Jaro za rohem, ukázalo se sluníčko, tož jsem vyrazil do Vladislavi. Autobusem.
No neberte to, za 16 korun dojet až na Balaton! Hned za obcí mě čekalo menší překvápko – brod. Nejsem úplně cimprlich, ale dyž je na obou březích ještě sníh, sundávat boty a vrhnout se do té vody se mi moc nechtělo. Ale chvíli před tím sem v protisměru potkal pána co venčil psa, a byli oba v pohodě, a pes suchej! No a taky že jo, dalo se to obejít. Taková nenápadná pěšina, člověk se nesmí pevně držet mapy.

Brod za Vladislaví

Balaton skutečně překvapil. Pod hrází opuštěné sádky, situace jako pod Lubí. Výpusť taky pěkná, tady zkusím příště udělat kruhové panorama. S malým stativem to prostě pekně nešlo udělat. Pěknej dolík ten Balaton. Vzadu u přítoku vrbičky, pohled k hrázi zase ukazuje skálu nad Vladislaví.

A už si to šinu do kopce lesem, sněhu všude 10 cm. Paseka, tady si to nejen zbaví větví, rovnou to tady štípou! Nejen cesta příšerně zprasená těžkou technikou, jo hajný je lesa pán. A už vidím ty lumpy, JZD Hostákov, a rozbahněný jako JZD! Proč sakra musí turistická cesta vést takhle blbě? Doufám že ten les je jejich, protože tolik metrů dřeva ukrást takhle veřejně, to snad není možný.

Jelínci

Na návsi zkoumám informační mapu. Prej „Archeologicky nepotvrzená tvrz“. Asi by chtěli aby se tam našla, ale zkoušet hledat to nebudou 🙂 Za Hostákovem opět rozbahněná cesta, no hrůza. Tak takhle mě to prostě nebaví :/ Nad Ptáčovem jsem to vzal rovně místo kolem chatek, myslím že jsem si ale moc nepomoh. Ale aspoň jsem viděl jelínky. Zkusil jsem dojít až k Ptáčovskému kopečku, ale bahno bylo neúprosné. V Ptáčově mě nabrala žena autem, protože ještě se tím bahnem dál prodírat až do Třebu už se mi fakt nechtělo.
Jen počkej, přírodo, až to vyschne, já se vrátím!

Mech už má jaro