Poslední letošní tůra v Tatrách byla naplánována na Sedielko, a buď to dojdem celé, nebo jen k plesu. Tůra bude o to náročnější, že vyrazíme ze Smokovce, místo z Hrebienku jako obvykle. Nastoupáme tedy víc jak 1000 místo nějakých 800.  Vstáváme opět kolem třetí a dobalujeme batohy. 3:30 snídaně – rožky, šunka, syr. 4:05 vyjíždíme, 4:30 jsme ve Smokovci. Parkujeme na dolním parkovišti (platí se jen do 18:00) . Voprdelkují tu policajti. Vycházíme k ukazateli – než tam dojdem jsme vyřízení. Svalovica z Jahňacího pořád trvá. Na Hrebienok ale vybíháme celkem rychle, až se to nezdá. V šest jsme tam. Potkáváme pár lidí. Uděláme si malou odbočku na vodopády. Fotím ze stativu, ale světlo není nic moc, slunce teprve leze.

vodopády Studeného potoka

Jdeme k Bilíkově chatě, a skoro nás přejede pekař, to je úroveň. Pomalu pokračujeme na Rainerovu útulňu, od Hrebienku zatím ani živáčka. Teprve až u Obrovského vodopádu nás dohání jeden fotograf. Zamkovského chata – jeden velký smrad. Kolem protékající potok smrdí přesně jako městská stoka. No to jste to dopracovali. Hlavne že tu máte šest druhů obědů, ale kdo by jedl v takovém smradu? Všude samé odpadky. Chvíli hledám kešku, ale smrad mi nedovolí hledat pořádně, radši jdeme dál. Cesta stoupá pozvolna kosodrzewinou, 300 m práh pod chatou, a v 10:45 jsme na Téryho chatě.

posledních 100m výškových k Téryho chatě

U chaty mraky lidí, ale pořád se dá najít místečko na sednutí. Pozorujem kamzíky na druhé straně plesa, pěkné stádo.

Spišské plesa, rybí oko. Najdete tam Téryho?

Zdoláváme jedny malé řetězy, proti Jahňacímu sranda. Jsou tu spíš kvůli bezpečnosti, dá se jít i bez nich. A dostáváme se k rozcestí Prielom / Sedielko. Naštěstí masy lidí se valí na Prielom, a dobře jim tak. Na sedielko jdou 2 nahoru a dva dolu. My si zdoláme posledních 100 m výškových a jsme u Modrého plesa kde na chvíli zakotvíme.

Modré pleso, v pozadí Sedielko

Zde zjištujem, že se nám batohem proleptal Repelent až ven. Jdeme otráveně dolů, na Sedielko se nám už nechce. Nezdolali, přece si to užili. Na Téryho chatě žádná pitná voda na doplnění, jen povrchová. No koupou se jim v tom psi, to vydržíme dolů. Lidí všude jak psů, náročné to je tedy spíš psychicky.  Pod prahem u Téryho chaty dáváme oběd (vepř, maso, chleba, čaj) Lidí pořád štrůdl s rozinkama. Na Zamkovského ani nezastavujem, u rozcestí radíme anglicky černošce který směr vede k vodopádům. Magistrála dělá čest svému jménu. Zas mám na pár let pokoj.

graf teploty a převýšení

trasa podle GPS

Ušli jsme nějakých 29 km, při převýšení cca 1000 m. Kroky neco přes 30 tisíc.
Druhý den balíme a jedeme domů. Letos to opravdu stálo za to. Za 10 dní jsme dali šest tůr, celkově nachodili přes 140 km, převýšení nepočítám (pres 4500?). A na pár let to zas stačí…