Starosta Náměště vodoMěrka, se definitivně zbláznil. Chce vyasfaltovat údolí Oslavy kvůli In-line trase, pod zástěrkou protipovodňových opatření. Prej ochrana Náměště před 10-ti letou vodou.
Tak za prvý – Oslavka teče od severozápadu, takže zmiňovaný úsek U Vlasáka je až ZA MĚSTEM. Někdo by to měl starostovi říct dřív, než bude veřejně za pitomce. 🙂 Za městem je jen bývalý komunistický lágr, totiž tábor (jiné slovo pro totéž 🙂 ), Jiskra. A že to nebude platit město ale Povodí? Proč by si zrovna Povodí stavělo in-line trasu, chápete to? Jako pro ryby?
Za druhý – schovávat vyasfaltovanou in-line trasu za zvýšení retenční kapacity je hodně průhledný trik. Komu tady jde starosta Měrka na ruku? Přírodní rezervaci? Vysfaltovat je všechny! Jiskry? Sokol? A kolik komu za to? A komu tím jako prospějete?
Dosti politických keců, sám je nemám rád. Takhle hluboko se totiž musí klesnout přátelé, chcete li dělat byť regionální politiku. V této kauze se ještě budu angažovat, protože takhle smradlavou rybu za humnama fakt nechci.
A teď k konečně k sobotnímu výletu. Vyrazil jsem vlakem do Náměšťě až 10.39, šourákem. V klidu, žádný spěch. Počasí stejně slibovalo spíš zamračenou oblohu s deštěm. Od vlaku po červené, vydupat nahoru a zas dolů přes trať, k Velkému poli. Hodinka. U Vlasáka studuju ukazatel, který říká: Jen pro zdatné turisty. Za vyššího stavu vody, za sněhu a námrazy NEPRŮCHODNÉ! Zvažuju jestli sem zdatný turista a kolik asi tak je po nedávných deštích vody. Nakonec se pro sichr jdu podívat na vodu na lávku za Vlasákem.
podzimní lávka U Vlasáka
Stav vody vypadá dobře, takže to risknu a vracím se k Vlasákovi a pokračuju po červené. Dvě zákruty a Oslavka už je skutečně divoká. Těsně před první trampskou osadou skála zasahuje až do řeky, a musí se lézt po řetězech. Proto ti zdatní turisti. Podzim už barví listy…
Podzim na Oslavce
První trampskou osadou (TO) ve směru toku řeky je Zlatá podkova. Je to v podstatě historické místo. Má krásně vyvedený totem a spoustu pamětních tabulek na zemřelé kamarády trempy.
T.O. Zlatá podkova
O kousek dál míjím Žlutou skálu, mezi trempy se jí tuším říká Orlák.
Žlutá skála, svislé panorama z 5-ti fotek
Mám jen 35mm objektiv, tak jsem udělal alespoň svislé panorama. Docela to vyšlo, na to že to bylo z ruky. Asi půl kilometru dále po směru toku míjím další osadu – Údolí Klondike. Taky má krásný totem – s vyřezávaným bobrem, sovou a další zvířenou. Napadla mě tady otázka, jestli na Oslavce někdy bobr žil. Cesta se začne zvedat, za chvíli to zase jde dolů a zas nahoru, jak na houpačce, stále ve svahu. Cestička se zužuje, některé úseky jsou jen pro jednoho chodce, zaříznuté do prudkého svahu, přecházím i suťovisko. Mapa se trochu liší od skutečnosti, a papírovou jsem si pro změnu vzal Třebíčsko, takže Oslavku nemám. Sranda. Slézám cestou necestou na výběžek zříceniny hradu Lamberk.
Pomník na Lamberku
Je to tu skutečně parádní, za tohle ta obtížná cesta stála. Hledám kešku a GPS mě samozřejmě vede tou nejnemožnější cestou ve strži. V pohodě ale podle hintu nalézám, dokonce mám i vlastní tužku (je to mikro). Loguju, obhlížím různé výhledy na řeku. Na jednom informačním panelu (díky trempům) se dozvídám, že na tomto místě se na řeku díval i Jan Žižka.
pohled Jana Žižky
Zkouším to jedním okem, sranda musí být. Na závěr fotím skalní průrvu a slézám pod Pastýřku.
Skalní průrva na Lamberku
U řeky jsem zjistil, že modrá sice pokračuje na druhou stranu, ale brodem. Voda ledová, řeka široká, vyprd sem se na to. Na druhé straně se najednou objevil chlapík, sundal holínky, a hravě to s klackem v ruce přešel. Místy byla voda ke kolenům. Nabídl jsem mu hlt teplýho čaje, ale nechtěl, prý má kousek chatu. A skutečně, asi po 300m jsem ho potkal znovu, už seděl se ženou na zápraží. Došel jsem k mostu u Skřipiny a žena mě nabrala autem. Oslavka? Pěknej výlet, opakovat!
