Z Brtnice do Okříšek přes skiareál Jalovec

Už byl zas delší dobu klid nohám, ani počasí výletům moc nepřálo. V pátek ale bylo dopoledne hezky, a Alladin sliboval ještě lepší počasí na sobotu. A tentokrát se kupodivu trefil. Dlouho jsem nevěděl, kam vyrazit, protože to chtělo něco kratšího, tak 10-15 km. V poledne se to mělo stejně pokazit. Večer padla volba na Brtnici, taky proto, že tam jede z Třebíče parádní autobusový spoj. Teda jede to Třebíč-Praha, a jede mi to skoro od domu. Jenže na to blbec vždycky zapomenu, a ženu se schvácenej na autobusák do města. Příště! Tím během jsem dostal pěknou žízeň, takže v Brtnici hned kupuju Poděsbradku, protože půllitr čaje v termosce by mi určtě nestačil. Sluníčko se právě vyhouplo na obzor, a já se zpocenej vyhoupnul nad Brtnici. Sto výškových na prvním kilometru je pěknej nástup, skoro jako v Tatrách. Na obloze se mi hned dělají i první mráčky, a nezůstanou nevyužity!

Bezejmenný rybník mezi kopci Strážka a Malín

Bezejmenný rybník mezi kopci Strážka a Malín

Na rozcestí Černé lesy to beru doprava a pochvaluju si zpevněnou cestu. Polňačky, které jsem minul, smrdí totiž bahnem po kolena, ne-li za ušima. Svatá Trojice má smůlu, že je hluboko uprostřed lesů. Tady světlo nikdy nebude na pořádnou fotku, leda by se to fest vykácelo. Fotím až za rozcestím zelené značky protisvětlo, které z podrostu vyhnalo poslední chuchvalce studené mlhy.

Ranní opar v závěru podzimu

Ranní opar v závěru podzimu

Na kraji lesa před Radonínem je malebný rybníček. Fotím si částečně zarostlou hladinu s odrazem modré oblohy, když mě za rybníkem upoutaly včelí úly. Teď tam jistě už včely nejsou, zkusím to vyfotit! No to sem si dal. Automatika neposlouchala, asi se to nechtělo chytit na objekt ve stínu. Proklel sem celej Nikon včetně českého servisu a udělal pár fotek na manuální ostření a clonu.

Rybníček u Radonína

Rybníček u Radonína

F jako Fčela

F jako Fčela

V Radoníně pěkný kostelík, ale nebylo odkud to vzít. Tu kabel, tu kabel !!! Za vesnicí si opět pochvaluju vyasfaltovanou cestu, když tu koukám, že modrá jde přes pole k lesu. Ajajaj, no zkusíme to. Ušel jsem asi 50 m, po kotníky v bahně, no nedal jsem to. Pohled do mapy jasně ukázal, že asfaltovaná cesta jde taky kolem zříceniny Střeliště, jen je to o pár set metrů delší.

Břízka těsně před odbočkou modré do bahna

Břízka těsně před odbočkou modré do bahna

Střeliště se ukázalo jako pěkná lokalita na sabat nebo čundr, ale nic k focení. Ohniště, dvě lavice, kolem brázda připomínající vodní příkop, toť vše. Mít psy, tak bych je tady snědl. Zkontroloval jsem sucho v botách, bylo to v pohodě. Kombinace neprodejných rádoby membránových Nike a reklamních trekových ponožek za 49,- je skutečně ultimátní. Fakt sem stál před chvílí po kotníky v naplaveném bahně, a v botě mám sucho. U rybníčku Vápenice se cesta trochu zhoršila. Čert ví, jestli to dřív skutečně byl malý lom na vápenec, nebo je to náhoda. Každopádně na břehu rybníka mě zaujal zvláštní kříž, s lebkou se skříženými hnáty a kovaným hadem. To jsem skutečně ještě neviděl. Dumám, jestli to má co do činění s otravou nebo s uštknutím.

Velmi zvláštní kříž

Velmi zvláštní kříž

Za usedlostí jsem nejprve šel kousek vpravo, ale nakonec přece jen zvítězila zvědavost, vrátil jsem se a šel vlevo na Jalovec. Už zbýval jen kousek. U odbočky turistické značky z asfaltu byla regulérní plavecká základna, koupaliště, šest drah pro sportovní plavání, vše v ruinách.

Zpustlý plavecký areál

Zpustlý plavecký areál

Na Jalovci 5 metrů sněhu! No abych nekecal, 5 x 10 m 😀 Děla nachystaný, ale nikde ani živáčka. Naobědval jsem se na lavičce před restaurací, prošel celý areál, něco málo nafotil. Našel jsem dokonce i Jalovec, který měl plody. Teď to můžu to odfajfknout, že jsem tu byl. Ale „Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…“

Jalovec

Jalovec

Protože do Číchova to bylo slabé 3 km, ale bylo teprve podledne, rozhodl jsem se to trošku prodloužit. Zpátky k usedlosti/hájovně (jo, tady uměj žít, za Lesy ČR), a dál na Okříšky. V poledne se ovšem přesně podle předpovědi zatáhla obloha. V Okříškách mám asi 40 minut čas, než mi jede vlak, píšu kolegovi o souřadnice nedaleké kešky. Nalézám v pohodě, a hned tu máme vlak, ohlášený špatným titulkem – sranda největší, celej perón se chechtá. Vlak je příjemně vytopen. Jo, dobrejch 20 km!

Prošlá trasa

Prošlá trasa

Z Elektrárny do Senorad na besídku

Letos se poštěstilo a šéf nám uspořádal vánoční besídku. Loni tuším nebyla, takže to hodne lidí uvítalo. Nám se akorát nehodilo do krámu datum, protože jsme s Jelenem plánovali soukr. besídku pro zvané z Technické přípravy na Lihovaru v Rouchovanech. Jelen byl ale po operaci kotníku, prostě jsme soukromou odpískali a těšili se do Senorad. Menší část z nás, kteří mají rádi výlety, se tedy těšila hlavně na cestu z práce pěšky, kolem řeky, s placatkou v kapse. Vždycky to stálo za to, a ani tentokrát to myslím nikoho nezklamalo. Karel nemohl najít placatku, tak vzal rovnou pulčák slivovice, se slovy „Přece neponesu litr“. Cesta pěkne ubíhala, za chvíli jsme byli na Rabštejně, kam jsme tedy odbočili jen tři. Ostatní asi zmohl kopeček od potoka, nebo nevím. Než jsme se probojovali k přehradě, potkali jsme spoustu stromů přes cestu, které jsme museli obcházet. Nedávná ledovka toho polámala opravdu hodně.

Nejvíc to odnesly břízy

Nejvíc to odnesly břízy a borovice

Za chvíli jsme ale byli na hrázi Mohelenské přehrady. Soutež v hodu sněhovou koulí měla jen dva startující, přičemz si ještě pomohli malým podvodem, tedy kamenem. Vyhrál opět Mates. Klouzáním vpřed jsme se dostali až k Bobešově chatě, kolem Ovčího skoku ke splavu, a dále ke mlýnu. Zde na nás letos nečekala žádná záludnost v podobě plata kořalek, takže jsme to zvládali s přehledem. Kousek za mlýnem jsme narazili na srnku. Já a Hrábě jsme šli k mostu polní cestou. Přece nejsme na výletě proto, aby jsme chodili po silnici. Na polní cestě koukám… „hele to není kámen, to je spící srnka“. Pomalu jsme se přibližovali zezadu. Ale banda shora od silnice na nás volala, že ta už to nerozchodí. Asi ji sem odhodilo auto.

Sražená srnka, jakoby spala

Sražená srnka, jakoby spala

Za mostem u chaty tradičně proběhl autobus, před Havránkem obět přelézáme popadané stromy. Tentokrát to k zemi nevzalo žádnou chatku. Za splavem na louce děláme rojnici, většina už má z placatek hodně upito. Škrábeme se do kopce na Baby a tady dáváme malou pauzu. Kdo může tak fotí, počasí se totiž docela zlepšilo.

Na Babách

Na Babách

Po chvíli vyrážíme dál, a tlupa se začíná trhat. Někteří chtějí ještě stihnout vyhlídku na Velké skále. Mě, jakožto místního, to moc neláká, znám to tam, spíš už dostávám hlad. Když jdeme já, Brkel a Mates přes Kozének, počasí už je vyloženě fotogenické, zlatá hodinka.

Pohled na elektrárnu z Kozénku

Pohled na elektrárnu z Kozénku

Za Kozénkem nás dojde druhá skupina, a kloužeme se směrem k Senoradům. Cesta jsou vlastně dva potoky, kde každý hledá menší zlo. Brkel dopil slivovici a bruslí v tom bahně jak Holiday On Ice. Ve vesnici čistíme boty o trávu a obrubníky, ale málo platné, stejně jsme přišli jako prasata. Ale stálo to za to! Dóbro dóšli těch 13km.

Cesta? KDE?

Cesta? KDE?