Volno mezi víkendem a svátkem jsem chtěl využít k nějaké procházce. Jako na zavolanou se nabídl Google kalendář s grilováním makrel. První na seznamu byl „Přeckov, zahájení sezony“. No proč ne, aspoň nemusím vymýšlet trasu. Dá se tam jít celkem jednoduše přes Trnavu (10km), ale tuto trasu jsem si nechal jako záložní pro cestu nazpátek. Na dopoledne je to málo. Delší trasa je přes H.Vilémovice nebo přes Nárameč (obě cca 18km). Volba padla na zelenou TZ. V devět hodin zavládla panika. Ale co, popovezu se do Tejna busem, stejně by se mi to nechtělo šlapat přes město. Autobus 10 min. sekyra, asi kvůli rekonstrukci Bráfky. Na kruháči v Tejně cedulí jak vlajek na olympiádě, že je silnice na Budíkovice zavřená. Výborně, aspoň ten kus po silnici k rybníku Zámiš nebude provoz.
Suchánek, dříve Zámiš
V Zámiši vody pomálu, kapři aby se začali učit chodit. Od kraje lesa začíná stoupání a projevuje se na dnešek nezvyklé teplo. Na rozcestí Dubiny jsem ale za chvíli, Oddych krátký, nedaleko je slyšet motorovou pilu. Krátký trhák přes pole a už se kochám remízkem pěkně až k potoku pod Okřešice. Vesnice má opravenou celou silnici, chodníky, prostě vypadá to krásně. I kostel je nedávno opravený.
Kostel sv. Antonína v Okřešicích
Za vesnicí neodbočuji u křížku po zelené TZ, ale až kousek dál. Mým cílem je nedávno vybudovaná vodní nádrž Střence. V minulosti jsem na to koukal jak se to staví, přeložili kvůli tomu i VN vedení na Vartemberk, tak jsem to chtěl vidět konečně zblízka. Za 24 mega rybník. A taky je tu teda nově keška 🙂
Vodní nádrž Střence
Nalézám snadno (loguju až při psaní večer), a pokračuju přes pole na původní trasu. Kus vede cesta mezi poli, ale za chvíli jsem u lesa. Les neles. Mezi kopci Hora a Jelení hlava dostal pořádnou ránu. Je to spíš jedna velká mýtina. Vše už je vytěženo, hromady zbylých větví se tyčí do čtyř metrů.
Pod Horou
Býval tady vysoký a hustý les, kde bylo v létě příjemně chladno 🙁 Podle navigace trefuju správnou odbočku k rybníku, jinak se to nedá. Na hrázi ale někdo seděl, tak jsem ani nezastavoval a pokračoval dál až na rozcestí Pod Jelení hlavou. Zpoždění mám pořád, takže jsem vynechal návštěvu Velkého javoru u Věstoňovic (obvod kmene 790 cm). Vyrazíme sem jindy s celou rodinou, myslím že se do toho vykotlaného kmene vejdem všichni. Od rozcestí následuje nudný asfalt až na silnici. Tam nemůžu zaboha najít správnou odbočku zelené TZ, spílám důchodcům z KČT a vyrážím po silnici přes Benetice. Je to sice delší, ale za to mě ten asfalt víc sejří. Ve vilémovicích jsem jako doma, takže poslepu zahnu k obecnímu úřadu, a na konci vesnice pekně funím jak stoupám k nejhornější pastvině. Dřív přes ni vedla TZ, dnes soukromý pozemek, takže se to obchází. Cesta mizerně značená, navíc stižená taky vichřicí, opět komplet vytěženo i s turistickýma značkama. Jdu přes tu měsíční krajinu nevesele, jen podle navigace. Od severu se najednou zvedl vítr a udělal obrovský pylový oblak (řepka). Prchám jako by to byla bouřka. Zalejzá to všude, do očí, za tričko, do mobilu 🙁 . U Kuchyňky už je ale klid. Odbočuju na žlutou TZ – tenhle kousek do Přeckova je prostě paráda – samé keře mezi políčky, cesta se vine jak to vyšlo, nikde v dohledu civilizace.
Nad Přeckovem
Spousta stromků a keřů ještě kvete. A najednou jsem v Přeckově, tu Pazdernu jsem nějak minul. Dál jdu po čuchu, už je to kousek. Na náměstíčku stojí velký stan s lavicemi, vedle trampolína, v rohu se grilují ty makrely. Malý stánek s domácíma dobrotama doplńuje nabídku (kupuju 4 mrkváčky při odchodu). Zpocenej jak vepř jdu rovnou k výčepu. Pivo neměli, tak jsem si dal Starobrno, holt ryba musí plavat. A na rybu druhý točený, byla dost slaná.
Makrela Grilovaná
Jak jsem se tak zrestauroval, opustil jsem původní plán dojít na rozcestí a dojet autobusem. Necelejch 10km domů, to prostě dám pěšky. V Trnavě jsem za chvíli, i když nohy pěkně ztuhly. Jeden kozlík u potoka situaci s pivem nezachránil, ale voda taky dochází a zas je 27 stupňů, tak je potřeba doplňovat. Volím delší variantu přes Kobylinec. Chvílema je to tu asfalt, cyklostezka hamba plit. Soukromé pole Bohosa se nemusí obcházet, vede tu cesta od traktoru jak kráva. Dobře jim tak. Krátké stoupání k Ptáčovu, vesnici jen procházím, fakt tu nic není. Cestou k Lubí potkávám dva běžce v protisměru, šílenci. V Lubí už se někdo i koupal. Dál už to je samá mladá čarodějnice za volantem (2 exempláře), nikoho jinýho by nenapadlo vjet sem oktávkou. Ty odřený podběhy jim po právu patří.
Staveniště
U Rafaelky už je bohužel zrušený průchod. Loni jsme tudy chodívali k Lubí vyměnít nějaké poklady z kindervajec. Kudy se tam teď dostat nevím. Asi ke škole Na kopcích a přes toho Habrdy. Jako první jarní vycházka to bylo dobrý, asi 28 km.
Prošlá trasa