Akce řetězce Lidl, kdy za 199,- korun prodává kupon na celosíťovou jízdenku Českých drah se poprvé objevila někdy v roce 2009. Původně to byl celkem složitá pocedura – v pracovní den, s inkartou, podpisem a fotkou a já už nevím čím, se člověk tak nějak dostal k tomu výletu za slušný peníz. Dnes to ČD i Lidl už mají celkem odladěné, takže stačí koupit kupon a ten u pokladny na nádraží vyměníte za jízdenku.

Lídlenka , povšimněte si ceny

No a protože já jsem výletům nakloněn, tentokrát jsem to využil. Počasí ani jeden nabízený víkend nevyšlo, tak jsem prostě jel ten poslední termín, co už, aby to nepropadlo. Někdo je schopen za těch 24h nalítat přes 1800 km, ale to já nemám zapotřebí. Jako cíl cesty jsem zvolil Jižní Čechy, protože to tam nemám moc prozkoumané.
Z několika variant zbyly České Budějovice, protože tam bych chtěl žít každý, no a odtud není daleko do Písku. Celkově ve vlaku člověk nestráví mládí, takže se dá stihnout procházka po městě a pohodlně se vrátit navečer.

Angličanovi jsem na nádraží vysvětlil jak odjede na Brno, vlezl do šouráku od Studence a už jsem si to mazal na Jihlavu. Lokálka byla příšerně hlučná a přetopená, takže jsem to riskl a nechal si snídani do rychlíku. Na lídlenku bývají tyhle vlaky dost plné (přitáhne to až 15 000 cestujících navíc). Naštěstí to bylo naprosto v pohodě, a už v Kostelci jsem rozbalil chleba a paštiku a nafutroval se. Rychlík Hejrman překvapivě nikde necoural, a cesta do Budějovic byla tak velmi pohodlná a rychlá. Ani jsem se nenadál a zhruba v deset jsem byl na místě. Z nádraží jsem se nechal vést davem, který se valil hlavní třídou, až jsem došel na hlavní náměstí (pozn. Přemysla otakara II.). Celé jsem si ho obešel pěkně v podloubí a na druhé straně našel tzv. Íčko – informační turistické centrum. Tady jsem koupil pohlednici, turistickou známku a keramickýho švejka na lednici – kýč jak bič, ale nic lepšího nebylo.

České Budějovice, černá vež

Ve vedlejším knihkupectví jsem ale narazil za výlohou na několikastránkového průvodce historickým centrem –  to bylo přesně to co jsem potřeboval. Mapka a tři komentované trasy. Na náměstí sice jezdí vláček, ale tou rychlostí bych to nikdy celé neprojel. Navíc průvodce stál stejně – padesátikačku.

Obešel jsem si tedy první doporučený okruh kolem Černé veže a kostela, na druhé straně bloku byla zajímavá Kaple Smrtelných úzkostí Páně. Většina atrakcí (Černá věž) měla už po sezóně a byly zavřené. Dveře kaple ale byly pootevřené, tak jsem tam nakoukl.  Moc se mi to líbilo, nechal sem tedy i drobáky na světlo a udělal konečně aspoň nějakou fotku.

Vnitřek kaple Smrtelných úzkostí Páně

Druhý okruh byl podstatně delší, kolem Malše a přes Zlatý most a Železný most tam a zpět. V celou hodinu začala hrát zvonkohra. Čas se nachýlil, třetí okruh si nechám na příště. 12.30 mi jel vlak na Písek, takže jsem po cestě zpět hlavní třídou zvládl už jen pozřít cosi jako hamburger a napodobeninu kafe. Na oběd bylo přece jen ještě brzo. Vlak mi přijel na první nástupiště, a odjel z druhého! Podle místního eisenboňáka prej normální. V Režicích komplikovanější předsedání ze šouráku na šourák (pokaždé jiný typ, tyhle lokálky), ale vyšlo to.

A už si tu šupajdím přes Putim na Písek. Písek mazec, lipová alej je tam kde má být, ale před ní je Tesco, Kaufland, Lídl a Opi, pardon Obi. Pro pěší je to tu překážková dráha než se dostane z vlaku. U prvního ukazatele jsem prozkoumal vyhlídkové okruhy, ale bylo to všechno dosta daleko (nejkratší byla cesta k velkému mostu 1.5 km). Vzal jsem to tedy na Velké náměstí, v ičku zas koupil turistické známky (tři, sladovna a výročí písku jako bonus).

Písecká sladovna

Obešel jsem si náměstí a zase se vrátil ke konzumnímu komplexu. Nakonec nedošlo z časových důvodu ani na slibovaný oběd  a pivo. Hlad musela zahnat bageta a minerálka z Tesca. Zpáteční vlak jezdí bez průvodčího, lídlenku jsem ale neoznačoval, nevěda jak. V Protivíně pohodový přestup na rychlík Rožmberk, který jede až domů do Třebíče. Cesta náročná, ale výlet celkově skvělý. Celkem asi 470 km za 199,- no neberte to.