Biskupice-Litovany 14.10.2017

Je to starší vejlet, hlavně kvůli testu D700 + 28-105, takže spíš jen telegraficky.

Rokytná

Rokytná na podzim

Opět Rokytná

Opět Rokytná

U Starého čihadla se dá jít stále podle řeky, nikoliv po žluté. Cesta je tam pěkná.

Václavky

Václavky

Před táborem (www.dtbiskupice.cz) jsem se zbytečně motal do kopce a pak zas dolů, měl jsem to normálně projít kolem chat.

Most na Kratochvilku

Most na Kratochvilku

Nastala tu změna turistické trasy – cesta podél řeky k nenalezení (ve směru od Litovan by to asi šlo). Svačina klasika Favorit.

Pohled z mostu

Pohled z mostu

A to už jsem v Litovanech, bylo to slabých 6 km.

Litovanský Halloween

Litovanský Halloween

 

Čertova skála

Po delší době jsme vyrazili zase na chalupu do Litovan. Časově to vycházelo dobře, ale nechtělo se mi zas jet zvlášť autobusem, takže jsem zvolil okružní trasu. Ke mlýnu je to kousek, a dál po žluté se vine cesta někdy přímo u vody, někdy vysoko nad ní. V řece bylo ovšem zoufale málo vody, je vidět že letošní jaro je skutečně velmi suché. Stromy přesto už pěkně vytáhly listy.

kuk

Kuk

K dalšímu mlýnu (Kašparovu) je to zase kousek. Přejdu krásný most a jsem ve znojemském kraji. Koukám že v dálce se objevuje keška – Čertova skála. Je to tedy horolezecký terén, naštěstí se to podle popisu dá obejít. U paty skály s nasprejovaným teepee se shora valí nějaká ženština a ptá se mě „Asi na kešku, co?“. Dole se chystají nějací horolezci. Vybíhám to nahoru, zplavenej jak závodní chrt. Kešku nalézám rychle, není od ní naštěstí vidět na jednoho horolezce, který je nahoře a kibicuje. Je to fakt pěkná skála se slušným rozhledem, i když to už zarůstá. Snáším prázdnou PETku co tu nějaký buran pohodil. Další keška má složitější odlov, tak ji nakonec vynechávám a za loukou fotím aspoň kmen spadený do proudu.

Rokytná

Rokytná

K Vilimovic mlýnu se cesta táááhne, musí se až k silnici a zase dolů k vodě. Mlýn je  využívaný k rekreaci asi, taky tu mají koně a tak. No tak aspoň že to nechátrá. Opodál je zarostlé koupaliště, měl jsem ho vyfotit blbec, dokud to nezarostlo listím. Takhle to půjde zase až příští jaro. Kus se jde zpátky proti proudu a jsem rád, že nejdu pořád po žluté a přesto kolem řeky. Fakt pěkný úsek. Cesta na Přešovice je pěkný krpál. V půlce stoupání jsem vyplašil dva jeleny, díky větru byli na pár metrů. Pak na mě zaštěkali a byli pryč. Zbyla po nich jen lebka jejich předka.

John Deere

John Deere

 

 

 

Litovany – Jaroměřice nad Rokytnou

Sobota, počasí sice nic moc, ale neprší. Takže výlet! Se ženou jsem se svez do Litovan, a vydal jsem se po žluté až do Jaroměřic. Cílem cesty bylo taky vzkoušení Fader (variable) ND filtru, na pěknou rozmázlou vodu. Hned u Biskupic jsem to musel vyzkoušet. Výsledek tedy nebyl nic moc, bohužel. Principiálně se jedná o dva polarizáky proti sobě, kdy pootočením dosáhnete hustoty ND 2-400. Zní to jako pohádka, bohužel to má taky ty mouchy polarizáku (dvou, dvě mouchy). Jedna strana snímku světlá, druhá tmavá 🙁

Pulkovský mlýn obývají regulerní vodníci, jako fakt vodníci. Jeden starej a jeden mladej. Koukali na mě, jako by dva měsíce neviděli živáčka. No měl jsem docela strach přejít náhon. Zajímavej pocit.

Za Biskoupicema

U  Biskoupic

O kus dál mě zaujala osamocená květinka. Tedy, byly tu asi čtyři, ale proti záplavám Podléšek a Sasanek tahle působila úplně jinak.

Orchidej?

Orchidej?

Další pokus s filtrem jsem udělal kousek výskytu bobra. Ten tam tedy asi dávno není, nora vypadala opuštěně. Předtím tak byl umolousaný břeh od bahna, jak bobr lezl ven. Ale stromy! Kvetou jak šílený, třeba třešně, ojeje. Běžte honem někoho pod nějakou třešeň políbit!

Brod kus od bobra

Brod kus od bobra

Odlovil jsem si i kešku Spálený dub. Loni jsem ji nemohl najít, protože byla posunutá, takže ani hint nepomáhal, prostě napytel. Dnes to bylo na první pohled jasné, kde krabka je. Z Příštpa vede žlutá po nové trase, přes nový krásný dvojitý most. Pěkně zadem mezi poli. Lom Královec je totiž dávno soukromý majetek, a tudíž neprůchozí. Škoda, že to je všude na těch cedulích postaru. Naštěstí značkaři to již mají správně a žlutá nás zavede k lomu zezadu. Výhled jsem si vyfotil přesto, že byla obloha jak mlíko a bylo jasný, že fotka bude prostě a jednoduše napytel.

Lom Královec

Lom Královec

V Jaroměřicích v parku druhá keška, nebylo tu totiž moc lidí. V cukrárně Viola jsem prach z cesty spláchl jedním Starobrnem, a šel jsem čekat na autobus do Třebíče. Výlet to byl celkem pěkný. Rovných 24 km. Jen škoda té oblohy. Proto je to taky takový stručný článeček. Nebylo zkrátka co fotit.

Odkaz na trasu v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/litovany-jaromerice-n-rokytnou/

Rokytná od Tavíkovic

Tak se mi ještě letos podařil projít další kus žluté značky podél Rokytné, a to od Tavíkovic až pod Litovany.

Kolem Tavíkovic „po mlýnech“ jsem již se ženou jednou šel, tuším loni v létě, a nebylo to špatný. Nejradši mám ty úseky, kdy cesta vede těsně kolem řeky nebo po skále nad řekou. Je to takové dobrodružnější, než procházka po polňačce po rovině kde pohodlně projedou i auta. A taky je to samozřejmě fotogeničtější. Za Tavíkovicemi takový úsek je. Pak sice následuje cesta kolem koňské farmy a jakéhosi tábora (Vilímův mlýn?), což není žádný terno, ale jakmile se to stočí zpět do lesa, zase se to vylidní.

Houby už nerostou, teda rozhodně nic hřibovitého. Našel jsem jen jednu čerstvou bedlu a pýchavku. Zato spoustu klouzků, bohužel suchých. Je vidět že už pár dní nic nevyroslo, jak jsou teploty v noci kolem nuly. Snad ještě ty ryzce a hlívy budou.

Podzim na Rokytné

Podzim na Rokytné

O kus dál, někde pod Javůrkou jsem cvaknul aspoň zkusmo tu podzimní atmosféru, i když světlo nebylo nic moc. Kousek před Kašparovým mlýnem mají asi chataři udělaný malý splávek, tak jsem zkusil taky fotku, ale světlo pro změnu nebylo žádné.

splávek

splávek

Za mostem mě žena vyzvedla autem a jeli jsme po návštěvách. Rokytnou jsem tedy letos prošel od Jaroměřic po Tavíkovice. Pořád ještě ale kus chybí…

A Bobr je pryč, ledňáčci taky

Tak jsem se po nějakém tom týdnu zašel jednoho dne, v neděli podívat znova po bobrovi, a je pryč. Je fakt, že to před tím dost spláchla voda, a teď je tam asi o 30cm menší stav, takže mu to asi nevyhovovalo. A hráz si nestavěl, to bylo zajímavý.

Ledňáčka taky nevidět. Jen halasný německý haranty v táboře. Na fašističtinu jsem prostě alergickej, zvlášť v PR a takhle nahlas 🙁

Nikkor 300/2.8

Nikkor 300/2.8, s foťákem rovný 4 kila váhy

No tak jsem aspoň cvak zas pár motýlic  a vážek tou třístovkou. Je to teda cvalda, se  pronese.

Motýlice, letovka

Motýlice, letovka

To zas musel bejt pohled, jak se tam snajper plazí u řeky s bazukou a fotí trávu 🙂

Vážka červená

Vážka červená

Návrat do Litovan tedy byl poněkud dříve. No co. Aspoň zkusím ty kosy fotit. V rohu zahrady, v bezovém keři si totiž udělala si hnízdo kosice. Jenže my potřebovali zrovna tudy vést nový plot, starý kamenný se pomalu rozpadal. V hnízdě měla holka pět vajec. Nakonec jsme se rozhodli pro přesun kmene, buď to dá, nebo nedá, není jiná možnost. Tři jsme drželi bezinku a tchán to podříz motorovkou. Pak jsme to posunuli asi o 2 metry vedle a obsypali kamením, aby kmen stál jako dřív. Ani ne za hodinu už kosice zase seděla spokojeně na vejcích. Tři vyseděla, dva sežrala kočka, no nic moc bilance.

Kosice

Kosice

Tož takle ta paráda foti .)

Tož takhle ta paráda fotí

Bobr na Rokytné

Šel jsem si takhle v neděli zkontrolovat ledňáčka, jestli přečkal tu potopu, a co nevidím – Bobr. Tedy přímo bobr evropský, mladý  kousek. Podle hlavy nad vodou jsem si říkal, že by to mohla být i vydra, ale ten ocas ho prozradil. Zabydlel se tu ve stojaté vodě, ani hráz nemusel stavět.  Chvíli jsem ho pozoroval, nevypadalo že by mu to nějak moc vadilo. Udělal svoje dvě kolečka nad tůňkou a zalezl do nory.

Bobr?

Bobr?

Příště, bratře bobře, na tebe vezmu 300/2.8 a zamaskuju se tam na půl dne. Schválně tedy neprozradím místo aby mi ho někdo nevypudil. Už tak dost, že tam výrostci (asi z blízkého tábora) jezdí na motorce, hyml, v přírodní rezervaci!

Ano, Bobr Evropský

Ano, je to Bobr Evropský

Jo, a ledňáček to snad přežil. Hnízdo bylo dost vysoko nad hladinou povodně.

to by byla pokutička ...

to by byla pokutička …

Rokytná v létě

Delší dobu se mi v hlavě rýsuje plán projít všechny turistické trasy v okolí. Jedna velmi pěkná vede z Jaroměřic do Mor. Krumlova podél řeky Rokytné. Celá trasa měří přes 50 km, ale lze to krásně rozdělit na menší úseky. O víkendu bylo pěkně, takže jsem vyrazil. Trasu od Jaroměřic do Příštpa jsem již jednou šel, a protože cesta vedla přes soukromý pozemek, vede teď po silnici – není tedy o co stát.

Rokytná, část trasy

Rokytná, první trasa

V sobotu jsem se tedy nechal vyhodit v Příštpu, že dojdu až do Litovan. No nedošel jsem to v daném čase celé, protože to byl velice hutný výlet! Hned za Příštpem jsem objevil nad řekou doslova hejno motýlic. Měl sem jen základní objektiv, a hned jsem si řekl že sem co nejdřív musím vyrazit znovu s makrem (což se podařilo hned druhý den, viz dále).

Takže jsem se celkem pomalu sunul podél řeky, vedro hrozný, a toho hmyzu a jak mě žral 🙂 První keška u Justýnky k nenalezení bez fotohintu, sem musím znova. Lozit po skalách s gpskou když je 30 stupňů, to je teda fuška. Doplazil jsem se k rozcestí Tenátnice, je to v podstatě přes řeku proti PR V Jedlí.  Loučky na druhé straně řeky nabízejí skutečně makrofotografické žně. Sháním moskytiéru a silný repelent! Potkal jsem M. Vorla na kole, prej jeho oblíbená trasa na kole. No chtěl bych na vlastní oči vidět jak to přenáší přes ty padlý kmeny.

A jsem u druhé kešky –  Spálený dub. Taky nenalezena ani po vysilujícím půlhodinovém ohledávání pařezů. 🙁 Ten den se kešky skutečně nedařily, i to teplo na tom mělo zásluhu. Voda docházela a do cíle daleko. Míjím Pulkovský mlýn, pěkná lokalita, po mostku do kopce, opět chvíle bloudění, ta žlutá je fakt mizerně značená, a už mi volá žena, že musíme domů. Tak jsem se nechal naložit za Pulkovem, vypil sejm Budvar, protože pivo nebylo, a jeli jsme domů. Sežranej od hmyzu jak v tropech, přesto jsem se  rozhodl druhý den sem vyrazit znova, zvolit kratší trasu, a delší ohnisko 🙂

Pořádnej hřib

Pořádnej hřib

Druhý den jsem tedy začal od Hájovny v Radkovicích, hned kousek v lese jsem našel obrovský hřib, škoda že byl celý červivý, a 5m vedle byl další! Ten to chtělo sebrat o pár dní dřív, to by bylo na sušení. Vyfotil jsem ho pro porovnání s ofukovacím balonkem (cca 20cm). Keška opět nenalezena, přitom to má dvojku obtížnost. Trochu soudnosti do toho bodování, chlapci!

Počasí bylo v neděli slabší, nesvítilo tolik a byl větší vítr, přesto jsem nějaké motýlice našel. Nejlepší byl plácek na kamenech přímo ve vodě. Motýlice si tu lovily potravu a usedaly s ní na kameny a stromy nad vodou. Baví mě, jak jim všichni říkají „Vážky“ 🙂

Motýlice při svačince

Motýlice při svačince

Další zážitek bylo vidět živého ledňáčka, jak sedí na kmínku padlém přes řeku a kouká do vody. Je to ale plachá potvůrka, jak uslyšel závěrku byl hned pryč. Měl sem z toho ale radost, přece jen je to něco jiného než se na něj koukat na informační tabuli Přírodní park Rokytná. O kus dál jsem našel dokonce jeho hnízdo ve strmém břehu. Chtělo by to naproti postavit maskovaný úkryt se židličkou a stativem, třeba na to dojde.

Ledňáček na Rokytné

Ledňáček na Rokytné

A to je vlastně konec cesty. U Pulkovského mlýna jsem ještě cvakl motýlice nad náhonem. Bylo tam opravdu velké hejno, ale nedalo se  k nim tak pěkně dostat jako z těch kamenů ve vodě. Došel jsem do Rozkoše :), kde mě žena nabrala, a jeli jsme domů.

A ještě jedna

A ještě jedna

S Yahymanem na Rokytné

Domluvili jsme se, že je potřeba zrelaxovat chvíli procházkou v lese, fotky nejsou podmínkou. Původně se mělo jít na Rabštějn, ale to se nám nakonec zdálo jako příliš krátka procházka, takže jsme zvolili delší a atraktivnější variantu – projít se kus podél Rokytné.

trasa

absolvovaná trasa, 6 km

Cestou do Rešic jsme nemohli nevyfotit si elektrárnu…

Jaderka zezadu

Jaderka zezadu

Napřed jsme zajeli do Rešic ke kapli. Paní tu zrovna sekaly trávu. Tak jsme si chvilku zablbli a zas jeli dolů k zámku.

socha s vrtulí

socha s vrtulí

Na kraji lesa rostly nějaké ty houby, ale bylo vidět že vyrostly už dříve, hejblaly s tím červi. Fotek jsme nakonec moc neudělali, spíš se povídalo. A chvíli i bloudilo. Žluté značení je opravdu po celé délce Rokytné slabší. Ani počasí nebylo ideální, ale opravdu to nevadilo, procházka účel naprosto splnila. Jo, a zase jsem u Yahymana zapomněl polarizák 🙂

Rokytná pod Rešicemi

Rokytná pod Rešicemi

Sněženky & kometa PanSTARRS

Na sobotu 16. března se nakupilo za poslední dny několik akcí. Napřed se v kalendáři objevila domluva svatby (o tom snad jindy), potom ty sněženky po prvním neúspěchu padly taky na sobotu, no a nakonec ta kométa. Prostě bude pěkně v sobotu, bude to náročný. Převoz holek na hokej do Náměště už byl jen takový bombónek.

Vyrazili jsme víkendově asi o půl desáté, žádná křeč. Příštpo není daleko, a autem můžeme až k lesní cestě, odkud je to k Rokytné půlhodinka pohodlné chůze. Po poslední sněhové přeháňce zde leželo místy dost sněhu, a já si v tom zmatku nevzal pohorky 🙂 No, budu to muset dát v teniskách. Po cestě obdivujeme posedy, ze kterých není níkam vidět. Cesta je to fakt krátká, sejdeme z kopce a za chvíli vidíme první sněženky, jak si razí cestu na světlo přes dubové listí a zbytky sněhu. Jako z učebnice. Později jsem se od neplaceného informátora dozveděl, že jsme měli jít po cestě ještě dál,  kde jich bylo daleko víc, ale nevadí, nám tohle stačilo. Nemusíme to tam zdupat jak kanci, je to přece jen přírodní rezervace.

Sněženky, Přírodní rezervace V Jedlí

Sněženky, Přírodní rezervace V Jedlí

Uděláme pár fotek, jednotlivých i ve skupinkách, žena dává čaj, a zhruba za půl hodiny to balíme, musíme prostě jet podle harmonogramu (profesionální deformace?). Stavujeme se doma, odbahňuju kalhoty a boty, nebylo to úplně bez ztráty kytičky, i když jsem klekal na igelit. A hlavně, nabalit pohorky, večer budou opravdu potřeba!

Stařeč, nabrat holky, Chainus sám připevnil sedačky a správně, musí se pochválit! 🙂 Po cestě do Námeště jede chlazení naplno, všichni jsme totiž nabalení jak eskymáci, no sranda. Z Náměště hledáme podle mapy nejkratší spojku na Litovany, a nebude to tentokrát na Mohelno, ale přes Stropešínský most a Dalešice. Dvakrát nesmyslně jedem špatným směrem, pořád nás to bere instinktivně na Mohelno 🙂 Na mostě aspoň zastavujem a děláme pár fotek.

Hartvíkovice, pohled ze Stropešínského mostu

Hartvíkovice, pohled ze Stropešínského mostu

Čas je v pohodě, nikam nespěcháme, užíváme si pěkné počasí.

V Litovanech zasedla velká rodinná porada, čekalo se na malého hokejistu. Přivezl medajli z turnaje, stříbrnou.

Náš malý hokejista, rybím okem

Náš malý synovec, velký hokejista, rybím okem

Řeči se vedou, dlouho, až mě to nebaví a jdu si hrát s holkama se stavebnicí. Je to větší zábava než poslouchat kam se dá jaká kytka a jak má bejt ozdobenej chlívek. Ale přetrpěl jsem, a už se nachýlil čas, skoro nestíháme, musíme ještě na tu kometu (nechápavé pohledy a tak…). Cestu do Lesné opět neznáme, takže bloudíme, ale časově to relativně vychází. Zastavujeme na náměstíčku v Lesné, odtud je to na Mařenku pešky nejblíž, cca 2km chůze, v podstatě po rovině. Balíme z auta všechny serepetičky, hlavně dvoje rukavice, čelenky, čepice a baterky… spoustu baterek 🙂 Ve světle čelovky přehazuju výbavu ze třech batohů do dvou, baterky dáváme do kapes na tělo, aby neprochladly, a už se jde. GPS se chytá hned, zastavili jsme náhodou naprosto přesně u odbočky k lesu. Teplota kolem -3°C. Cesta je rozrytá, ale zmrzlá, přesto se jde místy mizerně. Pořád se otáčíme, vyhlížíme měsíc a hlavně tu kometu. Pozici máme skutečně skvělou, nikde na západ žádná velká světla, to známé světelné znečistění oblohy. Nicméně kometa nevidět, šlapeme tedy dál. V lese zkusmo vypínám čelovku, no mazec, ženu nevidím na dva kroky, natož nějaký strom, jen pár hvězd nad hlavou. Míjíme odbočku která nikam neodbočuje, a 50m za ní už je odbočka na Mařenku. Kopec je dole trochu namrzlý, ale dál se jde dobře. Stále jedem na jednu čelovku namířenou mezi nás. Na tu kosu a 5W ledku se ty tři mikrotužky drží překvapivě dobře. Za chvíli jsme na kopci a hned se derem na rozhlednu, není moc času, v podstatě jsme prováhali nejlepší čas na pozorování a focení komety.

Mařenka, lightpaint

Mařenka, lightpaint

Jak se za dva dny ukáže, není to až tak pravda… Jdu první a čelovkou svítím dolu ženě, ta jde se svojí baterkou-bludičkou. Nahoře kupodivu není až takový vítr, i když se rozhledna malinko hýbe. Ovšem na piknik to teda není 🙂 Hned rozbaluju stativ, a tak jak to je v báglu (17-55/2.8) to pálím na západ, napřed zkusmo na ISO2500, ale 5s je zbytečně málo, tak snižuju na 1250. Expozice vycházejí 10-15s, něco je máznutý, jak se hýbe rozhledna, něco ale vychází. Dalekohledem dlouze hledáme kometu, marně. Není tam, potvora. Fotím prostě naslepo západ jak tetřef. Teprve v pondělí hledám na netu co ulovili ostatní a dozvídám se, že někdo ji taky nemohl najít, ale objevil ji až na fotkách. Tož se těším domů, že to taky pořádně prosonduju. V neděli nebyl moc čas, dávali jsme se dohrmady po náročném dni (šampaňským se dávat dohromady, to je taky nápad). No a tady je výsledek nalezený hned na páté fotce z Mařenky. Na zpáteční cestě vládla pohoda, klid, jen jsme si říkali, že jsme nesplnili na 110% ale jen na 90%. A tak vznikl aspoň ten lightpaint nahoře nad ostavečkem.

Kometa PanSTARRS

Kometa PanSTARRS

Jak jsem nevyfotil sněženky

Jaro je tady, a k němu neodmyslitelně patří sněženky. V zahrádkách už pěkně kvetou, takže koumám kam se vydat na nějakou fotku z přirozeného prostředí. Po konzultaci s webem a kolegy z práce volba padá na okolí Rokytné za Příštpem. Je zde dokonce vyhlášená přírodní rezervace.

sneženky v zahrádce

sneženky v zahrádce

V práci beru kramle dřív, stejně tam mám hodin jak na kostele. Sněženky při západu slunce by byly nic moc, navíc v údolí. Musím totiž autobusem, protože žena je ještě na neschopence, a autobusem to není prdel.

Vyrážím tedy napřed busem do Jaroměřic, a odtud lokální linkou do Příštpa. V Jaroměřicích teda pěkný zmatky s tím odkud to jede. Místní se vyznaj, ale já tam lítal jak hadr na holi od ostrůvku k ostrůvku. Nakonec se ale zadařilo a jedu do Příštpa. Odtud dál už musím pěšky. Je to sice kousek (asi 5km) ale musím si hlídat čas, protože poslední bus na mě nepočká. Nad Příštpem fotím fotohádanky, je tady pěkný rozhled na celou vesnici. Na začátku lesa pěkná hájovna, druhá
odbočka, a už jsem v lese. Cesta je už rozmrzlá, přesto se to dá, a tak po chvíli dorazím do míst kde se ztrácí. Času fakt málo. Kontroluji první, druhou louku, všude hodně trávy, ale sněženka ani jedna. Nedá se nic dělat, musím zpět.

Autobus v Příštpu jsem stihl, ale nechal ujet. Za hodinu jede z Jaroměřic další, to dojdu. Navigace hlásí 4.6km po žluté, pohoda. Ale ouha. V polovině trasy konec, cesta vede na soukromý pozenek lomu a nikde dál žádné značení. Někde tady udělali soudruzi z KČT chybu. Tož beru to po silnici, když není volby, provoz není silný. Po cestě fotím pěkný splav, chtělo by to ovšem z druhé strany – zase soukr. pozemek, zatr sakr.

Splav

Splav

V Jaroměřicích s vděkem využiju čekárnu, jsem tu o 15 min dřív a docela fučí. A pak už busem dom. Tjádydádydá…