Původní plán o víkendu obejít Rokytnou, odlovit kešky apod. z Litovan padl už v polovině týdně. Nějakej Starkl. Takže jsem chystal v pátek večer trasu kolem Oslavky ještě severněji než minule. Jenže – v ten samý den tam měli kousek odtud naplánovaný organizovaný pochod turisti z KČT Třebíč (čti: ukecaný báby a dva dědci se psem). Nedalo se nic dělat, musel jsem jinam. Volba narychlo ráno padla na Balinské údolí. Neměl sem nic nachystanýho, ani papírovou mapu. Vyrazil jsem úprkem, abych stihl vlak. Na nádraží kupodivu nebyla taková spousta lidí jako minule, rozhodně míň čundráků. Lístek jsem si koupil až do Velmezu, z blbosti. Naštěstí ne zpáteční. Přestup ve Studenci v pohodě. Už z vlaku jsem u Pozďatína zahlíd bažanta a a pak i pár zajíců na poli, což mi hned zlepšilo náladu.
Babočka Osiková, foceno před Dolním mlýnem
Vystoupil jsem v polích, název zastávky Oslavice, síla. Kus jsem to vzal po státní silnici, která křižovala cestu z vesnice k lesu. No byl tam asi 6 m rozdíl ve výšce, ale slezl jsem to. Jak to ta navigace může toto routovat jako trasu to nechápu. Kus sem šel zas špatným směrem, ale pole bylo poměrně suché, když jsem to střihl na tu správnou cestu. Pak už to bylo až dolů k řece v pohodě. Přechod řeky zaujme kombinací mostu a brodu. Při nízkém stavu vody (počítám že větší část roku) lze přejít suchou nohou, protože se řeka vejde do zabetonované roury.
Pohled z mostu
Kousek za brodem, u lesa stojí kříž a odpočívadlo. Měla tam být i keška. Geopařez jsem našel, krabku ne. Bohužel podle výpisu na netu jsem zjistil že už je archivovaná. Škoda. Dneska žádná další nebyla v plánu. To je ta špatná příprava 🙂 Ostroh se dá přejít po modré, ale jsem tu kvůli řece, takže jdu delší cestou. Tam, kde cesta vede moc daleko od řeky se vždycky zajdu aspoň podívat blíž.
Balinka
Místy je skutečně nádherné balvanité řečiště. Kolem vody rostou vrby a olše, krása. Asi po dvou kilometrech se připojuje zpět modrá turistická značka. Je odsud skoro na dohled mlejn. Dolní mlýn, a zrovna tady probíhá zabíjačka. Dva kotle venku, z komínků se kouři, kolem pobíhá pár lidí, děti, a taky řezník v zástěře. Vůně se line po údolí 🙂 Nemám ale odvahu se tam moc motat, dělám fotku až z dálky.
Dolní mlýn
Obcí projdu rychle, sice je na co koukat, mají tu zajímavý jez, ale přece jsem radši v přírodě. A víte jaký je rozdíl mezi jezem a splavem? Schválně to zkuste někomu jednoduše vysvětlit 🙂 Asi kilometr za obcí je další informační tabule, popisující vydru a bobra. Bobr jo? tak se na něj jdem podívat blíž k vodě. A fakt, čerstvý okus, kam se podívám. No tak to je paráda, už i sem se vrátil bobr. Obdivuju ještě kus proti proudu jeho dílo zblízka. Chci vyfotit jednu zátoku, tak si čupnu, a v tom frrr, zpod břehu vystartoval Ledňáček. Je nezaměnitelný prostě, jedinečný. Svítívá modrá, podpořená sluníčkem. Sejdu se podívat blíž, a vystartoval odněkud z větvičky nad vodou další. No pánové, mám další místo na focení. Je to tedy trochu z ruky, ale snad to půjde.
Bobří práce na Balince
V Uhřínově je slabší značení naučné stezky, jen bílé čtverce, které zapomněli doplnit. Vlevo jsem kdysi jel na kole zpátky na Třebíč, takže to beru vpravo po silnici do kopce. Stezka se naštěstí brzy odpojuje ze silnice a pokračuje podél řeky. Pod Šeborovem stojí uprostřed pastviny doslova zapíchnutá Tatrovka Vejtřaska. Zajímavý objekt.
Pastvina pod Šeborovem
Na konci vesnice se cesta opět stáčí do údolí, kolem karosárny až k trempským chatám. Jasně.
Typická trempská chata, pro pana Smejkala
Kousek za chatou, po překročení Balinky se cesta zase zvedá, následuje informační cedule „Pastviny a louky“. A skutečně, cesta vede uprostřed louky, značená na dřevěných sloupcích, jinak by člověk nevěděl kudy. Až je na dohled vesnice, dívám se na hodinky, je půl jedný. Dávám tedy oběd – na skruži uprostřed louky, no budiž. Opět Favorit, ale s rohlíkem. Koukám kolem sebe, od lesa na ně koukají srnky. Ale jo, tady se to dá 🙂 Za půl hodiny pokračuju v cestě. Hrbov projdu celkem rychle. Pěkný kostel tu mají, ale pozici na fotku nemůžu najít, všude něco překáží. Až na kopci za vsí objevuji pěknou kapli.
Kaple Hrbov
Zase jdu kus špatnou cestou, protože značení tu pokulhává. A zrovna na rozcestí, sakra. Cesta pozvolna sestupuje dolů zpět do Balinského údolí. Kolem soustavy rybníků Lalůvka. Rybníky jsou bohužel vypuštěné, takže je to nevábný pohled, a navíc to pěkně smrdí. Pokud je tam ale voda, dovedu si představit, proč tomu tady říkají Amerika. U výpusti posledního rybníku stojí v bahně čáp. Fotit se ale nenechá. Jen vytáhnu nástroj, hned odlétá na druhou stranu. Rybníky s otevřenou výpustí bohužel vypouští i jemné tmavé blatíčko. Celý Lavičský potok až do Balinky halí bahno, se kterým bojují i kachny. Vyfotit se mi je podařilo proto, že se prostě nedokázaly v té vodě rychleji pohybovat, natož vzlétnout.
Lavičský potok na jaře, humus
A to už jsem ve městě. Rychle přejít silnici a napojit se na modrou. Do Oslavice je to ještě kus, ale časově to vychází krásně. Zastavuji se už jen u Tajemného Jezírka. Je tak tajemné až není vidět. U cedule zrovna parkuje traktůrek s dětmi, takže ji nečtu. Potkávám pár jezdců na koních a už jsem opět u kříže, od kterého jsem dopoledne vyrazil. Do Oslavice tentokrát dojdu bez problémů. Mám asi 50 minut čas než pojede vlak. Bohužel jediná hospůdka U Beranů má otevřeno až v pět. Smůla. Ve vlaku prodává jízdenky strojvedoucí, který si za jízdy taky odskakuje na dvou nádražích si přepnout návěstidlo. To je síla. Ve Studenci taky není čas na pivo, jen 8 minut čas na přestup. Kupuju aspoň křupky na doma. Žízeň zaženou až dvě Plzeňský u Harlekýna (samý bublinky, ale co). Výlet se myslím opět vydařil líp, než jsem čekal (a než to vypadalo ráno :)). 22 km jsem našlapal, fotky udělal…Taky bych měl poděkovat mojí ženě, že mě takhle na vejlet pusti.
Odkaz na trasu na Dobrodružství Garmin:
http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/naucna-stezka-balinske-udoli/
