Na kole na Kobylinec

V pondělí se udělalo pěkně tak jsem vyrazil aspoň na malou projížďku na kole. Když mám ten nový ráfek, že to jako projedu. Vzal jsem to cestou nejmenšího odporu na Brněnku a Ptáčovským žlebem, nechtělo se mi přes město. U Lubí je člověk hned, a je to kolem potoka a chat. Vyfunět k Ptáčovu, a dál už je to pohodová vyjížďka témeř po rovině po polních cestách. Přes Ptáčov a Trnavu. Letos je jaro opravdu napřed. Na Kobylinci bylo už po největším kvetení, ale díky sklonu a borovicím nekvete všechno naráz. Dobrou hodinu jsem tu blbnul kolem konikleců.

Koniklec velkokvětý #1

Koniklec velkokvětý #1

A ještě jeden

Koniklec velkokvětý #2

Koniklec velkokvětý #2

Protože jsem se tady tak zasek, nevěděl jsem kam až zvládnu dojet před setměním, tak jsem to zkusil aspoň k Veselému rybníku. Ten byl loni rozbagrovaný a neveselý. Teď už byl v pořádku, sídlilo tu celé hejno Lysek, pár kachen, a žáby 🙂 Lysky jsou pěkně plaché, ne jak ty městské kachny.

Veselý rybník

Veselý rybník

Skokan zelený

Skokan zelený

Pokračoval jsem dál až do Náramče, zas kolem rybníků. Žena sem chodila za mlada na zábavy, tak jsem to chtěl taky vidět to Doubě neřesti. Docela mi to připomnělo zábavy na Réně nebo na Babylonu.

Doubí

Doubí

Cestou na Rudíkov jsem potkal pěkný rybníček (Hodovský ryb.), a taky jeden smířčí kříž (asi). Dojel jsem až do Rudíkova, kde jsem kešku hastrmanskou bohužel neodlovil. Tak příště. Zpátky po silnici do Náramče, polňačkou do Trnavy. V hospodě u mostu jsem si dal jednoho kozlíka. Zahrádka ještě nebyla postavená, ale to nevadilo, sedl jsem si na schody. Pivo mají fakt dobrý, žádná tuna bublinek, ani příliš studený, prostě tak jak to má být. Domů tou samou cestou. Celkem to dalo 30 km.