Sobota byla tentokrát zasekaná, samá akce, takže až v neděli jsem se utrhl ven. Teda, nechal jsem se dovézt kus cesty, do Myslibořic. Plán jsem neměl propracovaný, chtěl jsem zkusit jednu kešku u Pulkova, když by nevyšla tak nevadí, a nějak dojít do Litovan. I cesta může být cíl, že. Paštička, dva rohlíky, nožík, a půllitrová PETka pití. Vyrazil jsem kolem jedenácté z Myslibořic, do lesů směrem na rybník Cihelna.

jedna jarní

Asi v polovině vzdálenosti k lesu jsem si všiml, že v keřích a stromech kolem cesty je hodně ptáků. Nazval jsem to tam pracovně Ptačí alej a něco cvaknul záklaďákem, nic jiného jsem bohužel neměl. Sem by se ovšem dalo vypravit se s Bigmou na birding.

Ptačí alej

Jak bylo teplo, ohrnul jsem si nohavice a svižnou chůzí došel až k rybníku. Ten byl bohužel vypuštěný, takže bez fotky 🙁 Ale chatka na břehu zrcadlící se v hladině by se tu dala vyfotit, tak snad jindy. Hned jsem pokračoval dál, na Stříbrnou horu. Bylo to skutečně dost do kopce, ale asi po kilometru se to zlomilo, a čekal mě delší a pozvolný sestup k hájovně u Radkovic. Po cestě mě zaujal krásný bahňák napravo.

žabinec má taky jaro

Ale než jsem  k ní odbočil, přišel jsem k rybníčku tentokrát napuštěnému. na břehu byl dokonce turistický přístřešek. Byla jedna hodina, takže jsem v klidu poobědval. Odpočinek parádička, sluníčko hřálo do zad, zvedat se mi moc nechtělo. Ale čekal mě ještě pěkný kus cesty.

Rybník pod hájovnou

Hájovna je za dotace EU předělaná na penzion. Musí se tomu holt trochu naproti a Brusel vám barák opraví za svoje. Za Tenátnicí mě čekala zmiňovaná štola. Byl jsem rád, že krabička není uvnitř. Klaustrofobií netrpím, ale lézt dovnitř by se mi nechtělo. Proč nejsou mříže zamčené, když tam jsou, to teda nevím.

Průzkumná štola na magnetit

Dál jsem se vydal mimo cestu na kraj lesa, neboť další krabička byla s více zastaveními, a to po křížích. Na rohu lesa ale žádný kříž nebyl, byť byl v mapě Garminu i na mapy.cz. Večer jsem poslal opravu mapy, třeba bude přijata. I ten turistický přístřešek jsem poctivě nahlásil. Po cestě k dalšímu kříži mě zaujal pojízdný posed v poli. V poledním slunci to vypadalo jak strážní domek na písčité pláži. Jen ta voda a Hasselhoff chyběli.

Pobřežní hlídka / Baywatch u Pulkova

Na křižovatku k Biskupicím jsem došel po silnici, no nuda. Dál po silnici bych to nedal, zkrátil jsem si to přes pole na polní cestu za bývalým JZD, která vedla podél Račího potoka. Název slibný, ale nějak sem těm místům nepřišel na chuť. Možná to bude chtít příště z druhé strany. Taky jsem už chtěl být na chalupě, přecejen se blížila čtvrtá hodina. Cvaknul jsem jen dvě labutě na rybníku a vrátil se na polní cestu.

Nebuď labuď

Cesta překračuje potok a odbočuje prudce doprava. Na horizontu byl pěkně posazený posed. Došel jsem si pro něj. Dál už to byla nuda, až na dva zajíce a jednu srnku, které jsem vyplašil u lesa. To už jsem se blížil k Litovanům. Pod vesnicí už je vykácený kus lesa, bude se tu stavět čistička. Pěkná procházka – 17,5 km.

Na číhané

Doma jsem zjistil, že fotka Baywatch se moc nepovedla, a musel jsem se tam vrátit na druhý den. S rodinkou jsme si tedy udělali výlet, odlovili Pulkovskou krabičku když napoprvé nevyšla, a potkal jsem tam kolegu z práce, taky kačera. Jak se říká – všechno zlý je pro něco dobrý.