Podzimním Horáckem (s KČT)

Náhodou mi na sobotu vyšel volný den, tak jsem chtěl podniknout nějaký výlet. Počasí slibovalo celkem chladno, ale polojasno. V sedum hodin když jsem rozlepil oko, byla venku mlha, že by se dala krájet. Nicméně jsem vyrazil. Nakoupil jsem si rohlíky a paštiku, jak se na správného turisty sluší a patří, a chvíli před devátou jsem byl u klubovny KČT u Babáku. Trasu jsem měl vybranou nejkratší (14km), v domnění, že ji půjde jen pár lidí. Když jsem vyfasoval lístek s popisem trasy a v rohu jsem viděl Startovní číslo: 49, polilo mě horko. Možná to ale bylo tou přetopenou klubovnou. Zaplatil jsem startovné a vypadl, vevnitř se to fakt nedalo vydejchat. Moje trasa vedla kolem rybníků k novému hřbitovu a dál podél zdi, k vodojemu V Klinkách (vyhlídka).

Třebíč stále halila mlha

Třebíč ještě halila mlha

Pokračoval jsem ale rychle dál, doháněly mě davy vřešťanů. U lesa jsem předstíral focení a nechal je jít, neměl jsem na to fakt nervy. Proč si nejdou pokecat někam do kavárny? Proč lezou do lesa? Ničeho kolem si nevšímají, nerozhlíží se, možná ani neví kde jsou, hlavně že si drbny zdrbnou. Toť bohužel stinná stránka hromadných pochodů. Trasa dál pokračovala po žluté TZT až do Pocoucova. Dva brody, naštěstí tu byly velké kameny přes vodu, brnkačka. V Pocoucově na návsi dva starší účastníci pochodu už vytahovali chleba a svačili 🙂 Za vesnicí jsem vyhlížel krásně rudý strom, který se mi loni povedlo vyfotit. Letos už měl ale listí dávno dole. A tady se pochod změnil v hledání Syenitových skal (PR). Cestička byla přeoraná, spousta lidí správnou odbočku přešla. Naštěstí jsem tušil kudy, takže jsem skutečně asi po 100 metrech stanul na horním konci syenitové skály. Dole byla informační cedule, ale až tak jsem po ní netoužil abych lezl až tak hluboko. Mě stačila pěkná fotka.

Syenitové skály u Pocoucova

Syenitové skály u Pocoucova

Až jsem se dostatečně vyřádil s HDR, vrátil jsem na trasu. Celou dobu až do Budíkovic jsem se snažil držet odstup od skupinky třech kvočen předemnou, a řeknu vám, byl to boj. U Lenina (polovina trasy) ale přišla má chvíle! Nechal jsem si orazit papír a vyrazil jsem hned dál. Kvočny se tady pekně usadily na vejcích (nebo jiném obědě) a já jsem měl až domů klid. Svačinu jsm si dal až na hrázi, na sluníčku hezky v závětří. Nožík doma zapomněl, já blbec 🙂 No co, nabíral jsem to rohlíkem.

Místečko pro svačinu jako stvořené

Místečko pro svačinu jako stvořené

Po krátkém odpočinku a dvou kalíšcích horkého čaje jsem vyrazil dál, sledujíc bílé sněhuláky na stromech (vlastní značení KČT). Krátký kopeček „trhák“, a nechávám ty důchodce daleko za sebou. Trasa se napojila opět na žlutou turistickou značku. Přecházím silnici (jsou tu i houbaři autem), a po chvíli už je vidět rozcestí Dubiny. Obarvené podzimní listí dává křižovatce vzhled, jako by byla v plamenech.

Rozcestí Dubiny

Rozcestí Dubiny

Dál trasa pokračovala po zelené TZT zpět do Třebíče. U Jednoty jsem trochu tápal kudy ta zelená vede, ale zadařilo se. A už mám Babák na dohled. V cíli jsem vyfasoval pamětní list a šel hned domů. Sociálně zdatnější se tu sesedli se svým turistickým párkem (v ceně startovného) a pivem či limonádou. Na to jsem já neměl (nervy). Doma mě čekala klobása z masa. Uff! Příště jdu trasu 24km, to snad půjde jen pár lidí.

mapka trasy 14km (ve skutečnosti 18km)

Mapka trasy 14km (ve skutečnosti 18km)

Zámecký vrch 2013

Na minulém ročníku jsem nebyl, naposled tedy 2011. když mi ségra oznámila, že má lístky, hned mi v hlavě šrotovalo, že by se to mělo využít. Stovka není moc, ale dvě pro dva, no neberte to zadarmo. Vypravili jsme se klasicky, k polednímu. Ale tentokrát to v podstatě i stačilo, hlavní závod byl až v 13:00. takže před tím ještě nezbytná návštěva Jinošovské obory, když je to po ruce.

Jinošovská obora

Jinošovská obora

Kůrová skautská bouda

Kůrová skautská bouda, infrafotografie

Dělal jsem i pokusy s infračervenou fotkou, ale slunce mi ten den nepřálo. Takže aspoň slabší HDR místního sylvánia, jedna IR kůrové skautské chaty a už se přesunujeme do toho rachotu motorů…

na startu

na startu

Po cestě jsme nakukovali do stanů jednotlivých stájí, kde technici, tedy převážně zároveň piloti ladili své stroje. Celou stáj pak tvořila až na výjimky buď rodina nebo parta kamarádů.

vytuněná škodárna

vytuněná škodárna

Závod se jede v mnoha kategoriích, takže jezdí vše od Š100 po formule a tahač.

formule

formule

Minulé ročníky jsem měl ty kategorie a jezdce nastudované, letos se to nedalo. bylo toho po té svatbě a svatební cestě nějak moc. Takže ve stručnosti přidám fotku jednoho BMW na slajkách (smrad po gumách nesmírný) a tradiční kamion. Ten když jede na plnej knedlík do kopce, jde z toho opravdu strach…

bavorák, jak to krásně přetáčí

BMW v driftu

šampion David Vršecký se svým závodním kamionem Buggyra

šampion David Vršecký se svým závodním kamionem Buggyra

Objíždíme rybníky

Cíl je jasný – bude týden škaredě, máme poslední odpo, kdy se dá něco fotit. 3h padly na výběr snubních prstýnků, rozhodování musí být rychlé. Napadá mě HDR/IR fotka okolních rybníků (tak trochu i pro set na flikru). Rychle naklikám na mapy.cz trasu po okolních rybnících, žena moc neprostestuje proti délce 50 km. Není co balit – beru vždy připravený batoh a stativ a vyrážíme.

Trasa byla vymyšlená takto:

Trnava – Velký borfoceni_rybniku_IR
Nárameč – rybník
Valdíkov – rybník
Smrk
Rybník přibyl
Pozdatín – Donát
Okarec – Poulík
Rozběhlo -rybník
Náměšť – Rathan
Ocmanice – Mišník
Zahrádka – Vesník
Studenecká benzinka
Vladislav – splav

Nedostalo  se na všechny, protože v cca 16:30 už bylo zataženo, takže jsme to nakonec zapíchli už v Okarci. Na závěr rychlé dvě fotky u Rozběhla a domů. Párkař na Brněnce měl ještě otevřeno (17:40), hmmm kančí klobása…

Shrnutí:

Trnava – Velký bor – pěkná lokace s domkem, kamenitý břeh
Nárameč – rybník – podmáčené, dva rybníky, jeden s ostrůvkem, příště dlouhé sklo
Valdíkov – rybník – výpusť na dlouhý čas
Rybník přibyl – tady jsme se sekli, vo rybník
Pozdatín – Donát – spousta kachen, široké rákosí kolem, lze s vláčkem na horizontu!
Okarec – Poulík – velké zklamání, cedule na stromě, hladina vysoko takže z původního plánu nic
Rozběhlo -rybník – proti slunci začíná být nuda, chce to odzadu ne od hráze

A příště, rybníky = holínky ssebou!!! V Donátu jsem se pěkně zmáchal, klasika.

Velký bor

Workshop s Yahymanem

Delší dobu se chystáme zas někam vyrazit. Slovo padlo na úterní odpo, 15:30. Yahymanovi dorazil nový stativ (Benro místo té viklavé Hamy), tak si aspoň pohraje.

Fóbie připlouvá na smluvené místo u vykotlaného dubu a Yahyman hlásí že má problém, prej jedem do Jihlavy. Ou maj god! No dobře, po cestě snad taky něco cvaknem. V autě probíráme ty stativy a koukáme do krajiny kde by se dalo zastavit. Do oka nám pad kostel v Přísece. Zastavujem v prudkém kopci, a ploužíme se po rozbahněném poli. Yahyman protestuje, že má pracovní boty. Já taky, pracovní boty na focení přece! Uděláme pár snímků, stejně ten záběr nestojí za moc, a upalujem do té Jihlavy – City park, brrr.

Kostel v Přísece

Kostel v Přísece

Když jsme se vraceli, byl už pěkný západ dávno v čudu. Zkusmo zajíždíme k bazilice. Je pěkně jasno, zkouším startrails. Yahyman nechává stativ v autě a pak zkouší vybalancovat stativ na zdi :D.

Trebic_startrails

Startrails

19:00 Prcháme, Yahyman už má být jinde, a mě už je taky pěkná kosa. Tož tak.

To zas byl marnej workshop 🙂