Graselova stezka u Nových Syrovic

Publikováno 23.09.2014 | Autor: Chain

V sobotu jsme se dopoledne zúčastnili oslav 60 let MHD v Třebíči a odpoledne Cyklopekla za Lagunou. Obojí povedené akce, akorát bikeři dost zmokli. My jsme naklusali na Lagunu na pizzu a pivo.

Škoda RTO na náměstí

Ale proč to píšu. Prostě to byl celý den mezi lidmi, takže v neděli jsme chtěli někam do klidných lesů kde potkáme maximálně náhodného houbaře. Večerní výběr u lahve vína padl na Graselovu stezku u Nových Syrovic. Je to asi 30 km daleko, a na zpáteční cestě můžeme v Morbudkách koupit slané rohlíky u Vonky. Asi v deset jsme se vyhrabali, včetně velkého kočárku. Stezka slibovala i jedno pěkné Wherigo, které jsem večer naládoval do Oregona a dál to moc neřešil. Na místě se mi to ovšem vymstilo, žena mě sjela že to nemám nachystaný a tak. Taky se nám podařilo zastavit na jiném parkovišti než jsme měli. No co, aspoň si prohlídnu zámek. A zase problém, ženě se tam nechtělo. No začátek vejletu napytel.

Kostel Sv.Cyrila a Metoděje, pohled ze zámeckého parku

Nakonec jsme ale vyrazili správným směrem. Cesta ze začátku probíhala dost vepři, ale jak jsme se dostali k hájovně, tedy tomu správnému výchozímu bodu, už to bylo v pohodě. Nakrmit Filípka a vyrazili jsme dál. V lese se nachází kostel ze tří oddělených částí, neboť Graselovi zde nedovolili postavit kostel celý. Rozdělil jej tedy na tři symbolické stavby. První zastávka byla u Sibyly.

Sibyla

Kolem byla bohužel slušná bažina, takže se to nedalo ani moc fotit. Za chvíli jsme jeli dál.

Graselova stezka na podzim

Na křižovatce žena uviděla obrovskou houbu. Nebyla to houba, ale jakási křtitelnice. Nezjistili jsme, jestli to patří k tomu kostelu, nebo je to nějaký umělecký záměr. Každopádně od cesty to skutečně vypadalo jako přerostlá holubinka. Světlo nebylo žádné, ani jsem to nefotil. Cestou jsem koukal po houbách, ale buď ta nic nebylo, nebo to bylo vysbírané. Prošli jsme kolem PR Habrová seč, jedné obří borovice státem chráněné až k druhému objektu – špici.

Špice

Špice má představovat věž kostela. Chce to asi pohnojit a zalívat, třeba skutečně vyroste 🙂 U špice se bohužel člověk musí otočit čelem vzad a vrátit se k holubince. Wherigo nás tam taky táhlo, takže po chvíli dezorientace jsme se skutečně otočili. Asi 500m od holubinky byl další objekt – Lusthaus.

Lusthaus

Protože začalo jemně pršet, ocenili jsme že to je otevřená stavba. Rovnou jsme poobědvali, už taky byla jedna hodina (myslím). Z domu nachystaný domácí chleby se šunkou, rajčátka nakrájený a posolený na místě. Přece jen to byl nedělní oběd, tak ať to má trochu úroveň. V další části Wherigo hry jsme se dostali až k rybníku Dědek. Asi hodinu jsme hledali Babku. Tu jsme nakonec našli, ale heslo nám nevydala, takže jsme museli hru ukončit. Už bylo dost hodin tak jsme se vrátili na naučnou stezku a poctivě to došli tak jak je okruh naplánovaný. Kratší by to sice bylo po asfaltu, ale nelitoval jsem.

Graselova stezka, cesta podél lesa

Cesta podél lesa byla příjemná, i když trochu foukalo. Natrhal jsem si i pár jablek. V Syrovicích jsme ještě váhali, jestli se nestavit v místní restauraci na polívku. Vidina slaných rohlíků přímo z pekárny ale nakonec zvítězila. A taky že stály za to!

Mapka stezky

Jevišovice – Mikulovice

Publikováno 26.05.2014 | Autor: Chain

Odpovědět

Jevišovice se mi od minule zdály prozkoumané nedostatečně, narychlo jsem tedy na tento víkend naplánoval trasu začínající právě zde. Nechal jsem se autem vyložit právě u silnice, kde jsem minule odbočoval. Tentokrát jsem to vzal po žluté po zámeckých schodech nahoru.

Starý zámek Jevišovice

Chtěl jsem založit Geospy objekt, tak jsem potřeboval udělat několik fotek i zblízka. Na to, že je tu keška, jsem přišel až doma. To ale vůbec nevadí, ještě se sem podívám! Pokračoval jsem po žluté přes město. Tradiční problém městského značení byl i zde, prostě nedostatečné. Pro tyhle situace naštěstí nosím turistickou GPS, a za chvíli se nacházím na malebném Náměstíčku.

Náměstíčko

Spíše letmo fotím i interiér kostela a vcházím do zámeckého parku.

kostel sv. Josefa

Je to hotová džungle, ale líbí mi to. Uprostřed je řada soch. Nový zámek údajně není ničím zajímavý. V současnosti je z něj domov pro seniory. Na stará kolena zámecký pán, to nezní špatně.

Nový zámek Jevišovice

Žlutá dál pokračuje kus po silnici, pak mezi poli k lesu, a 5km lesem rovně, což je děsná nuda, ale aspoň to slunce tolik nesmaží. U Venclova mlýna mě napadá jakýsi hmyzák, mám několik krvavých kousanců vč. jednoho na spánku a pěkně to oteklo. Příště by to teda bez repelentu nešlo. Opouštím žlutou značku a přes zavěšenou lávku přecházím řeku, a dávám svačinu (zas ta Májka).

Lávka u osady Lapikus

Lesní cesta několikrát překračuje potok. Jsou zde pro pěší vždy dva svázané sloupy přes potok, ale je tak sucho, že to vždycky přeskakuju po kamenech. A to už jsem pod Lapikusem: Nahoru na zříceninu je to krásný trhák, asi 80 m. Nahoře fotím, ale není tu moc možnost odstupu. Nacházím jedinou kešku dnešní výpravy, ale díky za ni. Scházím dolů a objevuji další obrovskou stěnu zříceniny. To tedy musel být hrad.

Lapikus

Je to ovšem pro fotku dost zarostlé, asi by to chtělo spíš v zimě, to by ta stěna pěkně vylezla. Kolem je množství cestiček, hotové bludiště. Po chvíli ale konečně narážím na zelenou značku a informační tabuli. Podle ní se zde vyskytuje Roháč obecný. Koukal jsem po něm celou cestu, ale nebyl vidět, a to bych řekl, že je jeho doba. Cesta lesem je pohodová, ale jak dojdu na kraj lesa, a značka vede mezi lesem plným kopřiv a polem řepky, pěkně sakruju. KČT, achich achich, to to nešlo vést trasu jinudy? Asi po 400 m je naštěstí konec utrpení a přícházím do vsi Plaveč. Hned mě zaujala umělá vodní plocha s neuvěřitelným množstvím žab (Skokan zelený).

Vlhké louky – krajinotvorná nádrž

Na náměstí obdivuju zámeckou rotundu. Na zámku je překvapivě opět domov pro seniory. Z mostu fotím zámecké stavení, dovnitř jsem se neodvážil.

Plaveč – románská rotunda

Plaveč – podzámčí

Přejdu most a dávám se doprava, po uměle zvýšeném břehu, který vzadu přechází v hráz. Jsem u začátku vodní nádrže Výrovice. Cestu jsem měl naplánovanou se dvěma konci, a to buď kolem nádrže až po Tvořihráz, a nebo se odpojit a jít na sever do Mikulovic. Nakonec zvítězila druhá varianta, byla o kousek kratší.

čerpací stanice Výrovice

Opouštím zelenou značku. Cesta vede stále do kopce, procházím mezi rozlehlými sady. Těsně před cílem odbočuji k Mikulovickému jezeru. Je zde podle mapy i rozhledna. Až jsem přišel blíž, málem jsem se potrhal smíchy. Tomu říkám rozhledna, za peníze EU.

Vyhlídková věž Mikulovické jezírko

Z „věže“ je vidět maximálně na druhý konec jezírka, a to ještě nesmí mít stromy listí. Pro děcka na pískoviště by to byla jistě dobrá věž.

Mikulovické jezírko

V Mikulovicích u kostela strkám hlavu pod hydrant, paráda! Sem na škvarek a tohle je skutečné osvěžení. Žena mě nakládá do auta a jedeme přes Jaroměřice domů. Až na tu část lesem „furt rovně“ to byl velice pěkný výlet. GPS ukazuje 23 km našlapáno.

Kostel sv. Petra a Pavla v Mikulovicích

Odkaz na trasu v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/jevisovice-mikulovice/

Boskovštejn a Jevišovice

Publikováno 11.05.2014 | Autor: Chain

Odpovědět

Když byl ten prodloužený víkend, bylo potřeba udělat aspoň jeden pěkný výlet. Stržený mozol na ruce není na kolo nic moc, takže jsem se rozhod pro pěší trasu. No a protože v plánu nebylo nic kloudného, využil jsem již dříve naplánovanou trasu Litovany – Grešlové Mýto. Původní plán počítal s tím, že vyjdu z Litovan a v Grešlovém Mýtě sednu na vlak a dojedu do Třebíče. Jenže odpoledne se měly opékat špekáčky, a o ty se přece nenechám připravit! Vzal jsem to tedy obráceně, a nechal se autem vysadit v Grešlovém mýtě. Už ten název. Kdysi se tu asi platilo mýto jedna grešle za použití barokního mostu. Je tu pěkná restaurace, aspoň podle vzhledu zvenku. Je to ale jen výchozí bod, takže si to hned mažu po polní cestě k lesu. Rybník Mírovec obcházím bohužel ze špatné strany, přes les není vidět. Tak příště alternativní trasa. Za rybníkem přecházím Jevišovku a koukám po nějaké kešce. Nejbližší klasika je Boskovštejn. Tam stejně jdu, takže jsem klidný a pokračuju dál po žluté značce. Před Boskovštejnem objevuju první ceduli asi naučné stezky „Po stopách prapředků“. Koukám na to jako blázen. Dál se o nich ještě zmíním.

tvrz Boskovštejn

U tvrze odlovuji bezproblémovou kešku a dělám pár fotek z různých úhlu. Škoda že nešla udělat nějaká se zrcadlením ve vedlejším rybníku. To bych musel na druhou stranu rybníka do lesa, ale nebyl čas na hrdinství. Musel jsem dojít včas na ty špekáčky 🙂 Další fotka co by se měla udělat příště. Za Boskovštejnem cesta naštěstí zas vede hned mimo asfalt. Je tu ale vysoká tráva, jde se špatně. Míjím svah s osvětlením a boudou, všechno je ale v dezolátním stavu, opuštěné. Doma na netu jsem našel, že zde kdysi býval lyžařský areál. Asi po kilometru konečně končí cesta trávou a jsem v lese. A není to obyčejný les, je to Černý les. Nepůsobí ale nikterak strašidelně, naopak, a taky je tu příjemný chládek. Na rozcestí žlutou značku protíná „cyklotrasa“, prostě asfaltka akorát tak široká na tahač se dřevem. Přecházím Jevišovku po ní, chci se napojit na modrou, abych mohl přehradu fotit se sluncem v zádech. U mostku je taky bouda na měření stavu vody, které je poměrně málo.

most přes Jevišovku

Po krátkém stoupání odbočuju na modrou značku. Míjím tak Hlubovský rybník. Snad jsem o moc nepřišel. Po dalším kilometru se ukazuje, že modrá značka je značně obtížná cesta. Pěšina není zaseknutá do svahu, vyvrací to kotníky, často potřeba přelézt kládu nebo balvany, taky brod. Dole se občas mihne mezi listím chata. Potkávám uondanou partu lidí, a ptají se mě, jaký je dál terén. Na skalce pod elektrickým vedením pro chatovou oblast se usazuju na oběd. Májka a dva rohlíky. Je to fakt nouzová strava, samozvaná královna paštik. Po svačině hned pokračuju, a za chvíli už je vidět vodní hladina přehrady.

Jevišovická přehrada

Je to taková zmenšená dalešická přehrada, ráz je opravdu stejný. Míjí mě loďka s rekreujícím se párečkem. Před hrází procházím kempem, jinudy to ani nejde. Kešku u hráze nenalézám, doma zjišťuju na netu že už je zrušená. Ale to už je hráz na dohled.

Hráz Jevišovické přehrady

Je to zlatý hřeb vejletu, tak se dlouze kochám. Jsou to bójky ohraničující jak blízko ke hrázi můžou loďky zajet. A loděk je tu opravdu spousta. Jen nevidím žádné šlapadla nebo tak, ale sezóna ještě nezačala. Po hrázi lze přejít na vlastní nebezpečí. Je tu pamětní deska, kde se dočtu, že hráz byla postavena už v devatenáctém století. Dnes je to funkční technická památka.

Jevišovická přehrada – koruna hráze

Modrá značka pokračuje dál, ale přejít to a osahat si ty kameny je povinnost. Stejně ji dál nepotřebuju, vezmu to po polních cestách podle navigace. Dole na hlavní silnici se pokouším fotit Jevišovický zámek, ale je to moc zespodu, špatná pozice. Přecházím znova řeku a sápu se do prudkého svahu úzkými uličkami ve Střelicích. Jak jsem čím dál výš, je vidět že tady je naopak krásná pozice na fotku zámku. Vyškrábat se do kopce za fotkou se prostě vyplatí, to platilo a bude platit.

Zámek Jevišovice

Cesta končí u obrovské hromady hnoje. Obcházím ji velkým obloukem, a za hnojem objevuju další informační sloupek „Po stopách prapředků“! To už mi teda hlava nebere. Neexiistuje možnost jak se sem normálně dostat, jen kolem toho hnoje. A na sloupku navíc stojí: „Dále za sucha přes pole“. Svatá prostato, tomu říkám stezka za peníze z EU. Jdu asi kilometr obilím, a doufám, že se to za mnou zase zvedne. A dole skutečně byla další cedule. Už mi to nedalo a vyfotil jsem si ji.

Po stopách prapředků

Není divu, že jsou cedule jak nové. Nikdo se k nim totiž nedostane, ani ti vandalové. Možná to byl ale záměr, nerad bych někomu křivdil. A to už jsem u Němčického dvora. Kousek odtud je další keška. Pěkně ukrytá v kopřivách. Aspoň nebudu mít revma, říkám si, když svrbícíma rukama fotím rybníček u dvora. Dvůr teď slouží jako penzion.

Němčický dvůr a soukromý rybník

Na příjezdové cestě kolem mě velkou rychlostí projede bryčka s koňmi, a dědci na ní se chechtaj 🙂 . Cesta dál pokračuje 5 km po silnici do kopce přes ves Slatina, nic zajímavého ani příjemného. Jsem rád když zas zapadnu do lesa za statkem Na dvorku. Kolem Újezdského mlýna a už jsem v Litovanech. Celkem jsem našlapal 21 km. Špekáčky od párkaře na Brněnce nezklamaly!

Odkaz na trasu v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/greslove-myto-litovany/

Klučovská pětadvacítka

Publikováno 05.05.2014 | Autor: Chain

Odpovědět

V neděli bylo celkem pěkně, i když větrno. Sluníčko střídané krásnými mráčky přímo vybízelo k vycházce. Rodinku jsem si užil za posledních pár dní volna celkem dost, takže jsem ne v deset jak byl plán, ale až v jednu po obědě konečně vyrazil. Naklikání trasy na mapy.cz ukazovalo cca 18km. Jak je to ošidné, je vidět z názvu článečku :). Vyrazil jsem tedy na Brněnku, přes most, a dál po červené turistické trase. Hned první strmé stoupání na železniční most mě pěkně zahřálo, takže vítr už tolik nevadil. Hned kousekm za mostem je moje oblíbené místo, v GPS ho mám označené jako MagicPoint (podobnost s mou bývalou prací není náhodná). Prostě je to místo, kde jste hodně vysoko, kolem vás mladé břízky, a vy sem tam vidíte dozadu na Třebíč, dole nivu Jihlavky a železniční trať. Na vás ale vidět moc není. Úzká cestička se odtud svažuje zpět na úroveň trati, a tady jsem si ho všiml. Přede mnou na cestě seděl ptáček, a vůbec se mu nechtělo uhnout. Až když jsem se přiblížil na půl metru, poskočil párkrát po cestičce, a zas si tam tak klidně seděl. Díky tomu se mi ho taky podařilo vyfotit i se základním objektivem.

Červenka Obecná

Protože to vypadalo, že ten pták je slepej a hluchej, budu tomuto úseku odteďka říkat Cesta slepých ptáků, jako taková malá pocta L. Součkovi 🙂 Dole jsem si všiml nějakého páru ve vycházkovém, jak si to štrádují k železničnímu mostu. Tipoval jsem to na kačery, kteří jdou odlovit nedávno založenou T-5. Jak jsem tak koukal přes ty stromy, najednou se tam mihla černá veverka. Nebyla to ale žádná krotká veveruška z parku, byl to nevyfotitelný černý ďábel, za tři vteřiny v trapu. No moc jsem se kvůli tomu nermoutil a pokračoval dál, až na odbočku Dobnavka. Tady jsem to vzal prudce do kopce na Dobrou Vodu. Až jsem se vyškrábal z lesa, začlo sluníčko zase pěkně svítit. Mezi polními cestami tu bylo pěkných pár trsů Rozrazilu, který krásně modře svítil na dálku.

Rozrazil (asi) Lékařský

V Dobré Vodě byly kdysi lázně se sirnou vodou (odtud název), dnes je tu jen skautská klubovna. Přecházím potok a pomalu stoupám podél potoka ke Kožichovicím. Je to pěkný úsek, potok je lemován vrbami a olšemi. Lesy ČR tu vybudovaly pro turisty odpočívadlo. Míjím pastvinu, kde mě předloni pěkně bacil elektrický ohradník do ksichtu, když jsem fotil ovce, a už jsem ve vesnici. U rybníka dělám fotohádanku pro Facebook. Nakonec to teda uhodli překvapivě rychle :(. Přecházím hlavní tah na Dukovany a polní cestou lemovanou třešněmi stoupám k lesu kolem Klučovského kopce. Za třešněmi je ovšem řepka. Svítí potvora přišerně, ani jsem to nefotil. Projde se mezi několika řadami keřů a už jsem na kraji lesa. Žlutý okruh kolem Třebíče je tu mizerně značený, kus se musím vracet. Vyplašil jsem přitom statného srnce. Mocně na mě několikrát zaštěkal a zmizel v lese. Kousek od vysílače vidím na zemi mezi stromy známé listí. Byly to konvalinky, a začínaly kvést.

Konvalinka Vonná

Přejdu silnici do Klučova, koukám pořád na ten vysílač co je na něm divného, a už mě to docházi. Sundali vrchní anténu pro vysílání televize! Ten kus, co vypadal jako komín od parníku a v krajině sloužil jako orientační bod. Holt změna je život.

Nový vzhled Klučovského vysílače

Mířím na PP (Přírodní Památka) Klučovský kopec, skouknout co tam teď kvete. No moc tam toho nezbylo. Jen pár trsů Rozrazilu, odkvetlé chomáče Konikleců, srnčí bobky, pařezy.

Radim Pařízek

Kousek odtud na kraji lesa má chatu kolega z práce, dělá do včel. Byl asi doma, kouřilo se z komínku. Opatrně jsem v uctivé vzdálenosti obešel včelí úly a napojil se zpět na žlutou turistickou trasu. Cestu Klučov – Slavice znám dobře, počasí už moc fotkám nepřálo, a tak jsem šel svižněji. Kolem skládky TKO u Krochotu procházím fakt rychle, odér se nedá.

Bouda u Ovčárky

Slavice procházím bez zastavení, i když v plánu bylo dát si tady jedno pivko v hospodě Na Kovárně. Na zahrádku to ale nebylo, a už jsem toho větru měl dost. U vodojemu lovím jednu nově vzniklou kešku a hned pokračuju k Poliklinice na Vltavínské. Jeden pohled do jízdního řádu a je jasno, teď už nic o víkendu nejede, takže to musím dát až domů. Stavuju se ještě v Kauflandu pro Peňasol na zpříjemnění večera a dom. Celkem to dalo 25,5 km, což už není málo, a nohy jsou cejtit. Dobré to bylo!

Čertova skála

Publikováno 29.04.2014 | Autor: Chain

Odpovědět

Po delší době jsme vyrazili zase na chalupu do Litovan. Časově to vycházelo dobře, ale nechtělo se mi zas jet zvlášť autobusem, takže jsem zvolil okružní trasu. Ke mlýnu je to kousek, a dál po žluté se vine cesta někdy přímo u vody, někdy vysoko nad ní. V řece bylo ovšem zoufale málo vody, je vidět že letošní jaro je skutečně velmi suché. Stromy přesto už pěkně vytáhly listy.

Kuk

K dalšímu mlýnu (Kašparovu) je to zase kousek. Přejdu krásný most a jsem ve znojemském kraji. Koukám že v dálce se objevuje keška – Čertova skála. Je to tedy horolezecký terén, naštěstí se to podle popisu dá obejít. U paty skály s nasprejovaným teepee se shora valí nějaká ženština a ptá se mě „Asi na kešku, co?“. Dole se chystají nějací horolezci. Vybíhám to nahoru, zplavenej jak závodní chrt. Kešku nalézám rychle, není od ní naštěstí vidět na jednoho horolezce, který je nahoře a kibicuje. Je to fakt pěkná skála se slušným rozhledem, i když to už zarůstá. Snáším prázdnou PETku co tu nějaký buran pohodil. Další keška má složitější odlov, tak ji nakonec vynechávám a za loukou fotím aspoň kmen spadený do proudu.

Rokytná

K Vilimovic mlýnu se cesta táááhne, musí se až k silnici a zase dolů k vodě. Mlýn je využívaný k rekreaci asi, taky tu mají koně a tak. No tak aspoň že to nechátrá. Opodál je zarostlé koupaliště, měl jsem ho vyfotit blbec, dokud to nezarostlo listím. Takhle to půjde zase až příští jaro. Kus se jde zpátky proti proudu a jsem rád, že nejdu pořád po žluté a přesto kolem řeky. Fakt pěkný úsek. Cesta na Přešovice je pěkný krpál. V půlce stoupání jsem vyplašil dva jeleny, díky větru byli na pár metrů. Pak na mě zaštěkali a byli pryč. Zbyla po nich jen lebka jejich předka.

John Deere

Okřešický potok

Publikováno 14.04.2014 | Autor: Chain

Odpovědět

Na sobotu mi měl přijet kamarád s rodinou na návštěvu, ale až odpoledne. Takže jsem dopoledne chtěl využít na další výlet. Než jsem se vyhrabal, už bylo času jen na kratší vycházku. Nakonec volba padla na nedalekou novou multikeš, neb popis vypadal velmi slibně, a nebylo to daleko. Žena mě s kočárem doprovodila až k býv. Telecomu. Vzal jsem to kolem hřbitova, odlovil jeden restík a pokračoval přes les Zarážka. Hned za první zatáčkou jsem překvapil dva srnečky. Oni mě taky, a než jsem vytáhl foťák, byli z dohledu. Když už jsem měl ten foťák venku, vyfotil jsem jednoho obyvatele lesa, který předemnou tolik neprchal, a pěkně se u toho zasvinil. Tedy ne on, ale já. Ale co, čistý fotograf není žádný fotograf přirody 🙂

Víte proč francouzi žerou šneky? Protože ostatní zvířata by jim daly do držky.

Po žluté jsem se propracoval na výchozí stanoviště. Zde se měl určit druh stromu. Naštěstí je jaro, takže to šlo samo. Pak jsem potok přeskočil po kamenech, a postupoval proti proudu na další stanoviště na kraji lesa. Teprve tady mi došlo že to tu znám, a že jsme tudy jednou jeli se ženou na kolech. To jsme ale nevěděli kudy, a brali jsme to přímo ze stráně, přes potok, a zase do stráně. Příště do Budíkovic pojedeme daleko pohodlněji.

Cestu k potoku lemují břízy

Došel jsem až k rybníku kde jsem svačil v příspěvku Podzimním Horáckem s KČT. Byl zde u přepadu padený strom. Kompozičně to nevycházelo moc dobře, a ani sem nemohl níž, jedině bych vlezl do toho přepadu. To se mě moc nechtělo, takže to dopadlo jak to dopadlo.

Rybník na Okřešovickém potoku

Zpět podobnou trasou jako Podzimním Horáckem, přes lávku nad přítokem atd., ale u geocache byl daleko lepší popis. Taky díky němu jsem našel správnou cestičku k odpočívadlu s ohništěm. Je tady všechno nachystané, špalky na sezení, dřevo, klacky na opíkání. Na potůčku je zbudovaný malý jez z kamenů,který dělá to správné zurčení potůčku. Příjemné místo.

Ohniště z protějšího břehu

Tuhle trasu musíme projít i s klukem, až bude trochu chodit. Nebo i se ženou, prostě na ty buřty sem zajít. U finálního umístění kešky jsem vyplašil další dva kolouchy, zmateně to vzali přes pole a potok k Pocoucovu :). No a přes sad jsem to vzal k domovu. Doma GPS ukázala rovných 14 km.

Bumbálek a sad

Litovany – Jaroměřice nad Rokytnou

Publikováno 05.04.2014 | Autor: Chain

Odpovědět

Sobota, počasí sice nic moc, ale neprší. Takže výlet! Se ženou jsem se svez do Litovan, a vydal jsem se po žluté až do Jaroměřic. Cílem cesty bylo taky vzkoušení Fader (variable) ND filtru, na pěknou rozmázlou vodu. Hned u Biskupic jsem to musel vyzkoušet. Výsledek tedy nebyl nic moc, bohužel. Principiálně se jedná o dva polarizáky proti sobě, kdy pootočením dosáhnete hustoty ND 2-400. Zní to jako pohádka, bohužel to má taky ty mouchy polarizáku (dvou, dvě mouchy). Jedna strana snímku světlá, druhá tmavá 🙁

Pulkovský mlýn obývají regulerní vodníci, jako fakt vodníci. Jeden starej a jeden mladej. Koukali na mě, jako by dva měsíce neviděli živáčka. No měl jsem docela strach přejít náhon. Zajímavej pocit.

U Biskoupic

O kus dál mě zaujala osamocená květinka. Tedy, byly tu asi čtyři, ale proti záplavám Podléšek a Sasanek tahle působila úplně jinak.

Orchidej?

Další pokus s filtrem jsem udělal kousek výskytu bobra. Ten tam tedy asi dávno není, nora vypadala opuštěně. Předtím tak byl umolousaný břeh od bahna, jak bobr lezl ven. Ale stromy! Kvetou jak šílený, třeba třešně, ojeje. Běžte honem někoho pod nějakou třešeň políbit!

Brod kus od bobra

Odlovil jsem si i kešku Spálený dub. Loni jsem ji nemohl najít, protože byla posunutá, takže ani hint nepomáhal, prostě napytel. Dnes to bylo na první pohled jasné, kde krabka je. Z Příštpa vede žlutá po nové trase, přes nový krásný dvojitý most. Pěkně zadem mezi poli. Lom Královec je totiž dávno soukromý majetek, a tudíž neprůchozí. Škoda, že to je všude na těch cedulích postaru. Naštěstí značkaři to již mají správně a žlutá nás zavede k lomu zezadu. Výhled jsem si vyfotil přesto, že byla obloha jak mlíko a bylo jasný, že fotka bude prostě a jednoduše napytel.

Lom Královec

V Jaroměřicích v parku druhá keška, nebylo tu totiž moc lidí. V cukrárně Viola jsem prach z cesty spláchl jedním Starobrnem, a šel jsem čekat na autobus do Třebíče. Výlet to byl celkem pěkný. Rovných 24 km. Jen škoda té oblohy. Proto je to taky takový stručný článeček. Nebylo zkrátka co fotit.

Odkaz na trasu v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/litovany-jaromerice-n-rokytnou/

Naučná stezka Balinské údolí

Publikováno 30.03.2014 | Autor: Chain

Původní plán o víkendu obejít Rokytnou, odlovit kešky apod. z Litovan padl už v polovině týdně. Nějakej Starkl. Takže jsem chystal v pátek večer trasu kolem Oslavky ještě severněji než minule. Jenže – v ten samý den tam měli kousek odtud naplánovaný organizovaný pochod turisti z KČT Třebíč (čti: ukecaný báby a dva dědci se psem). Nedalo se nic dělat, musel jsem jinam. Volba narychlo ráno padla na Balinské údolí. Neměl sem nic nachystanýho, ani papírovou mapu. Vyrazil jsem úprkem, abych stihl vlak. Na nádraží kupodivu nebyla taková spousta lidí jako minule, rozhodně míň čundráků. Lístek jsem si koupil až do Velmezu, z blbosti. Naštěstí ne zpáteční. Přestup ve Studenci v pohodě. Už z vlaku jsem u Pozďatína zahlíd bažanta a a pak i pár zajíců na poli, což mi hned zlepšilo náladu.

Babočka Osiková, foceno před Dolním mlýnem

Vystoupil jsem v polích, název zastávky Oslavice, síla. Kus jsem to vzal po státní silnici, která křižovala cestu z vesnice k lesu. No byl tam asi 6 m rozdíl ve výšce, ale slezl jsem to. Jak to ta navigace může toto routovat jako trasu to nechápu. Kus sem šel zas špatným směrem, ale pole bylo poměrně suché, když jsem to střihl na tu správnou cestu. Pak už to bylo až dolů k řece v pohodě. Přechod řeky zaujme kombinací mostu a brodu. Při nízkém stavu vody (počítám že větší část roku) lze přejít suchou nohou, protože se řeka vejde do zabetonované roury.

Pohled z mostu

Kousek za brodem, u lesa stojí kříž a odpočívadlo. Měla tam být i keška. Geopařez jsem našel, krabku ne. Bohužel podle výpisu na netu jsem zjistil že už je archivovaná. Škoda. Dneska žádná další nebyla v plánu. To je ta špatná příprava 🙂 Ostroh se dá přejít po modré, ale jsem tu kvůli řece, takže jdu delší cestou. Tam, kde cesta vede moc daleko od řeky se vždycky zajdu aspoň podívat blíž.

Balinka

Místy je skutečně nádherné balvanité řečiště. Kolem vody rostou vrby a olše, krása. Asi po dvou kilometrech se připojuje zpět modrá turistická značka. Je odsud skoro na dohled mlejn. Dolní mlýn, a zrovna tady probíhá zabíjačka. Dva kotle venku, z komínků se kouři, kolem pobíhá pár lidí, děti, a taky řezník v zástěře. Vůně se line po údolí 🙂 Nemám ale odvahu se tam moc motat, dělám fotku až z dálky.

Dolní mlýn

Obcí projdu rychle, sice je na co koukat, mají tu zajímavý jez, ale přece jsem radši v přírodě. A víte jaký je rozdíl mezi jezem a splavem? Schválně to zkuste někomu jednoduše vysvětlit 🙂 Asi kilometr za obcí je další informační tabule, popisující vydru a bobra. Bobr jo? tak se na něj jdem podívat blíž k vodě. A fakt, čerstvý okus, kam se podívám. No tak to je paráda, už i sem se vrátil bobr. Obdivuju ještě kus proti proudu jeho dílo zblízka. Chci vyfotit jednu zátoku, tak si čupnu, a v tom frrr, zpod břehu vystartoval Ledňáček. Je nezaměnitelný prostě, jedinečný. Svítívá modrá, podpořená sluníčkem. Sejdu se podívat blíž, a vystartoval odněkud z větvičky nad vodou další. No pánové, mám další místo na focení. Je to tedy trochu z ruky, ale snad to půjde.

Bobří práce na Balince

V Uhřínově je slabší značení naučné stezky, jen bílé čtverce, které zapomněli doplnit. Vlevo jsem kdysi jel na kole zpátky na Třebíč, takže to beru vpravo po silnici do kopce. Stezka se naštěstí brzy odpojuje ze silnice a pokračuje podél řeky. Pod Šeborovem stojí uprostřed pastviny doslova zapíchnutá ~~Tatrovka~~ Vejtřaska. Zajímavý objekt.

Pastvina pod Šeborovem

Na konci vesnice se cesta opět stáčí do údolí, kolem karosárny až k trempským chatám. Jasně.

Typická trempská chata, pro pana Smejkala

Kousek za chatou, po překročení Balinky se cesta zase zvedá, následuje informační cedule „Pastviny a louky“. A skutečně, cesta vede uprostřed louky, značená na dřevěných sloupcích, jinak by člověk nevěděl kudy. Až je na dohled vesnice, dívám se na hodinky, je půl jedný. Dávám tedy oběd – na skruži uprostřed louky, no budiž. Opět Favorit, ale s rohlíkem. Koukám kolem sebe, od lesa na ně koukají srnky. Ale jo, tady se to dá 🙂 Za půl hodiny pokračuju v cestě. Hrbov projdu celkem rychle. Pěkný kostel tu mají, ale pozici na fotku nemůžu najít, všude něco překáží. Až na kopci za vsí objevuji pěknou kapli.

Kaple Hrbov

Zase jdu kus špatnou cestou, protože značení tu pokulhává. A zrovna na rozcestí, sakra. Cesta pozvolna sestupuje dolů zpět do Balinského údolí. Kolem soustavy rybníků Lalůvka. Rybníky jsou bohužel vypuštěné, takže je to nevábný pohled, a navíc to pěkně smrdí. Pokud je tam ale voda, dovedu si představit, proč tomu tady říkají Amerika. U výpusti posledního rybníku stojí v bahně čáp. Fotit se ale nenechá. Jen vytáhnu nástroj, hned odlétá na druhou stranu. Rybníky s otevřenou výpustí bohužel vypouští i jemné tmavé blatíčko. Celý Lavičský potok až do Balinky halí bahno, se kterým bojují i kachny. Vyfotit se mi je podařilo proto, že se prostě nedokázaly v té vodě rychleji pohybovat, natož vzlétnout.

Lavičský potok na jaře, humus

A to už jsem ve městě. Rychle přejít silnici a napojit se na modrou. Do Oslavice je to ještě kus, ale časově to vychází krásně. Zastavuji se už jen u Tajemného Jezírka. Je tak tajemné až není vidět. U cedule zrovna parkuje traktůrek s dětmi, takže ji nečtu. Potkávám pár jezdců na koních a už jsem opět u kříže, od kterého jsem dopoledne vyrazil. Do Oslavice tentokrát dojdu bez problémů. Mám asi 50 minut čas než pojede vlak. Bohužel jediná hospůdka U Beranů má otevřeno až v pět. Smůla. Ve vlaku prodává jízdenky strojvedoucí, který si za jízdy taky odskakuje na dvou nádražích si přepnout návěstidlo. To je síla. Ve Studenci taky není čas na pivo, jen 8 minut čas na přestup. Kupuju aspoň křupky na doma. Žízeň zaženou až dvě Plzeňský u Harlekýna (samý bublinky, ale co). Výlet se myslím opět vydařil líp, než jsem čekal (a než to vypadalo ráno :)). 22 km jsem našlapal, fotky udělal…Taky bych měl poděkovat mojí ženě, že mě takhle na vejlet pusti.

Odkaz na trasu na Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/naucna-stezka-balinske-udoli/

Budišov – Náměšť nad Oslavou

Publikováno 23.03.2014 | Autor: Chain

Odpovědět

Sobotní počasí slibovalo konečně slunečný den. Zlí jazykové předpovídali víkend jako posledně, ale moc jsem jim nevěřil. V sobotu ráno jsem tedy podle dostupnosti vlakem vymyslel trasu z Budišova přes obec Kamenná, kolem řeky do Náměště nad Oslavou. Vyhrabal sem se v osum z domu, a už v MHD mi bylo jasné, že tento víkend vytáhne lidi ven. V autobuse bylo asi pět trempů, a další přistupovali. Na vlakovém nádraží pak byl šrumec jak na Václaváku. Bohužel spoustu těch lidí tvořily důchodkyně z KČT. Ach já blbec, a já jednu dobu uvažoval že vstupim! Sypu si popel na hlavu za tuto kacířskou myšlenku!!!

Většina čundráků vystoupila ve Vladislavi, důchodkyně se mě držely až do Budišova. Bože ty baby fakt chodí jen aby si mohly pokecat. Naštěstí jsem byl po ránu čerstvoučkej a vystřelil jsem skoro během k lesu po modré značce. Než se báby spočítaly už jsem je měl z dohledu. Uf! V lese bylo příjemně, na mikinu, sluníčko se do toho pěkně opíralo a slibovalo skutečně teplý den. Za křížkem (neviděl jsem ho) jsem si odlovil si kešku u kolomazného kamene, aspoň jsem konečně viděl jak to vypadá. No, představoval jsem si ho trochu větší. Ale možná to byl menší kousek, měl asi metr v průměru.

Kolomazný kámen

Hned za lesem jsem vyplašil tři zajíce, kteří se jen tak povalovali ve stínu. Opodál na mě na poli koukaly srnky. No nádhera. V Kamenné jsem vytáhl papírovou mapu, abych se napojil na žlutou značku a pokochal se pěknou kapličkou.

Kamenná, kaple na návsi

Za vesnicí se cesta svažovala kolem dolu na kámen. Kolem potoka byly až k řece vidět obrovské kameny. Vesnice má svůj název rozhodně právem. Ovšem opravdová krása se ukázala až u řeky. Jo, tohle je ta moje Oslavka.

Balvany pod splavem

Snobský, dříve Holomkův mlýn, no to sedí

Kousek dál byla lávka přes řeku, ale zdánlivě to nikam nevedlo. Jak se později ukázalo, mohl sem přes ní jít, a bylo by to daleko lepší. Po žluté jsem došel až pod Tasov k Panskému mlýnu. A tady to začalo být zajímavé. Modrá vedla fyzicky nahoru do Tasova po silnici. V papírové mapě ale vedla kolem dalšího mlýna na Vaneč. GPS neukazovala pro změnu žádnou značku, ale bylo to průchozí. Přišel sem po zamalovaných značkách k Holomkovic mlýnu. Dvoje mříže, výstrahy, kamery. No nazdar. jak já se do té Vanče dostanu? Zkusil jsem to dál po proudu těsně kolem řeky, ale to mě dovedlo jen zpátky ke zmiňované lávce. Už jsem to chtěl vzdát. Ale tatínek od rodinky, která se tu placatila s kočárkem a dvěma dětmi, mi poradil, že mlýn je na ostrohu a dá se obejít.

Splav Holomkova mlýna

Hurá! Několikrát jsem mu v duchu poděkoval, skutečně se podařilo to krátkým trhákem obejít. Po cestě byla vidět zřícenina hradu Dub. Tak panáček si oplotil kulturní památku, no to mě brali všichni čerti! Bývala tam i keška. Tady máte tu vaši demokracii, v plné kráse. Kousek dál jsem narazil na neuvěřitelně naleštěnou stovku škodovku. Pán opodál sázel stromky.

Škoda 100

Odpustil jsem mu i to že vjel do zákazu. Ale třeba to byl polesný, kdo ví. Dál následoval opravdu krásný kus řeky, až na občasnou třípatrovou chatu z Ytongu, se satelitem na smrku. Nikdo mě nepřesvědčí, že to je trempská chata, resp. vývoj trempingu, a že je to v pořádku. Došel jsem až ke splavu od Dobrovolného mlýnu a tak se mi tu zalíbilo, že jsem vytáhl svačinu a naládoval se.

Oběd u splavu

Přitom jsem se kochal na splav. A taky na chataře, který se na druhém břehu lopotil s kolečkem a hráběma. Pak se zkušeně zul a slezl se ke splavu opláchnout. Dojed sem svého Favorita s chlebem a vyrazil přes malou skalku dál. Už před příchodem do vesničky Vaneč byl slyšet neobvyklý křik ptáků. Říkám si, kurnik, tady má někdo na zahradě soukromou ZOO, a taky že jo. Ptačí ZOO, no páni! Minul jsem „Osadu“ Studánky, zase samá chata a soukromý pozemek. Ach jo. Ale řeka je tu pěkná, nedivím se jim, že se tu usadili, pacholíci. A po chvíli už jsem u Naloučanského mlýnu. Ten vypadá tak nějak obydleně normálně.

Naloučanský mlýn z louky

Cesta překračuje náhon a vede středem louky. Nechce se mi to obcházet obloukem, navíc jsem tady přece kvůli řece, že. Jdu tedy podél řeky, a najednou vidím známý okus na padlém stromě. Bobr! Tak vida, i na Oslavce nějaký ten bobr bude.

bobří okus, tohle není sekerkou

Dál už mě zaujala jen červená skála před Naloučanama. A už jsem se blížil do hustší civilizace. V Naloučanech jsem přešel most jakoby na Ocmanice, a značka vedla kus přes louku a pak do lesa do kopce, k známým rybníčkům pod Rathanský dílec. Několikrát jsem tady byl fotit makro. Po silnici do Náměště to už byl vyloženě vopruz. V pizzerii jsem si dal jedno pivo na spláchnutí prachu, nebylo teda nic moc. A pak rychlíkem do Třebíče. Celkem jsem podle GPS našlapal 24 km, pěkný!

Mochna jarní

Trasa v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/budisov-namest-nad-oslavou/

Cirdova procházka

Publikováno 26.02.2014 | Autor: Chain

Odpovědět

Začalo nám jaro, takže došlo už i na kešky. V neděli bylo celkem pěkně, tak jsem vyrazil. Od vodojemu za hřbitovem začíná pěkný okruh Cirdova procházka. Z popisu keše jsem se dozvěděl, že malému lesíku za sadem se říká Zarážka, a on tak skutečně funguje, jako větrolam. Dále jsem se dostal i na trempské tábořiště o kterém jsem nevěděl. Není tedy moc fotogenické, navíc totem asi někdo dávno ukrad, škoda. zbývající část okruhu už není tak zajímavá, je to prostě lesní cesta. Kus po žluté, a jste z lesa venku.

koupačka po letech

Na kraji lesa stojí kříž, taky je potřeba k němu zajít pro indicii. A pak zpět na vodojem? No to jsem celkem nepochopil, navíc proč po silnici? Vzal sem to přímo přes ten sad, blatíčka bylo jen lehce. U vodojemu tentokrát svítilo sluníčko, tak sjem si aspoň cvakl pohled na Zámiš.

Od vodojemu

S finálkou byla ale potíž, špatně sem to sečet, a šel domů s prázdnou. V kočičině jsme se potkali se ženou, tlačila kočár. Jedno pivo v cukrárně U řeky, nakoupit a šli jsme domů. Večer se mě to ale rozleželo, a vyrazil jsem na noční odlov, tentokrát to bylo správně. Doporučuju okruh i pro nekačery, nebo taky malé poš´touchnutí jak s tím začít.

ráfek, Taiwan

No a v úterý už jsem vytáh kolo. Musel jsem si půjčit zadní od ženy. Moje je v servisu, ráfek na cucky. Bodejť ne, najezdil kolem 22 000km. Snad ten nový vydrží taky tak a doveze mě s foťákem na další a další zajímavá místa. Už se těším!

Chain bloguje

Co neuteče, to umlátí závěrkou

Archiv rubriky: Pěšky

Graselova stezka u Nových Syrovic

Jevišovice – Mikulovice

Boskovštejn a Jevišovice

Klučovská pětadvacítka

Čertova skála

Okřešický potok

Litovany – Jaroměřice nad Rokytnou

Naučná stezka Balinské údolí

Budišov – Náměšť nad Oslavou

Cirdova procházka