Teplota kolem nuly, všude dost sněhu, přesto vyrážíme na výlet. Autobus ráno do Brtnice stíháme v pohodě, je jak já posledně, že mi zastavoval už rozjetej v zátočině. Volíme raději krátkou variantu přechodu Brtnice-Jihlavka, sníh je svině. Už u rybníčku nad Brtnicí je jasné, že to opravdu nebude sranda. Taky částečně proto, že na zimní výlety nemáme vybavení.

. 

Stopa žádná, boříme se do 10cm sněhu, místy víc kde jsou závěje. Obloha je jak mlíko, tak fotím aspoň starý kříž. Moc se to nedaří, prostě tučňáka nepodojíš, děckama nezatopíš.

Kříž nad Brtnicí

Pokračujeme pomale ale vytrvale dál až k rozcestí Černé lesy. Název působí při tom všem sněhu komicky. Fotím mladou alej, až to povyrostě bude to ještě lepší záběr.

Alej u Černých lesů

Odbočka do lesa na turistickou cestičku, a tady to tepve začíná být pravá divočina. Někde tu mají být potůčky, hlásí gps. No v nečem měkčím stojíme, není to poznat, ale do bot naštěstí neteče. Ještě u prvního potoku byly stopy, pak už jen občas zaječí stopa, i ta teď končí. Další potok už je výrazný, a k němu pěkný sešup. Hrajeme si na Marvana (sníh ze stromu oklepat na sebe), jak se držíme stromů při sestupu k potoku. Fotíme se mobilem, protože sníh máme všude, zrcadlovku se mi nechce tahat, stejně tu není co pořádně co. Vystoupáme zase na normální cestu (rozcestí Malín) a dáváme si čaj z termosky a chleby. Celí šťastní, že jsme tento náročný úsek zvládli. Dál už je to pohoda až do Bransouzí. Kolem potoka je široká oblast beze stromů, na focení určitě pekná oblast. Ale chce to podzim nebo tak. Teď je potok pod ledem, prostě nic z toho. V Bransouzích čekáme celkem dlouho na vlak, a tak obdivujeme čekárnu s vzorně nazdobenými nástěnkami a kupujeme si jízdní řád. Dopíjíme čaj. A pak už domů vlakem.