Archiv rubriky: Daleko

Pálava s Yahymanem

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Asi 3 týdny dopředu jsme na 22.- 23. listopad směřovali dvoudenní pokus o dobytí Pálavy. Počasí tomu vůbec nenahrávalo, do poslední chvíle to bylo nejisté, přesto jsme vyrazili. Fotky nefotky, hlavně že je dovolená! Plán počítal s ubytováním na blind v Pavlově, což je ideální startovní pozice. První dva penziony nám po telefonickém dotazu odmítli, že mají plno. No jistě, spíš se jim mimo sezónu kvůli pár stovkám nechce ani topit. Třetí penzion naštěstí v pohodě – penzion U Floriána. 350 peněz za noc vč. všech poplatků. Za půl hodiny už jsme byli na pokoji. Ještě doma jsme plánovali jak za svítání lezeme nahoru, aby jsme chytli dobré ranní světlo. Ale na místě se to zdálo jako naprostá pitomost, protože byla obloha jak mlíko. Takže jsme si v klidu v Jednotě nakoupili, nabalili batohy a vyrazili. Celé dvoudenní putování jsme celkově pojali spíš jako geocaching, než cokoliv jiného. Fotek jsme pár udělali, ale je to spíš dokumentační odpad. Jako nejlepší keška se ukázala být Tour de Pálava, protože nás protáhla po všech zajímavostech a konec je v Mikulově. Nic lepšího tady snad ani nelze vymyslet. První den jsme tedy obešli Děvín a kochali se výhledy. Při pěkném počasí to musí být žrádlo!

Pohled na Pavlov z Děvíček

Pohled na Pavlov z Děvíček

Cesta na keškou nás zavedla i k vysílači, kam bychom jinak asi nešli. Na odpočivadle u Strážce jsme došli školní výlet, naštěstí spěchali do Mikulova na hrad. Vydatný oběd padnul v přístřešku v Soutěsce u pramene. Začalo potřetí pršet, když jsme chvíli bloudili než jsme našli zelenou značku, ale za chvíli jsme byli pod soutěskou, a obdivovali skály nad námi. Pod Dívčí hrad to bylo po vrstevnici, takže to byla prakticky chvilka. Na zpáteční cestě jsme trošku zaimprovizovali, s tím, že dojdeme do Dolních Věstonic, a odtud to dojedem busem nebo dojdem. Času bylo totiž ještě dost. V Dolních Věstonicích jsme zapadli do hospody na klobásu a pivo (Yahyman čaj). Posilněni jsme začali hledat nějaké vinařství, protože jsem měl za úkol nějaké víno z Pálavy dovézt, a ani Yahyman nechtěl rozhodně odjet s prázdnou. Na konci vesnice nám padla do oka Vinárna a restaurace pana Langra. Dáváme dvojku Sauvignonu, který mě chutná velice, a kupuju litr. Yahyman evidentně nebyl úplně spokojen, a šel vedle do vinárny na degustaci. Vrátil se asi za hodinu a očička mu svítila 🙂 Nesl tři lahve, z toho jeden pozdní sběr. Bylo na čase vyrazit k domovu. Podle informací se dala cesta do Pavlova projít, ač tam byl zákaz vstupu. Dělníci nás naštěstí nasměrovali na cestu kolem vody kempem, takže jsme asi za hodinu byli doma. Na pokoji pak proběhlo sušení, ale hlavně padla jedna lahev výborného Rulandského šedého. Našlapali jsme ten den skoro 16 km. Při 600 m výškových to byl skvělý výkon, uvážíme-li, jaké bylo počasí.

Trasa prvního dne

Trasa prvního dne

Druhý den jsme opět pojali volně. Zaplatili jsme za ubytování, nakoupili opět v Jednotě a popojeli do Horních Věstonic. Keška nás totiž naladila tak, že jsme ji chtěli skutečně dorazit, pokud to počasí a nohy dovolí.

Panák v Horních Věstonicích

Panák v Horních Věstonicích

Vyšlápli jsme obtížný spodní úsek (spousta bahna) a prozkoumali lezeckou stěnu u Špuntu – skálu pod Martinkou. Další, velmi pěkný úsek na rozcestí u Perné bohužel pršelo, výhledy dolů to ale slibovalo úžasné. To musíme ještě někdy dát za lepšího počasí! V Perné skoro dobíháme schovat se na zastávku, déšť už je skoro hodinu a vydatný. Po půl hodině sušení a nějakém tom loku jabkovice se rozhodujem pokračovat, přece nejsme másla. Na Sirotčí hrad to beru skoro během a nechávám Yahymana kus za sebou. Nahoře se ale potkáme, a hledáme další indicii kešky, a taky jednu tradičku. Pořád ještě můžeme, a tak zavelíme „Vzhůru na Stolovou horu“. Bohužel, čas se nachýlil, a chtělo to oběd. Nahoře se ale ukázalo, že Stolová hora, navzdory svému názvu, není na stolování vhodná! Dost foukalo a nikde ani pařez, na který by se dalo sednout. Jdeme dál a asi 20 min se dohadujeme, kolik je nahoře vysílačů. Je to totiž další indicie. A velice sporná.

Po cestě ze Stolové hory

Po cestě ze Stolové hory

Pod Stolovou horou dostihl Yahymana pracovní mobil. Vyřídil to ale rychle a já mezitím nalézám další indicii. Pokračujeme dál, přece tu někde musí být něco k sezení. No nebylo. Následuje mizerný úsek po silnici, ale je to jen kilometr a zvládáme to i psychicky. Odbočujeme na Turold. Další indicie, ale pořád nikde místo k sezení. Dáváme si aspoň tyčinku. Naštěstí při procházení informací o kešce Yahyman našel, že na dalším zastavení máme určit počet lavic. Ha! Lavice, to je to, co teď už fakt potřebujeme. Jsou dvě hodiny a od rána jsme měli jen tu tyčinku, která žaludek spíš podráždila.

Mikulov od Turoldu

Mikulov od Turoldu

K lavicím je to asi 750 metrů, to dáme! A skutečně, u vstupu do jeskyně pod Turoldem nás vítá útulný přístřešek. Venku tedy kvapně natlačíme skoro celej bochník chleba a dvě velký konzervy. Uff. A teď si dáme ve stánku čaj. Chlápek má příjemně vytopeno a sleduje v televizi nějakou horolezeckou soutěž. Nakonec jsme se dali do řeči, byly z toho dva čaje s rumem a nákup malého suvenýru pro ženu. Za tu hodinu v boudě jsme taky pěkně doschli, což nás naladilo na to, že to skutečně dorazíme. Scházíme do Mikulova, po cestě jsme tedy bohužel nenašli ani ty dvě tradičky. Jednu hlídal bezdomovec a obrovský zmoklý kámen. Za sucha T4.5, po dešti to nešlo ani smykem. Místo druhé kešky jsme našli kasu a kasírtašku. No nazdar, a jsou na tom teď i naše otisky 🙁 No co se dá dělat. Dojdeme pod Svatý kopeček, a při té příležitosti dáváme i tuhle multinu, s přehledem zkušeným okem. Tour de Pálava se ukazuje i jako pěkná finální pixla, hodnotíme ji oba velice, žádný trapný máslo bez tužky. Plechová vojenská pixla, uvnitř lahev Pálavy, hustý prostě.

Mikulov

Mikulov

Našli jsme si autobusové spojení do Horních Věstonic, a protože bylo dost času, došli jsme ještě o zastávku dál, přece nebudeme čtvrt hodiny sedět a čekat na autobus. Po dvaceti minutách jízdy zastavuje autobus asi 30 m od auta. Vypadalo to, jako bychom to měli dokonale naplánované už z domu 🙂 Nasedáme, píšeme SMS ženám, že jako vyrážíme, a jede se. Na zpáteční cestě už je tma, někde za Vlasaticema vidíme blikat spoustu světel. Sklizeň řepy v plném proudu. Zastavujeme a děláme pár snímků na dlouhý čas. Lepší než nic.

Sklizeň řepy

Sklizeň řepy

Doma jsem koukl do GPS, a vida 17,4 km při 750 výškových. Druhý den tedy byl vydatnější. Celkově tedy dovolenou hodnotím půl napůl. Viděli jsme toho spoustu, ale fotek málo.

Trasa druhého dne

Trasa druhého dne

Dovolená v kempu

Publikováno | Autor:
1

Letos jsme se na doporučení kolegy rozhodli strávit týden v jihočeském kempu u Dráchova. Protože ještě nechodím na 100% (noha pořád bolí), výlety byly úměrně kratší. Přesto jsme za ten týden stihli slušné množství atrakcí.

Kemp U sloupu, Dráchov

Kemp U sloupu, Dráchov

Kemp mohu rozhodně doporučit, je tam relativně klid, rodinky, slušné zázemí. Je to jeden z mála nových kempů, všude jinde kempy spíš rušej. Skoro každý večer byla grilovačka, užil jsem si to.

Borkovická Blata

Rašeliniště, kde se už rašelina netěží, ale nechává se to zarůst. Příjemný okruh rezervací, asi 5.5 km. Počasí nebylo ideální, přesto jsem z toho byl nadšen. I keška se zadařila. Potkali jsme jen pár lidí, takže pohoda, klídeček.

PR Borkovická blata

PR Borkovická blata

Třeboň

Dopajdal jsem steží ke Schwarzenberské hrobce, ale byla to pěkná procházka. Z náměstí, po hrázi rybníka Svět, kolem pivovaru Regent. Lidí jak sraček, i cyklistů, a do toho vláček. Podruhý to teda nemusím.

Třeboň, náměstí

Třeboň, náměstí

Schwarzenberská hrobka

Schwarzenberská hrobka

Bechyně

Do Bechyně jsem se chtěl podívat už dlouho, nejen kvůli mostu, ale taky proto, že tu otec byl na vojně. Výhled z věže nádherný, rozhodně doporučuju. Tady jsme v podstatě jen obešli náměstí a klášterní park (noha bolela jak čert).

Bechyně, pohled z věže

Bechyně, pohled z věže

Stádlecký most

Technická památka, sjeli jsme sem z Bechyně. Bohužel kus před mostem objíždka po příšerné cestě. Most jsme neriskovali přejíždět (do 1.5t), takže jsme si ji dali dvakrát. Turistická známka v psychiatrické léčebně byla třešnička na dortu.

Stádlecký řetězový most

Stádlecký řetězový most

Zpátky jsme to vzali přes Tábor, taky spíš kvůli nákupu. Ale i tak jsme se dostali díky turistické známce na náměstí a k pomníku Jana Žižky.

Tábor

Tábor

Soběslav

Překvapivě pěkné náměstí, informační centrum, kde mají dokonce i známky na pohledy! Tady jsme taky jen obešli náměstí, a do města jsem jezdili spíše za nákupem (Tesco, Lidl, Penny, lekárna)

Soběslav

Soběslav

Červená lhota

Zde jem byl opět příjemně překvapen. Čekal jsem davy turistů, ale bylo to naprosto v pohodě. Rybníček se nedá objet s kočárkem, takže jsme se museli vrátit. Po svačině jsme ještě dali kešku a kapličku co je vlastně kostelíček. No a to je celý. Vydatnej týden.

Zámek Červená lhota

Zámek Červená lhota

 

 

Škrdlovice 2014

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Přípravy na dostavbu Temelína, potažmo i Dukovan musí probíhat neustále, je to obrovský proces. Ani naše firma, jako významný dodavatel, ho není ušetřena, proto teď míváme školení na možné typy elektráren, které připadají v úvahu. Letošní jaro připadlo na ruský MIR 1200, a jelo se zase do Škrdlovic, ke Hrochovi.

Hotel U Hrocha, ranní mlha

Hotel U Hrocha, ranní mlha

Protože 3 dny nalejvárny a čučení do projektoru by dal tahem málokdo, je zde zařazen i několikahodinový blok k protažení těla. Někdo šel do bazénu, jiný čuměl na olympiádu, naše skupinka vyrazila na procházku. A na kešky, pochopitelně. Základem čehož je dobrá příprava trasy, jako u každého výletu. Use force, Luke. A pokud to nestačí, use Google…toho jsme se drželi.

dohání nás kolegové

dohání nás kolegové

První den byla stanovena delší procházka, neboť počasí bylo docela slibné (což je třeba chápat tak, že nemělo chcát tahem). Na Tisůvku, nedaleký kopec s přídrodní zajímavostí, a zpět přes pomník partyzánů, aby se nešlo po stejné trase, což má rád málokdo. Za dvacet minut nás dohání kolegové, kteří nekeškují, nefotí, nezastavují, šlapou jak golemové, prostě jdou na rychlost. Moc to nechápu, z čeho mají na takové procházce užitek, asi nějaká hipsterská úchylka. Na Tisůvce je celkem jasná keška – „pod značkou I“. Nebejt těch „I“ tam asi dvacet 🙂 Kalhoty jsem docela zbrodil. Od nějakých 750 m je v lese totiž souvislá vrstva sněhu (doma je leda tak souvislá vrstva kamení). Kešku nakonec najdu já (se musím pochlubit :), a jako úspěšný nálezce loguju první. Hledáme tedy cestu k další keši, ale průsmykem v tomhle terénu rozhodně nechceme. Jdeme radši dál po turistické značce.

Tisůvka

„Rozcestník“  Tisůvka

Je to sice delší, ale zato je tam horší cesta! Asi po 2 km dojdeme skutečně k pomníku padlých partyzánů (nebo co to je).

pomník

pomník

Nezbytná fotka, a hned pokračujeme, už po asfaltu. Po kilometru narážíme na pěkný polom přes cestu, musíme to obejít. AlPa z vlastní iniciativy zkoumá po kolena rašeliniště, my ostatní to obcházíme horním koncem. Až konečně vyjdeme z lesa, tak si oddychneme a kocháme se panoramaty.

Moje maličkost a AlPa

Moje maličkost a AlPa

Cestou ke Hrochovi nás opět míjí ti samí kolegové, nechápeme jak to udělali. Dnešní procházka končí, a večer se všichni povinně vylili v baru. Na druhý den už počasí vůbec nevypadá vycházkově, přesto vyrážíme aspoň na hodinku ven na další keš, kterou jsme zapomněli při prvním průchodu (resp. nebyla spočítána, ptže. to přece dáme druhý den z postele). No přípravu jsme podcenili.

kačeři, Yahyman v popředí

kačeři, Yahyman v popředí

Finálka je parádní posed s výhledem, a to si nechám líbit! Cestou zpět máme chvíli času ve Škrdlovicích, projít si vesnici a tak vůbec.

Kaple Cyrila a Metoděje, Škrdlovice

Kaple Cyrila a Metoděje, Škrdlovice

Na závěr odkaz na Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/by/chainus/skrdlovice-vylet-1/

http://adventures.garmin.com/by/chainus/skrdlovice/

Lídlenka

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Akce řetězce Lidl, kdy za 199,- korun prodává kupon na celosíťovou jízdenku Českých drah se poprvé objevila někdy v roce 2009. Původně to byl celkem složitá pocedura – v pracovní den, s inkartou, podpisem a fotkou a já už nevím čím, se člověk tak nějak dostal k tomu výletu za slušný peníz. Dnes to ČD i Lidl už mají celkem odladěné, takže stačí koupit kupon a ten u pokladny na nádraží vyměníte za jízdenku.

Lídlenka

Lídlenka , povšimněte si ceny

No a protože já jsem výletům nakloněn, tentokrát jsem to využil. Počasí ani jeden nabízený víkend nevyšlo, tak jsem prostě jel ten poslední termín, co už, aby to nepropadlo. Někdo je schopen za těch 24h nalítat přes 1800 km, ale to já nemám zapotřebí. Jako cíl cesty jsem zvolil Jižní Čechy, protože to tam nemám moc prozkoumané.
Z několika variant zbyly České Budějovice, protože tam bych chtěl žít každý, no a odtud není daleko do Písku. Celkově ve vlaku člověk nestráví mládí, takže se dá stihnout procházka po městě a pohodlně se vrátit navečer.

Angličanovi jsem na nádraží vysvětlil jak odjede na Brno, vlezl do šouráku od Studence a už jsem si to mazal na Jihlavu. Lokálka byla příšerně hlučná a přetopená, takže jsem to riskl a nechal si snídani do rychlíku. Na lídlenku bývají tyhle vlaky dost plné (přitáhne to až 15 000 cestujících navíc). Naštěstí to bylo naprosto v pohodě, a už v Kostelci jsem rozbalil chleba a paštiku a nafutroval se. Rychlík Hejrman překvapivě nikde necoural, a cesta do Budějovic byla tak velmi pohodlná a rychlá. Ani jsem se nenadál a zhruba v deset jsem byl na místě. Z nádraží jsem se nechal vést davem, který se valil hlavní třídou, až jsem došel na hlavní náměstí (pozn. Přemysla otakara II.). Celé jsem si ho obešel pěkně v podloubí a na druhé straně našel tzv. Íčko – informační turistické centrum. Tady jsem koupil pohlednici, turistickou známku a keramickýho švejka na lednici – kýč jak bič, ale nic lepšího nebylo.

České Budějovice, černá vež

České Budějovice, černá vež

Ve vedlejším knihkupectví jsem ale narazil za výlohou na několikastránkového průvodce historickým centrem –  to bylo přesně to co jsem potřeboval. Mapka a tři komentované trasy. Na náměstí sice jezdí vláček, ale tou rychlostí bych to nikdy celé neprojel. Navíc průvodce stál stejně – padesátikačku.

Obešel jsem si tedy první doporučený okruh kolem Černé veže a kostela, na druhé straně bloku byla zajímavá Kaple Smrtelných úzkostí Páně. Většina atrakcí (Černá věž) měla už po sezóně a byly zavřené. Dveře kaple ale byly pootevřené, tak jsem tam nakoukl.  Moc se mi to líbilo, nechal sem tedy i drobáky na světlo a udělal konečně aspoň nějakou fotku.

Kaple Sv. Marie

Vnitřek kaple Smrtelných úzkostí Páně

Druhý okruh byl podstatně delší, kolem Malše a přes Zlatý most a Železný most tam a zpět. V celou hodinu začala hrát zvonkohra. Čas se nachýlil, třetí okruh si nechám na příště. 12.30 mi jel vlak na Písek, takže jsem po cestě zpět hlavní třídou zvládl už jen pozřít cosi jako hamburger a napodobeninu kafe. Na oběd bylo přece jen ještě brzo. Vlak mi přijel na první nástupiště, a odjel z druhého! Podle místního eisenboňáka prej normální. V Režicích komplikovanější předsedání ze šouráku na šourák (pokaždé jiný typ, tyhle lokálky), ale vyšlo to.

A už si tu šupajdím přes Putim na Písek. Písek mazec, lipová alej je tam kde má být, ale před ní je Tesco, Kaufland, Lídl a Opi, pardon Obi. Pro pěší je to tu překážková dráha než se dostane z vlaku. U prvního ukazatele jsem prozkoumal vyhlídkové okruhy, ale bylo to všechno dosta daleko (nejkratší byla cesta k velkému mostu 1.5 km). Vzal jsem to tedy na Velké náměstí, v ičku zas koupil turistické známky (tři, sladovna a výročí písku jako bonus).

Písecká sladovna

Písecká sladovna

Obešel jsem si náměstí a zase se vrátil ke konzumnímu komplexu. Nakonec nedošlo z časových důvodu ani na slibovaný oběd  a pivo. Hlad musela zahnat bageta a minerálka z Tesca. Zpáteční vlak jezdí bez průvodčího, lídlenku jsem ale neoznačoval, nevěda jak. V Protivíně pohodový přestup na rychlík Rožmberk, který jede až domů do Třebíče. Cesta náročná, ale výlet celkově skvělý. Celkem asi 470 km za 199,- no neberte to.

Tatry 2013 – den šestý

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Poslední letošní tůra v Tatrách byla naplánována na Sedielko, a buď to dojdem celé, nebo jen k plesu. Tůra bude o to náročnější, že vyrazíme ze Smokovce, místo z Hrebienku jako obvykle. Nastoupáme tedy víc jak 1000 místo nějakých 800.  Vstáváme opět kolem třetí a dobalujeme batohy. 3:30 snídaně – rožky, šunka, syr. 4:05 vyjíždíme, 4:30 jsme ve Smokovci. Parkujeme na dolním parkovišti (platí se jen do 18:00) . Voprdelkují tu policajti. Vycházíme k ukazateli – než tam dojdem jsme vyřízení. Svalovica z Jahňacího pořád trvá. Na Hrebienok ale vybíháme celkem rychle, až se to nezdá. V šest jsme tam. Potkáváme pár lidí. Uděláme si malou odbočku na vodopády. Fotím ze stativu, ale světlo není nic moc, slunce teprve leze.

vodopády Studeného potoka

vodopády Studeného potoka

Jdeme k Bilíkově chatě, a skoro nás přejede pekař, to je úroveň. Pomalu pokračujeme na Rainerovu útulňu, od Hrebienku zatím ani živáčka. Teprve až u Obrovského vodopádu nás dohání jeden fotograf. Zamkovského chata – jeden velký smrad. Kolem protékající potok smrdí přesně jako městská stoka. No to jste to dopracovali. Hlavne že tu máte šest druhů obědů, ale kdo by jedl v takovém smradu? Všude samé odpadky. Chvíli hledám kešku, ale smrad mi nedovolí hledat pořádně, radši jdeme dál. Cesta stoupá pozvolna kosodrzewinou, 300 m práh pod chatou, a v 10:45 jsme na Téryho chatě.

posledních 100m výškových k Téryho chatě

posledních 100m výškových k Téryho chatě

U chaty mraky lidí, ale pořád se dá najít místečko na sednutí. Pozorujem kamzíky na druhé straně plesa, pěkné stádo.

Spišské plesa, rybí oko

Spišské plesa, rybí oko. Najdete tam Téryho?

Zdoláváme jedny malé řetězy, proti Jahňacímu sranda. Jsou tu spíš kvůli bezpečnosti, dá se jít i bez nich. A dostáváme se k rozcestí Prielom / Sedielko. Naštěstí masy lidí se valí na Prielom, a dobře jim tak. Na sedielko jdou 2 nahoru a dva dolu. My si zdoláme posledních 100 m výškových a jsme u Modrého plesa kde na chvíli zakotvíme.

Modré pleso, v pozadí Sedielko

Modré pleso, v pozadí Sedielko

Zde zjištujem, že se nám batohem proleptal Repelent až ven. Jdeme otráveně dolů, na Sedielko se nám už nechce. Nezdolali, přece si to užili. Na Téryho chatě žádná pitná voda na doplnění, jen povrchová. No koupou se jim v tom psi, to vydržíme dolů. Lidí všude jak psů, náročné to je tedy spíš psychicky.  Pod prahem u Téryho chaty dáváme oběd (vepř, maso, chleba, čaj) Lidí pořád štrůdl s rozinkama. Na Zamkovského ani nezastavujem, u rozcestí radíme anglicky černošce který směr vede k vodopádům. Magistrála dělá čest svému jménu. Zas mám na pár let pokoj.

graf teploty a převýšení

graf teploty a převýšení

trasa podle GPS

trasa podle GPS

Ušli jsme nějakých 29 km, při převýšení cca 1000 m. Kroky neco přes 30 tisíc.
Druhý den balíme a jedeme domů. Letos to opravdu stálo za to. Za 10 dní jsme dali šest tůr, celkově nachodili přes 140 km, převýšení nepočítám (pres 4500?). A na pár let to zas stačí…

Tatry 2013 – den pátý

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Jahňací Štít – Vrchol dovolené, doslova. Nejen že to bylo nejnamáhavější, ale taky nám vyšlo nejlepší počasí. Vstáváme opět kolem třetí, už ani nebrblám (aklimatizace proběhla). Ve čtyři vyjíždíme do Bielej vody. Ani přes tuto ranní hodinu nejsme na parkovišti zdaleka první! Ale 4:30 vycházíme. Tma, zima, není fakt moc vidět, je to skoro na čelovku. Jdeme jak muly na Šalviový prameň – 5:30. Snídaně (chleba se šunkou), rozednívá se. Teplota 6°C. Stoupáme kamenitou cestou – cyklostezka, no potěš řetěz. 4 lidi nás předešli, jdem prostě pomalu, fyzička žádná. U Brnčalky jsme 7:30. Je tu dost lidí co se vyloupli z pelechu na chatě. Litevci v puntíkatých pyžamech si tu dělají sojovou snídani, no sranda. Počasí je ovšem ideál – teplota 15°C, jasno.

Brnčalka, vzadu Jastrabia veža

Brnčalka, za ní Jastrabia veža

7:45 vycházíme na Jahňací (podle ukazatele 2:30, povídali že mu hráli). Hned první práh kosodrzewinou nám dáva slušně zabrat. začínají se odspoda hrnout lyžiari (pitomci s trekovýma holema, bez lyží). Občas nahlas poznamenám, že na lyže je tady v srpnu málo sněhu. Nechápou nic a dál si myslej, jak jim to pomáhá 🙂 Jen jeden na zpáteční cestě poznamenává, že to odlehčí kolenům. Doufám, že to je ten vůl co tam hodil tak krásný záda, a možná je to i ten co ho dolů vezla horská služba 🙂 Opravdu mu to přeju. Může to být moderní trend jaký chce, ale podle mě je to jen marketingová masáž. Místo aby takový člověk koukal pod nohy a veřil jim, tak se snaží klacíky zapíchnout do šutrů, a ještě doufá, že ho to udrží. Což je samozřejmě naprostá blbost, navíc nemá v rukách potřebnou sílu. Nad prahem odpočíváme u plesa, pozorujeme kamzíky, a horolezce. Někteří normálně přechází turistický chodník (kamzíci, ne horolezci) a koukají na nás ostražitě stejně jako my na ně. Senzace.

Kamzík horský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica)

Kamzík horský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica)

Po půl hodince zevlu jdeme dál, stále pokračuje ostré stoupání po úbočí Zmrzlé veže. A už je tady zlatý hřeb, reťaze. Velmi náročný úsek, zvlášt s těžkým batohem. Nahoru se vyškrábeme, ale radši si nepředstavuju jak to budem slízat. A taky doufám, že počasí vydrží. Jednou jsme to lezli za deště, a to je teprve lahůdka ten namrzajicí řetěz a klouzající kameny. Do sedla je to kousek, ale odtud je to ještě pořád maso, leze se v puklinách, po prdeli, jak to jde.

Kolový priechod,rybí oko

Kolový priechod,rybí oko

Jsme na hřebeni (Kolový priechod), na druhou stranu hor už je vidět Kolové sedlo. Dělám pár fotek, užíváme si výhled. Pořád to vypadá že už jsme tam, ale pořád nejsme, pruda. Na samotném vrcholu jsme kolem poledne. Sníme psy (bišonky miňonky), nacházím kešku na typickém keškovitém místě, super zážitek. Fotíme se od kešky v pozadí s Beliankama.

Vrcholová fotka, vzadu Belianské Tatry

Vrcholová fotka, vzadu Belianské Tatry

12:50 vyrážíme dolů. Mraky lidí se derou nahoru i dolů. Naprostej štrůdl… a s rozinkama. Na Kolovém priechodě špatně odbočujem (značení naprd), nastěstí se vracíme jen asi 50 m. V tomhle terénu je i to až až. A pod sedlem zas ty reťaze. Je na ně fronta asi 20 lidí, musí se pomalu, na každý kus řetězu jeden člověk, jinak je to nebezpečné. Ségře tam zařvaly hodinky (sklíčko na cucky, ručičky stojí). Slízáme suťoviskem dolů, je to nepohodlný.

reťaze, náročný úsek

reťaze, náročný úsek

U ples opět potkáváme kamzíky – na travnatém pahorku je snad třicetihlavé stádo. Vyplašil je ovšem vrtulník. Tady trochu odbočím – dole v Lomnici byl některé dny slyšet pořád vrtulník, a ne jeden. Normálně rachot jak na letišti v Náměšti. Jestli to byly vyhlídkové lety nebo co, to nevím, každopádně sralo mě to neuvěřitelně. A jestli to takhle bude pokračovat, začnu radši jezdit do Alp.  Na kamenech u plesa konečně dáváme oběd (vepřová konzerva, chleba, okurka po šerpovi, čaj).

Pohled ze zpáteční cesty, rybí oko

Pohled ze zpáteční cesty, rybí oko. U toho prostředního plesa byl oběd

15:40 scházíme poslední práh k Brnčalce. Tady sebou krásně lisknul ten lyžiar (bylo jen slyšet). 16:30 jsme na chatě, dáváme si v baru čapovanýho Kozla 10° ( po 2€). Sedíme u Zeleného plesa a kocháme se. Na záchodě jsme dočepovali petku vody, prej pitná, a fakt byla. 17:00 odcházíme dolů. po cestě sníme psy (kofila). V lese nás míjí záchranářský jeep. Napřed jede nahoru, pak někoho veze dolů, s majáčkem. 19:00 a jsme u auta. Jedeme do Tatranskej Lomnice na nákup. Večeře 20:00 – houbová polévka, vepřové nudličky s játrovou omáčkou, bramboráčky.  Svalovica jak sviň, aby taky ne. Dnes jsme urazili 25.2 km, při převýšení 1200 metrů, 29 000 kroků. Poznatek – brát návleky i v letě, suť je sviňa.

graf teploty a převýšení

graf teploty a převýšení

trasa podle GPS

trasa podle GPS

Další den jsme jeli do Motorestu Sosna na pohár – odměna za zdolaný štít 🙂 Opět to nestojí za samostatný příspěvek, ale dát to sem musím 🙂

Motorest Sosna

Motorest Sosna

Tatry, panorama od osady Mengusovce

Tatry, panorama od osady Mengusovce

 

Tatry 2013 – den čtvrtý

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Čtvrtek. Vstáváme kolem třetí ráno. Zbytek výpravy jde na snídani – párečky, syr, marmeláda, rožky. Šerpa nesnídá, blije jak amina. Přebalujeme teda batohy ze tří na dva. To je fakt nosič k nezaplacení, a jak má natrénováno 🙂 Škoda že zůstává blb doma.

4:30 vyrážíme autem na Tri studničky. Na místě jsme v 5:20, je to teda děsně daleko. A to buďme rádi, že takhle brzo ráno je provoz na silnici prakticky nula. Zastavujeme na parkovišti, kolemjdoucí fousatý děda o berlích nás zdraví. A žene se do budky – je to parkovák 🙂 Platíme 4.70€ za celodenní. Vyrážíme, je slušná zima, po překonání prvního mírného kopečku (Velká Pálenica) klesneme opět do doliny. Teplota klesá na 6°C, nasazujem rukavice. Kus cesty jdeme po silnici – cyklostezce. Nikde ani živáčka. Bodejť, co by tady kdo hledal v šest ráno. Na konci cyklostezky je odbočka na Kmeťov vodopád. Je to označené jako 3 min cesty. Dávám tomu pět, jinak se vracím na plánovanou trasu. Naštěstí po třech minutách jsme skutečně u vodopádu.

Kmeťov vodopád

Kmeťov vodopád

Cesta dál stále moc nestoupá, zato je to dálka tou Koprovou dolinou, než dojdeme k dalšímu ukazateli. Odtud to konečne prudčeji stoupá (práh), v dálce vidíme další velký vodopád vytékající právě z Temnosmrečinských ples. Vyběhneme to jako srnečci, já z posledních sil, zpocenej jak dveře vod chlíva. U plesa jak člověk sedne tak děsná zima, do toho dost fučí vítr. Dáváme kalvádos, děláme společnou fotku. Hledám kešku, ale dutin pod kamenem je tu hrozně moc, takže bezúspěšně.

Nižné temnosmrečinské pleso

Nižné Temnosmrečinské pleso

Asi po třičtvrtě hodině jdeme najít zrušenou cestu na Vyšné Temnosmrečinské pleso. Vracíme se kus zpět, v mapách je asi záměrně chyba. Nakonec ale nalézáme neznatelnou cestu skrz kosodřeviny. Jdeme dlouho kolem celeho plesa. Ani mužiky tu nenechali, takže nám cesta k Vyšnému trvá přes hodinu. Je tu ještě větší zima, oblíkáme všechno co je v batohu. Jíme – chleba, bůčková paštika,  šunka. Při obedě sledujeme stádo sedmi kamzíků jdoucích po úbočí Koprovského štítu, pohoda. Na Chalubinského vratech vidíme asi 5 lidi. Dojít se na něj v současnosti dá jen z polské strany. Od našeho plesa je cesta zrušená, a ani se nedivím, je to děsně příkrý suťovisko. Oběd zabral dalších asi 40 min, a vracíme se.

Pohled od Vyšného Temnosmrečinského plesa

Pohled od Vyšného Temnosmrečinského plesa

Je zataženo, počasí na hraně, ale neprší, takže si není na co stěžovat. Minule jak nás chytly kroupy při sestupu z Východnej Vysokej to byl jinší mazec 🙂 Cesta dolu na Nižné šla podstatně lépe. Hledáme znova kešku a ségra nalézá! Je špatně zameřená, o 10m mimo. Domů je to ještě hrozně daleko a už toho mám plný brejle. Na odpočívadle dávame psa („sníme psy“) a čaj. Cyklisti i přes zákaz a konec cyklostezky dojeli až k mostku, někteří tu mají pod lopuchy schované kola. No tak chlapci takhle ne, příště až budem dělat Hladký štít, vytahám vám ventilky to se budete divit aj ušima! Pod Zverincem dojídáme zásoby, je půl páté a zbývá překročit posledních 150 m (jo, zas ta Velká Pálenica) na Tri studničky. 18:05 jsme u auta. Ten poslední úsek je fakt pruda.

Zastavujeme v Tatranskej Lomnici a v cukrárně si dáváme kafe. Doma jsme 19:30, v osum má být večeře. Šerpa vypadá líp a je nějakej hovornej. Bodejť by ne, oproti nám nemá v nohách 29 km, 650 výškových metrů,  28 900 kroků.

graf teploty a převýšení

graf teploty (modrá) a převýšení (zelená)

Mapa trasy podle GPS

Mapa prošlé trasy podle GPS

Pátý den ráno jedeme do Polska pro sýry. Nemá to cenu popisovat na samostatný příspěvek, takže jen přidávám fotku ze zatáčky od Glodovky.

Vysoké Tatry od Glodovky

Vysoké Tatry od Glodovky

Tatry 2013 – den druhý

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Protože mám konečně po ruce zápisník z cest, můžu tak sepsat další den našeho putování.

Vstáváme 4:15 (je tohle dovolená?), snídaně 5:00 (rožky, šunka, syr). 5:45 vyrážíme na Štrbské. Vyšné hágy (po cestě) – zjišťujeme električku, a ta jezdí každou hodinu až do osmé, pohoda. 6:50 vycházíme ze Štrbského na Popraské, v půlce hledáme marně kešku. Letos na Triganu nebyly ani houby. 8:45 jsme na Popradském. Dělám pár fotek od plesa, protože počasí se začíná zlepšovat.

Popradské pleso

Popradské pleso

Stoupáníčko je to slušné, celá stěna traverzem. Popradské se pěkně vzdaluje…

stoupáme

stoupáme

V 10:30 jsme na sedle pod Ostrvou. Plantážníci lezou na Ostrvu, kam se nesmí, dost mě to sejří. A navíc to sou češi. Člověk se fakt musí za sebe stydět že je čech. Zkoušíme udělat společnou fotku, ale jak jsou mraky vždycky na záběr zaleze slunko –  je to boj s přírodou 🙂 Dáváme lok kalvádosu, Milu, čaj. Až ve 12:30 odcházíme po magistrále na Batizovské pleso. Cesta se vine po úbočí a je to nekonečný. Těsně před plesem vidíme 4 kamzíky jak prchají do skal.

Batizovské pleso, panorama

Batizovské pleso, panorama

U plesa hledáme flíček v závětří na oběd. Klobásky – dost paprikové, po těch bude žízeň! Slunko pálí (na grafu to je vidět), mažem se krémem na opalování. Původní plán sejít na Hágy necháváme plavat. Čas máme dobrý, takže pokračujem po magistrále směrem na Sliezsky dom. Dojdeme na rozcestí – buď na Sliezsky, nebo dolů do Polianky. Máme toho celkem už dost, takže jdeme dolů. Jak se pak ukázalo, tak to bylo časově akorát.

rozcestí

rozcestí

Dole jsme v 18:00, kupujeme za 1.5€ lístek na električku, 18:18 jedem na Štrbské k autu. Dávám paralen, slunko je sviňa. Na Štrbském kupujem mlíko a jedem domů. Parkovné 5.50€. Doma jsme přesne ve 20:00. Na večeři gulášovka, maso s rýží. Přežraní a znavení jdem spát.

Ostrva, graf převýšení a teploty

Ostrva, graf převýšení a teploty

Ostrva, mapa podle GPS

Ostrva, mapa podle GPS

O půlnoci nám dojel šerpa. Urazili jsme cca 22 km při převýšení 650 m. Krokoměr ukázal cca 28 400. Zde zápisky končí.

Tatry 2013 – den první

Publikováno | Autor:
1

Letos se opět poštěstilo zajet do Tater. Jako vždy se slibuje, že se pokusíme jet každý rok, což se ale časem jeví méně a méně reálně. Letos to ale vyšlo. A rovnou na 10 dní. Jezdíme pořád na to samé ověřené místo, jednak kvůli stravě domácí, druhak pro to, že i pro dva lidi je k dispozici celé patro domu.

Při letošní návštěvě bylo nejtepleji za posledních bratru 20 let, ne li kdy vůbec. První „tůra“ dá-li se to tak nazvat se tradičně dělá menší, s malým převýšením, aby se vyzkousela výstroj a fyzická zdatnost. Takže klasicky Filipský vrch, Magura (300 nastoupáno), a zpět. Letos jsme to nevzali Bachledovou dolinou, ale naopak na Strednicu a zpět Monkovou dolinou.

Havran a Ždiarská Vidla

Havran a Ždiarská Vidla

Cesta po hřebeni na Strednicu byla skoro stejně zablácená jako vždy, ale dalo se to projít bez větších problémů.

Ždiar

Ždiar od Strednice

Na Strednici se zrovna chystaly Goralské slavnosti, nebylo o co stát, gril, skákací hrad, podium… To není to, proč jsme v horách… Rychle jsme vypadli dolů do lesů. V Monkovce neúspěšné hledání krabky, ale bylo tam dost mudlů. Oběd u potoka. Poslední kus cesty jsme dost trpěli, a to bylo dnes jen nějakých 16km 🙂

Pro úplnost ještě graf převýšení a teploty. Konečně se totiž dostal Garmin Tempe senzor i k nám do prodeje.

Teplota a převýšení

Teplota a převýšení

Trasa Magura podle GPS

Trasa „Magura“ podle GPS

 

Novosedly, po dlouhé době poprvé

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Na neděli 19.5. bylo delší dobu v Google kalendáři naplánované Pohansko, tedy Obora Soutok (Dyje a Moravy), ale poslední zprávy z regionu bohužel hovořily o přemnožení komárů v této oblasti, takže jsme to odložili na podzim, případně na další rok.

Takže jsme nakonec zvolili jinou lokalitu, kde není tolik mokřin – Novosedly. Je to místo, kam sem jezdíval k babičce na prázdniny, takže na něj mám mnoho vzpomínek. Trasu jsem měl v hlavě přibližnou, a nakonec jsme ji skoro přesně dodrželi.

trasa, 20 km s odbočkami

trasa, 20 km s odbočkami

Auto jsme nechali na vlakovém nádraží. Od nádraží do vesnice bývala holá silnice kde se dalo parkovat kdekoliv. Za ty roky tu ale vyrostlo satelitní městečko plné bungalovů za pět mega. Nádraží samo o sobě mělo vždy své kouzlo, vzadu na nástupišti bývalo jezírko s lekníny, hned vedle byla přilepená hospoda…Ne všechno je teď v takovém stavu jak by si to zasloužilo, ale je to dáno malým cestovním ruchem. Vlak je dnes v podstatě drahá doprava, navíc jezdí občas a ne zrovna přesně a rychle. Lidi volí raději auto.

Dřív tomu tak nebývalo. Na nádraží bylo mnoho stojanů na kola, jeden i zastřežený, ze všech květináčů visely muškáty a člověk si při čekání na vlak mohl dát limonádu, ledňáčka, kochat se lekníny. Chtělo by to paní výpravčí, která by to vzala za své, a mezi odbavováním vlaků se porýpala v zahrádce místo čučení do komplu.

Vlakové nádraží Novosedly

Vlakové nádraží Novosedly

Z nádraží jsme jeli rovnou k našemu bývalému sídlu. Hodně se to tu změnilo, ale zároveň spousta věcí zůstala. Takže veskrze pozitivní očumovačka. Dále nás cesta vedla kolem větrolamu dozadu ke sklepům. Vlak se tu pěkně točí a je tu výhled. Sedával jsem tady a sledoval vlaky, zapisoval kolik mají vagonů a tak podobně. Sklípky taky pořád vypadají skoro stejně, některé si živě pamatuju, jiné jsou snad i stejně rozestavěné.

Typický sklep

Typický sklep

Dojeli jsme až na konec sklepní oblasti k řopíku.

ŘOPík, v pozadí Pálava

ŘOPík, v pozadí Pálava

Směrem dále ve vesnici jsme potkali celkem nový penzion Kristýna přistavěný k vinařství, kde jsme dali oběd. Gordon bleu (snad to žena sepíše), a vzali si letáček s kontaktem pro případnou rezervaci ubytování.  Po obědě, který se celkem protáhl, jsme vyjeli poklidným tempem do Drnholce. Cesta mírně zvlněná, ale po silnici. Provoz ale minimální, snad tři auta. Před Drnholcem doleva, Před řeku Dyji – je zde už hodně široká, však kousek za Drnholcem začíná Mušovská přehrada.Již od mostu nás upoutal pěkný zámek, bohužel jak jsme zjistili na místě je veřejnosti nepřístupný, údajně to soudruzi trošku vybydleli.

Dali jsme si tedy točenou zmrzlinu, za mě lepší průměr, a už jsme hledali odbočku na cyklostezku. Marně. Stezek všude mraky, ale značená jen Moravská vinná. A my chtěli K soutoku, protože ta vinná vedla zase po silnici. Naštěstí jsme měli navigaci, i Nokia se chytala, takže jsme našli celkem snadno správný výjezd z městyse. Hned v lese nás čekala typická lužní mokřada.

mokřady

mokřady

Kupodivu se tu nekonaly žádné velké komáří nálety, kterých jsem se obával. Je tu velmi pěkná cesta, v lese ani nefoukalo, sluníčko nepálilo, rovinka, zkrátka příjemné svezení – nejlepší úsek cesty. Za chvíli jsme ale byli u soutoku, až mě to skoro bylo líto že to je takový kousek. Společná fotka, pomalý průjezd Jevišovkou, no moc jsem si toho už nevybavil. Focení na nádraží. Je tu jen bouda a dlouhá cesta do vesnice. Hned kousek za tratí už bývala čára, ostnaté dráty a pohraničník ve strážní věži.

zastávka vlaku - Jevišovka

zastávka vlaku – Jevišovka

Chvíli jsme poseděli u nově vybudovaného turistického odpočívadla s vyřezávanou čapí rodinkou. Sbíhá se tu několik cyklotras i z Rakouska. Další část cesty vede po bývalé signálce, kudy jezdívali dříve jen pohraničníci. Fouká silný protivítr, cesta není ničím krytá, jedeme prostě hodně pomalu a je to vysilující. Nakonec se ale dostaneme na konec Nového Přerova, následuje nezbytná zajížďka až ke hranicím, kde dřív stály protitankové ježky. Dnes tudy projíždí normálně auta jako by se nechumelilo.

kaplička na hranicích, pohled z rakouské strany do čech

kaplička na hranicích, pohled z rakouské strany do čech

V Novém Přerově jsme neomylně směřovali do nového penzionu Jáňův dvůr, který nám byl doporučen mými rodiči. Prostředí dvora bylo skutečně krásné. Pěkně upravené, přitom žádné moderní kýčoviny. Na jedné straně ubytovací prostory, holičství, vedle hospoda. Vzadu za dvorem měly výběh kozy. V rohu houpačka, pískoviště, dostatek místa na ustájení trubkových ořů i na posezení u piva. Značka Cyklisté vítáni zde je rozhodně oprávněně! Mimochodem čepovaná nefiltrovaná Černá hora byla tak skvělá, že jsem neodolal a dal ještě jednu. Žena popíjela jakousi neperlivou limonádu, také z produkce ČH, a ke druhému kolu si dala buchtu 🙂 Velká spokojenost, rovněž jsme si vzali letáček s informacemi pro případnou rezervaci ubytování. tady by se mi tedy líbilo rozhodně víc než v tom novém europenzionu v Novosedlech.

Jáňův dvůr, rybí oko

Jáňův dvůr, rybí oko

Po příjemném posezení zbývalo jen dojet zpět k autu, s větrem v zádech, po rovině, brnkačka. Vlevo rybníček, vpravo sušička vojtěšky, tak jako kdysi. V Novosedlech jsme ještě zajeli na hrob mého dědy (a taky sousedů Kronichových), a podívat se kolem školy a kostela. Také zde se toho mnoho nezměnilo. Hospoda na radnici pořád funguje atd.

typický pohled, Sýpka v Novosedlech

typický pohled, Sýpka v Novosedlech

No a to je vlastně vše. Domek paní Korciánové u potoka prodělává velkou přestavbu. Před naším bývalým sídlem do oka padne hlavně to, že chybí stará lípa vedle kapličky. Kaplička sama je ale zaliskaná od kolemjedoucích aut úplně stejně jako před třiceti lety 🙂 Následuje návrat domů s jednou větší pauzou. Stihli jsme to tak akorát, v Třebíči zrovna začíná pěkná bouřka (při které udeřilo do komína Jitony). Těšíme se na další víkend, na který je naplánovaná Krumlovská 36.

P.S. Spolupracovníci najdou celou dávku fotek na disku N: jako obvykle…