Tak se mi ještě letos podařil projít další kus žluté značky podél Rokytné, a to od Tavíkovic až pod Litovany.

Kolem Tavíkovic „po mlýnech“ jsem již se ženou jednou šel, tuším loni v létě, a nebylo to špatný. Nejradši mám ty úseky, kdy cesta vede těsně kolem řeky nebo po skále nad řekou. Je to takové dobrodružnější, než procházka po polňačce po rovině kde pohodlně projedou i auta. A taky je to samozřejmě fotogeničtější. Za Tavíkovicemi takový úsek je. Pak sice následuje cesta kolem koňské farmy a jakéhosi tábora (Vilímův mlýn?), což není žádný terno, ale jakmile se to stočí zpět do lesa, zase se to vylidní.

Houby už nerostou, teda rozhodně nic hřibovitého. Našel jsem jen jednu čerstvou bedlu a pýchavku. Zato spoustu klouzků, bohužel suchých. Je vidět že už pár dní nic nevyroslo, jak jsou teploty v noci kolem nuly. Snad ještě ty ryzce a hlívy budou.

Podzim na Rokytné

O kus dál, někde pod Javůrkou jsem cvaknul aspoň zkusmo tu podzimní atmosféru, i když světlo nebylo nic moc. Kousek před Kašparovým mlýnem mají asi chataři udělaný malý splávek, tak jsem zkusil taky fotku, ale světlo pro změnu nebylo žádné.

splávek

Za mostem mě žena vyzvedla autem a jeli jsme po návštěvách. Rokytnou jsem tedy letos prošel od Jaroměřic po Tavíkovice. Pořád ještě ale kus chybí…