 14km (ve skutečnosti 18km)

Mapka trasy 14km (ve skutečnosti 18km)