Naučná stezka Balinské údolí

Původní plán o víkendu obejít Rokytnou, odlovit kešky apod. z Litovan padl už v polovině týdně. Nějakej Starkl. Takže jsem chystal v pátek večer trasu kolem Oslavky ještě severněji než minule. Jenže – v ten samý den tam měli kousek odtud naplánovaný organizovaný pochod turisti z KČT Třebíč (čti: ukecaný báby a dva dědci se psem). Nedalo se nic dělat, musel jsem jinam. Volba narychlo ráno padla na Balinské údolí. Neměl sem nic nachystanýho, ani papírovou mapu. Vyrazil jsem úprkem, abych stihl vlak. Na nádraží kupodivu nebyla taková spousta lidí jako minule, rozhodně míň čundráků. Lístek jsem si koupil až do Velmezu, z blbosti. Naštěstí ne zpáteční. Přestup ve Studenci v pohodě. Už z vlaku jsem u Pozďatína zahlíd bažanta a a pak i pár zajíců na poli, což mi hned zlepšilo náladu.

Babočka Osiková, foceno před Dolním mlýnem

Babočka Osiková, foceno před Dolním mlýnem

Vystoupil jsem v polích, název zastávky Oslavice, síla. Kus jsem to vzal po státní silnici, která křižovala cestu z vesnice k lesu. No byl tam asi 6 m rozdíl ve výšce, ale slezl jsem to. Jak to ta navigace může toto routovat jako trasu to nechápu. Kus sem šel zas špatným směrem, ale pole bylo poměrně suché, když jsem to střihl na tu správnou cestu. Pak už to bylo až dolů k řece v pohodě. Přechod řeky zaujme kombinací mostu a brodu. Při nízkém stavu vody (počítám že větší část roku) lze přejít suchou nohou, protože se řeka vejde do zabetonované roury.

Pohled z mostu

Pohled z mostu

Kousek za brodem, u lesa stojí kříž a odpočívadlo. Měla tam být i keška. Geopařez jsem našel, krabku ne. Bohužel podle výpisu na netu jsem zjistil že už je archivovaná. Škoda. Dneska žádná další nebyla v plánu. To je ta špatná příprava 🙂 Ostroh se dá přejít po modré, ale jsem tu kvůli řece, takže jdu delší cestou. Tam, kde cesta vede moc daleko od řeky se vždycky zajdu aspoň podívat blíž.

Balinka

Balinka

Místy je skutečně nádherné balvanité řečiště. Kolem vody rostou vrby a olše, krása. Asi po dvou kilometrech se připojuje zpět modrá turistická značka. Je odsud skoro na dohled mlejn. Dolní mlýn, a zrovna tady probíhá zabíjačka. Dva kotle venku, z komínků se kouři, kolem pobíhá pár lidí, děti, a taky řezník v zástěře. Vůně se line po údolí 🙂 Nemám ale odvahu se tam moc motat, dělám fotku až z dálky.

Dolní mlýn

Dolní mlýn

Obcí projdu rychle, sice je na co koukat, mají tu zajímavý jez, ale přece jsem radši v přírodě. A víte jaký je rozdíl mezi jezem a splavem? Schválně to zkuste někomu jednoduše vysvětlit 🙂 Asi kilometr za obcí je další informační tabule, popisující vydru a bobra. Bobr jo? tak se na něj jdem podívat blíž k vodě. A fakt, čerstvý okus, kam se podívám. No tak to je paráda, už i sem se vrátil bobr. Obdivuju ještě kus proti proudu jeho dílo zblízka. Chci vyfotit jednu zátoku, tak si čupnu, a v tom frrr, zpod břehu vystartoval Ledňáček. Je nezaměnitelný prostě, jedinečný. Svítívá modrá, podpořená sluníčkem. Sejdu se podívat blíž, a vystartoval odněkud z větvičky nad vodou další. No pánové, mám další místo na focení. Je to tedy trochu z ruky, ale snad to půjde.

Bobří práce na Balince

Bobří práce na Balince

V Uhřínově je slabší značení naučné stezky, jen bílé čtverce, které zapomněli doplnit. Vlevo jsem kdysi jel na kole zpátky na Třebíč, takže to beru vpravo po silnici do kopce. Stezka se naštěstí brzy odpojuje ze silnice a pokračuje podél řeky. Pod Šeborovem stojí uprostřed pastviny doslova zapíchnutá Tatrovka Vejtřaska. Zajímavý objekt.

Pastvina pod Šeborovem

Pastvina pod Šeborovem

Na konci vesnice se cesta opět stáčí do údolí, kolem karosárny až k trempským chatám. Jasně.

Typická trempská chata, pro pana Smejkala

Typická trempská chata, pro pana Smejkala

Kousek za chatou, po překročení Balinky se cesta zase zvedá, následuje informační cedule „Pastviny a louky“. A skutečně, cesta vede uprostřed louky, značená na dřevěných sloupcích, jinak by člověk nevěděl kudy. Až je na dohled vesnice, dívám se na hodinky, je půl jedný. Dávám tedy oběd –  na skruži uprostřed louky, no budiž. Opět Favorit, ale s rohlíkem. Koukám kolem sebe, od lesa na ně koukají srnky. Ale jo, tady se to dá 🙂 Za půl hodiny pokračuju v cestě. Hrbov projdu celkem rychle. Pěkný kostel tu mají, ale pozici na fotku nemůžu najít, všude něco překáží. Až na kopci za vsí objevuji pěknou kapli.

Kaple Hrbov

Kaple Hrbov

Zase jdu kus špatnou cestou, protože značení tu pokulhává. A zrovna na rozcestí, sakra. Cesta pozvolna sestupuje dolů zpět do Balinského údolí. Kolem soustavy rybníků Lalůvka. Rybníky jsou bohužel vypuštěné, takže je to nevábný pohled, a navíc to pěkně smrdí. Pokud je tam ale voda, dovedu si představit, proč tomu tady říkají Amerika. U výpusti posledního rybníku stojí v bahně čáp. Fotit se ale nenechá. Jen vytáhnu nástroj, hned odlétá na druhou stranu. Rybníky s otevřenou výpustí bohužel vypouští i jemné tmavé blatíčko. Celý Lavičský potok až do Balinky halí bahno, se kterým bojují i kachny. Vyfotit se mi je podařilo proto, že se prostě nedokázaly v té vodě rychleji pohybovat, natož vzlétnout.

Lavičský potok

Lavičský potok na jaře, humus

A to už jsem ve městě. Rychle přejít silnici a napojit se na modrou. Do Oslavice je to ještě kus, ale časově to vychází krásně. Zastavuji se už jen u Tajemného Jezírka. Je tak tajemné až není vidět. U cedule zrovna parkuje traktůrek s dětmi, takže ji nečtu. Potkávám pár jezdců na koních a už jsem opět u kříže, od kterého jsem dopoledne vyrazil. Do Oslavice tentokrát dojdu bez problémů. Mám asi 50 minut čas než pojede vlak. Bohužel jediná hospůdka U Beranů má otevřeno až v pět. Smůla. Ve vlaku prodává jízdenky strojvedoucí, který si za jízdy taky odskakuje na dvou nádražích si přepnout návěstidlo. To je síla. Ve Studenci taky není čas na pivo, jen 8 minut čas na přestup. Kupuju aspoň křupky na doma. Žízeň zaženou až dvě Plzeňský u Harlekýna (samý bublinky, ale co). Výlet se myslím opět vydařil líp, než jsem čekal (a než to vypadalo ráno :)). 22 km jsem našlapal, fotky udělal…Taky bych měl poděkovat mojí ženě, že mě takhle na vejlet pusti.

Odkaz na trasu na Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/naucna-stezka-balinske-udoli/

Bobr na Rokytné

Šel jsem si takhle v neděli zkontrolovat ledňáčka, jestli přečkal tu potopu, a co nevidím – Bobr. Tedy přímo bobr evropský, mladý  kousek. Podle hlavy nad vodou jsem si říkal, že by to mohla být i vydra, ale ten ocas ho prozradil. Zabydlel se tu ve stojaté vodě, ani hráz nemusel stavět.  Chvíli jsem ho pozoroval, nevypadalo že by mu to nějak moc vadilo. Udělal svoje dvě kolečka nad tůňkou a zalezl do nory.

Bobr?

Bobr?

Příště, bratře bobře, na tebe vezmu 300/2.8 a zamaskuju se tam na půl dne. Schválně tedy neprozradím místo aby mi ho někdo nevypudil. Už tak dost, že tam výrostci (asi z blízkého tábora) jezdí na motorce, hyml, v přírodní rezervaci!

Ano, Bobr Evropský

Ano, je to Bobr Evropský

Jo, a ledňáček to snad přežil. Hnízdo bylo dost vysoko nad hladinou povodně.

to by byla pokutička ...

to by byla pokutička …

Rokytná v létě

Delší dobu se mi v hlavě rýsuje plán projít všechny turistické trasy v okolí. Jedna velmi pěkná vede z Jaroměřic do Mor. Krumlova podél řeky Rokytné. Celá trasa měří přes 50 km, ale lze to krásně rozdělit na menší úseky. O víkendu bylo pěkně, takže jsem vyrazil. Trasu od Jaroměřic do Příštpa jsem již jednou šel, a protože cesta vedla přes soukromý pozemek, vede teď po silnici – není tedy o co stát.

Rokytná, část trasy

Rokytná, první trasa

V sobotu jsem se tedy nechal vyhodit v Příštpu, že dojdu až do Litovan. No nedošel jsem to v daném čase celé, protože to byl velice hutný výlet! Hned za Příštpem jsem objevil nad řekou doslova hejno motýlic. Měl sem jen základní objektiv, a hned jsem si řekl že sem co nejdřív musím vyrazit znovu s makrem (což se podařilo hned druhý den, viz dále).

Takže jsem se celkem pomalu sunul podél řeky, vedro hrozný, a toho hmyzu a jak mě žral 🙂 První keška u Justýnky k nenalezení bez fotohintu, sem musím znova. Lozit po skalách s gpskou když je 30 stupňů, to je teda fuška. Doplazil jsem se k rozcestí Tenátnice, je to v podstatě přes řeku proti PR V Jedlí.  Loučky na druhé straně řeky nabízejí skutečně makrofotografické žně. Sháním moskytiéru a silný repelent! Potkal jsem M. Vorla na kole, prej jeho oblíbená trasa na kole. No chtěl bych na vlastní oči vidět jak to přenáší přes ty padlý kmeny.

A jsem u druhé kešky –  Spálený dub. Taky nenalezena ani po vysilujícím půlhodinovém ohledávání pařezů. 🙁 Ten den se kešky skutečně nedařily, i to teplo na tom mělo zásluhu. Voda docházela a do cíle daleko. Míjím Pulkovský mlýn, pěkná lokalita, po mostku do kopce, opět chvíle bloudění, ta žlutá je fakt mizerně značená, a už mi volá žena, že musíme domů. Tak jsem se nechal naložit za Pulkovem, vypil sejm Budvar, protože pivo nebylo, a jeli jsme domů. Sežranej od hmyzu jak v tropech, přesto jsem se  rozhodl druhý den sem vyrazit znova, zvolit kratší trasu, a delší ohnisko 🙂

Pořádnej hřib

Pořádnej hřib

Druhý den jsem tedy začal od Hájovny v Radkovicích, hned kousek v lese jsem našel obrovský hřib, škoda že byl celý červivý, a 5m vedle byl další! Ten to chtělo sebrat o pár dní dřív, to by bylo na sušení. Vyfotil jsem ho pro porovnání s ofukovacím balonkem (cca 20cm). Keška opět nenalezena, přitom to má dvojku obtížnost. Trochu soudnosti do toho bodování, chlapci!

Počasí bylo v neděli slabší, nesvítilo tolik a byl větší vítr, přesto jsem nějaké motýlice našel. Nejlepší byl plácek na kamenech přímo ve vodě. Motýlice si tu lovily potravu a usedaly s ní na kameny a stromy nad vodou. Baví mě, jak jim všichni říkají „Vážky“ 🙂

Motýlice při svačince

Motýlice při svačince

Další zážitek bylo vidět živého ledňáčka, jak sedí na kmínku padlém přes řeku a kouká do vody. Je to ale plachá potvůrka, jak uslyšel závěrku byl hned pryč. Měl sem z toho ale radost, přece jen je to něco jiného než se na něj koukat na informační tabuli Přírodní park Rokytná. O kus dál jsem našel dokonce jeho hnízdo ve strmém břehu. Chtělo by to naproti postavit maskovaný úkryt se židličkou a stativem, třeba na to dojde.

Ledňáček na Rokytné

Ledňáček na Rokytné

A to je vlastně konec cesty. U Pulkovského mlýna jsem ještě cvakl motýlice nad náhonem. Bylo tam opravdu velké hejno, ale nedalo se  k nim tak pěkně dostat jako z těch kamenů ve vodě. Došel jsem do Rozkoše :), kde mě žena nabrala, a jeli jsme domů.

A ještě jedna

A ještě jedna