Na sobotu 16. března se nakupilo za poslední dny několik akcí. Napřed se v kalendáři objevila domluva svatby (o tom snad jindy), potom ty sněženky po prvním neúspěchu padly taky na sobotu, no a nakonec ta kométa. Prostě bude pěkně v sobotu, bude to náročný. Převoz holek na hokej do Náměště už byl jen takový bombónek.
Vyrazili jsme víkendově asi o půl desáté, žádná křeč. Příštpo není daleko, a autem můžeme až k lesní cestě, odkud je to k Rokytné půlhodinka pohodlné chůze. Po poslední sněhové přeháňce zde leželo místy dost sněhu, a já si v tom zmatku nevzal pohorky 🙂 No, budu to muset dát v teniskách. Po cestě obdivujeme posedy, ze kterých není níkam vidět. Cesta je to fakt krátká, sejdeme z kopce a za chvíli vidíme první sněženky, jak si razí cestu na světlo přes dubové listí a zbytky sněhu. Jako z učebnice. Později jsem se od neplaceného informátora dozveděl, že jsme měli jít po cestě ještě dál, kde jich bylo daleko víc, ale nevadí, nám tohle stačilo. Nemusíme to tam zdupat jak kanci, je to přece jen přírodní rezervace.
Sněženky, Přírodní rezervace V Jedlí
Uděláme pár fotek, jednotlivých i ve skupinkách, žena dává čaj, a zhruba za půl hodiny to balíme, musíme prostě jet podle harmonogramu (profesionální deformace?). Stavujeme se doma, odbahňuju kalhoty a boty, nebylo to úplně bez ztráty kytičky, i když jsem klekal na igelit. A hlavně, nabalit pohorky, večer budou opravdu potřeba!
Stařeč, nabrat holky, Chainus sám připevnil sedačky a správně, musí se pochválit! 🙂 Po cestě do Námeště jede chlazení naplno, všichni jsme totiž nabalení jak eskymáci, no sranda. Z Náměště hledáme podle mapy nejkratší spojku na Litovany, a nebude to tentokrát na Mohelno, ale přes Stropešínský most a Dalešice. Dvakrát nesmyslně jedem špatným směrem, pořád nás to bere instinktivně na Mohelno 🙂 Na mostě aspoň zastavujem a děláme pár fotek.
Hartvíkovice, pohled ze Stropešínského mostu
Čas je v pohodě, nikam nespěcháme, užíváme si pěkné počasí.
V Litovanech zasedla velká rodinná porada, čekalo se na malého hokejistu. Přivezl medajli z turnaje, stříbrnou.
Náš malý synovec, velký hokejista, rybím okem
Řeči se vedou, dlouho, až mě to nebaví a jdu si hrát s holkama se stavebnicí. Je to větší zábava než poslouchat kam se dá jaká kytka a jak má bejt ozdobenej chlívek. Ale přetrpěl jsem, a už se nachýlil čas, skoro nestíháme, musíme ještě na tu kometu (nechápavé pohledy a tak…). Cestu do Lesné opět neznáme, takže bloudíme, ale časově to relativně vychází. Zastavujeme na náměstíčku v Lesné, odtud je to na Mařenku pešky nejblíž, cca 2km chůze, v podstatě po rovině. Balíme z auta všechny serepetičky, hlavně dvoje rukavice, čelenky, čepice a baterky… spoustu baterek 🙂 Ve světle čelovky přehazuju výbavu ze třech batohů do dvou, baterky dáváme do kapes na tělo, aby neprochladly, a už se jde. GPS se chytá hned, zastavili jsme náhodou naprosto přesně u odbočky k lesu. Teplota kolem -3°C. Cesta je rozrytá, ale zmrzlá, přesto se jde místy mizerně. Pořád se otáčíme, vyhlížíme měsíc a hlavně tu kometu. Pozici máme skutečně skvělou, nikde na západ žádná velká světla, to známé světelné znečistění oblohy. Nicméně kometa nevidět, šlapeme tedy dál. V lese zkusmo vypínám čelovku, no mazec, ženu nevidím na dva kroky, natož nějaký strom, jen pár hvězd nad hlavou. Míjíme odbočku která nikam neodbočuje, a 50m za ní už je odbočka na Mařenku. Kopec je dole trochu namrzlý, ale dál se jde dobře. Stále jedem na jednu čelovku namířenou mezi nás. Na tu kosu a 5W ledku se ty tři mikrotužky drží překvapivě dobře. Za chvíli jsme na kopci a hned se derem na rozhlednu, není moc času, v podstatě jsme prováhali nejlepší čas na pozorování a focení komety.
Mařenka, lightpaint
Jak se za dva dny ukáže, není to až tak pravda… Jdu první a čelovkou svítím dolu ženě, ta jde se svojí baterkou-bludičkou. Nahoře kupodivu není až takový vítr, i když se rozhledna malinko hýbe. Ovšem na piknik to teda není 🙂 Hned rozbaluju stativ, a tak jak to je v báglu (17-55/2.8) to pálím na západ, napřed zkusmo na ISO2500, ale 5s je zbytečně málo, tak snižuju na 1250. Expozice vycházejí 10-15s, něco je máznutý, jak se hýbe rozhledna, něco ale vychází. Dalekohledem dlouze hledáme kometu, marně. Není tam, potvora. Fotím prostě naslepo západ jak tetřef. Teprve v pondělí hledám na netu co ulovili ostatní a dozvídám se, že někdo ji taky nemohl najít, ale objevil ji až na fotkách. Tož se těším domů, že to taky pořádně prosonduju. V neděli nebyl moc čas, dávali jsme se dohrmady po náročném dni (šampaňským se dávat dohromady, to je taky nápad). No a tady je výsledek nalezený hned na páté fotce z Mařenky. Na zpáteční cestě vládla pohoda, klid, jen jsme si říkali, že jsme nesplnili na 110% ale jen na 90%. A tak vznikl aspoň ten lightpaint nahoře nad ostavečkem.
Kometa PanSTARRS
