Předpověď počasí na sobotu byla během týdne mizerná. Mělo pršet. Přes týden jsem po práci stihl pár koleček na kole, takže mám letos najeto 106 km. Není to nic moc, ale kus tréninku na Oslavanskou padesátku to je. V pátek ale bylo celkem jasno, že v sobotu bude jasno 😀 Měl jsem toho ale za celý týden dost, i pracovně, tak se mi v sobotu ráno moc nechtělo. Ani plán jsem neměl žádný. Naštěstí mám v šuplíku (tedy Dropboxu) pěknou řádku naplánovaných výletů, které jen čekají na vylosování. Vyrazit v devět? Toho ale moc člověk už nestihne. Proto jsem zvolil celkem nedaleké Velké Meziříčí a z něj trasu po naučné stezce Nesměřské a Balinské údolí. Západní část jsem již jednou celou prošel, los tedy padl na část východní. Slibovala výhledy do krajiny směrem na severovýchod.
Plánovaná trasa, NS zcela vpravo
Autobus Student Agency mě vyplivl u Penny ve Velmezu, kde jsem doplnil zásoby (pivo a tatranku). Hned pak jsem pátral po žluté značce. Nikde nic, takže jsem to vzal podle navigace z města, a pak jsem měl odbočit na Petráveč! V tom spěchu jsem totiž neměl ani vytištěnou mapku, ani žádný „blbý“ telefon, kde bych se do ní podíval. Zastavil jsem se akorát u splavu na konci města.
Splav, skutečný splav, žádný jez
Potom jsem rychle vydupal k vesnici Petráveč. Malá odbočka za geokrabičkou, kde jsem vypil zmiňované pivo. Ten kopec, a hlavně ranní běh na autobus mě pěkně vyšťavil. Na začátku obce nacházím konečně první informační ceduli naučné stezky. Procházel jsem vesnicí, kde právě probíhá budování kanalizace, když mě zaujala kaplička.
Interiér kaple, Petráveč
Udělal jsem pár snímků a chystal se k odchodu, když v tom z okna vykoukla babka „čtyři zuby“ a dala se se mnou do hovoru. Ptala se, jestli jsem přišel žlebem, že to tam bývalo krásný, malíři tam prej chodívali malovat .Ale teď je to tam asi zarostlý. Zdrbli jsme všechno. Od historie obce po moje putování krajem, komunisty, vesnický satelit, solární elektrárny, no proste všechno. Asi mě brala jako krajánka, co putuje krajem a s kterým se dá popovídat. Dokonce znala Hadcovou step v Mohelně. Dostal jsem na cestu buchtu a šlapal jsem dál.
Kaple Petráveč, dřív pod ní tekl potůček
Jak jsem opustil civilizaci, smál jsem se na celé kolo, dnešek bude parádní! Kousek dál, mezi poli, narazil jsem na rybníček. Byl patrně nedávno rekultivován, ale přesto se na hrázi zachovaly žluté kvítky podbělu. Měl jsem z toho ještě větší radost, a udělal pár fotek.
Podběl lékařský na hrázi rybnika
Procházel jsem mezi poli, kolem vrchu Klenůvka (vysílač), až jsem narazil na další ceduli naučné stezky. Zmiňovala kameny s miskami, a skutečně jsem jednu misku objevil. Miskové kameny jsou na Vysočině docela vzácnost. Fotit to ale nešlo, tak jsem to prásknul aspoň jako celek.
Miskové kameny poblíž Dolních Heřmanic
Dál stezka pokračovala kolem Sadového potoku až k Oslavce. Zvažoval jsem variantu až do Náměšťě, už mi tam zbývalo jen 15km. Nakonec jsem se ale rozhodl pro nádraží ve Studenci. Čepovaná Plzeň prostě vyhrála. Jak jsem se rozhodnul, dal jsem si oběd na schodech jedné chaty (tradiční Favorit). Měl jsem před sebou cca 10 km. V obci Oslava jsem to do Kamenné málem vzal po silnici. Naštěstí jsem se po 200 m vrátil, přece tu nejsem pro to, abych chodil po silnici!
Jez u Perochtova mlýna
Šel jsem dál po žluté až k Holomkovu mlýnu, a nahoru jsem vystoupal korytem potoka Kameňáku. Parádní úsek za každého počasí!
Ohnivec rakouský, niva potoku Kameňák
Za obcí Kamenná jsem si všiml nové zvoničky. Říkal jsem si, že to tu minule nebylo. Je to spíš velký obelisk a na něm zvonek s provázkem. Čtu cedulku – Kameňáci 2014. No proto.
Chov daňků v Kamenné
Na půli cesty do Pyšela jsem klasicky zakufroval. Slibuju si, že to příště vezmu tudy, kudy mě to logicky táhne. Je to podle mapy o kus delší, ale co, nemusím pořád chodit po značených cestách. Procházím Pyšel a u OÚ vyhazuju odpadky od oběda. Nahoře u kapličky měním CWG, po posledním hrnku čaje pokračuju dál.
Kaple Sv. Marie, Pyšel
Na nádraží do Studence zbývají asi 3 km. V lese se držím žluté (pro kolo nesjízdná, proto jsem tento kus neznal). Stezka je dokonce značena značkami Sokola. Po chvíli jsem u přejezdu, beru to rovnou na nádraží. Zjišťuju odjezd – mám přes půl hodiny čas. Paráda.
Nádraží Studenec v podvečer
U Marušky je zrovna soukromá akce, ale pivo mi natočí. Nemáme ani jeden drobný, tak to mám za 30. Pak jsem ale koupil lístek, který byl za 28, tak jsem tam ty 2 Kč donesl. Cesta zpátky utekla rychle, ve Vladislavi se přidalo spousta piclých čundráků. Doma navigace ukazovala 24,5 km. Dóbro došli!