Divoká Oslavka (Asfaltová)

Publikováno 22.09.2013 | Autor: Chain

Starosta Náměště vodoMěrka, se definitivně zbláznil. Chce vyasfaltovat údolí Oslavy kvůli In-line trase, pod zástěrkou protipovodňových opatření. Prej ochrana Náměště před 10-ti letou vodou.

Tak za prvý – Oslavka teče od severozápadu, takže zmiňovaný úsek U Vlasáka je až ZA MĚSTEM. Někdo by to měl starostovi říct dřív, než bude veřejně za pitomce. 🙂 Za městem je jen bývalý komunistický lágr, totiž tábor (jiné slovo pro totéž 🙂 ), Jiskra. A že to nebude platit město ale Povodí? Proč by si zrovna Povodí stavělo in-line trasu, chápete to? Jako pro ryby?

Za druhý – schovávat vyasfaltovanou in-line trasu za zvýšení retenční kapacity je hodně průhledný trik. Komu tady jde starosta Měrka na ruku? Přírodní rezervaci? Vysfaltovat je všechny! Jiskry? Sokol? A kolik komu za to? A komu tím jako prospějete?

Dosti politických keců, sám je nemám rád. Takhle hluboko se totiž musí klesnout přátelé, chcete li dělat byť regionální politiku. V této kauze se ještě budu angažovat, protože takhle smradlavou rybu za humnama fakt nechci.

A teď k konečně k sobotnímu výletu. Vyrazil jsem vlakem do Náměšťě až 10.39, šourákem. V klidu, žádný spěch. Počasí stejně slibovalo spíš zamračenou oblohu s deštěm. Od vlaku po červené, vydupat nahoru a zas dolů přes trať, k Velkému poli. Hodinka. U Vlasáka studuju ukazatel, který říká: Jen pro zdatné turisty. Za vyššího stavu vody, za sněhu a námrazy NEPRŮCHODNÉ! Zvažuju jestli sem zdatný turista a kolik asi tak je po nedávných deštích vody. Nakonec se pro sichr jdu podívat na vodu na lávku za Vlasákem.

podzimní lávka U Vlasáka

Stav vody vypadá dobře, takže to risknu a vracím se k Vlasákovi a pokračuju po červené. Dvě zákruty a Oslavka už je skutečně divoká. Těsně před první trampskou osadou skála zasahuje až do řeky, a musí se lézt po řetězech. Proto ti zdatní turisti. Podzim už barví listy…

Podzim na Oslavce

První trampskou osadou (TO) ve směru toku řeky je Zlatá podkova. Je to v podstatě historické místo. Má krásně vyvedený totem a spoustu pamětních tabulek na zemřelé kamarády trempy.

T.O. Zlatá podkova

O kousek dál míjím Žlutou skálu, mezi trempy se jí tuším říká Orlák.

Žlutá skála, svislé panorama z 5-ti fotek

Mám jen 35mm objektiv, tak jsem udělal alespoň svislé panorama. Docela to vyšlo, na to že to bylo z ruky. Asi půl kilometru dále po směru toku míjím další osadu – Údolí Klondike. Taky má krásný totem – s vyřezávaným bobrem, sovou a další zvířenou. Napadla mě tady otázka, jestli na Oslavce někdy bobr žil. Cesta se začne zvedat, za chvíli to zase jde dolů a zas nahoru, jak na houpačce, stále ve svahu. Cestička se zužuje, některé úseky jsou jen pro jednoho chodce, zaříznuté do prudkého svahu, přecházím i suťovisko. Mapa se trochu liší od skutečnosti, a papírovou jsem si pro změnu vzal Třebíčsko, takže Oslavku nemám. Sranda. Slézám cestou necestou na výběžek zříceniny hradu Lamberk.

Pomník na Lamberku

Je to tu skutečně parádní, za tohle ta obtížná cesta stála. Hledám kešku a GPS mě samozřejmě vede tou nejnemožnější cestou ve strži. V pohodě ale podle hintu nalézám, dokonce mám i vlastní tužku (je to mikro). Loguju, obhlížím různé výhledy na řeku. Na jednom informačním panelu (díky trempům) se dozvídám, že na tomto místě se na řeku díval i Jan Žižka.

pohled Jana Žižky

Zkouším to jedním okem, sranda musí být. Na závěr fotím skalní průrvu a slézám pod Pastýřku.

Skalní průrva na Lamberku

U řeky jsem zjistil, že modrá sice pokračuje na druhou stranu, ale brodem. Voda ledová, řeka široká, vyprd sem se na to. Na druhé straně se najednou objevil chlapík, sundal holínky, a hravě to s klackem v ruce přešel. Místy byla voda ke kolenům. Nabídl jsem mu hlt teplýho čaje, ale nechtěl, prý má kousek chatu. A skutečně, asi po 300m jsem ho potkal znovu, už seděl se ženou na zápraží. Došel jsem k mostu u Skřipiny a žena mě nabrala autem. Oslavka? Pěknej výlet, opakovat!

XV. Oslavanské slavnosti – Turistický den

Publikováno 16.09.2013 | Autor: Chain

Odpovědět

Tento víkend byl našláplý jak za starých časů. V pátek vernisáž, v sobotu zámek v Budišově, a na neděli vyšly XV. Oslavanské historické slavnosti. Souvisejících akcí v Oslavanech bylo samozřejmě moc. Mě ale zajímal hlavně ten Turistický den. To je jak červenej hadr na bejka. Takže ráno vlakem 7.39 do Rapotic, přestup na autobus do Oslavan (tudy sem ještě busem nejel). V sobotu to vypadalo s počasím všelijak, ale nedělní ráno slibovalo, že to snad vydrží. Dokonce místy dírou v mracích lezlo sluníčko. Na nádvoří zámku jsme se sešli s Alconem. Zapsali se a zaplatili startovné 20kč.

Řezbářská práce na K 1

Vzhledem k tomu, že v ceně byly vstupenky do muzea, bylo to vlastně zadarmo. Koupil jsem hned i turistickou známku. Probrali jsme trasu a bylo nám sděleno, že na stanovištích nám budou dávat razítka přímo do mapy, takže nevyhodit. Trasu jsem chtěl prodloužit až do Zbýšova, protože 10km se mi zdálo dost málo na půldenní výlet, i když terén je kopcovitý a je to i o delších zastávkách na stanovištích. Nakonec se to částečně i podařilo, viz dále. Cesta kolem řeky pod dolem Kukla je celkem nuda – popisky tabulí psal nějaký RNDr. Geolog, takže normální člověk rozumí jen spojkám ve větách.

Pohled do Dědičné štoly

Jakmile se začalo stoupat k věži Kukla, začalo se otvírat panorama Oslavan a bylo na co koukat.

Oslavany

Po prudkém stoupání jsme dorazili k šachtě dolu Kukla. Nyní je težební vež opravená, v přilehlé hale je muzeum, a lanové centrum Permonium. Má to jeden háček. I když to bylo postaveno z dotací z EU, jen blbej vstup na vež je za 100 Kč. No nedali jsme jim nic, taky celý areál zel prázdnotou místo aby tady dováděly děti. Prostě ceny přepálili.

Kukla

Trasa dále vedla po silnici do Padochova. Po cestě jsme vzpomínali, jak silnici křižovaly vozíky s uhlím, které končilo v oslavanské elektrárně. V Padochově byla zastávka na vyhlídce – soukromá zahrada bývalého havíře. Odtud byla celá trasa skutečně jak na dlani.

K 1

Koupil jsem tady další turistickou známku, neb měla tu vychytávku, že po zapíchnutí přiloženého špendlíku a nastavení šipky na sever se z ní staly sluneční hodiny. Za 25 Kč neberte to. To je jiná hodnota, než vyhlídka z Kukly za kilo. Z vyhlídky jsme sešli na křižovatku na Zbýšov, a na zastávce busu koumali jestli má cenu jít lesem (v sobotu pršelo) nebo jen po silnici. Nakonec jsme to riskli a došli až na kraj Zbýšova po silnici, a zpět že to vezmeme lesem, bo z kopce přece voda steče. Na začátku vesnice jsem zahlédl na GPS kešku, tak jsme se rozhodli zařadit aspoň jednu tuto šachtu. Domorodec s kolečkem nám ukázal cestu, a po 200 metrech už jsme stáli před zazděnou štolou.

Zazděná štola

Kešku jsme našli poměrně snadno i s ohledem na menší bahno. Načnuli jsme svačiny (Já makovec, Alcone chleba se salámem) a rozhodli že to tady otočíme k Balince, kde se napojíme na původní trasu. Vyzvěděli jsme totiž, že další stanoviště s razítkem je v místech zvaných Havírna. Po cestě jsme koukali po houbách, ale nic moc tam nerostlo, jedna holubinka, pár malých pýchavek. U Mašinky (býv. důl) jsme se napojili na oficiální trasu, přečetli další informační panel, a dostali další razítko. Dál už cesta vedla zase po silnici a celkem nic zajímavého jsme neobjevili. Jen jsme s říkali, že okolní kopce jsou provrtané opravdu jak od krtků. Kolem jedné hodiny jsme dorazili opět na nádvoří zámku, kde jsme dostali Vandrovní list.

Vandrovní list

Z udírny vonělo cigáro, takže jsme neodolali, k tomu Oslavanské pivo, no parádní zakončení. Kolem druhé přijela žena a šli jsme kouknout na Banjoband Ivana Mládka.

Ivan Mládek

Když už jsme měli ty lístky do muzea v ceně, navštívili jsme i to. Nabídl jsem jim jedno svoje staré gramorádio (v jednání).

Žena za pultem

Tatry 2013 – den druhý

Publikováno 02.09.2013 | Autor: Chain

Odpovědět

Protože mám konečně po ruce zápisník z cest, můžu tak sepsat další den našeho putování.

Vstáváme 4:15 (je tohle dovolená?), snídaně 5:00 (rožky, šunka, syr). 5:45 vyrážíme na Štrbské. Vyšné hágy (po cestě) – zjišťujeme električku, a ta jezdí každou hodinu až do osmé, pohoda. 6:50 vycházíme ze Štrbského na Popraské, v půlce hledáme marně kešku. Letos na Triganu nebyly ani houby. 8:45 jsme na Popradském. Dělám pár fotek od plesa, protože počasí se začíná zlepšovat.

Popradské pleso

Stoupáníčko je to slušné, celá stěna traverzem. Popradské se pěkně vzdaluje…

stoupáme

V 10:30 jsme na sedle pod Ostrvou. Plantážníci lezou na Ostrvu, kam se nesmí, dost mě to sejří. A navíc to sou češi. Člověk se fakt musí za sebe stydět že je čech. Zkoušíme udělat společnou fotku, ale jak jsou mraky vždycky na záběr zaleze slunko – je to boj s přírodou 🙂 Dáváme lok kalvádosu, Milu, čaj. Až ve 12:30 odcházíme po magistrále na Batizovské pleso. Cesta se vine po úbočí a je to nekonečný. Těsně před plesem vidíme 4 kamzíky jak prchají do skal.

Batizovské pleso, panorama

U plesa hledáme flíček v závětří na oběd. Klobásky – dost paprikové, po těch bude žízeň! Slunko pálí (na grafu to je vidět), mažem se krémem na opalování. Původní plán sejít na Hágy necháváme plavat. Čas máme dobrý, takže pokračujem po magistrále směrem na Sliezsky dom. Dojdeme na rozcestí – buď na Sliezsky, nebo dolů do Polianky. Máme toho celkem už dost, takže jdeme dolů. Jak se pak ukázalo, tak to bylo časově akorát.

rozcestí

Dole jsme v 18:00, kupujeme za 1.5€ lístek na električku, 18:18 jedem na Štrbské k autu. Dávám paralen, slunko je sviňa. Na Štrbském kupujem mlíko a jedem domů. Parkovné 5.50€. Doma jsme přesne ve 20:00. Na večeři gulášovka, maso s rýží. Přežraní a znavení jdem spát.

Ostrva, graf převýšení a teploty

Ostrva, mapa podle GPS

O půlnoci nám dojel šerpa. Urazili jsme cca 22 km při převýšení 650 m. Krokoměr ukázal cca 28 400. Zde zápisky končí.

Vycházky

Publikováno 19.06.2013 | Autor: Chain

Odpovědět

Protože jsem strávil posledních 14 dní na kapačkách, měl jsem jen odpolední vycházky pár hodin denně, a tak jsem nedělal žádné větší výlety.

Shrnu tedy vše do jednoho příspěvku. Postupně jsem prošel jižní polovinu Třebíčského okruhu (žlutá TZ, mapa 1) a větší část trasy z Mor.Budějovic do Třebíče (zelená TZ, mapa 2).

Třebíčský okruh, žlutá TZ

Budějovice – Třebíč, zelená TZ

Na cestách bylo vidět velké rozdíly ve značení – některé úseky jsou značeny dobře, jiné ale mnoho turistů asi nenavštěvuje, nejsou prochozené pořádně a i značení je mizerné. Odlovil jsem celkem 8 kešek, jednu jsem nenašel ani po hodinovém hledání (GCXFE2). Jednoznačně nejhezčí úseky tras jsou tyto (podle pořadí):

1) Kojetice – Pekelňák

2) Kojetice – Čechočovice

3) Mikulovice – Klučov

Celou dobu jsem nosil také analogový Nikon F80, který jsem potřeboval vyzkoušet na prvním filmu jak bude fungovat. Přece jen je to z druhé ruky starší stroj. Z toho fotky tedy budou později. Fotky z digitálu alespoň telegraficky…

PP Klučovský kopec

Čáslavice

Dlouhozobka svízelová, Ovčárka

Tesařík rudý, Klučovská hora

Houby celkem rostly, dokonce při hledání jedné kešky u studánky jsem našel 6 bedel na jednom místě. Na kmíně skvělé. Ostatní jako babky, masáci a tak dost červivé, holt jsem přišel pozdě…

Brtnice – Přímělkov na sněhu

Publikováno 04.03.2013 | Autor: Chain

Odpovědět

Zima polevila, i sluníčko vykoukne, rozhodl jsem se omrknout údolí říčky Brtnice. Je to moje oblíbená trasa – je tam totiž všechno, rybníky, řeka, hrad, mlýn, a ke všemu ideální délka, prostě TRASA. Je vhodná i na víkend, z Třebíče je do Brnice dobré autobusové spojení – 9:20. 9:45 je člověk už v Brtnici a to je v zimě akorát.

Vyrážím ihned na Zašpitálku, přes sídlišťátko, prudce dolů schody. Oblíbená zahrádka s miniaturními doměčky, a teď to příjde – kolem ČOV cesta rozbahněná, není skoro kudy projít. Potkávám ale pána se psem, a ten referuje že to je jen tady, prej dál už je to lepší. Naštěstí měl, pravdu, a to už jsem u rybníka. Je tu namrzlo, dá se pěkně chodit na břehu, kde je jindy bahna po kolena.

Rákosí na rybníku Šamonín

Zastavuji i na hrázi, zkouším fotit ostrůvek uprostřed, ale jsem moc nízko na nějakou slušnou kompo. No tak dál, kolem kříže k ostré zákrutě řeky. Slunce se rozjížní naplno, kvapně cvakám ozářený, jakoby zlatý kmen stromu porostlý lišejníkem.

Strom přes Brtnici

Bohužel dál už slunce celou cestu nevysvitlo, takže jen stručně. U Vidourkovic mlýna postavili novyý plot. mostek z dvou klád přes řeku je poškozen, ale jedna kláda ještě drží, jen je to větší adrenalin. Louky pod Střížovem jsou tradične rozmoklé, ale tady je to celoroční marast. Obtížně se po sněhu škrábu na spojku na cestu k hradu. Na hradě svačina, MMS ženě aby viděla jak to tady vypadá v zimě, a za 15 min jdu na Přímělkov. Nejdu ale do kopce alébrž dál po turistické značce. U chatiček jsou pěkné ledopády, ale slunko není, fotím to jen orientačně mobilem. I železniční most je tu pěkný, ale zase – není světlo. Vlak stíhám tak tak, černá kočka se mi plete na nástupišti pod nohy, a už jedu zpět. Krásný vagón, až čumim. skládací stolečky, pokodlná sedadla – jen tři řady, a přípojka na notebook. Slečna vedle asi studentka, něco smolí na notebooku a kalkulce. Sranda. Tož tak.

Pohansko v zimě

Publikováno 16.02.2013 | Autor: Chain

Na tuto lokalitu jsem se chystal dlouho. Tedy ne že bych balil 3 týdny batoh. Prostě to bylo v plánu…až někdy. V google kalendáři mají tyhle vejlety připsáno Nemazat, posouvat. Sobota slibovala jakés takés počasí, když se zadaří tak i kus sluníčka, fak jsem to risknul. Ženě jsem navařil oběd, naoplátku mě dovezla na vlak, a už se jelo. Kudy přesně pojedu jsem předem nevěděl, takže sem ani nekupoval zpáteční lístek, no jsou ty vlaky pekně mastný. Šourák do Brna co projíždí jen Střelice Dolní, jinak staví u každýho patníku jel přesně, pohoda. V Brnisku trošku nervozita, EC mělo 15 min zpoždění, a ve stejnou chvíli jel na Břeclav i normální rychlík. Tož čím jet? Volám ženě, ptám se jakehosi průvodčího, nakonec jsem vyčkal ECčka a dobře jsem udělal. Než jsem se uvelebil v kupé už to stavělo v Břeclavě. Zapínám GPS, než se to chytí vydávám se instinktivně vlevo od nádraží, ukázalo se že správně. Po chvíli odbočka ze silnice, jsem tady správně, pod vlakem, a už jsem v oboře Soutok. Rádoby entí názvy a obrázky na začátku mě moc nezaujaly, těším se na ty osamělé stromy. Pěkný mostek, a už se otevírá velká louka se zámečkem v pozadí. A vychází slunko! No já se snad po****. Kvapně to beru po silnici k zámečku, zkoumám místní muzeum opevnění, zkrátka řopíček a kus zákopů, fotím co se dá.

Muzeum opevnění

Obcházím zámeček zadem a už vidím v dáli první opuštěný starý dub solitér. Nádhera, přátelé! Pobíhám kolem jako šílenec, nedbaje sněhu v botách. A támhle další, a další. Je na čase vymyslet trasu. Času cca 4h, no to půjde i 12-15km okruh! Jdu dlouhou rovnou cestou kolem oplocení a fotím si jednotlivé stromy a skupinky. Sem to chce zavítat ještě vícekrát!

Solitérní dub

Musím se začít vracet, Slunce padá k obzoru. Takže odbočka na lány. Fotky jsou čímdál vybarvenější a vyvedenější. Míjím lány, slunce už je skoro u obzoru. Narychlo ještě pár snímků meandru potoka a začne úprk na vlak. No jako na potvoru navigace neví o oplocení v oplocení a neustále mě táhne přes zamčenou oplocenku. Celý areál je neuvěřitelná rovina, cyklistický ráj!
Tam jsem prošel jen malý kousek (17km), příště to chce kolmo – žena se už těší, že pojede taky.

Meandry potoka ve večerním slunci

Zpáteční cestu volím přes Znojmo, chci se alespoň projet přes stanice Novosedly a Jevišovka, kde jsem strávil část dětství. Ale už je tma jak v ranci, no něco málo snad je vidět. Znojmo se mi taky vybavuje z dětství, je to stále stejné. Dnes třetí šourák, tentokrát na Okříšky, děs bjes 🙂 V Okříškách, přejmenovaných interně na Papouškov mě vyzvedává žena autem, a jedeme domů. The end.

Brtnice – Bransouze sněhem, cestou necestou

Publikováno 20.01.2013 | Autor: Chain

Odpovědět

Teplota kolem nuly, všude dost sněhu, přesto vyrážíme na výlet. Autobus ráno do Brtnice stíháme v pohodě, je jak já posledně, že mi zastavoval už rozjetej v zátočině. Volíme raději krátkou variantu přechodu Brtnice-Jihlavka, sníh je svině. Už u rybníčku nad Brtnicí je jasné, že to opravdu nebude sranda. Taky částečně proto, že na zimní výlety nemáme vybavení.

.

Stopa žádná, boříme se do 10cm sněhu, místy víc kde jsou závěje. Obloha je jak mlíko, tak fotím aspoň starý kříž. Moc se to nedaří, prostě tučňáka nepodojíš, děckama nezatopíš.

Kříž nad Brtnicí

Pokračujeme pomale ale vytrvale dál až k rozcestí Černé lesy. Název působí při tom všem sněhu komicky. Fotím mladou alej, až to povyrostě bude to ještě lepší záběr.

Alej u Černých lesů

Odbočka do lesa na turistickou cestičku, a tady to tepve začíná být pravá divočina. Někde tu mají být potůčky, hlásí gps. No v nečem měkčím stojíme, není to poznat, ale do bot naštěstí neteče. Ještě u prvního potoku byly stopy, pak už jen občas zaječí stopa, i ta teď končí. Další potok už je výrazný, a k němu pěkný sešup. Hrajeme si na Marvana (sníh ze stromu oklepat na sebe), jak se držíme stromů při sestupu k potoku. Fotíme se mobilem, protože sníh máme všude, zrcadlovku se mi nechce tahat, stejně tu není co pořádně co. Vystoupáme zase na normální cestu (rozcestí Malín) a dáváme si čaj z termosky a chleby. Celí šťastní, že jsme tento náročný úsek zvládli. Dál už je to pohoda až do Bransouzí. Kolem potoka je široká oblast beze stromů, na focení určitě pekná oblast. Ale chce to podzim nebo tak. Teď je potok pod ledem, prostě nic z toho. V Bransouzích čekáme celkem dlouho na vlak, a tak obdivujeme čekárnu s vzorně nazdobenými nástěnkami a kupujeme si jízdní řád. Dopíjíme čaj. A pak už domů vlakem.

Chain bloguje

Co neuteče, to umlátí závěrkou

Archiv rubriky: Vlakem

Divoká Oslavka (Asfaltová)

XV. Oslavanské slavnosti – Turistický den

Tatry 2013 – den druhý

Vycházky

Brtnice – Přímělkov na sněhu

Pohansko v zimě

Brtnice – Bransouze sněhem, cestou necestou