V sobotu jsme byli nachystaní na Krumlovskou 36, ale počasí se nevyvedlo, takže jsme ji přeložili na později. V neděli byla v plánu návštěva kamaráda, nejen k vůli jasmínové rýži, ale i dcerce. Tak mě napadlo spojit to s menším výšlapem. že to byla chyba se ukázalo až při cestě domů. 14km, těžký terén,  mákli jsme si pěkně. V  posledním čísle časopisu Naše příroda byl poutavý článek o kopci v Moravském krasu, oplývajícím rozlišnou faunou a flórou. A protože to  je kousek od Brna, dali jsme to zároveň. Vstali jsme sice včas, ale odjezd byl cca 10:15 🙂

Mapka trasy

Zaparkovali jsme kousek od hřbitova, protože všechny čtyři (!!!) parkovací místa byly obsazené. Cesta začíná přímo podél hřbitovní zdi. Hned od začátku do konce pěkně rozbahněná. Ale nebylo to ten extrém, že by se to lepilo na boty, tak se šlo dál. V lese to bylo ale ještě horší. Jak tam nesvítilo slunce, a rozjezdily to traktory, cesta katastrofa. Nicméně jsme se doklouzali k první kešce Skalka. Rostly tu i pěkné hřiby. Keška odlovena snadno, obtížnost 2.5 se mi teda vůbec nezdála, spíš 1.5. Chvíli jsme poseděli a sklouzli zbývajících pár metrů k vodě. Vodní nádrž, česky bychom řekli rybník, „Pod Hrádkem“ měla opravdu krásný přepad, tomu jsem neodolal.

přepad vod. n. Pod Hrádkem

Asi po 300 m nás čekala hospůdka – Muchova bouda. Jak jsem koukal po netu, nemá to žádnou souvislost s malířem Alfonzem. Jedná se o pouhou shodu jmen, hospodu dostal jakýsi válečný veterán se stejným jménem. Pivo neměli, tak jsem si dal Starobahno, nejhorší pivo na celé Moravě. Žena si dala čaj, asi podstatně lepší volba. Po krátké pauze jsme pokračovali po překročení Říčky vlevo. Říčka zde prudčeji klesá, jsou na ní krásné kaskády. Toho využívala i skupinka fotografů/filmařů. měli v řece postavené i štafle. Až ke Koupališti byla cesta narušena pouze několika cyklisty. V sezóně to tady musí být jak na Václaváku… Překročili jsme vodu po pěkné lávce, a cesta začala stoupat strmě do kopce. jenže to nebylo všechno. V jednom bodě byla žlutá turistická značka odkloněna z pohodlné široké cesty )asi kvůli spadlým stromům). A to teprve byl krpál. Funěl jsem i já, natož žena. Po zdolání největšího převýšení se cesta stáčela vpravo, aby se opět napojila na původní, ale my to vzali rovně na Hornek, bylo to v té chvíli prostě kratší. Vyhlídka je skutečně pěkná, i když lesy byly naplno zarostlé.

Hornek

Výhled z Horneku, vzadu Pálava

Druhá keška se hledala hůř, ale po pár minutách taky neodolala. Poseděli jsme tu déle, udělali společnou fotku, příjemné místo bez lidí. K vidění tu bylo opravdu nadprůměrně velké množství květin a hmyzu. proto bych tuto lokalitu rád navštívil znova, z kratší strany, ale s delším sklem 🙂 Zpáteční cesta prakticky po rovině, zase ale hodně bahnitá. Poslední úsek dokonce po silnici! Naštěstí jen asi 400 m, takže jsme to zkousli. Alespoň se dalo oklepávat bahno z bot. Doba pokročila, takže jsme se pomocí navigace překodrcali do Bystrce. Na návštěvě káva, pálivé čipsy. Obalení nemluvněte, usazení do kočáru a jde se do místní obory zvané Holedná. Žena skoro celou cestu tam a část zpět tlačila kočár, ale zas nenesla batoh 🙂 Cvaknul jsem jen pár dokumentačních fotek, chce to taky nějaké tele, jsou tu daňci, divočáci (v oplocence), mufloni!

Muflon, obora Holedná

A to je celé. Domů jsme se vrátili v po osmé, hodně unavení. Ještě jsem vařil na druhý den oběd, a než jsem to dodělal, žena už spala…