Delší dobu se mi v hlavě rýsuje plán projít všechny turistické trasy v okolí. Jedna velmi pěkná vede z Jaroměřic do Mor. Krumlova podél řeky Rokytné. Celá trasa měří přes 50 km, ale lze to krásně rozdělit na menší úseky. O víkendu bylo pěkně, takže jsem vyrazil. Trasu od Jaroměřic do Příštpa jsem již jednou šel, a protože cesta vedla přes soukromý pozemek, vede teď po silnici – není tedy o co stát.
Rokytná, první trasa
V sobotu jsem se tedy nechal vyhodit v Příštpu, že dojdu až do Litovan. No nedošel jsem to v daném čase celé, protože to byl velice hutný výlet! Hned za Příštpem jsem objevil nad řekou doslova hejno motýlic. Měl sem jen základní objektiv, a hned jsem si řekl že sem co nejdřív musím vyrazit znovu s makrem (což se podařilo hned druhý den, viz dále).
Takže jsem se celkem pomalu sunul podél řeky, vedro hrozný, a toho hmyzu a jak mě žral 🙂 První keška u Justýnky k nenalezení bez fotohintu, sem musím znova. Lozit po skalách s gpskou když je 30 stupňů, to je teda fuška. Doplazil jsem se k rozcestí Tenátnice, je to v podstatě přes řeku proti PR V Jedlí. Loučky na druhé straně řeky nabízejí skutečně makrofotografické žně. Sháním moskytiéru a silný repelent! Potkal jsem M. Vorla na kole, prej jeho oblíbená trasa na kole. No chtěl bych na vlastní oči vidět jak to přenáší přes ty padlý kmeny.
A jsem u druhé kešky – Spálený dub. Taky nenalezena ani po vysilujícím půlhodinovém ohledávání pařezů. 🙁 Ten den se kešky skutečně nedařily, i to teplo na tom mělo zásluhu. Voda docházela a do cíle daleko. Míjím Pulkovský mlýn, pěkná lokalita, po mostku do kopce, opět chvíle bloudění, ta žlutá je fakt mizerně značená, a už mi volá žena, že musíme domů. Tak jsem se nechal naložit za Pulkovem, vypil sejm Budvar, protože pivo nebylo, a jeli jsme domů. Sežranej od hmyzu jak v tropech, přesto jsem se rozhodl druhý den sem vyrazit znova, zvolit kratší trasu, a delší ohnisko 🙂
Pořádnej hřib
Druhý den jsem tedy začal od Hájovny v Radkovicích, hned kousek v lese jsem našel obrovský hřib, škoda že byl celý červivý, a 5m vedle byl další! Ten to chtělo sebrat o pár dní dřív, to by bylo na sušení. Vyfotil jsem ho pro porovnání s ofukovacím balonkem (cca 20cm). Keška opět nenalezena, přitom to má dvojku obtížnost. Trochu soudnosti do toho bodování, chlapci!
Počasí bylo v neděli slabší, nesvítilo tolik a byl větší vítr, přesto jsem nějaké motýlice našel. Nejlepší byl plácek na kamenech přímo ve vodě. Motýlice si tu lovily potravu a usedaly s ní na kameny a stromy nad vodou. Baví mě, jak jim všichni říkají „Vážky“ 🙂
Motýlice při svačince
Další zážitek bylo vidět živého ledňáčka, jak sedí na kmínku padlém přes řeku a kouká do vody. Je to ale plachá potvůrka, jak uslyšel závěrku byl hned pryč. Měl sem z toho ale radost, přece jen je to něco jiného než se na něj koukat na informační tabuli Přírodní park Rokytná. O kus dál jsem našel dokonce jeho hnízdo ve strmém břehu. Chtělo by to naproti postavit maskovaný úkryt se židličkou a stativem, třeba na to dojde.
Ledňáček na Rokytné
A to je vlastně konec cesty. U Pulkovského mlýna jsem ještě cvakl motýlice nad náhonem. Bylo tam opravdu velké hejno, ale nedalo se k nim tak pěkně dostat jako z těch kamenů ve vodě. Došel jsem do Rozkoše :), kde mě žena nabrala, a jeli jsme domů.
A ještě jedna