Jaro je tady, a k němu neodmyslitelně patří sněženky. V zahrádkách už pěkně kvetou, takže koumám kam se vydat na nějakou fotku z přirozeného prostředí. Po konzultaci s webem a kolegy z práce volba padá na okolí Rokytné za Příštpem. Je zde dokonce vyhlášená přírodní rezervace.

sneženky v zahrádce

V práci beru kramle dřív, stejně tam mám hodin jak na kostele. Sněženky při západu slunce by byly nic moc, navíc v údolí. Musím totiž autobusem, protože žena je ještě na neschopence, a autobusem to není prdel.

Vyrážím tedy napřed busem do Jaroměřic, a odtud lokální linkou do Příštpa. V Jaroměřicích teda pěkný zmatky s tím odkud to jede. Místní se vyznaj, ale já tam lítal jak hadr na holi od ostrůvku k ostrůvku. Nakonec se ale zadařilo a jedu do Příštpa. Odtud dál už musím pěšky. Je to sice kousek (asi 5km) ale musím si hlídat čas, protože poslední bus na mě nepočká. Nad Příštpem fotím fotohádanky, je tady pěkný rozhled na celou vesnici. Na začátku lesa pěkná hájovna, druhá
odbočka, a už jsem v lese. Cesta je už rozmrzlá, přesto se to dá, a tak po chvíli dorazím do míst kde se ztrácí. Času fakt málo. Kontroluji první, druhou louku, všude hodně trávy, ale sněženka ani jedna. Nedá se nic dělat, musím zpět.

Autobus v Příštpu jsem stihl, ale nechal ujet. Za hodinu jede z Jaroměřic další, to dojdu. Navigace hlásí 4.6km po žluté, pohoda. Ale ouha. V polovině trasy konec, cesta vede na soukromý pozenek lomu a nikde dál žádné značení. Někde tady udělali soudruzi z KČT chybu. Tož beru to po silnici, když není volby, provoz není silný. Po cestě fotím pěkný splav, chtělo by to ovšem z druhé strany – zase soukr. pozemek, zatr sakr.

Splav

V Jaroměřicích s vděkem využiju čekárnu, jsem tu o 15 min dřív a docela fučí. A pak už busem dom. Tjádydádydá…