Divočáci

Udělalo se pěkně, tož sem vyjel na mou oblíbenou trasu do Červené Lhoty. A hned u Budíkovic na křižovatce jsem píchnul. Dvakrát píchnout na 100 km, to je fakt pech letos. Naštěstí se podařilo nasadit duši z aušuslandu za 59 korun a jelo se dál. Foukal mírný vítr do zad, do toho kopečka ideální. Na náměstíčku koukám, že svatému Rochovi někdo ukrad železné zábradlí. Pěkně pilkou až u země. No i na vesnici se kradou kovy. Projedu Červenou Lhotou dozadu k lesu na vyhlídku.

Červená lhota

Červená Lhota (jiná, než ta světoznámá)

U křížku marně luštím souřadnice. Ale koukám, že se tady staví další rybník. Výpočet mi vyšel špatně, tak jsem aspoň chtěl dojet na tu vyhlídku, když v tom si všimnu, že na pravé straně na poli běží souběžně se mnou stádo divočáků.

Stádo, a jak mete

Stádo, a jak mete

Doběhli k lesu, a rozhlíželi se kudy se dají dál. Cvakl jsem je ještě jednou. Bohužel jen základním objektivem, ale i tak to vyšlo pěkně. To se člověku jen tak nepoštěstí vidět takové divadlo. Dobrých 12 kousků jich bylo.

Pašíci se rozhlíží

Pašíci se rozhlíží

Zpátky to beru přes Čechtín. Navigace ukazuje, že to není taková špice na převýšení jako přes křižovatku nad Č. Lhotou. Skutečně se to jelo líp. Z kopce protivítr tolik nevadí. Celkem to hodilo 25km.

Křižovatka na nejvyšším bodě trasy

Křižovatka na nejvyšším bodě trasy

Druhý den sem jedu znova, tentokrát se správnými souřadnicemi, vypočítanými v klidu doma. A hned za Okrašovicemi, tam jak se buduje nový rybník, přes cestu běží další divočák! No toto, asi budou vopravdu přemnožení. Nestihl jsem to bohužel vyfotit, radši jsem neriskoval pád z kola 🙂

Vlevo bude velký rybník

Vlevo bude velký rybník

Ke kešce jdu na jisto. Musí se ale přes pole, naštěstí je čerstvě zaseto tak nic nepošlapu. Na místě objevuju poustevníkovu světničku, nebo co to je. Měl tam normálně slamník a nějakej hrnec.

Poustevníkovo obydlí

Poustevníkovo obydlí

Už chyběl jen ten otec Scholastik, aby si opodál trhal bylinky 🙂 Dál jedu tentokrát na Kratochvílův mlýn, logbook potřeboval vyměnit. Není to sice moje keška, ale tak když už jedu kolem…Opět se musím smát obřímu mostu pro cyklostezku, který nevede nikam. Klasicky nenacházím Ostrov na Jihlavě, furt tam někdo voprdelkuje! Dávám aspoň U křížku, je tam pěkný rozhled, když ještě nejsou na stromech listy. Přes Poušov domů, u Polanky potkávám kolegu z práce na kolečkových bruslích (!). Ještě se zajedu podívat k Lubí, ale je to tu pořád mrtvé. Dnes to bylo rovných 40 km. Večer plánuju delší vejlet na sobotu, tentokrát pěšky…ale o tom příště.

Velký Hornek

V sobotu jsme byli nachystaní na Krumlovskou 36, ale počasí se nevyvedlo, takže jsme ji přeložili na později. V neděli byla v plánu návštěva kamaráda, nejen k vůli jasmínové rýži, ale i dcerce. Tak mě napadlo spojit to s menším výšlapem. že to byla chyba se ukázalo až při cestě domů. 14km, těžký terén,  mákli jsme si pěkně. V  posledním čísle časopisu Naše příroda byl poutavý článek o kopci v Moravském krasu, oplývajícím rozlišnou faunou a flórou. A protože to  je kousek od Brna, dali jsme to zároveň. Vstali jsme sice včas, ale odjezd byl cca 10:15 🙂

Mapka trasy

Mapka trasy

Zaparkovali jsme kousek od hřbitova, protože všechny čtyři (!!!) parkovací místa byly obsazené. Cesta začíná přímo podél hřbitovní zdi. Hned od začátku do konce pěkně rozbahněná. Ale nebylo to ten extrém, že by se to lepilo na boty, tak se šlo dál. V lese to bylo ale ještě horší. Jak tam nesvítilo slunce, a rozjezdily to traktory, cesta katastrofa. Nicméně jsme se doklouzali k první kešce Skalka. Rostly tu i pěkné hřiby. Keška odlovena snadno, obtížnost 2.5 se mi teda vůbec nezdála, spíš 1.5. Chvíli jsme poseděli a sklouzli zbývajících pár metrů k vodě. Vodní nádrž, česky bychom řekli rybník, „Pod Hrádkem“ měla opravdu krásný přepad, tomu jsem neodolal.

přepad vod. n. Pod Hrádkem

přepad vod. n. Pod Hrádkem

Asi po 300 m nás čekala hospůdka – Muchova bouda. Jak jsem koukal po netu, nemá to žádnou souvislost s malířem Alfonzem. Jedná se o pouhou shodu jmen, hospodu dostal jakýsi válečný veterán se stejným jménem. Pivo neměli, tak jsem si dal Starobahno, nejhorší pivo na celé Moravě. Žena si dala čaj, asi podstatně lepší volba. Po krátké pauze jsme pokračovali po překročení Říčky vlevo. Říčka zde prudčeji klesá, jsou na ní krásné kaskády. Toho využívala i skupinka fotografů/filmařů. měli v řece postavené i štafle. Až ke Koupališti byla cesta narušena pouze několika cyklisty. V sezóně to tady musí být jak na Václaváku… Překročili jsme vodu po pěkné lávce, a cesta začala stoupat strmě do kopce. jenže to nebylo všechno. V jednom bodě byla žlutá turistická značka odkloněna z pohodlné široké cesty )asi kvůli spadlým stromům). A to teprve byl krpál. Funěl jsem i já, natož žena. Po zdolání největšího převýšení se cesta stáčela vpravo, aby se opět napojila na původní, ale my to vzali rovně na Hornek, bylo to v té chvíli prostě kratší. Vyhlídka je skutečně pěkná, i když lesy byly naplno zarostlé.

Hornek

Hornek

Výhled z Horneku, vzadu Pálava

Výhled z Horneku, vzadu Pálava

Druhá keška se hledala hůř, ale po pár minutách taky neodolala. Poseděli jsme tu déle, udělali společnou fotku, příjemné místo bez lidí. K vidění tu bylo opravdu nadprůměrně velké množství květin a hmyzu. proto bych tuto lokalitu rád navštívil znova, z kratší strany, ale s delším sklem 🙂 Zpáteční cesta prakticky po rovině, zase ale hodně bahnitá. Poslední úsek dokonce po silnici! Naštěstí jen asi 400 m, takže jsme to zkousli. Alespoň se dalo oklepávat bahno z bot. Doba pokročila, takže jsme se pomocí navigace překodrcali do Bystrce. Na návštěvě káva, pálivé čipsy. Obalení nemluvněte, usazení do kočáru a jde se do místní obory zvané Holedná. Žena skoro celou cestu tam a část zpět tlačila kočár, ale zas nenesla batoh 🙂 Cvaknul jsem jen pár dokumentačních fotek, chce to taky nějaké tele, jsou tu daňci, divočáci (v oplocence), mufloni!

Muflon, obora Holedná

Muflon, obora Holedná

A to je celé. Domů jsme se vrátili v po osmé, hodně unavení. Ještě jsem vařil na druhý den oběd, a než jsem to dodělal, žena už spala…