Na neděli 19.5. bylo delší dobu v Google kalendáři naplánované Pohansko, tedy Obora Soutok (Dyje a Moravy), ale poslední zprávy z regionu bohužel hovořily o přemnožení komárů v této oblasti, takže jsme to odložili na podzim, případně na další rok.

Takže jsme nakonec zvolili jinou lokalitu, kde není tolik mokřin – Novosedly. Je to místo, kam sem jezdíval k babičce na prázdniny, takže na něj mám mnoho vzpomínek. Trasu jsem měl v hlavě přibližnou, a nakonec jsme ji skoro přesně dodrželi.

trasa, 20 km s odbočkami

Auto jsme nechali na vlakovém nádraží. Od nádraží do vesnice bývala holá silnice kde se dalo parkovat kdekoliv. Za ty roky tu ale vyrostlo satelitní městečko plné bungalovů za pět mega. Nádraží samo o sobě mělo vždy své kouzlo, vzadu na nástupišti bývalo jezírko s lekníny, hned vedle byla přilepená hospoda…Ne všechno je teď v takovém stavu jak by si to zasloužilo, ale je to dáno malým cestovním ruchem. Vlak je dnes v podstatě drahá doprava, navíc jezdí občas a ne zrovna přesně a rychle. Lidi volí raději auto.

Dřív tomu tak nebývalo. Na nádraží bylo mnoho stojanů na kola, jeden i zastřežený, ze všech květináčů visely muškáty a člověk si při čekání na vlak mohl dát limonádu, ledňáčka, kochat se lekníny. Chtělo by to paní výpravčí, která by to vzala za své, a mezi odbavováním vlaků se porýpala v zahrádce místo čučení do komplu.

Vlakové nádraží Novosedly

Z nádraží jsme jeli rovnou k našemu bývalému sídlu. Hodně se to tu změnilo, ale zároveň spousta věcí zůstala. Takže veskrze pozitivní očumovačka. Dále nás cesta vedla kolem větrolamu dozadu ke sklepům. Vlak se tu pěkně točí a je tu výhled. Sedával jsem tady a sledoval vlaky, zapisoval kolik mají vagonů a tak podobně. Sklípky taky pořád vypadají skoro stejně, některé si živě pamatuju, jiné jsou snad i stejně rozestavěné.

Typický sklep

Dojeli jsme až na konec sklepní oblasti k řopíku.

ŘOPík, v pozadí Pálava

Směrem dále ve vesnici jsme potkali celkem nový penzion Kristýna přistavěný k vinařství, kde jsme dali oběd. Gordon bleu (snad to žena sepíše), a vzali si letáček s kontaktem pro případnou rezervaci ubytování.  Po obědě, který se celkem protáhl, jsme vyjeli poklidným tempem do Drnholce. Cesta mírně zvlněná, ale po silnici. Provoz ale minimální, snad tři auta. Před Drnholcem doleva, Před řeku Dyji – je zde už hodně široká, však kousek za Drnholcem začíná Mušovská přehrada.Již od mostu nás upoutal pěkný zámek, bohužel jak jsme zjistili na místě je veřejnosti nepřístupný, údajně to soudruzi trošku vybydleli.

Dali jsme si tedy točenou zmrzlinu, za mě lepší průměr, a už jsme hledali odbočku na cyklostezku. Marně. Stezek všude mraky, ale značená jen Moravská vinná. A my chtěli K soutoku, protože ta vinná vedla zase po silnici. Naštěstí jsme měli navigaci, i Nokia se chytala, takže jsme našli celkem snadno správný výjezd z městyse. Hned v lese nás čekala typická lužní mokřada.

mokřady

Kupodivu se tu nekonaly žádné velké komáří nálety, kterých jsem se obával. Je tu velmi pěkná cesta, v lese ani nefoukalo, sluníčko nepálilo, rovinka, zkrátka příjemné svezení – nejlepší úsek cesty. Za chvíli jsme ale byli u soutoku, až mě to skoro bylo líto že to je takový kousek. Společná fotka, pomalý průjezd Jevišovkou, no moc jsem si toho už nevybavil. Focení na nádraží. Je tu jen bouda a dlouhá cesta do vesnice. Hned kousek za tratí už bývala čára, ostnaté dráty a pohraničník ve strážní věži.

zastávka vlaku – Jevišovka

Chvíli jsme poseděli u nově vybudovaného turistického odpočívadla s vyřezávanou čapí rodinkou. Sbíhá se tu několik cyklotras i z Rakouska. Další část cesty vede po bývalé signálce, kudy jezdívali dříve jen pohraničníci. Fouká silný protivítr, cesta není ničím krytá, jedeme prostě hodně pomalu a je to vysilující. Nakonec se ale dostaneme na konec Nového Přerova, následuje nezbytná zajížďka až ke hranicím, kde dřív stály protitankové ježky. Dnes tudy projíždí normálně auta jako by se nechumelilo.

kaplička na hranicích, pohled z rakouské strany do čech

V Novém Přerově jsme neomylně směřovali do nového penzionu Jáňův dvůr, který nám byl doporučen mými rodiči. Prostředí dvora bylo skutečně krásné. Pěkně upravené, přitom žádné moderní kýčoviny. Na jedné straně ubytovací prostory, holičství, vedle hospoda. Vzadu za dvorem měly výběh kozy. V rohu houpačka, pískoviště, dostatek místa na ustájení trubkových ořů i na posezení u piva. Značka Cyklisté vítáni zde je rozhodně oprávněně! Mimochodem čepovaná nefiltrovaná Černá hora byla tak skvělá, že jsem neodolal a dal ještě jednu. Žena popíjela jakousi neperlivou limonádu, také z produkce ČH, a ke druhému kolu si dala buchtu 🙂 Velká spokojenost, rovněž jsme si vzali letáček s informacemi pro případnou rezervaci ubytování. tady by se mi tedy líbilo rozhodně víc než v tom novém europenzionu v Novosedlech.

Jáňův dvůr, rybí oko

Po příjemném posezení zbývalo jen dojet zpět k autu, s větrem v zádech, po rovině, brnkačka. Vlevo rybníček, vpravo sušička vojtěšky, tak jako kdysi. V Novosedlech jsme ještě zajeli na hrob mého dědy (a taky sousedů Kronichových), a podívat se kolem školy a kostela. Také zde se toho mnoho nezměnilo. Hospoda na radnici pořád funguje atd.

typický pohled, Sýpka v Novosedlech

No a to je vlastně vše. Domek paní Korciánové u potoka prodělává velkou přestavbu. Před naším bývalým sídlem do oka padne hlavně to, že chybí stará lípa vedle kapličky. Kaplička sama je ale zaliskaná od kolemjedoucích aut úplně stejně jako před třiceti lety 🙂 Následuje návrat domů s jednou větší pauzou. Stihli jsme to tak akorát, v Třebíči zrovna začíná pěkná bouřka (při které udeřilo do komína Jitony). Těšíme se na další víkend, na který je naplánovaná Krumlovská 36.

P.S. Spolupracovníci najdou celou dávku fotek na disku N: jako obvykle…