Litovany – Jaroměřice nad Rokytnou

Sobota, počasí sice nic moc, ale neprší. Takže výlet! Se ženou jsem se svez do Litovan, a vydal jsem se po žluté až do Jaroměřic. Cílem cesty bylo taky vzkoušení Fader (variable) ND filtru, na pěknou rozmázlou vodu. Hned u Biskupic jsem to musel vyzkoušet. Výsledek tedy nebyl nic moc, bohužel. Principiálně se jedná o dva polarizáky proti sobě, kdy pootočením dosáhnete hustoty ND 2-400. Zní to jako pohádka, bohužel to má taky ty mouchy polarizáku (dvou, dvě mouchy). Jedna strana snímku světlá, druhá tmavá 🙁

Pulkovský mlýn obývají regulerní vodníci, jako fakt vodníci. Jeden starej a jeden mladej. Koukali na mě, jako by dva měsíce neviděli živáčka. No měl jsem docela strach přejít náhon. Zajímavej pocit.

Za Biskoupicema

U  Biskoupic

O kus dál mě zaujala osamocená květinka. Tedy, byly tu asi čtyři, ale proti záplavám Podléšek a Sasanek tahle působila úplně jinak.

Orchidej?

Orchidej?

Další pokus s filtrem jsem udělal kousek výskytu bobra. Ten tam tedy asi dávno není, nora vypadala opuštěně. Předtím tak byl umolousaný břeh od bahna, jak bobr lezl ven. Ale stromy! Kvetou jak šílený, třeba třešně, ojeje. Běžte honem někoho pod nějakou třešeň políbit!

Brod kus od bobra

Brod kus od bobra

Odlovil jsem si i kešku Spálený dub. Loni jsem ji nemohl najít, protože byla posunutá, takže ani hint nepomáhal, prostě napytel. Dnes to bylo na první pohled jasné, kde krabka je. Z Příštpa vede žlutá po nové trase, přes nový krásný dvojitý most. Pěkně zadem mezi poli. Lom Královec je totiž dávno soukromý majetek, a tudíž neprůchozí. Škoda, že to je všude na těch cedulích postaru. Naštěstí značkaři to již mají správně a žlutá nás zavede k lomu zezadu. Výhled jsem si vyfotil přesto, že byla obloha jak mlíko a bylo jasný, že fotka bude prostě a jednoduše napytel.

Lom Královec

Lom Královec

V Jaroměřicích v parku druhá keška, nebylo tu totiž moc lidí. V cukrárně Viola jsem prach z cesty spláchl jedním Starobrnem, a šel jsem čekat na autobus do Třebíče. Výlet to byl celkem pěkný. Rovných 24 km. Jen škoda té oblohy. Proto je to taky takový stručný článeček. Nebylo zkrátka co fotit.

Odkaz na trasu v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/litovany-jaromerice-n-rokytnou/

XV. Oslavanské slavnosti – Turistický den

Tento víkend byl našláplý jak za starých časů. V pátek vernisáž, v sobotu zámek v Budišově, a na neděli vyšly XV. Oslavanské historické slavnosti. Souvisejících akcí v Oslavanech bylo samozřejmě moc. Mě ale zajímal hlavně ten Turistický den. To je jak červenej hadr na bejka. Takže ráno vlakem 7.39 do Rapotic, přestup na autobus  do Oslavan (tudy sem ještě busem nejel). V sobotu to vypadalo s počasím všelijak, ale nedělní ráno slibovalo, že to snad vydrží. Dokonce místy dírou v mracích lezlo sluníčko. Na nádvoří zámku jsme se sešli s Alconem. Zapsali se a zaplatili startovné 20kč.

Řezbářská práce na K 1

Řezbářská práce na K 1

Vzhledem k tomu, že v ceně byly vstupenky do muzea, bylo to vlastně zadarmo. Koupil jsem hned i turistickou známku. Probrali jsme trasu a bylo nám sděleno, že na stanovištích nám budou dávat razítka přímo do mapy, takže nevyhodit. Trasu jsem chtěl prodloužit až do Zbýšova, protože 10km se mi zdálo dost málo na půldenní výlet, i když terén je kopcovitý a je to i o delších zastávkách na stanovištích. Nakonec se to částečně i podařilo, viz dále. Cesta kolem řeky pod dolem Kukla je celkem nuda –  popisky tabulí psal nějaký RNDr. Geolog, takže normální člověk rozumí jen spojkám ve větách.

Pohled do Dědičné štoly

Pohled do Dědičné štoly

Jakmile se začalo stoupat k věži Kukla, začalo se otvírat panorama Oslavan a bylo na co koukat.

Oslavany

Oslavany

Po prudkém stoupání jsme dorazili k šachtě dolu Kukla. Nyní je težební vež opravená, v přilehlé hale je muzeum, a lanové centrum Permonium. Má to jeden háček. I když to bylo postaveno z dotací z EU, jen blbej vstup na vež je za 100 Kč. No nedali jsme jim nic,  taky celý areál zel prázdnotou místo aby tady dováděly děti. Prostě ceny přepálili.

Kukla

Kukla

Trasa dále vedla po silnici do Padochova. Po cestě jsme vzpomínali, jak silnici křižovaly vozíky s uhlím, které končilo v oslavanské elektrárně. V Padochově byla zastávka na vyhlídce – soukromá zahrada bývalého havíře. Odtud byla celá trasa skutečně jak na dlani.

K 1

K 1

Koupil jsem tady další turistickou známku, neb měla tu vychytávku, že po zapíchnutí přiloženého špendlíku a nastavení šipky na sever se z ní staly sluneční hodiny. Za 25 Kč neberte to. To je jiná hodnota, než vyhlídka z Kukly za kilo. Z vyhlídky jsme sešli na křižovatku na Zbýšov, a na zastávce busu koumali jestli má cenu jít lesem (v sobotu pršelo) nebo jen po silnici. Nakonec jsme to riskli a došli až na kraj Zbýšova po silnici, a zpět že to vezmeme lesem, bo z kopce přece voda steče. Na začátku vesnice jsem zahlédl na GPS kešku, tak jsme se rozhodli zařadit aspoň jednu tuto šachtu. Domorodec s kolečkem nám ukázal cestu, a po 200 metrech už jsme stáli před zazděnou štolou.

Důl Anna ve Zbýšově

Zazděná štola

Kešku jsme našli poměrně snadno i s ohledem na menší bahno. Načnuli jsme svačiny (Já makovec, Alcone chleba se salámem) a rozhodli že to tady otočíme k Balince, kde se napojíme na původní trasu. Vyzvěděli jsme totiž, že další stanoviště s razítkem je v místech zvaných Havírna. Po cestě jsme koukali po houbách, ale nic moc tam nerostlo, jedna holubinka, pár malých pýchavek. U Mašinky (býv. důl) jsme se napojili na oficiální trasu, přečetli další informační panel, a dostali další razítko. Dál už cesta vedla zase po silnici a celkem nic zajímavého jsme neobjevili. Jen jsme s říkali, že okolní kopce jsou provrtané opravdu jak od krtků. Kolem jedné hodiny jsme dorazili opět na nádvoří zámku, kde jsme dostali Vandrovní list.

Vandrovní list

Vandrovní list

Z udírny vonělo cigáro, takže jsme neodolali, k tomu Oslavanské pivo, no parádní zakončení. Kolem druhé přijela žena a šli jsme kouknout na Banjoband Ivana Mládka.

Ivan Mládek

Ivan Mládek

Když už jsme měli ty lístky do muzea v ceně, navštívili jsme i to. Nabídl jsem jim jedno svoje staré gramorádio (v jednání).

žena za katapultem

Žena za pultem

Vladislav-Ptáčov

Jaro za rohem, ukázalo se sluníčko, tož jsem vyrazil do Vladislavi. Autobusem.
No neberte to, za 16 korun dojet až na Balaton! Hned za obcí mě čekalo menší překvápko – brod. Nejsem úplně cimprlich, ale dyž je na obou březích ještě sníh, sundávat boty a vrhnout se do té vody se mi moc nechtělo. Ale chvíli před tím sem v protisměru potkal pána co venčil psa, a byli oba v pohodě, a pes suchej! No a taky že jo, dalo se to obejít. Taková nenápadná pěšina, člověk se nesmí pevně držet mapy.

Jelínci

Brod za Vladislaví

Balaton skutečně překvapil. Pod hrází opuštěné sádky, situace jako pod Lubí. Výpusť taky pěkná, tady zkusím příště udělat kruhové panorama. S malým stativem to prostě pekně nešlo udělat. Pěknej dolík ten Balaton. Vzadu u přítoku vrbičky, pohled k hrázi zase ukazuje skálu nad Vladislaví.

A už si to šinu do kopce lesem, sněhu všude 10 cm. Paseka, tady si to nejen zbaví větví, rovnou to tady štípou! Nejen cesta příšerně zprasená těžkou technikou, jo hajný je lesa pán. A už vidím ty lumpy, JZD Hostákov, a rozbahněný jako JZD! Proč sakra musí turistická cesta vést takhle blbě? Doufám že ten les je jejich, protože tolik metrů dřeva ukrást takhle veřejně, to snad není možný.

Jelínci

Jelínci

Na návsi zkoumám informační mapu. Prej „Archeologicky nepotvrzená tvrz“. Asi by chtěli aby se tam našla, ale zkoušet hledat to nebudou 🙂 Za Hostákovem opět rozbahněná cesta, no hrůza. Tak takhle mě to prostě nebaví :/ Nad Ptáčovem jsem to vzal rovně místo kolem chatek, myslím že jsem si ale moc nepomoh. Ale aspoň jsem viděl jelínky. Zkusil jsem dojít až k Ptáčovskému kopečku, ale bahno bylo neúprosné. V Ptáčově mě nabrala žena autem, protože ještě se tím bahnem dál prodírat až do Třebu už se mi fakt nechtělo.
Jen počkej, přírodo, až to vyschne, já se vrátím!

Mech už jede

Mech už má jaro

Jak jsem nevyfotil sněženky

Jaro je tady, a k němu neodmyslitelně patří sněženky. V zahrádkách už pěkně kvetou, takže koumám kam se vydat na nějakou fotku z přirozeného prostředí. Po konzultaci s webem a kolegy z práce volba padá na okolí Rokytné za Příštpem. Je zde dokonce vyhlášená přírodní rezervace.

sneženky v zahrádce

sneženky v zahrádce

V práci beru kramle dřív, stejně tam mám hodin jak na kostele. Sněženky při západu slunce by byly nic moc, navíc v údolí. Musím totiž autobusem, protože žena je ještě na neschopence, a autobusem to není prdel.

Vyrážím tedy napřed busem do Jaroměřic, a odtud lokální linkou do Příštpa. V Jaroměřicích teda pěkný zmatky s tím odkud to jede. Místní se vyznaj, ale já tam lítal jak hadr na holi od ostrůvku k ostrůvku. Nakonec se ale zadařilo a jedu do Příštpa. Odtud dál už musím pěšky. Je to sice kousek (asi 5km) ale musím si hlídat čas, protože poslední bus na mě nepočká. Nad Příštpem fotím fotohádanky, je tady pěkný rozhled na celou vesnici. Na začátku lesa pěkná hájovna, druhá
odbočka, a už jsem v lese. Cesta je už rozmrzlá, přesto se to dá, a tak po chvíli dorazím do míst kde se ztrácí. Času fakt málo. Kontroluji první, druhou louku, všude hodně trávy, ale sněženka ani jedna. Nedá se nic dělat, musím zpět.

Autobus v Příštpu jsem stihl, ale nechal ujet. Za hodinu jede z Jaroměřic další, to dojdu. Navigace hlásí 4.6km po žluté, pohoda. Ale ouha. V polovině trasy konec, cesta vede na soukromý pozenek lomu a nikde dál žádné značení. Někde tady udělali soudruzi z KČT chybu. Tož beru to po silnici, když není volby, provoz není silný. Po cestě fotím pěkný splav, chtělo by to ovšem z druhé strany – zase soukr. pozemek, zatr sakr.

Splav

Splav

V Jaroměřicích s vděkem využiju čekárnu, jsem tu o 15 min dřív a docela fučí. A pak už busem dom. Tjádydádydá…

Brtnice – Přímělkov na sněhu

Zima polevila, i sluníčko vykoukne, rozhodl jsem se omrknout údolí říčky Brtnice. Je to moje oblíbená trasa – je tam totiž všechno, rybníky, řeka, hrad, mlýn, a ke všemu ideální délka, prostě TRASA. Je vhodná i na víkend, z Třebíče je do Brnice dobré autobusové spojení – 9:20. 9:45 je člověk už v Brtnici a to je v zimě akorát.

map

Vyrážím ihned na Zašpitálku, přes sídlišťátko, prudce dolů schody. Oblíbená zahrádka s miniaturními doměčky, a teď to příjde – kolem ČOV cesta rozbahněná, není skoro kudy projít. Potkávám ale pána se psem, a ten referuje že to je jen tady, prej dál už je to lepší. Naštěstí měl, pravdu, a to už jsem u rybníka. Je tu namrzlo, dá se pěkně chodit na břehu, kde je jindy bahna po kolena.

Rákosí na rybníku Samonín

Rákosí na rybníku Šamonín

 Zastavuji i na hrázi, zkouším fotit ostrůvek uprostřed, ale jsem moc nízko na nějakou slušnou kompo. No tak dál, kolem kříže k ostré zákrutě řeky. Slunce se rozjížní naplno, kvapně cvakám ozářený, jakoby zlatý kmen stromu porostlý lišejníkem.

Strom přes Brtnici

Strom přes Brtnici

Bohužel dál už slunce celou cestu nevysvitlo, takže jen stručně. U Vidourkovic mlýna postavili novyý plot. mostek z dvou klád přes řeku je poškozen, ale jedna kláda ještě drží, jen je to větší adrenalin. Louky pod Střížovem jsou tradične rozmoklé, ale tady je to celoroční marast. Obtížně se  po sněhu škrábu na spojku na cestu k hradu. Na hradě svačina, MMS ženě aby viděla jak to tady vypadá v zimě, a za 15 min jdu na Přímělkov. Nejdu ale do kopce alébrž dál po turistické značce. U chatiček jsou pěkné ledopády, ale slunko není, fotím to jen orientačně mobilem. I železniční most je tu pěkný, ale zase – není světlo. Vlak stíhám tak tak, černá kočka se mi plete na nástupišti pod nohy, a už jedu zpět. Krásný vagón, až čumim. skládací stolečky, pokodlná sedadla – jen tři řady, a přípojka na notebook. Slečna vedle asi studentka, něco smolí na notebooku a kalkulce. Sranda. Tož tak.

Jinošovská obora

Jezdím kolem celý roky (30?), a vždycky jsem si myslel, že patří k tomu zámečku (Schönwald) a že tam pobíhají choromyslní a hrajou si na babu a na schovávanou a tak. Tudíž že je zavřená pro veřejnost. Na blogu sceneryphoto.blog.cz jsem ale narazil na fotografie zevnitř, a po prohledání webu jsem zjistil, že obora je skutečně otevřená, proběhly zde rekonstrukce mostků atd. Hurá, tam se zajede!

Informační tabule u vchodu

Informační tabule u vchodu

Autobusem(!) do Náměště, na dopravní terminál(!!) a odsud za chvíli na Jinošov. Cesta tam hodinu, hodinu focení, a hodinu zpět. Lze zvládnout i v pracovním týdnu.

Obora je skutešně přístupná, cesty opravené. Místy ještě ležely poslední zbytky sněhu. Vyfotil jsem si několik místních staveb včetně zámečku a zase zpět. Branka v křižovatce, kudy by se taky dalo jít dovnitř je opravdu zavřená, musí se udělat okruh. Na zpáteční cestě jsem v Náměští sedl do špatného busu, takže místo abych jel přímo  přes Vladislav, byla to okružní jísda přes Pyšel, Smrk atd. No taky dobrý.

Odpočinkový altán zasvěcený bohyni lovu Dianě

Odpočinkový altán zasvěcený bohyni lovu Dianě

Brtnice – Bransouze sněhem, cestou necestou

Teplota kolem nuly, všude dost sněhu, přesto vyrážíme na výlet. Autobus ráno do Brtnice stíháme v pohodě, je jak já posledně, že mi zastavoval už rozjetej v zátočině. Volíme raději krátkou variantu přechodu Brtnice-Jihlavka, sníh je svině. Už u rybníčku nad Brtnicí je jasné, že to opravdu nebude sranda. Taky částečně proto, že na zimní výlety nemáme vybavení.


Brtnice-bransouze mapka
Stopa žádná, boříme se do 10cm sněhu, místy víc kde jsou závěje. Obloha je jak mlíko, tak fotím aspoň starý kříž. Moc se to nedaří, prostě tučňáka nepodojíš, děckama nezatopíš.

Kříž nad Brtnicí

Kříž nad Brtnicí

Pokračujeme pomale ale vytrvale dál až k rozcestí Černé lesy. Název působí při tom všem sněhu komicky. Fotím mladou alej, až to povyrostě bude to ještě lepší záběr.

Alej u Černých lesů

Alej u Černých lesů

Odbočka do lesa na turistickou cestičku, a tady to tepve začíná být pravá divočina. Někde tu mají být potůčky, hlásí gps. No v nečem měkčím stojíme, není to poznat, ale do bot naštěstí neteče. Ještě u prvního potoku byly stopy, pak už jen občas zaječí stopa, i ta teď končí. Další potok už je výrazný, a k němu pěkný sešup. Hrajeme si na Marvana (sníh ze stromu oklepat na sebe), jak se držíme stromů při sestupu k potoku. Fotíme se mobilem, protože sníh máme všude, zrcadlovku se mi nechce tahat, stejně tu není co pořádně co. Vystoupáme zase na normální cestu (rozcestí Malín) a dáváme si čaj z termosky a chleby. Celí šťastní, že jsme tento náročný úsek zvládli. Dál už je to pohoda až do Bransouzí. Kolem potoka je široká oblast beze stromů, na focení určitě pekná oblast. Ale chce to podzim nebo tak. Teď je potok pod ledem, prostě nic z toho. V Bransouzích čekáme celkem dlouho na vlak, a tak obdivujeme čekárnu s vzorně nazdobenými nástěnkami a kupujeme si jízdní řád. Dopíjíme čaj. A pak už domů vlakem.