21.4.2016

Opět se vyplatilo vsadit na předpověď počasí a jeden z krásných jarních dnů, a tak jsem to ve čtvrtek v práci zabalil dřív a vzal to pěšky. Trasu jsem si pěkně prodloužil přes Templštejn a Třešňový sad na Kozénku. Ale vezmu to pěkně popořádku. Vyšel jsem před druhou hodinou, neboť trasa vycházela na 18 km, a to při mé rychlosti chůze s foťákem vezme zhruba pět hodin. Tradičně jsem za vrátnicí odbočil k lesu, ale dole u potoka jsem se neškrábal na Rabštejn, tam jsem byl nedávno při čištění oblasti od neodlovených kešek. namířil jsem si to po zpevněné cestě k lesnímu rybníčku, a pak vracečkou na červenou TZ a na kraj lesa. Řepka na polích zrovna začínala kvést, tak to ještě nebyl tak omamný smrad. Cestou mezi poli jsem došel poměrně rychle k Dukovanskému mlýnu. zastavil jsem se až u rybníčku u pily, který jsem obešel skoro celý. Přes spadlé pletivo se dalo v pohodě dostat do areálu. Na přítoku rybníčku mě zaujaly strmé sesypané břehy, jako stvořené pro ptáky hnízdící v dutinách pískových sesuvů, ale nikde nebylo vidět žádný otvor. zato kvetoucí třešeň slibovala, že na Kozénku chytnu sad taky v květu.

Rybníček u pily

Přešel jsem silnici, a po sto metrech mě překvapil rybníček brčálníček. Hladina z velké části pokryta zelenou beztvarou hmotou, v lesknoucích se částech mezi ní se zrcadlilo modré nebe a vrby stojící na břehu. Idylka pár metrů od silnice. Udělal jsem pár fotek a pokračoval do prudkého kopce k mysliveckému areálu. Ozýval se tam bažant, ale až jsem přišel blíž, byl ve voliéře asi dobře schovaný. Zato se vynořil patrně bezdomovec se psem, řka, že houby ještě nerostou. Odvětil jsem mu, že nejdu na houby a pokračoval až do vzrostlého lesa, kterým jsem šel stále podél silnice až na polní odbočku, žlutou TZ vedoucí na Templák. Za hájovnou jsem obešel hromadu hlíny umístěnou přesně uprostřed cesty tak, aby se dala obejít a objet na kole, ale auto by mělo velký problém. na hradě mě uvítalo již dříve avizované zábradlí a schody až na nejvyšší místo – štítovou stěnu, odkud byl opravu pěkný výhled.

Templštejn, pohled ze štítové zdi

Dole se majitel vybavoval se starší paní se psem, takyturistkou. Cvaknul jsem je, i když lidi v přírody moc nefotím.

Hradní pán

Dávno jsem si nepamatoval odbočku, která vede dolů k řece, takže jsem napřed blbě pokračoval po vrstevnici, až na vyhlídku na tábor.

Pořádný tábor musí mít bazén, nebo radši dva

Ale co, vyhlídka to byla pěkná, skála dolů skutečně strmá. Obdivoval jsem ji pak z protějšího břehu. Po návratu ke hradu nalézám správnou šipku a pokračování žluté TZ k řece. Cesta dál je velmi strmá, rozhodně nic pro kolo. Kousek nad chatami je zbudována umělá hráz na potůčku.

V umělé tůňce se zrcadlí borovice na slunci

Přecházím řeku a obdivuju strmé skály tyčící se nad vodou. Tady to je prostě jako magnet na lidi, to se nedá nic dělat. Od Ivančic přijel motorkář, taky se kochal jarním sluníčkem a skalami na řekou. Rychle procházím branou tábora a po pár metrech beru zkratku prudce do kopce. Po 60 m se napojím na milosrdnější cyklotrasu a za chvíli už se kochám na skalním ostrohu pohledem na vyhlídku pod Templákem. Hrad samotný je skrytý za horizontem zeleně.

Skály pod Templákem

Nad prvním prahem na turistickém rozcestí žluté a červené značky volím červenou kratší cestu na Kozének (v některých mapách nesprávně uvedeno Kozinek, asi Pražáácíí). Po pár metrech nacházím část přehazovačky Shimano Alivio. Jo, tudy se prostě nemá jezdit, je to pro pěší 🙂 Na dalším úseku plaším datla, potvůrka se schoval na druhou stranu kmene a nechce se nechat vyfotit, posunuje se pořád tak, aby mezi ním a mnou byl kmen. Nechávám ho být a dál stoupám krkolomnou pěšinou s občasným výhledem na Baby – solitérní skalní útvary pod Lhánicemi, jež jsou vyhledávaným místem horolezců.

Vyhlídka Malá skála

Červené značky náhle končí – jsou přestříkány černým sprejem. Snažím se pokračovat dalších 100 m stejným směrem, ale cesta se stáčí zpět, úplně špatně. Vracím se a po původní stále dobře viditelné trase překračuji další potok. Celý úsek až skoro ke Kozénku jsou značky přestříkány. Moc to nechápu.  Ale to už se dostávám k třešňovému sadu zabírajícímu plochu zhruba dvou fotbalových hřišť. Už jako malý kluk jsem sem, do sousední vesnice, chodil na třešně. Tehdy nás naháněl i hlídač. Dnes tu dávno nikdo nehlídá. jen včely v rohu mají svoji maringotku. Toho dne svítilo krásně slunce a bylo skoro 20 stupňů, tak se velice činily. Prošel jsem si vetší část sadu a udělal zase pár fotek.

Sad na Kozénku

Přece jen se sem zas pár let třeba nedostanu v době květu. Nad Lhánicemi jsem potkal spolupracovníka Františka na kole, dali jsme se na chvíli do řeči. Stejně to dopadlo s jedním domkářem přímo u koupaliště. Zrovna prořezával jabloň před domem. Do Mohelna jsem to vzal starou cestou mezi poli a vyšel za hřbitovem. V Hostinci U Staňků jsem prach z cesty spláchl dvěma kozlíky. A to byla pěkná tečka za tím naším příběhem. Celkem to dalo 20 km, a nebejt slušnýho puchejře, řekl bych „dobro došli“. Holt Najky už to mají za sebou. Na to že to byly značkový boty, jsou po necelých 800 km na vyhození.

Letošní koniklece

Ještě jsem přidal jednu fotku, focenou o pár dní dřív, ale kolem této lokality jsem taky prošel. Neprozradím kde to je, aby to nedopadlo jako s koniklecema u Trnavy, kde si za peníze EU vybudovali asfaltovou cyklostezku až k tomu a jezdí se tam pochopitelně i autama 🙁

Prošlá trasa z Garmina