Jevišovice – Mikulovice

Jevišovice se mi od minule zdály prozkoumané nedostatečně, narychlo jsem tedy na tento víkend naplánoval trasu začínající právě zde. Nechal jsem se autem vyložit právě u silnice, kde jsem minule odbočoval. Tentokrát jsem to vzal po žluté po zámeckých schodech nahoru.

Starý zámek Mikulovice

Starý zámek Jevišovice

Chtěl jsem založit Geospy objekt, tak jsem potřeboval udělat několik fotek i zblízka. Na to, že je tu keška, jsem přišel až doma. To ale vůbec nevadí, ještě se sem podívám! Pokračoval jsem po žluté přes město. Tradiční problém městského značení byl i zde, prostě nedostatečné. Pro tyhle situace naštěstí nosím turistickou GPS, a za chvíli se nacházím na malebném Náměstíčku.

Náměstíčko

Náměstíčko

Spíše letmo fotím i interiér kostela a vcházím do zámeckého parku.

kostel sv. Josefa

kostel sv. Josefa

 

Je to hotová džungle, ale líbí mi to. Uprostřed je řada soch. Nový zámek údajně není ničím zajímavý. V současnosti je z něj domov pro seniory. Na stará kolena zámecký pán, to nezní špatně.

Nový zámek Jevišovice

Nový zámek Jevišovice

Žlutá dál pokračuje kus po silnici, pak mezi poli k lesu, a 5km lesem rovně, což je děsná nuda, ale aspoň to slunce tolik nesmaží. U Venclova mlýna mě napadá jakýsi hmyzák, mám několik krvavých kousanců vč. jednoho na spánku a pěkně to oteklo. Příště by to teda bez repelentu nešlo. Opouštím žlutou značku a přes zavěšenou lávku přecházím řeku, a dávám svačinu (zas ta Májka).

Lávka u osady Lapikus

Lávka u osady Lapikus

Lesní cesta několikrát překračuje potok. Jsou zde pro pěší vždy dva svázané sloupy přes potok, ale je tak sucho, že to vždycky přeskakuju po kamenech. A to už jsem pod Lapikusem: Nahoru na zříceninu je to krásný trhák, asi 80 m. Nahoře fotím, ale není tu moc možnost odstupu. Nacházím jedinou kešku dnešní výpravy, ale díky za ni. Scházím dolů a objevuji další obrovskou stěnu zříceniny. To tedy musel být hrad.

Lapikus

Lapikus

Je to ovšem pro fotku dost zarostlé, asi by to chtělo spíš v zimě, to by ta stěna pěkně vylezla. Kolem je množství cestiček, hotové bludiště. Po chvíli ale konečně narážím na zelenou značku a informační tabuli. Podle ní se zde vyskytuje Roháč obecný. Koukal jsem po něm celou cestu, ale nebyl vidět, a to bych řekl, že je jeho doba. Cesta lesem je pohodová, ale jak dojdu na kraj lesa, a značka vede mezi lesem plným kopřiv a polem řepky, pěkně sakruju. KČT, achich achich, to to nešlo vést trasu jinudy? Asi po 400 m je naštěstí konec utrpení a přícházím do vsi Plaveč. Hned mě zaujala umělá vodní plocha s neuvěřitelným množstvím žab (Skokan zelený).

Vlhké louky – krajinotvorná nádrž

Vlhké louky – krajinotvorná nádrž

Na náměstí obdivuju zámeckou rotundu. Na zámku je překvapivě opět domov pro seniory. Z mostu fotím zámecké stavení, dovnitř jsem se neodvážil.

Plaveč - románská rotunda

Plaveč – románská rotunda

Plaveč - podzámčí

Plaveč – podzámčí

Přejdu most a dávám se doprava, po uměle zvýšeném břehu, který vzadu přechází v hráz. Jsem u začátku vodní nádrže Výrovice. Cestu jsem měl naplánovanou se dvěma konci, a to buď kolem nádrže až po Tvořihráz, a nebo se odpojit a jít na sever do Mikulovic. Nakonec zvítězila druhá varianta, byla o kousek kratší.

čerpací stanice Výrovice

čerpací stanice Výrovice

Opouštím zelenou značku. Cesta vede stále do kopce, procházím mezi rozlehlými sady. Těsně před cílem odbočuji k Mikulovickému jezeru. Je zde podle mapy i rozhledna. Až jsem přišel blíž, málem jsem se potrhal smíchy. Tomu říkám rozhledna, za peníze EU.

Vyhlídková věž Mikulovické jezírko

Vyhlídková věž Mikulovické jezírko

Z „věže“ je vidět maximálně na druhý konec jezírka, a to ještě nesmí mít stromy listí. Pro děcka na pískoviště by to byla jistě dobrá věž.

Mikulovické jezírko

Mikulovické jezírko

V Mikulovicích u kostela strkám hlavu pod hydrant, paráda! Sem na škvarek a tohle je skutečné osvěžení. Žena mě nakládá do auta a jedeme přes Jaroměřice domů. Až na tu část lesem „furt rovně“ to byl velice pěkný výlet. GPS ukazuje 23 km našlapáno.

Kostel sv. Petra a Pavla v Mikulovicích

Kostel sv. Petra a Pavla v Mikulovicích

Odkaz na trasu v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/jevisovice-mikulovice/

 

Vladislav-Ptáčov

Jaro za rohem, ukázalo se sluníčko, tož jsem vyrazil do Vladislavi. Autobusem.
No neberte to, za 16 korun dojet až na Balaton! Hned za obcí mě čekalo menší překvápko – brod. Nejsem úplně cimprlich, ale dyž je na obou březích ještě sníh, sundávat boty a vrhnout se do té vody se mi moc nechtělo. Ale chvíli před tím sem v protisměru potkal pána co venčil psa, a byli oba v pohodě, a pes suchej! No a taky že jo, dalo se to obejít. Taková nenápadná pěšina, člověk se nesmí pevně držet mapy.

Jelínci

Brod za Vladislaví

Balaton skutečně překvapil. Pod hrází opuštěné sádky, situace jako pod Lubí. Výpusť taky pěkná, tady zkusím příště udělat kruhové panorama. S malým stativem to prostě pekně nešlo udělat. Pěknej dolík ten Balaton. Vzadu u přítoku vrbičky, pohled k hrázi zase ukazuje skálu nad Vladislaví.

A už si to šinu do kopce lesem, sněhu všude 10 cm. Paseka, tady si to nejen zbaví větví, rovnou to tady štípou! Nejen cesta příšerně zprasená těžkou technikou, jo hajný je lesa pán. A už vidím ty lumpy, JZD Hostákov, a rozbahněný jako JZD! Proč sakra musí turistická cesta vést takhle blbě? Doufám že ten les je jejich, protože tolik metrů dřeva ukrást takhle veřejně, to snad není možný.

Jelínci

Jelínci

Na návsi zkoumám informační mapu. Prej „Archeologicky nepotvrzená tvrz“. Asi by chtěli aby se tam našla, ale zkoušet hledat to nebudou 🙂 Za Hostákovem opět rozbahněná cesta, no hrůza. Tak takhle mě to prostě nebaví :/ Nad Ptáčovem jsem to vzal rovně místo kolem chatek, myslím že jsem si ale moc nepomoh. Ale aspoň jsem viděl jelínky. Zkusil jsem dojít až k Ptáčovskému kopečku, ale bahno bylo neúprosné. V Ptáčově mě nabrala žena autem, protože ještě se tím bahnem dál prodírat až do Třebu už se mi fakt nechtělo.
Jen počkej, přírodo, až to vyschne, já se vrátím!

Mech už jede

Mech už má jaro