Letos se opět poštěstilo zajet do Tater. Jako vždy se slibuje, že se pokusíme jet každý rok, což se ale časem jeví méně a méně reálně. Letos to ale vyšlo. A rovnou na 10 dní. Jezdíme pořád na to samé ověřené místo, jednak kvůli stravě domácí, druhak pro to, že i pro dva lidi je k dispozici celé patro domu.

Při letošní návštěvě bylo nejtepleji za posledních bratru 20 let, ne li kdy vůbec. První „tůra“ dá-li se to tak nazvat se tradičně dělá menší, s malým převýšením, aby se vyzkousela výstroj a fyzická zdatnost. Takže klasicky Filipský vrch, Magura (300 nastoupáno), a zpět. Letos jsme to nevzali Bachledovou dolinou, ale naopak na Strednicu a zpět Monkovou dolinou.

Havran a Ždiarská Vidla

Cesta po hřebeni na Strednicu byla skoro stejně zablácená jako vždy, ale dalo se to projít bez větších problémů.

Ždiar od Strednice

Na Strednici se zrovna chystaly Goralské slavnosti, nebylo o co stát, gril, skákací hrad, podium… To není to, proč jsme v horách… Rychle jsme vypadli dolů do lesů. V Monkovce neúspěšné hledání krabky, ale bylo tam dost mudlů. Oběd u potoka. Poslední kus cesty jsme dost trpěli, a to bylo dnes jen nějakých 16km 🙂

Pro úplnost ještě graf převýšení a teploty. Konečně se totiž dostal Garmin Tempe senzor i k nám do prodeje.

Teplota a převýšení

Trasa „Magura“ podle GPS