Okřešický potok

Na sobotu mi měl přijet kamarád s rodinou na návštěvu, ale až odpoledne. Takže jsem dopoledne chtěl využít na další výlet. Než jsem se vyhrabal, už bylo času jen na kratší vycházku. Nakonec volba padla na nedalekou novou multikeš, neb popis vypadal velmi slibně, a nebylo to daleko. Žena mě s kočárem doprovodila až k býv. Telecomu. Vzal jsem to kolem hřbitova, odlovil jeden restík a pokračoval přes les Zarážka. Hned za první zatáčkou jsem překvapil dva srnečky. Oni mě taky, a než jsem vytáhl foťák, byli z dohledu. Když už jsem měl ten foťák venku, vyfotil jsem jednoho obyvatele lesa, který předemnou tolik neprchal, a pěkně se u toho zasvinil. Tedy ne on, ale já. Ale co, čistý fotograf není žádný fotograf přirody 🙂

Šnek

Víte proč francouzi žerou šneky? Protože ostatní zvířata by jim daly do držky.

Po žluté jsem se propracoval na výchozí stanoviště. Zde se měl určit druh stromu. Naštěstí je jaro, takže to šlo samo. Pak jsem potok přeskočil po kamenech, a postupoval proti proudu na další stanoviště na kraji lesa. Teprve tady mi došlo že to tu znám, a že jsme tudy jednou jeli se ženou na kolech. To jsme ale nevěděli kudy, a brali jsme to přímo ze stráně, přes potok, a zase do stráně. Příště do Budíkovic pojedeme daleko pohodlněji.

Cestu k potoku lemují břízy

Cestu k potoku lemují břízy

Došel jsem až k rybníku kde jsem svačil v příspěvku Podzimním Horáckem s KČT. Byl zde u přepadu padený strom. Kompozičně to nevycházelo moc dobře, a ani sem nemohl níž, jedině bych vlezl do toho přepadu. To se mě moc nechtělo, takže to dopadlo jak to dopadlo.

Rybník na Okřešovickém potoku

Rybník na Okřešovickém potoku

Zpět podobnou trasou jako Podzimním Horáckem, přes lávku nad přítokem atd., ale u geocache byl daleko lepší popis. Taky díky němu jsem našel správnou cestičku k odpočívadlu s ohništěm. Je tady všechno nachystané, špalky na sezení, dřevo, klacky na opíkání. Na potůčku je zbudovaný malý jez z kamenů,který dělá to správné zurčení potůčku. Příjemné místo.

Ohniště

Ohniště z protějšího břehu

Tuhle trasu musíme projít i s klukem, až bude trochu chodit. Nebo i se ženou, prostě na ty buřty sem zajít. U finálního umístění kešky jsem vyplašil další dva kolouchy, zmateně to vzali přes pole a potok k Pocoucovu :). No a přes sad jsem to vzal k domovu. Doma GPS ukázala rovných 14 km.

Bumbálek a sad

Bumbálek a sad

Lednová procházka

Poslední měsíce jsem toho moc nenachodil ani nenafotil. Těhotenství je zkrátka někdy záběr i pro chlapa. Už je to ale za námi. Ťuntínek se nám narodil 24. ledna, a já jsem to hned na druhý den musel rozchodit. Doslova.

No musím se pochlubit

No musím se pochlubit – naše mamča s Ťuntínkem

Třebíčští turisti dělali okruh přes Kojetice do Starče, ale jednak sem se vzbudil na to pozdě, a druhak to byl pěknej kus (18km?). Já jsem si vybral kratší okruh, a to za hřbitovem až k lesu, dál po žluté na Dubiny a kolem Zámiše zpět. Celkem asi 8km.

Nad Budíkovicema

Nad Budíkovicema

Po cestě jsem potkal překvapivě hodně běžců, Pana Treteru se psama, a taky dva šílený cyklisty, kteří mě málem přejeli. Chvílema dokonce vykouklo sluníčko, takže jsem i něco cvakl.

křivák

křivák šestnácterák

Lesní volumetrie

Lesní volumetrie

Na zkoušku odkaz na Garmin Adventures:

http://adventures.garmin.com/en-US/by/chainus/lednova-prochazka/

Podzimním Horáckem (s KČT)

Náhodou mi na sobotu vyšel volný den, tak jsem chtěl podniknout nějaký výlet. Počasí slibovalo celkem chladno, ale polojasno. V sedum hodin když jsem rozlepil oko, byla venku mlha, že by se dala krájet. Nicméně jsem vyrazil. Nakoupil jsem si rohlíky a paštiku, jak se na správného turisty sluší a patří, a chvíli před devátou jsem byl u klubovny KČT u Babáku. Trasu jsem měl vybranou nejkratší (14km), v domnění, že ji půjde jen pár lidí. Když jsem vyfasoval lístek s popisem trasy a v rohu jsem viděl Startovní číslo: 49, polilo mě horko. Možná to ale bylo tou přetopenou klubovnou. Zaplatil jsem startovné a vypadl, vevnitř se to fakt nedalo vydejchat. Moje trasa vedla kolem rybníků k novému hřbitovu a dál podél zdi, k vodojemu V Klinkách (vyhlídka).

Třebíč stále halila mlha

Třebíč ještě halila mlha

Pokračoval jsem ale rychle dál, doháněly mě davy vřešťanů. U lesa jsem předstíral focení a nechal je jít, neměl jsem na to fakt nervy. Proč si nejdou pokecat někam do kavárny? Proč lezou do lesa? Ničeho kolem si nevšímají, nerozhlíží se, možná ani neví kde jsou, hlavně že si drbny zdrbnou. Toť bohužel stinná stránka hromadných pochodů. Trasa dál pokračovala po žluté TZT až do Pocoucova. Dva brody, naštěstí tu byly velké kameny přes vodu, brnkačka. V Pocoucově na návsi dva starší účastníci pochodu už vytahovali chleba a svačili 🙂 Za vesnicí jsem vyhlížel krásně rudý strom, který se mi loni povedlo vyfotit. Letos už měl ale listí dávno dole. A tady se pochod změnil v hledání Syenitových skal (PR). Cestička byla přeoraná, spousta lidí správnou odbočku přešla. Naštěstí jsem tušil kudy, takže jsem skutečně asi po 100 metrech stanul na horním konci syenitové skály. Dole byla informační cedule, ale až tak jsem po ní netoužil abych lezl až tak hluboko. Mě stačila pěkná fotka.

Syenitové skály u Pocoucova

Syenitové skály u Pocoucova

Až jsem se dostatečně vyřádil s HDR, vrátil jsem na trasu. Celou dobu až do Budíkovic jsem se snažil držet odstup od skupinky třech kvočen předemnou, a řeknu vám, byl to boj. U Lenina (polovina trasy) ale přišla má chvíle! Nechal jsem si orazit papír a vyrazil jsem hned dál. Kvočny se tady pekně usadily na vejcích (nebo jiném obědě) a já jsem měl až domů klid. Svačinu jsm si dal až na hrázi, na sluníčku hezky v závětří. Nožík doma zapomněl, já blbec 🙂 No co, nabíral jsem to rohlíkem.

Místečko pro svačinu jako stvořené

Místečko pro svačinu jako stvořené

Po krátkém odpočinku a dvou kalíšcích horkého čaje jsem vyrazil dál, sledujíc bílé sněhuláky na stromech (vlastní značení KČT). Krátký kopeček „trhák“, a nechávám ty důchodce daleko za sebou. Trasa se napojila opět na žlutou turistickou značku. Přecházím silnici (jsou tu i houbaři autem), a po chvíli už je vidět rozcestí Dubiny. Obarvené podzimní listí dává křižovatce vzhled, jako by byla v plamenech.

Rozcestí Dubiny

Rozcestí Dubiny

Dál trasa pokračovala po zelené TZT zpět do Třebíče. U Jednoty jsem trochu tápal kudy ta zelená vede, ale zadařilo se. A už mám Babák na dohled. V cíli jsem vyfasoval pamětní list a šel hned domů. Sociálně zdatnější se tu sesedli se svým turistickým párkem (v ceně startovného) a pivem či limonádou. Na to jsem já neměl (nervy). Doma mě čekala klobása z masa. Uff! Příště jdu trasu 24km, to snad půjde jen pár lidí.

mapka trasy 14km (ve skutečnosti 18km)

Mapka trasy 14km (ve skutečnosti 18km)